Sinister

Sinister (2012) Sinister 2 (2015)
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení

 

Sinister (2012)



Nahoru

Děj

Spisovatel Ellison Oswalt píše kriminální příběhy podle skutečně provedených zločinů. Hledá inspiraci pro svou další knihu a tak se se svou manželkou a dvěma dětmi přestěhuje do domu, kde došlo k vyvraždění celé rodiny. O tomto incidentu ví ovšem pouze Ellison. Při prozkoumávání domu objeví na půdě starou promítačku a několik filmových pásů. Na nich jsou natočeny brutální vraždy rodin, které v tom domě žily. Oswalt chce najít podrobnosti, ale jakmile je ohrožena jeho vlastní rodina, zjistí, že za tím stojí jakási nadpřirozená síla…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Ellison Oswalt Ethan Hawke
Tracy Juliet Rylance
Sheriff Thompson Fred Dalton Thompson
Deputy James Ransone
Trevor Michael Hall D’Addario
Ashley Clare Foley
Stephanie Victoria Leigh
Bughuul / Mr. Boogie Nicholas King

Nahoru


 

Sinister 2 (2015)



Nahoru

Děj

Mladá matka Courtney Collinsová uteče se svými dětmi, dvojčaty Dylanem a Zachem, od násilnického manžela. Přestěhují se do jednoho domu na venkově. Netuší přitom, že je to stejný dům, kde byla brutálně zavražděna rodina spisovatele Oswalta (známého z prvního dílu). Brzy se opět probudí zlo. Duchové devítiletého Dylana přimějí, aby sešel do sklepa a přes starou promítačku zhlédl vraždy předešlých rodin. Naštěstí se o nových obyvatelích domu dozví bývalý zástupce šerifa, který ví, co se v domě v minulosti stalo. Rozhodne se tedy mladou rodinu ochránit. Podaří se mu to dřív, než je dostane démon Bughuul?

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Ex-Deputy So & So James Ransone
Courtney Collins Shannyn Sossamon
Dylan Collins Robert Daniel Sloan
Zach Collins Dartanian Sloan
Clint Collins Lea Coco
Dr. Stomberg Tate Ellington
Father Rodriguez John Beasley
Milo Lucas Jade Zumann
Ted Jaden Klein
Emma Laila Haley
Peter Caden Marshall Fritz
Catherine Olivia Rainey
Bughuul Nicholas King
The Creeper Michael B. Woods

Nahoru


Nene [2022]

Po oznámení o nadcházejícím novém filmovém projektu pana Peelea jsem byl opravdu nadšen. Protože oba jeho předchozí snímky ode mě obdržely plnohodnotné nejvyšší hodnocení (ačkoli u jeho debutu Get Out jsem až po druhém zhlédnutí pozměnil ranking na 5/5). Vůbec tohoto tvůrce neznám z jeho komediální kariéry. Ale vždy nějaký ten vtípek „nacpe“ do svých filmů. Nechci to zakřiknout, ale pokud Peeleovy i další snímky budou mít takovou moc, že po zhlédnutí budu totálně nadšený, zlobit se vůbec nebudu. Jordan Peele je spolu s Ari Asterem dle mého skromného názoru nejlepší hororový režisér a scénárista současnosti. Peele má navíc takový již rozpoznatelný rukopis. Kromě obsazování v podstatě černých herců do hlavních rolí, je zajímavé, že se v žádném z jeho dosavadních hororů neobjevují duchové, upíři, zombie a další klasická monstra. Jako scénárista to má vše dokonale promyšlené a sází spíše na psychologii postav. To někomu může vyhovovat, ale samozřejmě se můžou objevit i odpůrci a zastánci „klasického hororu“. Peele ve svých filmech poukazuje na jakési sociální problémy (především – ale nejen – Ameriky), jako jsou rasové rozdíly či traumata z dětství. A vždy tam přidá něco navíc. Myslím si, že je lepší jeho snímky zhlédnout aspoň dvakrát, protože pak divák ocení i skryté odkazy a detaily kterých si třeba předtím nevšiml. Určitě je to jeden z nejambicovanějsich a nejnadanějších (nejen) hororových tvůrců současnosti. Takže už teď v úvodu můžu říct, že se velmi řeším na jeho další projekt.

Mimo hororů mám velmi rád různé záhady a nevysvětlitelná tajemství. Ne všemu věřím, ale stejně je to úžasné. Od mala mě zajímalo hlavně UFO (dnes odborníky spíše nazýváno UAP – Unexplained Aerial Phenomena). Nevěřím na zelené „Alzáky“, teoreticky můžou vypadat jako my, jen prostě nějakým způsobem na vyšším evolučním stupni. Když se řekne UFO, většina lidí si prostě představí létající talíře a šediváky, co si chtějí podrobit naši planetu. Jenže jestli lidstvo bude pokračovat jako doposud (tím myslím především totálně nesmyslné a ubohé války a tyranii), může svět, který známe, skutečně skončit katastrofálně. Takže mimozemšťané mohou čekat a v klidu se bavit tím, jak jsou někteří lidé hloupí a vše ničí…

A abych už konečně něco přidal k samotnému filmu Nope. Je to opět další z Peeleových snímků, u kterého sice můžeme říct děj, ale stejně teprve po zhlédnutí pochopíme i další detaily. Peele navíc UFO či létající talíř pojal po svém – není to jen kosmická loď, ale spíše živá bytost, která se za vesmírný prostředek pouze vydává. Která má ráda koně a nepozře fáborky. Snímek hezky odsýpá a po vizuální stránce tomu nemám co vytknout. Ale dvě věci mě přeci jen trochu zklamaly a částečně spolu souvisí. Škoda, že postava Stevena Yeuna, starého veterána z The Walking Dead, nedostala více prostoru a je to opravdu jen velmi vedlejší role. Nevím, ale nepochopil jsem epizodu s šimpanzem Gordym. Jeho „rage“ je možná menší skrytý odkaz na 28 dní poté. Ale k příběhu samotnému to moc nepřidá. Podle mě to je jen taková omáčka k mdlé Yeunove postavě. Snímek samozřejmě táhne Daniel Kaluuya spolu s Keke Palmer. A třeba postava Angela Torrese, kterou hrál Brandon Perea, je právě ten komediální prvek, o kterém jsem se zmínil v úvodu. Schválně nebudu příliš prozrazovat děj, ten si můžete ostatně přečíst ze synopse sami. Řeknu jen, že je to spektakulární podívaná. Konec je možná až poněkud pohádkový. Ale Peele to zase dokázal. Z kina jsem odcházel totálně nadšený. I přes poněkud delší stopáž to nenudí. V celém filmu jsem v podstatě našel jen dva mínusy, o kterých jsem se již zmiňoval. Naopak musím velmi pochválit vizuální podobu bytosti UFO. A už teď se těším na další spolupráci dua Peele-Kuluuya.

Nope? Hell yes!

Slay Belles [2018]

Možná začnu tím, že tento snímek si ode mě vysloužil hodnocení jako odpad. Ono totiž nestačí jen obsadit sexy herečky (ani všechny si takové označení snad ani nezaslouží). Vánoční horory mám rád, vždy mají něco do sebe. Může být snad něco lepšího, než když se zkazí pohodová a klidná atmosféra nějakou povedenou vyvražďovačkou? Jenomže tohle všechno leží v rukou scénáristů. Soubojů Santy s Krampusem jsem už taky viděl mnoho a myslím si, že nic moc originálního ani vzniknout nemůže. Základ je vždy stejný. Jenomže je taky právě problém, když se pro film vyberou nesympatičtí herci. Tady jsem se celou dobu opravdu nudil. Je to klasické béčko. A ačkoliv takové filmy taky mnohdy mají co do sebe a rozhodně je nezatracuji, musí se na ně pohlížet stejně kriticky, jako na jakýkoliv super rozpočtový snímek. Přiznám se, že toto zamyšlení píšu teprve až po třech a půl měsících. Ale beztak vím, že bych toho k napsání opravdu nic víc nevymyslel. Věřím, že své fanoušky si to najde a někdo na to bude pět jenom chválu, ale já byl totálně zklamaný. Celý koncept mohl být rozhodně udělán a zpracován lépe. Ale každé zboží má svého kupce. Usilovně se snažím přijít na jakoukoliv pozitivní věc, ale skutečně mě nic nenapadá. Pro mě to byla prostě jen a pouze zbytečná ztráta času. Když tak nad tím přemýšlím, nějak už nemám zájem vidět podobný horor. Zároveň si však přeji, aby se přece jen ještě aspoň jeden takový (vynikající) snímek objevil. Ale pouze pod podmínkou, že se ho nechopí nějaký břídil. Dočkám se?

Sirotek: První oběť [2022]

Den před premiérou tohoto prequelu jsem si pustil původní snímek Orphan z roku 2009. A ač to není úplně „povinné“, řekl bych, že je to lepší. Mnoho věcí pak má větší smysl. A díky tvůrcům za povedené odvedení pozornosti. Mám na mysli úplný úvod snímku, kdy se Anna Troyev v podání Gwendolyn Collins uchází o pozici v estonské psychiatrické léčebně Saarne. Opravdu jsem měl za to, že vedle Esther to bude další hlavní postava. A když dojde k její povedené vraždě, je jasné, že se ještě máme na co těšit. Na tento snímek jsem byl zvědavý, protože jsem se trošku jaksi bál, aby to nebylo kopírování původního filmu. Naštěstí ne. Jede se ve slušném tempu a k mírnému zbrzdění dojde ve chvíli, kdy z Tricii vyjde, že Esther vlastně není její dcera. Pak se to zvrtne trošku do komedie, jak před otcem předstírají, že je vše v pořádku. Nebýt posledních deseti minut, určitě by si za mě film odnesl plné hodnocení. Rozhodně se mi to líbilo víc, než původní. Jenže právě ten konec to akorát pěkně zkazil. Tam mě zarazily dvě věci. Jednak, jak je možné, že se sporák sám zapálil? Dobře, možná to mohlo být tak, že v zápalu souboje matky s „dcerou“ k tomu došlo. Tak jo, to ještě beru. Ale jak to pak tam všechno mohlo chytnout? To jako když si já doma zapnu sporák a během chvíle mi to v kuchyni začne vše hořet? Dobře, i když to všechno nějak pominu, tentokrát CGI úplně a totálně zklamalo. Tak okatě umělý oheň jsem už hodně dlouho neviděl. Pak se taky trošku zamýšlím nad situací, kdy Allen zjistí, že mu Esther zabila ženu a syna. Vím, že ji stále považoval za svou dceru, nicméně měl příležitost ji shodit ze střechy. Nakonec tak skončil sám. A pak ještě jedna taková neuvěřitelná věc. Opravdu je tak snadné lézt po střeše nahoru? Že bych to tedy také zkusil?
Trošku mi také přišla zbytečná postava detektiva Donnana.

Orphan: First Kill je povedený úvod k už i tak povedenému horůrku. Ačkoliv jsem tomu měl co vytknout, z mé strany to bylo přeci jen o něco povedenější. Na Isabelle Fuhrman je třináct let navíc již poněkud znát, ale stejně je to ta stará dobrá Esther. Na tu roli se perfektně hodí. Nikdy by ji asi určitě nechtěl mít doma…
Kolem a kolem je obecně Sirotek povedený horor a myslím si, že by to tak už mohlo zůstat. Kapitola je uzavřená a i když by tu možnost případného dalšího dílu byla, byl bych radši, kdyby k tomu již nedošlo.

Nicota [2016]

Nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik hororů mám na svém tzv. „must-watch listu“. A tento seznam se stále rozšiřuje. A proto je nejlepší čas, abych si to postupně začal odškrtávat. Vybral jsem si snímek v originále nazvaný The Void (ano, tentokrát je to přeložené správně).

U některých filmů je lepší pomalejší rozjezd. To tady ale rozhodně nečekejte. Akce je tu v podstatě hned zpočátku. A tajemné postavy v bílém s černým trojúhelníkem slibovaly pěknou podívanou (ano, hned ve mě evokovaly dvě věci – KuKluxKlan a Squid Game). Celý film se v podstatě odehrává jen v jedné menší okresní nemocnici. Záleží pochopitelně na kvalitě scénáře, ale mnohdy i takto omezený prostor je dobrá volba. Kdo trošku zná horory, nemůže si nevšimnout odkazů na starší snímky, především Carpenterovu Věc. Musím rozhodně ocenit masky monster, které jsou opravdu povedené. Ale příběh jako takový je poněkud zvláštní a podle mě nedotažený. Osobně jsem moc nepochopil ty postavy v bílém. Vše je „jednoduše“ na konci vysvětleno jakýmsi „něčím vyšším“. Nevím, jak bych to líp vysvětlil. Takový konec se dal trochu čekat, ale přišlo mi to takové až moc zjednodušené. A také jsem v podstatě nemohl najít jakoukoliv postavu, které bych nějak vyloženě fandil. Je pravda, že atmosféra je docela povedená, praktické efekty též, ale přesto z mého pohledu bylo ve scénáři několik ne přímo chyb, ale spíš jako by nedotažených věcí. Takže za mě bohužel prostě jen další průměr.

Černý telefon [2021]

Již dlouho jsem vyhlížel v programech kina nějaký nový horor. A konečně jsem se dočkal. A dokonce adaptace povídky od syna Stephena Kinga Joe Hilla. Bylo to mé první setkání s tímto autorem. Pochopitelně to nemůžu srovnávat s knižní předlohou, kterou jsem nečetl. Ale zase na druhou stranu režisér snímku Scott Derrickson mi není úplně neznámý. Muž, který stojí za skvělými horory Sinister či V moči ďábla. Proto jsem očekával i super podívanou. Nebylo to vyloženě špatné, ale mohlo to být mnohem lepší. Zde je poměrně velmi tenká linie mezi thrillerem a hororem. The Grabber je zajímavá postava a přece jenom musím říct, že jsem tomu únosci dětí fandil víc než hlavní dětské postavě Finneymu. Ethan Hawke se role zhostil skvěle. Zvláště se mi líbilo střídání masek podle emocí. O to víc, když je vytvořila snad největší žijící ikona mezi hororovými maskéry – Tom Savini. Ale zároveň The Grabber mohl dostat více prostoru, abychom se o něm dozvěděli více. Ze sourozenců mi hned zpočátku byla sympatičtější mladší Gwen v podání Madeleine McGraw. Musím také pochválit i výkon Jeremy Daviese v nevelké roli opileckého otce. Celý film se snaží ukradnout Mason Thames jako Finney. Ačkoli jako hlavní hororový prvek je telefonování titulním černým telefonem a kluk se ze sklepa nakonec přece jen pomocí dřívějších zemřelých obětí dokáže dostat, nepůsobilo to na mě příliš přesvědčivě. Těch unesených děti přeci jen bylo poměrně hodně a uniknout se podaří až teprve Finneymu?

Libila se mi ale celková atmosféra sedmdesátých (či osmdesátých?) let. Povedená lekačka – ano, víc jsem v podstatě nenapočítal. Předvídatelný happy end. Ale celkově mi z toho vyšel čistý průměr, protože některé věci ve scénáři mohly být více dotažené. Zase na druhou stranu musím říct, že mě snímek nalákal na přečtení povídkové předlohy. Už jen proto, abych zjistil o kolik moc by se z knihy dalo vytáhnout víc. Na druhou stranu Scott Derrickson už není v hororovém žánru žádným nováčkem a tak věřím, že on je s adaptací spokojený. Jen osobně od něj příště chci něco aspoň o trochu lepšího.

Kvílení [2010]

Jihokorejský horor, v anglicky mluvících zemí znám jako The Wailing. Kdysi jsem se už určitě zmiňoval, že kromě hororových komedií a upírů také vůbec nemám v oblibě korejské snímky (nebo prostě obecně z Asie). Pravděpodobně to je tím, že pro mě jako Evropana, je to prostředí celkově cizí. Jeden z mála jihokorejských hororů byl Vlak do Pusanu se zombíkama, který patří mezi mé vele oblíbené.

Tady to byl takový mix od všeho trochu – (pokus o) humor, vymítání, kletba, duchové, satan. Nejvíce si cením právě toho vymítání, protože podobné jsem nikdy neviděl. Nebylo to, jak jsme zvyklí, ale možná právě v Asii to takhle běžné je. Hned ze začátku musím říct, že film má opravdu strašně dlouhou stopáž. Proto jsem se ke konci už tolik nesoustředil na celkový příběh. I když musím říct, že finále je docela povedené. Jen mi něco předtím nedávalo tolik smysl. A určitě mi taky vadila právě ta místy komediální atmosféra. Není to horor, u kterého se budete bát. Tady je to spíš částečně o psychice. Rozhodně netvrdím, že je lepší když je jumpscare za jumpscarem. To podle mě také není dobře. Ale tady jsem se pořádně nemohl naladit na danou atmosféru. Hlavní hrdina policajt je docela sympatický, i když jsem si nebyl docela jist, jestli přeci jen není hlavnější ten šaman.

Celkově mi v hodnocení vyšel slabší průměr. Pro mě osobně by bylo lepší celý film více sestříhat, protože se mi opravdu zdál velmi dlouhý. V příběhu jsem se trošku ztrácel a ani tak mi nepřišel nějak výrazně zajímavý. Toto zamyšlení píšu poněkud s odstupem od zhlédnutí, ale i tak si myslím, že bych nic víc moc nenapsal, ani kdybych ho psal bezprostředně po zhlédnutí. Rozhodně mě to nenadchlo.

Ať vejde ten pravý [2008]

Kolik jsem vlastně dosud viděl švédských hororů? Dle mého účtu na Československé filmové databázi jsem celovečerní horor čistě ze Švédska ještě neviděl žádný, jen pár krátkometrážních. Mám tam ohodnoceno pár snímků, ale ty vždy vznikly v kooperaci jiných zemí. Asi bych se na tuto severskou tvorbu měl také zaměřit, protože věřím, že jak jsou zpracovány různé detektivky (o které se víceméně nezajímám), můžou být tyto severské země skvělé i horory. Ta celková jedinečná atmosféra si o to přímo žádá.

Neptejte se mě, jak jsem zrovna na snímek  Låt den rätte komma in (jak se v originále jmenuje) přišel. Prostě jsem se rozhodl, že si udělám pořádek v mobilu v prohlížeči v záložkách a tento horor tam už byl opravdu dlouho uložený. Samotný název, který je dobře přeložený, toho opravdu příliš o ději nepoví. V traileru se už toho dozvíme o trochu více, i když u (aspoň pro mě) nových filmů si sice většinou upoutávku pustím, ale stejně tomu nevěnuji příliš pozornost, abych hned nebyl příliš ovlivněný obsahem. V tomto případě jsem se dozvěděl poměrně důležitou věc, která mě na chvíli ne přímo odradila, ale spíš lehce zarazila. Miluju veškerý horor, ale stejně jsou určité aspekty, které cílově vyloženě nevyhledávám. Nevím proč, ale třeba upíry jsem nikdy neměl rád. Ano, patří mezi klasická hororová monstra, ale pro mě osobně se nacházejí na konci mého seznamu oblíbenosti. Určitě bych byl nespravedlivý, kdybych tvrdil, že se mi žádné upírské horory nelíbily. Moc jich sice asi nebylo, ale nějaké by se našly určitě – okamžitě se mi hned vybaví minimálně Drákula (ať už zpracování s Gary Oldmanem či starší s Belou Lugosim).

Tento snímek byl ale v něčem trošku jiný. Předtím jsem asi nikdy neviděl, aby ústřední upírka byla pouze dvanáctiletá dívka. V tomto případě jménem Eli. Převážná většina filmu se odehrává na jednom švédském sídlišti. Oskar má rád samotu, nemá kamarády a nejvíc si přeje, aby jednoho dne dal co proto bastardům, co ho ve škole šikanují. Svou útěchu spatří právě v Eli, do které se okamžitě zamiluje. Kromě hororu to je tedy především drama se špetkou romantiky. Sice upírskou tématiku moc neznám, ale i tak jsem dosud nevěděl o jednom faktu. Vždy, když jde Eli navštívit Oskara, se ho dívka nejdřív zeptá, zda může jít dál. Zpočátku mi to nepřišlo nijak zvláštní. Ale poté to nakonec bylo vysvětleno (odkud také pochází název snímku). Upír nemůže vstoupit do domu bez pozvání. Jinak začne krvácet ze z očí, uší a dalších otvorů. O takových těch známých věcech, jako, že se upír neodráží v zrcadle nebo, že se nejbezpečněji zabije probodnutím kůlem do srdce a odřezáním hlavy, do které se vloží česnek do úst, o tom jsem věděl. Ale s tím pozváním to byla pro mě novinka.

Téměř celou dobu sledování jsem si pro sebe říkal, že se jedná jen o takový průměr. V mém finálním hodnocení film nakonec obdržel lehce nadprůměrnou známku. Líbilo se mi to celkové „podivné“ švédské prostředí, možná také, že to nebylo o dospělých, ale o starších dětech, co poprvé poznávají lásku. Pro toho, kdo vyhledává akční a krvavé scény, tento snímek asi nebude. Tempo je spíš pomalejší, ale právě dostatečné, abychom více poznali hlavní postavy. Vlastně nebýt té upírky, bylo by to takové drama o dospívání na drsném severu. Určitě to ale bude patřit k těm lepším filmům, kde se objevuje vampyrismus.

Půlnoční vlak (2008)

Clive Barker je záruka kvality. Po Stephenu Kingovi je to můj nejoblíbenější spisovatel hororů. Píše skvělé povídky, které jsou dosti ponuré, plné sexu a krve a většinou to skončí drasticky. Já jsem třeba dlouho netušil, že fenomenální Candyman vznikl právě podle Barkerovy předlohy. A zatím se vším, co jsem od něj ve filmové podobě viděl, jsem byl vždycky spokojený.

The Midnight Meat Train také není výjimkou. Vlastně je to po delší době opět horor, který si ode mě vysloužil plné hodnocení. Proč? Jednoduše zpracováním a příběhem. Vrah s kladivem je prostě tak dobře vytvořená postava. Dočkáme se poměrně dosti krve a brutální řezničiny (jaká náhoda, když naoko pracuje právě v masně :D). Sice je oficiálně jako hlavní postava newyorský fotograf, pro mě stejně stále zůstává pán v obleku a s pečlivě upravenými vlasy. On mi vlastně svým způsobem vzdáleně připomněl Michaela Myerse. Ten také chodí pomalu a nemluví. Tedy, vrah s kladivem by také neměl mluvit. Ke konci je totiž vidět, že jeho Pán všem jeho sluhům vytrhává jazyk. Jenomže pak v další scéně kladivoun jednu větu promluví. Což je v podstatě jen jediná chyba v celém filmu. Příběh má ale pěkný spád, i když jsou momenty, kdy se lehce zpomaluje, ale to k tomu prostě patří. Takových filmů o posedlosti zjistit něčí pravou totožnost už bylo natočeno mnoho. Tady mě ale poměrně dost překvapil konec. Nevím proč, ale skoro celý film jsem fandil právě kladivounovi. Pravým hororem to vlastně začne být až ke konci, ale jak už jsem zmínil, o brutalitu tam není nouze. Určitě můžu s čistým svědomím souhlasit s jedním kritikem, že se jedná o jednoduše nejlepší filmovou adaptaci Cliva Barkera od natočení Hellraisera. Skvělá atmosféra, dobré herecké výkony, výborný záporák a celkově úžasný horor. Těším se na další setkáním tohoto britského spisovatele, rodáka z beatlesáckého Liverpoolu, na filmovém plátně. Totální spokojenost.

Svatá Maud [2019]

Nikdy jsem nebyl na náboženství. Nikomu to ovšem neberu, ať si každý věří čemu chce. Chci tím říct, že záměrně si takto tématicky zaměřené filmy nevyhledávám. V případě Saint Maud mě trošku omlouvá fakt, že jsem absolutně neměl ponětí, co mě čeká. Jen jsem to prostě měl strašně dlouho zakořeněné v hlavě, že to musím vidět. Snad podle názvu, který ve mě trošku evokoval vzpomínku na povedený nizozemský horor Sint (Saint). Na úvod ale můžu říct, že mě Maud moc nenadchla.

Nevěřím v boha a tak si nedokážu představit, jaké to je ztratit víru (a pak opět ji najít). Jednou z největších výtek snímků je jeho pomalé, místy až vleklé tempo. A možná bych z žánrů rovnou vyškrnul horor. A místo toho dal prostě jen psychologické drama. K hororu se to možná přiblíží až v závěru. To mi ale nestačí. Nemyslím si, že hraje roli, když film režíruje muž nebo žena (viz například Nia DaCosta a její pro mě absolutně fenomenální remake Candyman z roku 2021). V případě Maud mě příběh dost nudil. Ano, psychologické filmy mají také co do sebe, ale musí to být dobře předložené. Asi kdybych byl věřící, viděl a chápal bych to jinak. A jak se vlastně hlavní protagonistka jmenovala? Maud? Proč ji tedy ale kamarádka Joy nazývala Katie? Pochopil jsem (nebo si to aspoň jen myslím, když nic jiného), že nějakou roli tam hraje ztráta víry ale zároveň také naprostá oddanost bohu. Vůbec jsem ale nepochopil závěrečné sebeobětování. Nejsem sice odborník, ale měl jsem za to, že svatými se stanou ti, kteří zemřou násilnou smrtí a ne, když si sami vezmou život.

Snad byl příběh na mě moc složitý. Protože i po víc jak deseti minutách od zhlédnutí jsem v podstatě netušil, na co jsem se to vlastně díval a nedokázal bych někomu vysvětlit zhruba děj. Přiznám se, že nemám moc v oblibě pomalé filmy, kde se většinu času ani nic neděje. A závěrečné rozuzlení mě od zmatení rozhodně neoprostilo. Ale na druhou stranu tomu nějakým způsobem nemůžu dát odpadové hodnocení. Ale neřeknu, co to konkrétně způsobilo. Ale asi jsem to prostě obecně čekal lepší.