Kvílení [2010]

Jihokorejský horor, v anglicky mluvících zemí znám jako The Wailing. Kdysi jsem se už určitě zmiňoval, že kromě hororových komedií a upírů také vůbec nemám v oblibě korejské snímky (nebo prostě obecně z Asie). Pravděpodobně to je tím, že pro mě jako Evropana, je to prostředí celkově cizí. Jeden z mála jihokorejských hororů byl Vlak do Pusanu se zombíkama, který patří mezi mé vele oblíbené.

Tady to byl takový mix od všeho trochu – (pokus o) humor, vymítání, kletba, duchové, satan. Nejvíce si cením právě toho vymítání, protože podobné jsem nikdy neviděl. Nebylo to, jak jsme zvyklí, ale možná právě v Asii to takhle běžné je. Hned ze začátku musím říct, že film má opravdu strašně dlouhou stopáž. Proto jsem se ke konci už tolik nesoustředil na celkový příběh. I když musím říct, že finále je docela povedené. Jen mi něco předtím nedávalo tolik smysl. A určitě mi taky vadila právě ta místy komediální atmosféra. Není to horor, u kterého se budete bát. Tady je to spíš částečně o psychice. Rozhodně netvrdím, že je lepší když je jumpscare za jumpscarem. To podle mě také není dobře. Ale tady jsem se pořádně nemohl naladit na danou atmosféru. Hlavní hrdina policajt je docela sympatický, i když jsem si nebyl docela jist, jestli přeci jen není hlavnější ten šaman.

Celkově mi v hodnocení vyšel slabší průměr. Pro mě osobně by bylo lepší celý film více sestříhat, protože se mi opravdu zdál velmi dlouhý. V příběhu jsem se trošku ztrácel a ani tak mi nepřišel nějak výrazně zajímavý. Toto zamyšlení píšu poněkud s odstupem od zhlédnutí, ale i tak si myslím, že bych nic víc moc nenapsal, ani kdybych ho psal bezprostředně po zhlédnutí. Rozhodně mě to nenadchlo.

Ať vejde ten pravý [2008]

Kolik jsem vlastně dosud viděl švédských hororů? Dle mého účtu na Československé filmové databázi jsem celovečerní horor čistě ze Švédska ještě neviděl žádný, jen pár krátkometrážních. Mám tam ohodnoceno pár snímků, ale ty vždy vznikly v kooperaci jiných zemí. Asi bych se na tuto severskou tvorbu měl také zaměřit, protože věřím, že jak jsou zpracovány různé detektivky (o které se víceméně nezajímám), můžou být tyto severské země skvělé i horory. Ta celková jedinečná atmosféra si o to přímo žádá.

Neptejte se mě, jak jsem zrovna na snímek  Låt den rätte komma in (jak se v originále jmenuje) přišel. Prostě jsem se rozhodl, že si udělám pořádek v mobilu v prohlížeči v záložkách a tento horor tam už byl opravdu dlouho uložený. Samotný název, který je dobře přeložený, toho opravdu příliš o ději nepoví. V traileru se už toho dozvíme o trochu více, i když u (aspoň pro mě) nových filmů si sice většinou upoutávku pustím, ale stejně tomu nevěnuji příliš pozornost, abych hned nebyl příliš ovlivněný obsahem. V tomto případě jsem se dozvěděl poměrně důležitou věc, která mě na chvíli ne přímo odradila, ale spíš lehce zarazila. Miluju veškerý horor, ale stejně jsou určité aspekty, které cílově vyloženě nevyhledávám. Nevím proč, ale třeba upíry jsem nikdy neměl rád. Ano, patří mezi klasická hororová monstra, ale pro mě osobně se nacházejí na konci mého seznamu oblíbenosti. Určitě bych byl nespravedlivý, kdybych tvrdil, že se mi žádné upírské horory nelíbily. Moc jich sice asi nebylo, ale nějaké by se našly určitě – okamžitě se mi hned vybaví minimálně Drákula (ať už zpracování s Gary Oldmanem či starší s Belou Lugosim).

Tento snímek byl ale v něčem trošku jiný. Předtím jsem asi nikdy neviděl, aby ústřední upírka byla pouze dvanáctiletá dívka. V tomto případě jménem Eli. Převážná většina filmu se odehrává na jednom švédském sídlišti. Oskar má rád samotu, nemá kamarády a nejvíc si přeje, aby jednoho dne dal co proto bastardům, co ho ve škole šikanují. Svou útěchu spatří právě v Eli, do které se okamžitě zamiluje. Kromě hororu to je tedy především drama se špetkou romantiky. Sice upírskou tématiku moc neznám, ale i tak jsem dosud nevěděl o jednom faktu. Vždy, když jde Eli navštívit Oskara, se ho dívka nejdřív zeptá, zda může jít dál. Zpočátku mi to nepřišlo nijak zvláštní. Ale poté to nakonec bylo vysvětleno (odkud také pochází název snímku). Upír nemůže vstoupit do domu bez pozvání. Jinak začne krvácet ze z očí, uší a dalších otvorů. O takových těch známých věcech, jako, že se upír neodráží v zrcadle nebo, že se nejbezpečněji zabije probodnutím kůlem do srdce a odřezáním hlavy, do které se vloží česnek do úst, o tom jsem věděl. Ale s tím pozváním to byla pro mě novinka.

Téměř celou dobu sledování jsem si pro sebe říkal, že se jedná jen o takový průměr. V mém finálním hodnocení film nakonec obdržel lehce nadprůměrnou známku. Líbilo se mi to celkové „podivné“ švédské prostředí, možná také, že to nebylo o dospělých, ale o starších dětech, co poprvé poznávají lásku. Pro toho, kdo vyhledává akční a krvavé scény, tento snímek asi nebude. Tempo je spíš pomalejší, ale právě dostatečné, abychom více poznali hlavní postavy. Vlastně nebýt té upírky, bylo by to takové drama o dospívání na drsném severu. Určitě to ale bude patřit k těm lepším filmům, kde se objevuje vampyrismus.

Půlnoční vlak (2008)

Clive Barker je záruka kvality. Po Stephenu Kingovi je to můj nejoblíbenější spisovatel hororů. Píše skvělé povídky, které jsou dosti ponuré, plné sexu a krve a většinou to skončí drasticky. Já jsem třeba dlouho netušil, že fenomenální Candyman vznikl právě podle Barkerovy předlohy. A zatím se vším, co jsem od něj ve filmové podobě viděl, jsem byl vždycky spokojený.

The Midnight Meat Train také není výjimkou. Vlastně je to po delší době opět horor, který si ode mě vysloužil plné hodnocení. Proč? Jednoduše zpracováním a příběhem. Vrah s kladivem je prostě tak dobře vytvořená postava. Dočkáme se poměrně dosti krve a brutální řezničiny (jaká náhoda, když naoko pracuje právě v masně :D). Sice je oficiálně jako hlavní postava newyorský fotograf, pro mě stejně stále zůstává pán v obleku a s pečlivě upravenými vlasy. On mi vlastně svým způsobem vzdáleně připomněl Michaela Myerse. Ten také chodí pomalu a nemluví. Tedy, vrah s kladivem by také neměl mluvit. Ke konci je totiž vidět, že jeho Pán všem jeho sluhům vytrhává jazyk. Jenomže pak v další scéně kladivoun jednu větu promluví. Což je v podstatě jen jediná chyba v celém filmu. Příběh má ale pěkný spád, i když jsou momenty, kdy se lehce zpomaluje, ale to k tomu prostě patří. Takových filmů o posedlosti zjistit něčí pravou totožnost už bylo natočeno mnoho. Tady mě ale poměrně dost překvapil konec. Nevím proč, ale skoro celý film jsem fandil právě kladivounovi. Pravým hororem to vlastně začne být až ke konci, ale jak už jsem zmínil, o brutalitu tam není nouze. Určitě můžu s čistým svědomím souhlasit s jedním kritikem, že se jedná o jednoduše nejlepší filmovou adaptaci Cliva Barkera od natočení Hellraisera. Skvělá atmosféra, dobré herecké výkony, výborný záporák a celkově úžasný horor. Těším se na další setkáním tohoto britského spisovatele, rodáka z beatlesáckého Liverpoolu, na filmovém plátně. Totální spokojenost.

Svatá Maud [2019]

Nikdy jsem nebyl na náboženství. Nikomu to ovšem neberu, ať si každý věří čemu chce. Chci tím říct, že záměrně si takto tématicky zaměřené filmy nevyhledávám. V případě Saint Maud mě trošku omlouvá fakt, že jsem absolutně neměl ponětí, co mě čeká. Jen jsem to prostě měl strašně dlouho zakořeněné v hlavě, že to musím vidět. Snad podle názvu, který ve mě trošku evokoval vzpomínku na povedený nizozemský horor Sint (Saint). Na úvod ale můžu říct, že mě Maud moc nenadchla.

Nevěřím v boha a tak si nedokážu představit, jaké to je ztratit víru (a pak opět ji najít). Jednou z největších výtek snímků je jeho pomalé, místy až vleklé tempo. A možná bych z žánrů rovnou vyškrnul horor. A místo toho dal prostě jen psychologické drama. K hororu se to možná přiblíží až v závěru. To mi ale nestačí. Nemyslím si, že hraje roli, když film režíruje muž nebo žena (viz například Nia DaCosta a její pro mě absolutně fenomenální remake Candyman z roku 2021). V případě Maud mě příběh dost nudil. Ano, psychologické filmy mají také co do sebe, ale musí to být dobře předložené. Asi kdybych byl věřící, viděl a chápal bych to jinak. A jak se vlastně hlavní protagonistka jmenovala? Maud? Proč ji tedy ale kamarádka Joy nazývala Katie? Pochopil jsem (nebo si to aspoň jen myslím, když nic jiného), že nějakou roli tam hraje ztráta víry ale zároveň také naprostá oddanost bohu. Vůbec jsem ale nepochopil závěrečné sebeobětování. Nejsem sice odborník, ale měl jsem za to, že svatými se stanou ti, kteří zemřou násilnou smrtí a ne, když si sami vezmou život.

Snad byl příběh na mě moc složitý. Protože i po víc jak deseti minutách od zhlédnutí jsem v podstatě netušil, na co jsem se to vlastně díval a nedokázal bych někomu vysvětlit zhruba děj. Přiznám se, že nemám moc v oblibě pomalé filmy, kde se většinu času ani nic neděje. A závěrečné rozuzlení mě od zmatení rozhodně neoprostilo. Ale na druhou stranu tomu nějakým způsobem nemůžu dát odpadové hodnocení. Ale neřeknu, co to konkrétně způsobilo. Ale asi jsem to prostě obecně čekal lepší.

Temný úplněk [1996]

Co patří mezi klasická hororová monstra? Upíři, zombies, duchové, mutanti….no a určitě taky vlkodlaci. Ti lidi fascinují již od pradávna. Nemám s nimi vůbec žádný problém, ale záměrně je také nevyhledávám. Odkud se ale vzali? Jako víme, jak dokáží „nakazit“ lidi, ale jaká je vlastně jejich historii a vývoj?

Pokud takovou otázku hledáte, zde se nic takového nedozvíte. Po nezbytném úvodu (který by rozhodně dle mého stál o prodloužení) celkem dlouho trvá, než se něco děje. Ale zase na druhou stranu vám celkem brzy dojde, kdo již není normálním člověkem. Bylo fajn vidět, že jednu z hlavních (možná úplně tu nejhlavnější) roli má pes, konkrétně německý ovčák – ne Rex, ale Thor. Pokaždé obdivuji, jak se dokáží takhle zvířata vycvičit, aby to ve filmu vypadalo, že se tak chovají přirozeně. A ještě zvláště si cením, že prakticky vždy ve snímku slyší na úplně jiné jména než jak se ve skutečnosti jmenují.

Co se týká samotného vlkodlaka, přišlo mi to dost odfláknuté. Při proměně jsem si to automaticky srovnával s legendárním hororem Americký vlkodlak v Londýně. To považuji za absolutně nejlepší a dosud nepřekonatelné. Tady to byla úplná katastrofa. Další věc, co mě zarazila, byla chůze. Vlkodlak je napůl člověk, napůl vlk. Tak bych snad předpokládal, že půjde spíš po čtyřech. Jenže tady to skutečně působilo jen jako člověk v kostýmu. Finální vzhled je sice poměrně povedený, ale celkově mě to příliš neuchvátilo. A největší „boj“ nastane až v posledních ani ne deseti minutách. Pro mě je prostě největší hvězda pes Thor. Jinak v celkovém hodnocení se film nepřehoupl přes průměr, ale ani pod. Ale jednu hlášku jsem si přece zapamatoval:

„Vlkodlak se dá zabít jen stříbrnou kulkou!“
„Garantuju ti, že když mu ustřelíš hlavu brokovnicí, bude taky po něm.“

Ulice Cloverfield 10 [2016]

Zklamání. Možná mě trošku omlouvá to, že jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Nedíval jsem se na trailer a taky jsem neznal synopsi. Asi před rokem mi psal jeden kamarád, že nutně potřebuje, abych se podíval na tento film, že chce se mnou probrat jednu věc. Měl jsem pocit, že už jsem to viděl a když jsem se mu snažil vysvětlit, že subžánr found footage moc nevyhledávám, po bližší specifikaci jsem pochopil, že došlo k záměně z mé strany. Spletl jsem si snímek s filmem nazvaným prostě jen Cloverfield (do češtiny překládáný jako Monstrum). No a abych to zkrátil – prostě jsem na to tak nějak pozapomněl a odložil jsem to a před pár dny mi to kamarád připomněl. Tak ten slib jsem tedy již splnil. Ale…

Kromě hororů, které jsou pro mě absolutní top, mám ve velké oblibě mysteriózní žánr a psychothriller. A nejlepší je, když je to kombinace všeho (samozřejmě skvěle namixovaná). Takže jsem se měl na co těšit.

Úvod snímku byl dost zajímavý. Takřka absolutně utlumený zvuk, jen hudba. Ani mi nechybělo, že jsme neznali důvod poněkud drsného rozvodu. Michelle možná neměla konkrétní cíl, prostě jen chtěla odjet co nejdál. A pak bum, prásk, nehoda. No a potom se již ocitneme na místě, kde se bude odehrávat 90 procent celého filmu. A tam jsem nepochopil dvě věci – proč byla žena připoutána řetězem, když ji Howard (jak tvrdil) chtěl „ochránit“, a dále jak to, že věděl, že se jmenuje Michelle? No, teď když jsem to napsal, nejspíš vlastně znám na obě otázky odpověď. Tvůrci chtěli divákovi vsadit do hlavy, že žena byla unesena. A vzhledem k tomu, že její osobní věci, včetně dokladů a mobilu, byly v jejím „pokoji“, dá se předpokládat, že si to Howard prostě sám zkontroloval. Ale tam mi právě od Michelle chyběla otázka, odkud zná její jméno. Postupně se dozvídáme trochu víc o charakterech jednotlivých postav. Ale tam jsem se právě začal poněkud nudit. Děj se značně zpomaluje a úvodní slušné tempo je tatam. Přímo se nedozvíme, jak Howard věděl, že nastane jakýsi mimozemský útok. Jasně, je tu zmíněno, že nějak trochu zkoumal satelity. Jo a že věří různým konspiracím. Pak pro mě opět jedna nepochopitelná věc. Když žena měla nehodu, Howard musel vylézt z auta, aby ji naložil. Sice to není nikde zmíněno, ale pochybuju, že by si bral nějakou ochrannou masku, když tvrdil, že je vzduch kontaminovaný. A očividně už musel být, protože jak se dozvíme, Emmett byl „zachráněn“ několik dní před Michelle a už i jemu Howard tvrdil, že nesmí vylézt z bunkru.

Film mi opravdu velmi vzdáleně připomněl Cuarónovu Gravitaci, kde byla v podstatě jen jedna herečka Sandra Bullock (dobře, spolu i s Georgem Clooneym). Ono to mnohdy stačí. Klidně obsadit jen pár herců a když je dobrý scénář, může to být i dobrý film. Jenže na tom to právě z mého pohledu ztroskotalo. Dlouho, ale opravdu strašně dlouho se nic neděje. Spolu s hlavní hrdinkou začínám věřit, že vše kolem mimozemského útoku je jen vymyšlené a ve skutečnosti se nic neděje. Howard je opravdu podivín. Chvíli jsem si dokonce myslel, že to je nějaký utečenec z blázince. Ale teď taky vyvstává otázka – opravdu by fungoval podomácku vyrobený oblek proti kontaminaci? Nejsem si úplně jist…

Mimozemšťanů se přeci dočkáme, ale sice až v posledních snad ani ne deseti minutách. Ale možná by k tomu ani nemuselo dojít, protože vizuálně se to moc nepovedlo. A proč se vlastně tam museli objevit? Opravdu to bylo nutné? Osobně bych byl radši za větší akci, myslím jako v celkovém filmu. Nechci, aby to vyznělo tak, že v každém hororu očekávám lekačku za lekačkou či vraždu za vraždou. Tady mi to přišlo takové ospalé. A monstra by mohla dostat větší prostor. 10 Cloverfield Lane není úplně špatný film, jen mi prostě vadilo strašně pomalé tempo. A ano, jedná se spíš o psychothriller než o samostatný horor. To mnohdy není na škodu, ale tady by rozhodně stálo za to vylepšit scénář.

Noční můra v Elm Street (A Nightmare On Elm Street)

Noční můra v Elm Street (1984) Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta (1985) Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna (1987) Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu (1988)
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Noční můra v Elm Street 5: Dítě snu (1989) Freddyho smrt – Poslední noční můra (1991) Nová noční můra (1994) Noční můra v Elm Street (2010)
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení

 

Noční můra v Elm Street (1984)



Nahoru

Děj

očátkem 80. let ve městě Springwood v Ohiu psychopat Freddy Krueger zavraždil několik malých dětí (převážně dívek) pomocí rukavice s noži. Soud ho nakonec osvobodil, ale rodiče zabitých dětí se rozhodli, že to nenechají jen tak. Nalákali ho do školní kotelny, kam nosíval své oběti a budovu zapálili. Freddy sice byl upálen zaživa, ale jeho duch přežil. Začal se objevovat ve snech několika teenegerů a začal je ve spánku zabíjet. Byli to ti, jejichž rodiče byli zopovědní za Freddyho smrt. Mezi nimi byla i Nancy Thompson. Brzy pochopí, že pokud je Krueger zabije ve snu, zemřou i ve skutečnosti. Zbývají jí v podstatě dvě možnosti – najít způsob, jak Freddyho zastavit nebo už nikdy neusnout…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Lt. Thompson John Saxon
Marge Thompson Ronee Blakley
Nancy Thompson Heather Langenkamp
Tina Gray Amanda Wyss
Rod Lane Jsu Garcia
Glen Lantz Johnny Depp
Dr. King Charles Fleischer
Sgt. Parker Joseph Whipp
Freddy Krueger Robert Englund

Nahoru


 

Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta (1985)



Nahoru

Děj

Po pěti letech od událostí prvního dílu se rodina Walshových přestěhuje do bývalého domu Nancy Thompsonové. Jejich syn Jesse začne mít noční můry – o chlápkovi v pruhovaném svetru, klobouku a s rukavicí s noži. Freddy Krueger si už vyhlíží další oběti…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Jesse Walsh Mark Patton
Lisa Webber Kim Myers
Ron Grady Robert Rusler
Mr. Walsh Clu Gulager
Mrs. Walsh Hope Lange
Coach Schneider Marshall Bell
Mrs. Webber Melinda O. Fee
Mr. Webber Tom McFadden
Kerry Sydney Walsh
Freddy Krueger Robert Englund
Angela Walsh Christie Clark

Nahoru


 

Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna (1987)



Nahoru

Děj

Kristen se po několika nočních můrách ocitá v psychiatrické léčebně. Ve stejné době tam nastupuje i odbornice na sny Nancy Thompson. Ta zjistí, že se vrátil Freddy Krueger. Rozhodne se tedy s ostatními pacienty uspořádat sezení a dostat se do snu. S tím ji pomůže právě Kristen, která má schopnost kohokoliv do snu nakreslit. Všichni doufají, že tentokrát Freddyho porazí.

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Nancy Thompson Heather Langenkamp
Neil Gordon Craig Wasson
Kristen Parker Patricia Arquette
Freddy Krueger Robert Englund
Kincaid Ken Sagoes
Joey Rodney Eastman
Taryn Jennifer Rubin
Phillip Bradley Gregg
Will Ira Heiden
Max Laurence Fishburne
Jennifer Penelope Sudrow
Lt. Thompson John Saxon
Dr. Elizabeth Simms Priscilla Pointer
Lorenzo Clayton Landey
Elaine Parker Brooke Bundy

Nahoru


 

Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu (1988)



Nahoru

Děj

Kristen z předchozího dílu opět začne mít noční můry. Její kamarádi Kincaid a Joey žijí normálním životem, ale poté, co Freddy Krueger opět ožije, rozhodnou se, že ho jednou pro vždy zabijí. Místo toho Freddy usmrtí je. Dokáže ho Kristen zničit s pomocí kamarádky Alice?

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Elaine Brooke Bundy
Jock Duane Davis
Joey Rodney Eastman
Freddy Krueger Robert Englund
Dan Danny Hassel
Rick Andras Jones
Kristen Tuesday Knight
Johnson Nicholas Mele
Sheila Toy Newkirk
Kincaid Ken Sagoes
Debbie Brooke Theiss
Alice Lisa Wilcox

Nahoru


 

Noční můra v Elm Street 5: Dítě snu (1989)



Nahoru

Děj

Alice, známá z předchozí části, je těhotná. K životu se opět probouzí obávaný Freddy Krueger a rozhodne se zabíjet prostřednictvím snů ještě nenarozeného dítěte…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Freddy Krueger Robert Englund
Alice Lisa Wilcox
Yvonne Kelly Jo Minter
Dan Danny Hassel
Greta Erika Anderson
Dennis Johnson Nicholas Mele
Mark Joe Seely
Mrs. Jordan Valorie Armstrong
Mr. Jordan Burr DeBenning
Mr. Gray Clarence Felder
Amanda Krueger Beatrice Boepple
Jock Matt Borlenghi
Merging Freddy Noble Craig
Anne Beth DePatie
Jacob Whit Hertford

Nahoru


 

Freddyho smrt – Poslední noční můra (1991)



Nahoru

Děj

Freddy Krueger se zbavil téměř všech z městečka Springwood, kteří zapříčinili jeho smrt. Vyhlédne si Maggie, vychovatelku z dětského domova, a pomocí nočních můr se ji snaží nalákat do Springwoodu. Maggie časem zjistí, že Freddy je její otec. Když přijde na jeho temnou minulost, rozhodne se ho zabít. Podaří se jí spolu s přáteli přivézt Freddyho do reality, aby ho mohli zlikvidovat?

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Freddy Krueger Robert Englund
Maggie Burroughs Lisa Zane
John Doe Shon Greenblatt
Tracy Lezlie Deane
Carlos Ricky Dean Logan
Spencer Breckin Meyer
Doc Yaphet Kotto
Little Maggie / Katherine Krueger Cassandra Rachel Friel
Kelly David Dunard

Nahoru


 

Nová noční můra (1994)



Nahoru

Děj

Heather Langenkamp, představitelka Nancy z prvního a třetího dílu série, právě dotáčí její poslední Noční můru. Náhle ve studiu ožije Freddyho rukavice. Zabije dva techniky a zraní Chase, manžela Heather. Heather se probudí a zjistí, že všechno to byl jen děsivý sen. Jenže poté objeví, že její manžel má skutečně pořezanou ruku. Studio osloví ženu, zda by nechtěla hrát v novém dílu Noční můry v Elm Street. Heather ale odmítá. Její manžel má cestou domů autonehodu, při které zemře. Následují další smrtelné incidenty, které připomínají dřívější scénáře této série. Heather navštíví režiséra Wese Cravena kvůli scénáři, ale ten jí řekne, že ještě neví, jak příběh dopadne. Heather netuší, že se brzy bude muset utkat tváří v tvář s Freddy Kruegerem.

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Freddy’s Hand Double Jeff Davis
Heather Langenkamp Heather Langenkamp
Dylan Miko Hughes
Chuck Matt Winston
Terry Rob LaBelle
Chase Porter David Newsom
Wes Craven Wes Craven
Marianne Maddalena Marianne Maddalena
Julie Tracy Middendorf
Sam Rubin Sam Rubin
Robert Englund / Freddy Krueger Robert Englund
Sara Risher Sara Risher
Robert Shaye Robert Shaye
John Saxon John Saxon
Dr. Heffner Fran Bennett

Nahoru


 

Noční můra v Elm Street (2010)



Nahoru

Děj

Remake původního dílu této hororové série. Pětici přátel se začnou zdát stejné noční můry. Ve všech vystupuje muž s netvořenou tváří, který má klobouk, pruhovaný svetr a rukavici s noži, kterou zabíjí. Zachráněni jsou pouze, když jsou vzhůru. Musí se spojit, aby jednou pro vždy Fredyho Kruegera zabili…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Freddy Krueger Jackie Earle Haley
Quentin Smith Kyle Gallner
Nancy Holbrook Rooney Mara
Kris Fowles Katie Cassidy
Jesse Braun Thomas Dekker
Dean Russell Kellan Lutz
Alan Smith Clancy Brown
Dr. Gwen Holbrook Connie Britton
Nora Fowles Lia D. Mortensen

Nahoru


Candyman

Candyman (1992) Candyman 2: Sbohem masu (1995) Candyman 3: Den smrti (1999) Candyman (2021)
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení

 

Candyman (1992)



Nahoru

Děj

Helen Lyle s kamarádkou Bernadette Walsh píše diplomovou práci o místních legendách. Během pátrání Helen zaujme postava jménem Candyman. Byl to syn otroků. Jeho otec zbohatnul, když vynalezl přístroj na velkovýrobu bot. Candyman mohl jít na školu a stal se výtvarníkem. Měl zakázku u jednoho muže z vyšší vrstvy. Jeho dcera ale poté otěhotněla a tak si daný muž najal několik lidí, aby Candymana zabili. Znetvoří ho a nechají, aby ho ubodaly včely. Legenda praví, že se Candyman objeví, pokud jeho jméno vyslovíte pětkrát před zrcadlem. Helen tomu nevěří a vydá se do části města Cabrini Green, kde k vraždě Candymana došlo. Místními je varována před nedávnými záhadnými vraždami Candymanem. Helen je skeptická a pokusí se ho oživit. Netuší ale, že tím vyvolá sérii dalších vražd.

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Helen Lyle Virginia Madsen
Candyman / Daniel Robitaille Tony Todd
Trevor Lyle Xander Berkeley
Bernadette „Bernie“ Walsh Kasi Lemmons
Anne-Marie McCoy Vanessa Williams
Jake DeJuan Guy
Bily Ted Raimi
Monica Ria Pavia
Diane Lisa Ann Poggi
Danny Adam Philipson
Harold Eric Edwards
Stacey Carolyn Lowery
Professor Philip Purcell Michael Culkin

Nahoru


 

Candyman 2: Sbohem masu (1995)



Nahoru

Děj

Annie Tarrant je učitelka v New Orleans. Její otec byl brutálně zavražděn a z vraždy je obviněn její bratr. Annie věří, že je nevinný. Zjistí, že vražda otce připomíná legendu o Candymanovi, otrokovi, který se zamiloval do dívky z bohaté rodiny. Onou dívkou byla babička Annie. Učitelka se rozhodne vzkřísit Candymana, aby bratra očistila…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Candyman / Daniel Robitaille Tony Todd
Annie Tarrant Kelly Rowan
Ethan Tarrant William O’Leary
Reverend Ellis Bill Nunn
Honore Thibideaux Matt Clark
Detective Ray Levesque David Gianopoulos
Pam Carver Fay Hauser
Matthew Ellis Joshua Gibran Mayweather
Paul McKeever Timothy Cathart
Octavia Tarrant Veronica Cartwright
Caroline Sullivan Caroline Barclay
Coleman Tarrant Michael Bergeron
Liz Clotiel Bordeltier

Nahoru


 

Candyman 3: Den smrti (1995)



Nahoru

Děj

Caroline McKeever, vzdálená příbuzná Candymana, uspořádá v Los Angeles výstavu právě Daniela Robitaillea (přezdívaného Candyman). Návštěvníci přesvědčí Caroline, ať se pokusí oživit Candymana, když řekne jeho jméno pětkrát v zrcadle. Nic se nestane a všichni to považují jen za směšnou pohádku. Jenže nedlouho poté dojde k několika vraždám, u kterých se zdá, že ji způsobila právě Caroline.

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Candyman / Daniel Robitaille Tony Todd
Caroline McKeever Donna D’Errico
David de la Paz Jsu Garcia
Samuel Kraft Wade Williams
Tamara Alexia Robinson
Abuela Lupe Ontiveros
Miguel Velasco Mark Adair-Rios
Jamal Matthews Ernie Hudson Jr.
Tino Mike Moroff
L.V. Sacco Robert O’Reilly
Dante Chris Van Dahl
Lina Rena Riffel
Jamie Gold Elizabeth Guber
Annie Tarrant Elizabeth Hayes
Enrique Lombardo Boyar

Nahoru


 

Candyman (2021)



Nahoru

Děj

Je to přímo navázání na původní film z roku 1992. Tentokrát vidíme v hlavní roli malíře Anthonyho, který bydlí nedaleko nechvalně proslulé části Cabrini Green. Zaslechne od kamaráda příběh o Candymanovi a příběh ho zcela zaujme. Rozhodne se, že to bude další impuls k momentálně stagnující kariéře.

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Anthony McCoy Yahya Abdul-Mateen II
Brianna Cartwright Teyonah Parris
Troy Cartwright Nathan Stewart-Jarrett
William Burke Colman Domingo
Grady Greenberg Kyle Kaminsky
Anne-Marie McCoy Vanessa Williams
Clive Privler Brian King
Jerrica Cooper Miriam Moss
Finley Stephens Rebecca Spence
Jameson Carl Clemons-Hopkins
Danielle Harrington Christiana Clark
Sherman Fields Michael Hargrove
Billy Rodney L Jones III
Haley Heidi Grace Engerman
Trina Ireon Roach
Annika Breanna Lind
Boof Malic White
Celine Sarah Wisterman
Samantha Sarah Lo
Detective Lipez Mark Montgomery
Jack Hyde Torrey Hanson

Nahoru


Dětská hra (Child’s Play)

Dětská hra (1988) Dětská hra 2 (1990) Dětská hra 3 (1991) Chuckyho nevěsta (1998) Chuckyho sémě (2004)
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Chuckyho kletba (2013) Chuckyho kult (2017) Dětská hra (2019)
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení
Trailer
Děj
Postavy a obsazení

 

Dětská hra (1988)



Nahoru

Děj

Sériový vrah Charles Lee Ray je pronásledovaný policistou Mikem Norrisem, který ho postřelil. Ray se schová do jednoho hračkářství. Vzpomene si na temný voodoo rituál Damballa. Využije toho a převtělí se do panenky Good Guys jménem Chucky od firmy Play Pals Toy. Tu dostane k šestým narozeninám Andy Barclay. Jenže Ray zůstává vrahem i v těle panenky a jenom Andy ví, že pachatelem vražd je on. Jenže mu nikdo nevěří. Navíc Ray se chce zbavit života v panence a převtělit se do těla Andyho…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Karen Barclay Catherine Hicks
Mike Norris Chris Sarandon
Andy Barclay Alex Vincent
Charles Lee Ray / Chucky Brad Dourif
Maggie Peterson Dinah Manoff
Jack Santos Tommy Swerdlow
Dr. Ardmore Jack Colvin
Eddie Caputo Neil Giuntoli
Peddler Juan Ramírez
Mr. Criswell Alan Wilder
John „Dr. Death“ Bishop Ray Oliver

Nahoru


 

Dětská hra 2 (1990)



Nahoru

Děj

Po dvou letech od událostí z prvního dílu matka malého Andyho podala žalobu na výrobce panenek Good Guys. Kvůli nedostatku důkazů policie odmítá případ řešit. Andyho matka je poslána do psychiatrické léčebny na pozorování a malý Andy je umístěn do dětského krizového centra, aby počkal na dočasné pěstouny. Firma Play Pals Toy, která inkrinovanou panenku vyráběla, se rozhodne, že původní panenku zrekonstruuje, aby rozptýlili negativní publicitu vyvolanou velkým procesem. Během nové výroby ale nevědomky Chuckyho oživí. Mezitím se malého Andyho ujmou manželé Simpsonovi, kteří se již starají o sedmnáctiletou chráněnku Kyle. Chucky se dozví, kde se Andy nachází a rozhodne se ho navštívit. Hra může začít…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Andy Barclay Alex Vincent
Joanne Simpson Jenny Agutter
Phil Simpson Gerrit Graham
Kyle Christine Elise
Chucky Brad Dourif
Grace Poole Grace Zabriskie
Sullivan Peter Haskell
Miss Kettlewell Beth Grant
Mattson Greg Germann

Nahoru


 

Dětská hra 3 (1991)



Nahoru

Děj

Z Andyho už je teenager a nastupuje na vojenskou školu. Je rád, že je Chucky pryč. To však není pravda. Vedení společnosti Play Pals Toy opět uvedlo na trh panenky Good Guys, čímž se znovu oživil vrah Charles Lee Ray. Vydá se Andyho najít. Panenku objeví mladší kluk. Chucky si uvědomí, že by bylo jednodušší se převtělit do nic netušícího dítěte. Andy zjistí, jak se věci mají. Podaří se mu Chuckyho nadobro zbavit?

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Andy Barclay Justin Whalin
De Silva Perrey Reeves
Tyler Jeremy Sylvers
Shelton Travis Fine
Whitehurst Dean Jacobson
Chucky Brad Dourif
Sullivan Peter Haskell
Colonel Cochrane Dakin Matthews
Sergeant Botnick Andrew Robinson
Sergeant Clark Burke Byrnes
Ellis Matthew Walker
Ivers Donna Eskra

Nahoru


 

Chuckyho nevěsta (1998)



Nahoru

Děj

Měsíc od událostí z minulého dílu se Tiffany, bývalá milenka a pomocnice Charlese Lee Raye, rozhodne navštívit policejní stanici, kde jsou uschovány části vraždící panenky. Uplatí policistu a odveze si Chuckyho domů. Tam ho pomocí voodoo rituálu přivede zpět k životu, ač opět v podobě panenky. Chucky ale její láskou opovrhuje a když se Tiffany koupe, shodí jí do vany televizi a tak ji zabije. Protože ale byl dlouho sám, rozhodne se Tiffany převtělit do další panenky. Chucky vysloví touhu vrátit se do lidské podoby, ale k tomu potřebují amulet, který je na hřbitově, kde jsou ostatky vraha Charlese Lee Raye. Potřebují ale někoho, kdo je tam odveze. Narazí na milenecký pár Jesseho a Jade. Cestou ale dojde k několika vraždám, ze kterých jsou samozřejmě obvinění lidé, ne panenky. Nikdo netuší, že panenky jsou ve skutečnosti velmi živé.

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Tiffany Jennifer Tilly
Chucky Brad Dourif
Jade Katherine Heigl
Jesse Nick Stabile
Damien Alexis Arquette
David Gordon Michael Woolvett
Chief Warren Kincaid John Ritter
Lt. Preston Lawrence Dane
Norton Michael Louis Johnson
Russ James Gallanders
Diane Janet Kidder
Bailey Vince Corazza

Nahoru


 

Chuckyho sémě (2004)



Nahoru

Děj

Glen, syn Chuckyho a Tiffany, je v Hollywoodu jako břichomluvecká loutka. Je ale jiný než Chucky, násilí se mu příčí a nesnáší ho. Jednou v televizi uvidí své rodiče a rozhodne se je najít. Objeví je v maskérně herečky Jennifer Tilly a pomocí voodoo amuletu je přivede k životu. Chucky nechápe, proč jeho syn nejde v jeho šlépějích a nevraždí. Tiffany je šťastná, že její oblíbená herečka Jennifer Tilly bude hrát v novém filmu. Zbožňuje ji, což ale dospěje k tomu, že panenky herečku unesou…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Chucky Brad Dourif
Tiffany / Jennifer Tilly Jennifer Tilly
Glen / Glenda Billy Boyd
Redman Redman
Joan Hannah Spearritt
Pete Peters John Waters
Psychs Keith-Lee Castle
Stan Steve West
Tony Gardner Tony Gardner

Nahoru


 

Chuckyho kletba (2013)



Nahoru

Děj

Jednoho dne Sarah a její dcera Nica, která je připoutaná na invalidní vozík, obdrží záhadný balíček, ve které je rudovlasá panenka. Nechápou, kdo jim ji poslal. Panenka je děsivá a tak ji Sarah vyhodí do popelnice. Během noci je nalezana mrtvá a Chucky sedí v pokoji na židli. K Nice přijede její sestra Barb s manželem Ianem a dcerkou Alice, aby jí pomohla s pohřbem matky a vyřešit další její věci. Malá Alice si začne s panenkou hrát. Poté ale následují další vraždy. Nica má za to, že za to může právě Chucky. Bude i ona další na řadě?

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Sarah Chantal Quesnelle
Nica Fiona Dourif
Barb Danielle Bisutti
Father Frank A Martinez
Jill Maitland McConnell
Ian Brennan Elliott
Alice Summer H. Howell
Charles Lee Ray / Chucky Brad Dourif
Tiffany Jennifer Tilly
Andy Barclay Alex Vincent

Nahoru


 

Chuckyho kult (2017)



Nahoru

Děj

Film přímo navazuje na díl předchozí. Nica je poslána do psychiatrické léčebny, protože všichni věří, že to byla ona, kdo zabil celou její rodinu a ne Chucky. Jako součást terapie psycholog Dr. Foley představí „hodnou“ panenku. Poté ale začnou pacienti záhadně umírat. Andy Barclay, hrdina z původních dílů série, se rozhodne, že Nice pomůže. Cestu mu ale znepříjemňuje Chuckyho nevěsta Tiffany…

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Rachel Allison Dawn Doiron
Andy Barclay Alex Vincent
Chucky Brad Dourif
Nica Pierce Fiona Dourif
Dr. Foley Michael Therriault
Angela Marina Stephenson Kerr
Michael Adam Hurtig
Claire Grace Lynn Kung
Madeleine Elisabeth Rosen
Tiffany Valentine Jennifer Tilly
Alice Pierce Summer H. Howell
Chaplain Tom Anniko

Nahoru


 

Dětská hra (2019)



Nahoru

Děj

Chucky je zpět! Drží krok s nejnovějšími technologiemi a trendy. Už to není jen obyčejná panenka. Má mnoho funkcí a je možné se napojit i přes smartphone. Chuckyho zabijácká nátura ale rozhodně nezmizela. Jak je vidět, je schopný se přizpůsobit v jakékoliv době. Kdo tentokrát jeho řádění nepřežije?

Nahoru

Postavy a obsazení

Postavy
Herci
Henry Kaslan Tim Matheson
Mom Zahra Anderson
Dad Serge Jaswal
Chien Phoenix Ly
Karen Aubrey Plaza
Gabe Trent Redekop
Andy Gabriel Bateman
Falyn Beatrice Kitsos
Pugg Ty Consiglio
Wes Amro Majzoub
Shane David Lewis
Mike Brian Tyree Henry
Doreen Carlease Burke
Omar Marlon Kazadi
Jane Kristin York
Chucky Mark Hamill

Nahoru


Reunion

Na mobilu mi píplo oznámení nové zprávy z Messengeru. Odložil jsem nůž od zpola nakrájené cibule, otřel si ruce a se zájmem uchopil mobil. Psal mi můj bývalý spolužák a kamarád David, se kterým jsem seděl celou základku.
>>Čau, tak jak jde život?<<
Potěšilo mě to a zároveň i trochu překvapilo, protože, co jsme opustili lavice základní školy, jsme se každý rozutekli jiným směrem. A v kontaktu jsme v podstatě nebyli.
Konverzace plynula. A pak David napsal něco, o čem jsme kdysi přemýšleli, ale nikdy k tomu nedošlo.
>>Hele a co kdybychom udělali takovej menší sraz ze základky? Co ty na to? :-)<<
>To zní skvěle, jsem pro. Zkusím napsat Liuovi. Nevíš co dělá dělá Honza?<
>>Má teď autodílnu. Nedávno jsem si s ním psal, ale prý bohužel toho teď má hodně. Takže s ním asi nepočítejme. Ale nesmíme zapomenout na Jardu. Ten určitě bude chtít.<<
>JJ, Jarda byl vždycky pro každou špatnost.<
>>Přesně.<<
Začaly se mi vybavovat vzpomínky na základku. Bylo to takové bezstarostné období, kdy jsme neřešili bydlení, finance nebo čím se budeme živit. Nic nás netížilo. Teď už jsme všichni dospělí, s problémy a starostmi, které k této životní fázi prostě patří. Časy se mění, vzpomínky zůstávají.

Tak nakonec jsme se domluvili na termínu po třech týdnech od návrhu srazu. Místem setkání byla Davidova chalupa nedaleko Kolína. Plán byl následující – jelikož měl David velký gril, jako první jsme zamířili do místního supermarketu pro maso, klobásy a další pochoutky. A protože je nutné dodržovat pitný režim a všichni jsme věděli, že nás čeká dlouhá noc, velmi jsme se zásobili spirity a dalšími nápoji ve skle (po nějaké době otupující mysl), ale také pár minerálkami na probuzení. Chipsy, krekry, dipy. Prostě vše, co patří na správné setkání bývalých spolužáků po letech. Ono ve své podstatě nejde jen o žranici a alkohol, ale o to zase se vidět. Myslím, že na to jsme se těšili všichni. Nic neplánovat, jen to tak vše nechat volně plynout.
Netrvalo dlouho a zábava začala. Při pojídání steaků a chleba jsme pak tak nezávisle na sobě každý postupně začali vyprávět, co jsme dělali po škole a kolik prací jsme vystřídali. Každý měl co říct, každý byl vyslechnut. Nastala taková příjemná atmosféra. Vůbec jsme nevnímali čas. Největší radost jsem měl asi z toho, že jsme se dokázali vůbec domluvit. Co jsme opustili základku, párkrát tu byl pokus o třídní sraz, ale nakonec k tomu nikdy nedošlo. Nejdřív nemohl jeden, pak další, no a pak i ti nejzarputilejší příznivci srazu to vzdali. Netušil jsem, co dělali ostatní bývalí spolužáci, kolik měli pracovních úspěchů (a neúspěchů), zhrzených lásek a dětí, mnozí z nich teď jistě jsou úspěšnými manažery, návrhářkami oblečení a designu, taxikáři, operátory výroby v montovnách, někteří se nejspíš vydali hledat štěstí za hranice (a zůstali tam), ale zároveň jsem nepochyboval o tom, že pár z nich pravděpodobně propadlo hazardu, alkoholu a drogám.
Ale upřímně mě ostatní moc nezajímali, hlavní bylo, že naše čtyřka byla zase pohromadě. Párty byla v plném proudu. Nemám ponětí, kolik lahví jsme už vypili, ale stále nám hodně zbývalo a noc byla ještě mladá. David měl na chatě Xbox a protože Jarda dle dohody přivezl i další ovladač, rozhodli jsme se uspořádat turnaj – konkrétně šlo o herní tituly Mortal Combat a FIFA.
Velké ručičce na hodinách stačilo již jen dvakrát oběhnout ciferník, aby nastal nový den. My jsme čas ale absolutně nevnímali. Ta nastalá atmosféra a rozehrané hry udělaly své. Tak jsme se prostě a jednoduše do toho všeho tak ponořili, že nic jiného nebylo důležité.

Právě jsem vyhrál jeden z již několika zápasů a tak jsem měl zhruba čtvrthodinu volného času. Zvedl jsem se, abych si došel na záchod. Můj močový měchýř to už potřeboval. Dokonce i při této činnosti jsem se stále pousmíval. Jednak jsem byl již lehce otupělý požitým alkoholem, ale hlavně tím celkovým setkáním spolužáků po letech.
Pomalu jsem spláchl a šel si umýt ruce. A jako obvykle si vodou lehce omyl obličej a rukou upravil účes. Utřel jsem se do pruhovaného ručníku a když jsem se o vteřinu později znovu podíval do zrcadla, najednou se mi zdálo, že jsem tam zahlédl něco blýskavého. Okamžitě jsem se otočil k malému oknu, které bylo umístěné přímo naproti zrcadlu. Nic tam ale nebylo. Šel jsem blíž, abych okno otevřel a vyklonil se z něj. Díky půlměsíci jako na turecké vlajce nebyla úplná tma, ale ať jsem se rozhlížel jak chtěl, nic tam prostě nebylo. Jen potemnělá zahrada, malý altán a přístřešek na dřevo a zahradnické vybavení.
Zavřel jsem tedy okno a vrátil se ke klukům do obývacího pokoje, či spíše velké jizby, kde se akorát dokončoval poslední fotbalový zápas.
„Ondro, jdeš akorát včas!“ houkl na mě Jarda, kterému se už také pěkně motal jazyk. „Nás dva teď čeká finálový mač o zlato.“
„Super, ale bez tvého potu a slz ten triumf nechci!“
„To se ještě uvidí, kdo tady bude brečet,“ smál se Jarda, usrkl si piva a chopil se svého ovladače. Usmál jsem se a pohodlně se usadil do křesla. Liu s Davidem mezitím šli rychle udělat pár jednohubek. Párty jak má být, pomyslel jsem si.

„Však jsem ti to říkal!“ zvolal vesele Jarda, když mě v penaltách porazil o jeden gól.
„Jojo, gratuluju, ale stříbrná medaile je pořád medaile.“
„To máš pravdu,“ odvětil s úsměvem a přiťukli jsme si Napoleonem.
Podíval jsem se na hodinky, promnul si oči a musel se podívat ještě jednou, abych se přesvědčil, zda je to pravda. Digitální ciferník ukazoval 2:45. Skutečně jsme se tak ponořili do her, že jsme totálně přestali registrovat čas?
Opět jsem cítil potřebu vymočit se. Dopil jsem zbytek brandy a zamířil na toaletu. Už už jsem sahal na kliku, když v tom se ozvalo tiché zaklepání. Zarazil jsem se a zaposlouchal, jestli to nebylo jen nějaké klamání mé již otupělé mysli. Mé podezření se ukázalo jako nepravdivé, protože se vzápětí daný zvuk ozval znovu. Ťuk, ťuk, ťuk. Otočil jsem se od vstupu na záchod a snažil se určit, odkud bylo klepání slyšet. Ťuk. Ťuk. Ťuk. Upřel jsem zrak na hlavní dveře. Byl jsem si jistý, že právě to byl zdroj a proto jsem tím směrem vykročil. A jakoby původce toho zvuku vytušil můj záměr, už se dále nic neozvalo. Byl jsem si ale jistý, že za těmi dveřmi stále někdo je. Dvě, tři vteřiny jsem jen tak před nimi stál. Nádech, výdech. A otevřel jsem dveře.
Byla tam mladá žena nebo spíš dívka, kterou jsem věkově odhadl maximálně na jednadvacet či dvaadvacet. Na sobě měla těsně upnutý hnědý kožený kabát s velkými zdobenými obsidiánovými knoflíky, které blýskavě odrážely světlo ze stojaté lampy v předsíni. Dlouhé zrzavé vlasy jí sahaly až k pasu; několik pramínků bylo propleteno pestrobarevnými korálky. Velké světlemodré oči byly ještě více zvýrazněny uhlově černými linkami. Jiného významnějšího make-upu jsem si nevšiml. Postavou byla spíše malá a zároveň silnější, soudě tedy podle poněkud vypouklého břicha. Stačil mi po ní přejet letmým pohledem od nohou k hlavě, abych se ujistil, že je dobře a řádně vyvinutá a vyspělá.
„Ano?“ řekl jsem, když si musel nejprve odkašlat.
Upřela na mě své obří oči, které vypadaly jako studny.
„Promiň, promiň, že otravuju. Měla jsem se tady s někým sejít, ale on prostě nedorazil. A teď nemám kam jít. Přijela jsem busem a nejbližší mi jede až v půl sedmý.“
„A to jsi nemohla někomu zavolat, aby tě vyzvedl? Mimochodem, já jsem Ondra.“
„Maki. Ráda bych, ale mám totálně vybitý mobil. Šla jsem nějakou dobou městečkem a teprve až teď tady jsem uviděla, že se tu svítí v oknech.“
„Maki. Dost zajímavý jméno. Jak jsi k němu přišla?“
„No to by ses spíš měl zeptat rodičů,“ zasmála se.
„To je vlastně fakt. Ale líbí se mi.“
„Díky.“
Na chvíli jsme se oba odmlčeli a já jsem tak měl možnost si dívku znovu prohlédnout. A náhle, jako by se všechny barvy zvýraznily – vlasy měla zrzavější, oblečení barevnější, oči jasnější. Byla opravdu krásná.
„No,“ začala trochu váhavě, „já vím, že to to bude znít drze, ale myslíš, že bych u tebe mohla přečkat do rána, než mi pojede autobus?“
„No, tak zaprvé to není moje chata, ale mýho kámoše Davida. Máme tu takový menší sraz ze základky.“
„Aha. Tak to nebudu rušit.“
„Ne, to je nesmysl. Místo tady je, neboj. Klukům to vysvětlím.“
„Fakt? Dobře tedy. Jsi hodnej.“
„Tak pojď dál, Maki,“ pokynul jsem jí a uhnul jsem ze dveří, aby mohla vejít. Dívka si začala rozepínat kabát a já jsem jí z něj ochotně pomohl. Při tom jsem ucítil příjemně sladkou vůni parfému. Svrchník jsem pověsil na věšák a znovu si mladou ženu prohlédl. Měla pletený červeno-zelený svetr. A ano, opět jsem si nemohl nevšimnout jejích příjemně kyprých tvarů.

Z obývacího pokoje se ozýval smích a ťukání skleniček. Byla slyšet televize a podle častého výbuchu smíchu jsem usoudil, že se tam nejspíš dívají na různé faily z YouTube.
První si mě všimnul David.
„To je dost, že jdeš,“ řekl. „Pojď si sednout, je to děsná prdel!“
„Pánové, rád bych vám představil Maki. Pojď dál a neboj se. Pokud vím, tak tady nikdo nekouše.“
„Fakt nerada ruším,“ řekla dívka, nervózně se usmála a vešla do místnosti.
„Dovol mi, abych ti představil své bývalé spolužáky a tvé dočasné společníky. Tohle je Liu, David a Jarda.“
V rychlosti jsem ostatním osvětlil situaci.
„Ráda vás všechny poznávám,“ navázala Maki. „Opravdu vám nebude vadit moje společnost?“
„Absolutně ne,“ usmál se David. „Člověk by vždycky měl počítat s hostem navíc.“
„Tak děkuju.“
„No a co si dáš k pití? Máme, myslím, slušný výběr,“ optal se Jarda.
„To je úplně jedno, Járo,“ odvětila. „Já piju všechno, co teče!“
„Tak to jsi moje holka!“ zasmál se.
Pokud na nás předtím již útočila únava, s novou příchozí jakoby rázem zmizela. Maki se se všemi velmi živě bavila a Jarda skoro nestíhal dolévat skleničku za skleničkou, aby sní udržel krok. Bylo to příjemné zpestření našeho srazu a už předtím skvělou atmosféru Maki ještě o stupeň vylepšila, až to vypadalo, jako bychom ji znali již odjakživa, a ne teprve pár hodin.

Nakonec jsme to oficiálně zabalili krátce před čtvrt na šest. Už předtím mi bylo jasné, že tak jako tak by Maki tím prvním autobusem beztak nejela. Někdy kolem půl sedmé mě vzbudila potřeba vyprázdnit močák. Opět. Vstal jsem, protáhl si krk, dokud jsem si ho řádně neprokřupnul, a vyrazil směr toaleta. Sedl jsem si na prkýnko a začal si prsty mnít spánky a čelo. Do rána budu mít pěknou kocovinu. Nejsem zvyklý moc pít, ale při takové skvělé společnosti a nastalé velmi příjemné atmosféře se prostě nedalo odolat. Zavřel jsem oči a těšil se, až se zase vrátím do vyhřáté postele. A pak jako obvykle jsem si v koupelně opláchl vodou obličej.
Najednou se ozvaly tiché kroky na schodech z patra, kde jsme spali. Tedy kromě Jardy, který si zabral gauč dole v obýváku. Otočil jsem se ke dveřím a lehce je otevřel. Za nimi stála Maki. Měla na sobě jen pruhovanou košili, která ji sahala sotva do půlky stehen.
„Ahoj,“ řekla plaše.
„Ahoj.“
„Promiň, nemohla jsem spát,“ začala a vešla ke mně do koupelny. „Víš, chtěla bych ti poděkovat.“
„Za co?“
„No, že jsi mě nevypakoval pryč, když jsi mi včera otevřel.“
„Prosím tě, to by udělal každý,“ odvětil jsem s úsměvem.
„Ne, fakt jsi hodnej,“ řekla dívka a začala si prsty proplétat pramínky zrzavých vlasů. Dost vyzývavě.
„Vážně ti jsem strašně vděčná.“
Přistoupila blíž, až byla jen krok ode mě, a aby toho nebylo málo, rozepnula si horní dva knoflíky u košile. A ano, nemohl jsem se ubránit pohledu na její pořádně vyvinutá prsa.
Opřela se mi rukama o ramena a stoupla si na špičky.
„Počkej, mám přítelkyni!“
„Já vím,“ řekla tajemně. „Však já jí to neřeknu.“
A začala mě líbat. A jako bych byl něčím očarovaný, neodstrčil jsem ji, aby toho nechala. V hlavě jsem sice stále měl přítelkyni, ale zároveň se mi zdálo, že mi ji Maki snad i jen pouhou svou přítomností vytěsňuje ven. Bylo evidentní, že si je své krásy plně vědoma a dokáže ji využít. V tomto případě se jednalo o dokonalé svádění. Aniž bych to nějak zaregistroval, mezitím si dívka zcela rozepnula košili a přitiskla se víc ke mně. Tak nějak automaticky jsem jí, stále jako omámený, rukama zajel u pasu pod košili, abych je mohl propnout na zádech. Ucítil jsem, jak se Maki se svým větším bříškem tře o mé. Přivřel jsem oči a připadal si jako v ráji, jako by se vůbec nejednalo o realitu, ale o pouhý, ač nádherný, sen. Dívka se párkrát ode mě odtáhla, aby se následně zase přitiskla. Díky způsobenému vzrušení jsem si vůbec nevšiml, že naposledy se kráska přitiskla poněkud více.
Lehce jsem se ohnul a uchopil ji za prsa, abych jí je trochu promasíroval. Následně jsem ji začal na hrudi líbat a laskat jazykem. Poklekl jsem, abych mohl pokračovat níže. Náhle jsem se ale zarazil, protože jsem jazykem narazil na něco hrubého. Prudce jsem otevřel oči a trochu se odtáhl.
„Bože! Co se ti stalo?“ vykřikl jsem.
Kousek pod prsy se jí na břiše táhla klikatá jizva ve tvaru nepravidelného oválu, jehož vnitřek byl poněkud tmavší, než zbytek těla. A i letmým pohledem jsem si nemohl nevšimnout několika malých kruhových skvrn, které až moc připomínaly…jako by byly způsobené jakýmisi přísavkami.
„To nic,“ řekla Maki, „to je v pořádku.“
„Opravdu?!“
Vytřeštil jsem oči, protože když se dívka trochu pootočila bokem, bylo jasně vidět, že je značně hubenější a má o poznání mnohem menší břicho.
„Co jsi vlastně zač?!“
Než jsem dostal odpověď na svou otázku, ozval se z patra jekot. Netušil jsem, jestli to byl Liu nebo David, ale na tom absolutně nezáleželo.. Prosmýkl jsem se kolem dívky a vyrazil nahoru. Schody jsem bral rovnou po dvou, po třech. Rozrazil jsem dveře a zcela ztuhl.
David tam ležel v tratolišti krve. Rukou si stále držel krk, ze kterého mu pořád crčela a stříkala na podlahu z dubového dřeva tmavě rudá krev. Hrdlo mu vydávalo pořád slabší a slabší chroptivý zvuk. Ač jsem byl stále ještě v šoku, vytáhl jsem z kapsy mobil, abych zavolal záchranku. Žádný signál. Jak je to, kurva, možný?! Narychlo jsem nakoukl do vedlejšího pokoje. Liu ale nejevil vůbec žádné známky života. Bože!!
Ve dveřích na chodbu se objevila Maki. Opírala se o futra, košili stále rozepnutou s krvavým oválem na břiše. Stála tam a smála se. Vysokým a jasným hlasem. Pohlédl jsem jí do očí a spatřil jsem tam čisté, černočerné zlo. A ona se dál smála tím svým šíleným smíchem. Z očí jí jakoby náhle vyprchalo veškeré bělmo a měla tam jen dvě obrovské temné panenky.
„No tak, Molly, pojď sem,“ zvolala stále se smíchem, který ve skutečnosti připomínal krákání vrány.

Chvíli se nic nedělo. A já jsem na ni pořád zíral v šoku jako opařený. Když tu náhle jsem za sebou uslyšel jakýsi mlaskavý dusot, který se stále blížil a zesiloval. Otočil jsem se a to, co jsem o vteřinu a půl později spatřil, mi doslova vyrazilo dech. Po podlaze, jen pár metrů ode mě, se plazil mutant. Jiným slovem jsem ho popsat nedokázal. Vzhledem vzdáleně připomínal temně rudý, stále nevyvinutý lidský plod. Na délku mohl mít maximálně čtyřicet centimetrů. Největší část těla (či spíše jen torza) tvořila velká hlava bez očí s malými otvory po stranách, které pravděpodobně byly zárodky uší, a obří tlama s dvojitou řadou ostrých velkých zubů na každém patře. Neměl žádné nohy – koncovou část těla měl spojenou jakousi tenkou blánou – jen na stranách byly malé tříprsté ruce s drápy. Ty používal k pohybu, zadek mu sloužil prostě jako kormidlo. Jak jsem si stačil všimnout, pohyboval se velmi rychle a za sebou zanechával stopu ze slizu.
Sotva jsem se nadál, prosmýkl se mi mezi nohama a jedním mocným skokem vyskočil Maki na břicho, přímo do krvavého oválu. Jemně se jí zakousl do těla a o chviličku později téměř dokonale splynul s postavou dívky. Jediné, co se nedalo přehlédnout, byl prostě tmavý vyplněný ovál na břiše.
„Jen si hezky doplň energii a živiny, zlato,“ zvolala vesele Maki.
Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem z místnosti kolem dívky dolů po schodech. Nevypadalo to, že by mi v tom chtěla zabránit.
„Co se tady děje?“ zeptal se zmateně Jarda, kterého až teprve teď vzbudil ten hluk.
Uslyšel jsem ten šílený mlaskavý zvuk, jak se to monstrum žene po schodech do přízemí.
„BĚĚŽŽ!!!“ zaječel jsem ještě na Jardu. „Prostě utíkej pry… ááágh.“
A přesně v tu chvíli mi mutant skočil na záda a zakousl se do krku. Jeho mocné čelisti jednoduše zpřetrhaly všechny vazy, šlachy a žíly a monstrum bylo pokryto čerstvou krví. Mojí krví.

Než jsem úplně ztratil vědomí, stačil jsem ještě zaregistrovat, jak bouchly hlavni dveře…


konec