Bohužel poslední dobou nemám na horory šťastnou ruku. Z těch několika, co jsem v posledních dnech viděl, byl jen jeden lehce nadprůměrný, další dva čisté průměry a pak několik podprůměrných. A z nich dokonce dva, které v hodnocení skončily těsně nad odpadem. A ano, mluvím teď i o tomto v aktuálním zamyšlení.
Filmy M. Night Shyamalana, které jsem dosud viděl, dostaly ode mě často nadprůměrné ohodnocení, jenže tak jak to někdy bývá, někdy nastane zkrat. Co je obecně na filmu nejdůležitější? I když na tom (občas nemalou) roli hrají vybraní herci, na nich to úplně nestojí. Hudba? Občas mi přijde takové fascinující, když si uvědomí, že při natáčení na place žádná hudba většinou není. Ta se později přidá až v postprodukci. Ale s tím jsem v žádném filmu neměl žádný problém. Ano, jasně, hudba je velmi důležitý prvek, který dokresluje atmosféru. Ale nejdůležitějším aspektem je samotný příběh. Herci moc nedostávají příležitost, aby si upravili dialogy nebo nějak změnili děj (ano, všude jsou výjimky). A tak jsou mnohdy jakoby nuceni „odříkat to, co pro ně napsal někdo jiný“. A když je scénář strašný, žádná super hvězda to prostě nespasí. Ačkoli Shyamalana příliš neznám, vím o něm minimálně tři věci. Než vyjde jeho nový film, tak si detaily k příběhu drží pevně pod pokličkou a ven se dostane jen velmi malá, nepatrná část. Další známou věcí je, že si k svým filmům píše sám i scénář. No a dále, že se s oblibou sám obsazuje do malých roliček. Svým způsobem tak trochu připomíná např. Woodyho Allena. Je sice pravda, že každý Shyamalanův film je originál, ale to přirozeně vůbec neznamená pokaždé úspěch.
Mám rád postapokalyptické filmy. Jenže, co když si vypůjčíte část z bible a vyšlete čtyři jezdce apokalypsy, aby vám oznámily konec světa a jak tomu zabránit? Jako námět to zní přinejmenším zajímavě. Ale tady to zpracování mi vůbec nesedlo. Musím se přiznat, že jsem spíše příznivcem „klasických vztahů“. Samozřejmě každý má právo si to v životě udělat jak chce a je třeba to rozhodnutí prostě respektovat. Nechci říct, že by snad role gayů měla na hodnocení nějaký vliv, ale možná do toho nepatrně (a skoro nevědomky) zasáhla. Víc jsem se soustředil na samostatný děj. Co se mi naopak velmi líbilo, že čtveřice „jezdců“ na dveře chaty zaklepe hned v úvodu snímku. To byl dobrý krok, protože kdyby se to stalo třeba až v půlce filmu, první půlka by pak byla jen zbytečné natahování. Místo čtyř jezdců bych asi spíše mohl použít „čtyři sebevrazi“. To by vlastně bylo přesnější označení. Proč se postupně vlastně zabíjeli? A co kdyby na konci oba rodiče s Wen všichni přežili? Aha, jasně, nastal by konec světa. No, celý film na mě působil jaksi mdle a neuvěřitelně (v negativním smyslu pochopitelně). Co se týká hereckého obsazení není vlastně asi co vytknout, ale jak jsem říkal v úvodu, na tom to rozhodně nestojí. Příběh byl takový nemastný, neslaný a vůbec to na mě nepůsobilo dobře. Dobrý film také poznáte, že po závěrečných titulcích ten film ještě v hlavě zpracováváte a přivoláváte si znovu ty nejlepší části či scény a užíváte si prostě celkový „dojezd“. Jenže tady v mém případě k ničemu takovému vůbec nedošlo. A to je špatně. Jak se říká, každé zboží má svého kupce. Tudíž každý film má svoje příznivce, který na snímek nedají dopustit, no a pak ty druhé. Pane Shyamalane, příště vymyslete něco lepšího, prosím.
