Temná okna [2023]

Vím, že můj brácha by to za horor rozhodně nepovažoval. Ale home invasion ve skutečnosti je samotný podžánr hororu. Občas mám pocit, že kdybych nějaký konkrétní film viděl doma a ne v kině, asi bych to vnímal a hodnotil jinak. Já ale miluji čtvrteční premiéry. Ta samotná atmosféra v potemnělém sále má prostě co do sebe. Původně jsem chtěl úvod k tomuto zamyšlení napsat delší, ale už mě nějak nenapadá jak. Protože se toriž obávám, že tato moje „recenze“ nebude moc dlouhá.
Víme, že se stala nehoda. Sice se ke konci filmu dozvíme, co se asi stalo, nicméně úplně to vysvětleno není a my se můžeme jen domýšlet, jak to ve skutečnosti bylo a co tomu úplně předcházelo. Odjet do domu (tady to rozhodně chata není!), aby trojice kamarádů přišla na jiné myšlenky po tragédii, zní celkem jako fajn nápad. Jsem rád, že tam hlavní postavy jsou v podstatě jen tři (pokud nepočítám vraha), protože je samozřejmě mnohem jednoduší se v celém příběhu dobře orientovat. Celé by to mohlo být pojaté jako takové tragické drama s happy endem. Dům sám o sobě není absolutně vůbec strašidelný a aby se divák leknul, jen se v určitou chvíli zvýší hlasitost hudby. Líbilo se mi neustálé zhasínání a opětovné zapalování svíček u malého oltáře. Už jen pocit, že někdo byl v domě, aby to udělal, je velmi zneklidňující. Dle mého názoru dlouho trvalo, v podstatě až do třičtvrtě filmu, než se něco trochu začalo dít. Každý se se ztrátou kamarádky vyrovnává po svém. Líbilo se mi využití nahrávky jako důkazu. Ale přeci jen mi to přijde divné. Dobře, Ali volala svému tátovi a nechala to zvonit, protože to nebral. On si to pak celé nahrál. Jenomže háček je v tom, že během flashbacků v autě u Ali nikde není položen ten její mobil. Myslím si, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam třeba jen kratičký záběr na něj byl. Ale stejně – kdo by si chtěl nahrávat nějaký hovor? A tím víc, aby ho pak použil jako důkaz? Proč by to někoho vůbec napadlo? Takhle to skoro vypadalo, jako by s tím táta Ali prostě počítal. Ale nejhorší kiks přišel v závěru, který jsem vůbec nepochopil. Proč ten táta na konci Tilly nezabil? Jen jí řekl, že jako trest s tím bude muset žít do konce života. A to jako proč? Vždyť tak to ona měla už předtím hned po té nehodě?! Celý film se z mého pohledu držel těsně nad průměrem a ke konci, kdy dojde ke konfrontaci s vrahem, jsem chvíli přemýšlel ještě o vyšším hodnocení. To bych dal, kdyby přeci jenom se Tilly na konci předávkovala. Jenže ona si vesele odjíždí v policejním autě. To mě vyloženě zklamalo.
Jak jsem zmínil, celkově snímek balancoval na hranici čistého průměru a lehkého nadprůměru. Možná přeci jenom o finálním lepším hodnocení rozhodla samotná atmosféra kina. Na další opětovné zhlédnutí mě to ale rozhodně nenalákalo.

Sestra II [2023]

Jubilejní desátý film z veleúspěšného univerza The Conjuring, který roku 2013 filmvému světu představil malajsijský rodák a hororový mág James Wan. On sám sice na režisérské židli seděl jen dvakrát, ale na ostatní filmy ze série aspoň dohlížel jako producent. První dva filmy V zajetí démonů pod jeho taktovku jsou velmi dobře divácky i kriticky hodnocené. Pod to se klidně podepíšu i já. U ostatních snímků ze stejného univerza se vystřídalo několik různých režisérů (ačkoliv někteří se na tuto pozici vrátili). A jak má každý svůj styl, trošku se to odráží i na kvalitě. Jednou z nejvýraznějších postav celé série je určitě démon Valak, který má podobu děsivé jeptišky a který se poprvé objevil v The Conjuring 2 (legendární scéna s obživlým obrazem). Bylo jasné, že dříve či později tato oblíbená postava dostane svůj vlastní film, kde se více dozvíme o její minulosti. V roce 2018 se diváci dočkali. A mě osobně velmi potěšilo obsazení mé oblíbené herečky Taissy Farmigy (mladší sestry známější Very, která je s celým Conjuringem silně spjata). Ačkoli celkové hodnocení na ČSFD je v podstatě čistě průměrné, já jsem se bavil hodně a užíval jsem si to. A zvlášť povedená je samotná představitelka Valaka, tedy herečka Bonnie Aarons. Byla to skvělá volba protože díky jejímu unikátnímu vzhledu maskérům „stačilo pouze její tvář natřít na bílo, přidat falešné zuby a kontaktní čočky“. A pochopitelně celkový kostým je velmi povedený.

Na plakátech k aktuálnímu snímkuThe Nun II se tvůrci snaží diváky nalákat tvrzení, že je se jedná o největší zlou entitu v celém tomto univerzu. S tím vlastně souhlasím, protože jak jsem zmiňoval, vzhled démona je opravdu velmi povedený a celkově se mi moc líbí. Možná až tak, že Valakovi vlastně nejvíc fandím ze všech ostatních postav. Nejsem si upřímně jistý, kdy jsem poprvé zaznamenal zvěsti o tom, že se chystá pokračování původní Sestry. A asi zpočátku mi to přišlo jen zbytečné s úmyslem vytřískat z toho co nejvíc, co půjde. Svým způsobem je to pravda, ale řádění Valaka je zde skvělé a líbilo se mi to, i když si to zcela nejvyšší hodnocení ode mě neodneslo, ač k tomu nebylo daleko. Byl bych rád, aby budoucí hororoví tvůrci trochu pozměnili podobu současných hororů a zvláště se vyvarovali poněkud opakujících se klišé. A to zejména, když se ozve odněkud záhadný zvuk, určitě se tam nepůjdu hned podívat. Samy od sebe se otevřou dveře a tak do nich nenakouknu, ale pěkně se vzdálím. Nebudu se v potemnělé místnosti ptát, jestli tam někdo je (démon či vrah se díky odpovědi určitě neprozradí). Nebudu spokojený pouze s jednou „smrtelnou ránou“, ale abych parafrázoval Zombieland – udělám ještě double tap…

Role sestry Debry mi přišla jen taková doplňující a kdyby tam nebyla, nějak zásadně by mi to vlastně ani nevadilo. Byla super myšlenka, že Valak po Evropě cestoval minimálně částečně v těle sympatického Maurice. U tohoto druhého dílu jsem se trochu obával, že bude nějak zásadně navazovat na díl první, který jsem si přeci jenom po pěti letech příliš do detailů nepamatoval.Naštěstí dvojka by klidně obstála jako samostatný film. Sice se dočkáme jakýchsi „flashbacků“ a vysvětlení, ale i pro toho, kdo původní film neviděl, tento bude působit srozumitelně. Dále oceňuji do děje zapojeného ďábla v jedné z klasických podob, tedy jako černý kozel Philip. Musím teď trošku porovnávat. Původní snímek z roku 2018 mě velmi zaujal svou originalitou, protože přeci jenom jsme se o Valakovi v druhém Conjuringu příliš mnoho nedozvěděli (pokud si tedy dobře vzpomínám). A příběh, který mu scénáristé přidělili a vymysleli, určitě není špatný. Z kina jsem opravdu tehdy odcházel velmi spokojený a plný dojmů. V případě pokračování to přeci jen tak stoprocentně dokonalé nebylo. Jednak mi přišel původní film dostatečný samo o sobě bez nutnosti přídavku a také jsme se o Valakovi nedozvěděli nic moc nového. Některé lekačky byly často předvídatelné a tak nepůsobily tak, jak by měly. O hororových klišé v chování některých postav jsem se již zmínil. Úvod snímku není vůbec špatný a přiznám se, že mi v té části vůbec nedošlo, kdo to tam odcházel od kostela. Vše samozřejmě později bylo vysvětleno. Nejpůsobivější jsou pochopitelně scény se samotným Valakem. A v původním snímku ústřední sestra Irene v podání Taissy Farmigy zde v pokračování byla poněkud upozaděna a děj se soustředil na mladou školačku.

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že závěr filmu dal jasné znamení o zničení Valaka, jsem si takřka jistý, že se s oním démonem ještě několikrát setkáme. Přeci jenom se jedná o zlovolnou entitu, která vždycky a za každých okolností najde způsob, jak se vrátit (a doufám, že ne jen kvůli vidinám dalších zisků producentů a tvůrců). Musím, či spíše chci přehodnotit můj seznam hororových superhrdinů, kterému na čele vévodí Freddy Kruger, Pennywise, Art The Clown či Ash Williams. Valak tam bude také mít své pevné místo. Je to postava, která má charisma, má skvělý vizuál a moc naplno si přivlastnit scény, ve kterých se objeví. Ještě jednou díky za démona, kteremu vdechla život skvělá Bonnie Aarons. A ač jsem úplně ze začátku o druhé Sestře při jejím prvotním oznámení neměl velké mínění (viděl jsem za tím jen zisk), tak mě to mile překvapilo. Pár much to mělo, to sice ano, ale celkově svět Conjuringu se mi velmi líbí a tohle to do toho univerza prostě zapadá a patří tam. Takže jsem teď trošku povolnější případnému třetímu pokračování. Samozřejmě se příběh démonické jeptišky nedá ždímat donekonečna a třeba by se tvůrci mohli zaměřit i další postavy, které se v průběhu těch deseti filmů objevily.
Doporučil bych tedy The Nun II pro zhlédnutí v kině? Já si myslím, že ano. Má to dobrou atmosféru a i když se to někdy dá čekat, občas se prostě leknete. Potěší návrat původních herců a jejich postav (Valak, Irene, Maurice) a i když se děj odehrává v podstatě jen na jednom místě, nevadí to tolik. Valaka si užijete bohatě a to neskutečné charisma na vás prostě předá a vy si to taky prostě užijete.
Vše samozřejmě také záleží na celkových celosvětových tržbách, ale i tak se dá předpokládat, že bude ještě další díl. Jestli to bude jen zbytečně natahovaná kaše či tvůrci přijdou ještě s něčím originálním, je otázka, o které se dá debatovat hodně dlouho. Nechme se tedy překvapit.

Bestie [2022]

Na tento survival horror mě přivedl můj starší brácha, který říkal, že nebudu litovat. Měl pravdu, i když naprosto plnohodnotné hodnocení si snímek ode mě neodnesl. Což ale vůbec neznamená, že se mi to nelíbilo. Idris Elba je skvělý herec, i když se přiznám, že já osobně jsem ho v mnoha filmech ještě neviděl. Ale je sympatický. A tady mu role doktora sedla perfektně. Je super, že v příběhu není příliš postav, protože to akorát více umocňuje celkový zážitek, kdy tříčlenné rodině jde doslova o život. Když tak nad tím přemýšlím, tak Afrika je jedním z nejzajímavějších a a zároveň pro mě nejtajemnějších kontinentů naší planety. Je to prostě úplně jiný svět. A vždycky mě fascinovala tamější příroda a zvířata. prostě vidět volně běhající slony, žirafy či antilopy musí být zážitek na celý život. Nemyslím si, že bych měl někdy možnost tento černý světadíl navštívit. Ale nějaké ty dokumenty jsem pochopitelně viděl a je to celkově fascinující.

Ve volné přírodě jsem lva naživo nikdy neviděl. Nemůžu tedy posoudit velikost bestie (ano, vím, že to bylo udělané pomocí CGI). I v reálu to je obří šelma, která prý může vážit až 250 kg. Takže člověk komplet beze zbraně by neměl proti němu šanci. Ve filmu nebylo nijak zmíněno, že by se jednalo o nějakého hybrida. Proto mě zpočátku trochu zaráželo označení jednoho z žánrů tohoto filmu jako horor. V tomto případě by to asi nemuselo být, ale zase na druhou stranu jenom z označením thriller by si snímek nevystačil. Já osobně si totiž thriller představuji jako film ze současnosti, kde třeba jsou mafiáni, není nouze o napětí a nic nadpřirozeného. Ano, vím, že některé horory se tu hranici mezi thrillerem a hororem snaží bourat (teď mě narychlo napadá jen série Scream). Jenomže horory jsou také velmi často stavěny na přežití hlavních postav. Takže v tomto ohledu to kritérium hororového žánru splňuje. To, že úhlavní lev byl větší než dva ze začátku (a finále) snímku ještě nedokazuje, že je to něco, co by v reálu nemohlo být. Rozdíl mezi nimi nebyl zas tak markantní. Nejvíc se mi asi líbila ta celková myšlenka filmu – totiž, že lev se mstí člověku, který mu nějakým způsobem ublížil (vybil jeho smečku). A pochopitelně zvířeti je jedno, koho si na pomstu vybere. Nevím proč, ale hned ze začátku filmu jsem věděl, že to to všichni z rodinky přežijí. Největších akcí se sice dočkáme vlastně spíše pouze a jen s bestií, ale celkově to má dobrou atmosféru. Štve mě, že stále existují individua (lidé to rozhodně nejsou), kteří zabíjejí zvířata, jen aby z nich dostali hřívu, srst či rohy a ty mohli zpeněžit (za těžký prachy). Bohužel peníze hýbou světem a to je pravidlo, které bude platit navždy. A tomu lvovi se tedy absolutně nedivím, že prahne po tom, aby ublížil (zabil) ty, kteří ho připravili o jeho vlastní rodinu.

Závěrem tedy můžu říct, že se mi film líbil a užil jsem si ho. Malilinkaté mínus má možná finále snímku, kdy Elba a lev spolu bojují. Osobně si myslím, že by doktora ten lev bez problému usmrtil. Dobře, sice už byl nějakým způsobem zraněný, ale když na vás skočí téměř třísetkilový obr…no, nevím… Takže to je možná moje jediná výtka, ale jinak film nijak v ničem nenudí a má i sympatické postavy. Takže vlastně doporučuji.

Sledovaní [2022]

Tak se nám Greta dostala do filmu! Ona totiž ta podobnost s hlavní hrdinkou v podání Molly Nutley je dost velká. Obě jsou pro mě po fyzické stránce a vzhledově naprosto nesympatické 😀 Před dvěma měsíci jsem možná poprvé v hororu slyšel norštinu a nyní pro změnu švédštinu. Od filmu jsem prakticky nic nečekal. Nic jsem si o něm schválně nechtěl zjišťovat, ani trailer, prostě nic, protože to mnohdy je lepší. Člověk totiž může být zklamaný jen ze špatného zpracování. A když synopsi znáte, máte tak aspoň hrubou představu. Samozřejmě to není pravidlem, ale může to mít vliv na celkové hodnocení. A já právě spíše preferuji, když do něčeho jdu právě detailně neobeznámen. A líbí se mi, že česká kina uvádějí kromě amerického mainstreamu i filmy z jiných zemí. Sice se občas stane, že snímek k nám dorazí třeba i s ročním zpožděním (jako je třeba případ tohoto filmu Feed), ale to myslím vůbec není na škodu. Nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv filmu je kvalitní scénář, na kterém se odráží celkové zpracování. Nemusí tam být úplně ti nejznámější herci – nicméně v tomto případě se může jednat o nastupující švédskou mladou filmovou generaci. Co vlastně v hororu znamená pojem mainstream? Že je v lese sériový vrah? Že je film nadupaný samými lekačkami? Že jsou tam démoni a jiná klasická monstra? Že producenti od filmu očekávají velké zisky? Že je to z USA? Já myslím, že takových filmů už máme všude kolem dost. A proto jsem rád, když mám možnost v kině vidět film z jiné země. Skandinávie obecně je známá svými temnými a syrovými detektivkami. Dalo se tedy očekávat, že to bude i v tomto případě. Já to ale osobně vnímám jako film pro většinové, tj. mainstreamové publikum. Což ovšem automaticky neznamená špatný snímek. Protože tady to z mého pohledu absolutně neplatí. Právě naopak – dokonalý horor, který mě ve všech ohledech bavil a rozhodně se na něj vyplatilo jít do kina.

Zpočátku jsem se trochu obával, že se bude jednat o found footage – tedy hororový žánr, který příliš nemám v oblibě. Naštěstí tyto obavy byly liché. Sice žiju v době, kdy v podstatě každý má Instagram či TikTok, ale já je nemám a účet na těchto „sociálech“ si vytvářet nehodlám. Mám Facebook, ale stejně ho příliš moc nepoužívám. Proto nerozumím těm, kteří svou „práci“ označují termínem vloger či influencer. To jsou jinými slovy lidé, kteří pracovat nechtějí a přežívají jen díky propagaci různých značek. Sice to bylo jedním z ústředních témat celého filmu (minimálně důvod cesty na „kemp“ na malebném ostrově), ale naštěstí to nestálo jen na tom. Kolik už bylo natočeno filmů, kde byla nějaká místní legenda, která se stala skutečností. I když to tady vlastně úplně neplatilo. Ale zase mě to velmi chytlo – tím celkovým pojetím a zpracováním. Věděl jsem (no dobrá, možná jen tušil), že za čarodějnicí utopenou v jezeře nebude něco nadpřirozeného. Ale tipoval jsem špatně, kdo se skrývá za tou železnou masku se zvonečkem. Nejvíc mě potěšil závěrečný zvrat, kdo že to byl synem majitelů ubytování na ostrově. Jen jsem věděl, že závěrečný útěk nebude jen tak – to by u mě jinak to hodnocení asi trochu pokleslo. Tady jsem se ale celou dobu bavil. Vím, že úvod by měl do celkového příběhu nalákat, ale možná by to mohlo být rovnou o té čarodějnici. Ale nevadí. Často totiž úvody nemají moc společného s celkovým dějem. Jak říkám, slouží to spíš jako takové lákadlo. Pokud bych přeci jenom měl aspoň jednu věc vytknout – když došlo k zabití, často to bylo vidět mimo kameru a pak byl pohled na zraněné tělo oběti. A taky se dalo předpokládat, že minimálně hlavní hrdinka přežije. Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu takovou nelogickou věc. Když jedna holka z party při útěku do sauny zakopne a spadne na zem, nikdo jí nejde pomoct a nechají ji ležet (sama to sice říkala, že hned příjde, ale logické mi to moc nepřijde). Zvláště když vás někdo honí…
Ale stejně to jsou spíše takové maličkosti, které neměli absolutní šanci překazit můj dokonalý filmový zážitek. Chci více těchto „mimo mainstreamových“ hororů. Protože tady se to povedlo. Skvěle natočeno, dobrá „monstra“, hezké prostředí. Líbilo se mi to. A peněz za lístek do kina určitě nelituji. Stálo to za to. Před dvěma měsíci v půli června jsem viděl norský horor a teď další ze stejné části Evropy. Je vidět, že tyto státy mají temné vypravování v krvi. A svědčí jim. Sice Feed se letos neobjeví na mém trůnu nejlepšího hororu (tam stále nepřekonatelně zůstává Evil Dead Rise), ale i tak se umístí na velmi dobré příčce. Budu se těšit na další horůrek ze Skandinávie. Protože tyto národy umí natočit kvalitní filmy, které zaujmou. Tady se mi to opravdu velmi líbilo. Jen tak dál!

Masquerade

The school bell rang. Everyone immediately started to quickly get up and pack their things.
„Study chapter 12 for the next lesson. There will be a test!“ professor Craftward yelled into the roaring class. Of course nobody listened to her anymore. They already had different and better things int their heads than school. After all, it was Friday.
Caroline Webstar headed to her locker.
„Hey, Carol,“ cheerfully said Taissa Lincoln, a friend from the class who had locker right next to hers.
„Hey. What’s up?“
„Are you going to go to that Tom’s party today?“
„Probably not. I gotta do some stuff.“
„Oh, that’s a pitty. There will be fun!“
„Yeah, Tom is a prankster.“
„Exactly. So will you arrive later, maybe?“
„I’ll see. Maybe.“
„So see you later.“
„See ya!“
Caroline was still looking after her leaving friend. Some party didn’t bother her at all. She had a lot of things to do. Because it always took a long time to find the right one which fit and therefore she had to choose it carefully. And today was the highest time.

***

Caroline Webstar hadn’t had a happy childhood. She was originally from the twins but that one got tangled and strangled on the umbilical cord just a sec before birth. And although Caroline had never known or met her sister, she still sometimes felt that she had a piece of her inside her body. It wasn’t exactly schisophrenia. She just sometimes thought that someone in her head was making decisions for her, which somehow or for some reason she couldn’t decide for herself.
When Caroline was eight, her parents had a tragic car accident. Her mother was pregnant with Caroline’s another sister at that time and her father took her to the hospital for a routine checkup. The road was slightly wet as it had rained a little the day before. Long story short – the father simply lost control and skidded. They hit a street lamp at the full speed. The mother was dead on the spot, the father only had a few broken ribs and a few miner cuts. At least that was the official version. But Caroline knew what she had seen. She saw that while her mother was still in the bathroom to change the clothes, the father pulled out a bottle of brandy from one kitchen cupboard and took a double sip. Although Caroline later asked and told him about that, her father just lied and denied it all. She hated him ever since. And what more, only three months after her mother’s death the father brought home a chubby nurse which he had met in the hospital – with giant plastic silicone tits and big botox-infused lips. He always had a weakness for very evolved women – either naturrally or surgically modified. Caroline hated them both. For that reason she only came home from the school in the evening, when she only opened the fridge for a moment to take the food upstairs to her room.
As a little girl, when everything was still alright, she used to go to the forest with her father – practically every single weekend for a walk. Her father taught Caroline how to love nature. And that love and passion still remained in her. What’s a better way to stretch your lungs than a nice walk in the freash air? Her father lost that desire for nature long ago – years ago he traded it for drinking Jacks.

Caroline didn’t take it as some obligation. She simply knew that only in the forest she could completely relax and leave all the sorrows and worries of everyday life there. Once, while just walking around, she discovered a small cave. Even though it was actually a big hole in the ground. She was really fascinated by that. Caroline was naturally manual dexterous. So she decided to improve it and build a den from that. Like a place where she could hide and just relax and chill. And so one day she went to their garage, where father had various tools in the very back on the shelves. She often watched him tinkering at the workbench. So Caroline opened her small backpack and put there a hammer, rope, nails, saw and hinged for the door. She put her backpack back to her back and took in her hand several shorter planks that she found collected under the worktop. The girl almost went out of garage but a moment later she remembered something and returned for a smaller role of cloth, scissors and also a short folding shovel. With all this equipments she headed into the forest. She forgot to take a measuring tape but damn it.
At first she decided to enlarge the pit a bit with a shovel. The girl almost immediately jumped into that hole but suddenly she stopped. How will you get out of this then, you stupid? she laughed for herself. So Caroline needed to find the thicker woods and smaller logs to make a slightly improvised ladder. A lot of woods she picked up from the ground but still had to use even saw. Then she fixed it with a rope. The girl leaned the ladder against a tree and carefully climbed it. She even jumped on it a little to see if it was strong and stable enough. After a succesful test she slowly put the ladder into the pit. And started digging. She thought that it would be done quickly but still she spent there almost more than an hour because at first she didn’t have the right technique. And what more, the soil started to dropping off, even there where she didn’t want. The girl had to climb up and down the ladder innumerable times to bring strong long logs in order to make a support for the improvised ceiling. She said to herself to bring a bag of cement with her next time to regidify the walls of the den. And also to have better and stronger battery torch. She always had a small flashlight in her bacpack but it wasn’t enough. They had a massive electrical torch in their garage which consumed five big batteries. So after another hour and half she had to stop working because she simply couldn’t see anymore. Caroline left all her equipments in the farthest corner of the cave. She placed the planks at the entrance to the pit, which was about meter and half wide, and covered it all with leaves.
In the end, the whole work with that den took her almost two weeks. She surprised herself that she was able to dig a room measuring 3×3 meters – and all by herself. The walls were paneled with woods and reinforced with cement. As the last thing she made a hatch out of planks, nails and cloth, which attached them to the massive trunks on one side, where there was also a ladder. She secured the entire trapdoor at the top with a strong chain with a big padlock, and again she covered it all with leaves.
Caroline was so incredible proud of herself. Later, she brought a chair, small table and cabinet to the den. And so she spent all her free time there so she could paint, write and think in peace and simply rest, relax and chill. She felt absolutely safe in her burrow because it was in the middle of the forest, in the middle of nowhere, completely for away from civilization.

***

She discovered the fact that she had some skin problem about six months ago. It was just acne at first but it got worse and worse as the time went on. Sometimes she felt like her whole face was on fire. She found and ordered some special creams on the internet. They were quite good but worked only temporarily. She had to apply them at least three times a day.
One day, when she was watching random videos on YouTube, she discovered one youtuber who was talking about the Dark web and what all you can find there. Caroline was really fascinated and had to find more about it. She spent the whole evening in her room learning more about the Dark web. She wasn’t too interested in computers in general, but this really got her interest and hooked her. Before that Caroline had no idea what actually was on that dark side of the internet.
Do you need a fake passport or ID card? We have it! Do you want to sell drugs but don’t want to be out on the street? Cool! Do you have an annoying husband and want to get rid of him? We will arrange that! Wanna buy Justin Bieber’s first album? Okay!
At first Caroline was really shocked because the Dark web was still very mysterious place. But also very dangerous too. It didn’t take a long time and she discovered very detailed and elaborated article or rather manual if you want. There you could get to know what products you should buy in local drugstore when you want get rid of dead body in your garage. You wouldn’t even imagine how easily you can make simple yet effective acid which help you fast vanish everything from bones and nails to hair. It was incredibly awful and awesome at the same time because it was written for even total dumbass. And all stuff you could legally buy in every mall in your town. And on the Dark web you really found a lot of similar articles like this one.
And on that black part part of the internet Caroline found that ritual. The article was maybe too simply called „Face Time.“ Isn’t that hilarious? Dark web is really interesting place with everything. That particular article was very long and really detailed. It all started with:
„Have you ever been thinking about changing your current visage? And no, I don’t mean to simply change the clothes, dye your hair or put on some piercing. No. In this case it’s litteraly deep faked – for real. Keep reading. It’s quite simple yet very effective indeed…“
Caroline gazed on her laptop screen with mouth widely opened. Actually the hardest part of this particular ritual was that you needed to find, well, kind of so-called volunteer. Simply someone who you would swap a face with. And that was kinda problem for Caroline. At first she had absolutely no idea how and where to find the proper person. You know, she wasn’t some party girl and whatmore, almost only introvert. The rest of the ritual was quite easy – well, you needed to brew a mixture of twelve different herbs where most or all of them could be ordered online. The subsequent step was mutual inhalation to keep the faces relaxed…

***

As an introvert, Caroline wasn’t used to wear make-up or any fancy clothes. She felt best in a pulled up sweatshirt without a zipper and with loose tracksuit bottoms. She thought about it. If she wanted to go for it (and she really wanted), the girl had to completely change her appearence and all aspects. She might had to change her behaviour somehow – which is basically almost impossible to change her true nature – but she knew that it wouldn’t work without that. The next thing Caroline needed to think was where she would find so-called victim. Then she remembered one local club that was geared towards the gay community. Because that was exactly and the only place to look for a new face design.

At the same moment, when she was looking at the right manul on the Dark web, she immediately thought about ordering new and more suitable clothes and other stuff online for a brand new image change of her. In her mind Caroline really thanked her beloved mother for setting up her own bank account years ago, where the mother sent her money regularly and she already had a lot saved there.
It’s never easy when you want to completely put away your old life and habbits in order to switch it with a new ones. Caroline knew this very well but the article on the Dark web really caught her attention and she was willing to adapt whatever it would take.
The girl was kinda nervous when her ordered package arrived. She decided to be more punk/emo/metal hearted chick. So there was extremely short black miniskirt, tight leather chocker with sharp long steel spikes, fishnet stocking and sleeveless leather top with a plunging neckline. Caroline didn’t have very big breasts. So she needed to slightly improvised with a push-up bra and also some corset in order to at least make her bust appear bigger. The next step in changing her look was coloring and styling her hair. The girl opted for a mixture of black and purple colours. She was naturally blonde but she had been flirting with idea of dying it for some time. Caroline used to wear small stud earrings. But this time she replaced them with the big circular ones. At first she thought about putting also some piercing but finally she wasn’t brave enough.
Alright. Caroline’s total life transformation was complete. When she put all new clothes and make-up on and looked into the mirror, she was somewhat shocked and nervous. She stared at herself with mouth wide open. Because the girl in the mirror was completely different person from the one who Caroline had known basically her whole life. But in some way she felt so loosely in this punk outfit as if it had always belonged to her. Yes, she was different, at least in appearence, but after getting dressed she had feeling that she had somehow changed in character as well. But it just seemed completely and absolutely natural to her. Caroline’s eternally drunk father basically didn’t even notice the big change in her life, but she attracted a lot of attention at school – for at least the first two, three days. And it must be said that Caroline felt really happy and got used to it pretty quickly.

***

The big day has finally arrived. Friday evening. A day or rather time that Caroline would normally spend in her den in the middle of forest. Nope – this time she headed to a gay club. Because otherwise her entire life transformation would be poitntless.
The pink neon sign „Flamingo“ glowed from afar. Fortunately, today almost no one has dealth with what attracts you, how you feel or identify yourself. Actually, Caroline wasn’t even sure if she was more straight or gay because as an introvert she practically didn’t go out with people at all. And she more or less didn’t care about it. Boys can be assholes, but so can girls. But she knew that she must not look for a love in the club but for a victim.
When Caroline opened the door and entered, a loud music welcomed her. Although the club was quite big, it was crowdy and almost full too. At first it took a while to adapt to that loud music. The girl was still kinda nervously looking around the whole place. And then she decided to sit at the bar.
The bartender was in his mid-thirties with long hair gelled to the tip, giving the impression like he would had a starfish on his head.
„What will it be, young lady?“ he asked her while still washing the glasses.
„Well… one orange juice,“ and when the man raised his eyes, Caroline quickly added: „…with vodka, please.“
„Sure thing.“

After getting her drink, she started looking around the club. There you could find all kind of people – who love the same sex, to be more specific. But today, when you almost can’t judge others, anyone can be gay, even the one who looks and acts „normal„.
Suddenly, one girl caught Caroline’s eye. She was very tall, almost the tallest in the whole club, but she stood alone at the very side of the room. She was facing the bar so Caroline could get a better look at her. What was the most remarkable thing about her? In addition to the fiery red hair, it was definitely a really big smile, which at the same time seemed a little unnatural. Caroline was almost sure that she had taken some pill that somebody had offered her. Even her gaze was somewhat absent. Caroline took a short sip of her drink. She was thinking: Should I try it? The girl weighed all the pros and cons and finally came to the conclusion that she would give nothing for the attempt.
She finished her vodka and stood up. She was waiting for a while and then slowly headed to the tall girl. It wasn’t until she was right next to her that Caroline realized how giant the girl was. She wasn’t fat at all – in fact very thin and skinny but her height was totally enormous. Even when Caroline was looking straight ahead, she was staring at the top of the other girl’s chest. The tall one seemed to have more or less not noticed her yet, even though she was already only two meters away.
Caroline swallowed and looked directly into the other girl’s bright green eyes.
„Hiya! Having fun?“
„Hee-ell ye-aah, darling!“ the tall girl replied and from the way how her tongue was tangling, Caroline figured she was high as fuck. So let’s hope it will be easy peasy lemon squeezy then, she thought to herself.
„I saw you from the bar,“ Caroline said. „Are you here with someone?“
„I-I was but that bitch…“ and the girl waved her hand vaguely somewhere.
„I know how you feel. ‚Cause I recently experienced it too.“
„Really?“
„Mhm.“
„Oh-h, poor thing.“
„It’s okay. Btw, I’m Caroline,“
„Coo-ol name! And I am Clara.“
„Incredible! So we can be C-C?“ Caroline smiled.
„Hell yeah!“ the tall one laughed.
„Wanna some drink? I invite you!“
„Well, this offer I simply can’t refuse!“ Clara laughed madly.
„So let’s go then!“ Caroline replied and grabbed her hand.
The girls made their ways across the club and set down at the relatively full bar.
„Two vodkas with juice, please.“
„No, pure!“ Clara crazy laughed.

And time passed. Caroline didn’t want to be completely drunk because she needed to function and therefore she pretended to down her drinks in order to pour them into Clara’s glass afterwards. Caroline’s first victim was already totally zonked and spacy with drugs and now even more with alcohol.
After an hour Caroline decided that it was the time. She leaned closely to her new „friend“ and almost touching her ear, she whispered:
„C? You know, from the first moment I saw you in that corner I really liked you. I know a place near here, quite like my hideout, where we could have some fun. What do you think?“ and then Caroline kissed Clara’s cheek.
„Oh-h, that was so sweet,“ Clara said passionately and her eyes flashed. „Yes, please. I’ll go anywhere with you, C!“
„That’s my girl! So let’s finish this last shot and we can go!“
„Well, you don’t have to tell me that twice, beautiful!“

***

In all their time at the bar Caroline only really had one drink and every else drinking after she just faked very convincingly. So now Caroline had almost clean head. Her new friend was the complete opposite.
When they left the club Flamingo, Clara was swaying from side to side and Caroline had to support her. Clara kept babbling but she couldn’t be heard very well and the other girl had to guide her not to be so loud.

After another half an hour passed, the girls finally arrived in front of Caroline’s den. Well, to anyone who didn’t know the hideout (which was everyone except for Caroline) it was completely hidden place. The girl had to attached camouglage fabric from the army shop to the hatch and always covered it all with leaves. And besides that it was completely dark that evening. As the girls left last remmants of light from the street lamp and stepped into the forest, they were immediately surrounded by the darkness. The girls had to pulled out their cell phones and turned on the flashlight in order to see the way. Well, to be honest it was more like only Caroline was shining because the groggy drunk Clara didn’t keep her hand up and therefore her mobile only shone on the ground. The girls were holding hands when suddenly Caroline stopped.
„C, wait here and please don’t move,“ she said and knelt down. She cleared the hatch of leaves, unlocked the lock and opened the trap door. The ladder stood there – obediently leaning against one wall. Caroline put her smartphone back into her pocket and carefully stood on the ladder. She had climbed it a million times but she definitely didn’t want to break her leg. Especially today when her big life change (or rather exchange) was about to happen.
When the girl touched the ground, she made three steps to the left and sure enough she reached for a box of matches, lying on the shelf. Caroline took one out and lit it. She looked at the flame for a moment before lighting a large lantern which lit up most of the space. She had several candles place in different places in the den, which she lit one after the other.
„OK, now you can slowly come down to me, C. But be careful!“ she shouted to Clara.
„Alright, alright, I’m going.“
As Clara was descending the ladder, she misstepped on the penultimate step and began to fall. Fortunately Caroline was right next to ladder so she managed to hug Clara and grab around her first victim’s breasts, stopping her slowly fall by letting the tall one fall on top of Caroline. For a while there was a silence. But then Clara started to laugh and Caroline joined her.
„Thanks, C. That was awesome!“
„You mean that my body is perfect for landing?“
„Exactly, like a pillow,“ replied Clara, still laughing.
„Give me a break for a second, you’re getting pretty heavy,“ Caroline said in slightly choked voice but smiling.
„Okay, sorry. But just so you know – I like being on top.“
„Great. I’ll keep it in my mind.“

„Do you want some soda after all that drinks we had?“ asked Caroline when she was set free from friend’s body.
„Yes, glad to.“
„So come and join me at the table.
„Sure thing!“
Clara followed Caroline who showed on armchair.
Caroline handed her a can of Coke. Then she took a bottle of water and pulled out a small gas stove on which she placed a pot. She poured water into it and started heating it up.
„What are you doing, dear?“ asked Clara.
„Well, I guess that I can make a tea for us. Wanna join me too?“
„Maybe just a small cup.“
„Cool. It’ll be right away.
Caroline turned her back on Clara so she couldn’t see the box which Caroline had ordered on the Dark web last week. In addition to the twelve different herbs, there was a special serum that you only had to drip on the victim you wanted to swap face with. There was also a scalpel in the box. And in a small transparent container there was a green liquid that served as the last step to make your new face fit perfectly on your old one.
When the water reached the boiling point, Caroline took a resealable tea strainer, placed the herbs flowers in it and placed it all into the pot. She left it there for about ten minutes. Meanwhile she took a look on her new friend. Clara still sat dazed in the armchair, her head thrown back, the can still in her hand. It was obvious that she had enough for that day. Poor thing! But soon she will be relieved and the weight will fall off her…

The girl poured the herbal mixture into two mugs and dripped the serum into one. The liquid turned slightly red.
„So here we go, princess,“ said Caroline and gently shook with friend’s shoulder to wake her up.
„Let’s have a little girl’s tea party!“
„Yeah, let’s go!“
Caroline knew from the article on the Dark web that the herb mixture is completely safe and healthy. But still she drank it with caution at first. The most important was not to switch with the one with serum. Because…
„Wha-what is going on?!“
Caroline’s thoughs were interrupted by Clara’s scream. She looked at first victim and almost spat out the berbal concoction. Clara’s face changed rapidly. She was completely red and getting tics in her head.
„It’s really unpleasant! Stop it!“ the tall girl yelled. „My face is burning!“
Caroline raised her eyebrows and widely opened the mouth. She had no idea that the serum would react so quickly. Clara began to sweat a lot and shake. Suddenly the veins on her face stood up. It was kinda terrifying to look at her. Because her veins were even pulsing a little.
„I-I-I caan’t spea…“
But the end of sentence was no longer understandable. Yes, that serum caused paralysis. She couldn’t speak, she couldn’t stand up, she couldn’t move at all – well she could only move with the eyes. And she was scared to death.
Caroline noticed that the skin on the edge of the tall girl’s face was peeling off slightly. Caroline was still in a bit of shock but managed to get up and walk over to the ordered box. She pulled out the scalpel and opened it. Its blade glistened in the candlelight. She hesitated for a while but she knew that simply couldn’t take a step back now, there was no way around it. Not anymore.

I have to do it quick, I don’t want her to suffer more than necessary, Caroline told herself. She knew what was coming next according to the manual. And it won’t be pleasent. The girl looked at Clara again. The edges of the face had become even more detached. But her eyes! Full of fear! It seemed that the tall girl wanted to cry but with that paralysis it wasn’t possible. Caroline stepped closer to the sitting girl and took a deep breath. She grabbed the other girl’s head and turned her a bit. Clara’s eyes were dry and kinda glassy. But they where still alive for the whole time.
Alright, let’s do it, Caroline encouraged herself. She gripped the scalpel tighter and began to cut carefully. The main thing was that the face had to be completely intact. Caroline gently grabbed Clara’s beautiful face on both sides and carefully started to pull it off. She had to cut more with the scalpel once or twice to get it completely separated.
The sight of an exposed „naked“ head was disgusting. The red flesh was pulsating a little, it was full of blood and the eyes were the only things which were shining with their bright white colour and darting from side to side in fear. Caroline had to turn her head and look away. She stood in front of a small mirror and this time without hesitation she placed Clara’s face on her own. It was still warm.

Caroline, still holding cut face on her own, went to the ordered box. She pulled out the green liquid. She opened it and dripped some on the face. She knew she had to let it react for at least a quarter of an hour. With that special liquid in the colour of Shrek’s skin the cut face conformed to the new face and copied the contours of the old face. It clung to Caroline’s head and her original one soon „showed through“ the new one. This was important so that it wouldn’t arouse attention among the people…

***

Some might say that Caroline would be fine with those mastics and creams for her malignant acne, but they only worked for a few hours. But it wasn’t enough for the girl, so she decided to take a big step that changed her life forever. A new face always lasted her two weeks and then Caroline had to find a new victim.

The masquerade was complete!

[The End]

Ve spárech ďábla [2018]

Pro filmy o exorcismu jsem měl vždycky slabost. Však taky můj první horor nebyl nic menšího než Vymítač ďábla z roku 1973. Ten jsem si nedávno shodou náhod opět pouštěl znovu, abych se ujistil, že je to stále ve své kategorii jeden z těch TOP nejlepších hororů. Byl jsem unešen, když jsem ho viděl poprvé, byl jsem nadšen, když jsem ho teď zhlédl opětovně. Přece jenom musím velmi pochválit tvůrce za skvělé triky, které ani dnes neztrácejí nic ze své dokonalosti. Teď si to v dnešní době ani neuvědomujeme, ale věřím, že když byl The Exorcist poprvé uveden v kinech, lidé byli šokováni, protože do té doby nic takového pravděpodobně neviděli. A ano, i mě jako menšího kluka (opravdu si už nevzpomínám, kolik mi tehdy bylo, když jsem to viděl poprvé) to některými scénami vyděsilo. Jenže v tom pozitivním smyslu, protože právě ten konkrétní snímek způsobil, že ve mně začala stále růst a růst ta moje láska k hororům, která trvá stále a nikdy nezhasne.

O různých vymítáních jsem viděl mnoho filmů. A musím říct, že tento v tomto aktuálním zamyšlení, The Possession of Hannah Grace, byl trošku jiný, než ty ostatní. Exorcismu se dočkáme hned v úvodu, ale záhy zjistíme, že tentokrát je démon silnější a i když svou dceru otec udusí polštářem, je nám všem jasné, že to stačit nebude. Chválím nápad, že se celý děj odehrával v márnici. Poslední místo, kam se především dostanou oběti vrahů a podobně, ale samozřejmě i ti zesnulí přirozenou smrtí. Možná si hodně lidí ze sledování různých kriminálek myslí, že by tam v pohodě mohli s mrtvolami pracovat (takhle v bezpečí obrazovky tabletu si to možná trochu myslím i já), ale při představě, že jste tam na noční úplně sami, s tuctem umrlců v šuplíkách a kvůli úspoře energie se světly na senzory – no musím říct, že už mi to nezní tak úplně vábně. Přiznám se, že se mi skoro hned okamžitě vybavil excelentní a ve všech směrech dokonalý horor Tajemství smrti slečny Neznámé z roku 2016. Prostě už jen takové prostředí, umístěné většinou na tom nejnižším patře nemocnice, má samo o sobě skvělou atmosféru. Takže už jen díky tomu ode mě hned přibylo jedno plus. Další pozitivní věc, co se mi líbila, byla změna zbarvení očí, čímž jsme poznali, že v těle Hannah je stále ďábel. Lekačky tam byly, ale z mého pohledu nebyly moc neočekávané, i když povedené (vím, jak paradoxně ta věta zní). Takže už jen díky místu, kam byl příběh zasazen, díky pocitu, že jste sami mezi mrtvými a díky kombinaci posednutí, to vše vedlo k nadprůměrnému hodnocení. Jen mě trošku možná zklamal závěr. Bylo jasné, že když Megan vsunula Hannah do pece, tak v té posedlé dívce ten démon už nebyl. Není to úplně výtka, ale potěšilo by mě, kdyby hned v té chvíli bylo naznačeno, že se ďábel přesunul do Megan (např., že by se nějak prohnula nebo tak podobně). Chci ale říct, že to není velká výtka, která by změnila můj pohled na hodnocení, to vůbec ne. Protože v závěru ve scéně s mouchou to bylo jasně vidět, kde démon skončil (či spíš do koho skočil). Je to jen taková menší vada na kráse, pro někoho možná zcela nepodstatná. Oceňuji i celkový menší počet postav, čímž je film o něco přehlednější.

Teď když nad tím přemýšlím, nedal jsem tomu zcela nejvyšší hodnocení. Vymítání, které se hned zpočátku nepovedlo? To určitě problém nebyl, protože na tom vlastně stál celý snímek. Otravná postava Davea, která tam ale svým způsobem zapadala, i když na mě působila jako výplň, která by se dala vynechat? Nevím. Málokdy měním hodnocení při psaní mých zamyšlení. A neudělám to ani teď. Když je film fenomenální, o celkovém hodnocení ani na sekundu neváhám. Tady jsem tomu dal nadprůměrné hodnocení 4/5 (čímž jsem aspoň lehce posunul úroveň ratingu snímku, který má na ČSFD takřka čistý průměr. Líbilo se mi to, především to prostředí, ale k naprosté dokonalosti k tomu něco chybělo. Nemá smysl se na snímek dívat znovu. Mohlo by se totiž lehce stát, že bych si namísto toho všimnul věcí, které by mi hodnocení posunulo níže. Nene, člověk by měl dát na první dojem. I když teď upřímně nedokážu říct, kde mi chyběla ta jedna hvězdička, za svým rozhodnutím si stojím. Však nejsem před nějakou komisí, před kterou bych můj pohled na film musel obhájit. Zamyšlení na tomto mém webu píšu jako takový dá se říct online deník, do kterého si zapisuji myšlenky a pohled na film, ale vše samozřejmě z mého soukromého a osobního pohledu. Je mi jasné, že kdybych se ve skutečnosti živil psaním recenzí, musel bych tam uvést i více negativ, ale naštěstí v mých zamyšleních si víceméně můžu psát co chci. Nikdy jsem je nepsal proto, aby se díky tomu případní návštěvníci těchto stránek rozhodli, zda se na základě mých pocitů na film podívají nebo spíše ne. Navíc každému se líbí něco jiného a je nemožné zavděčit se všem. Proto je úplně normální, jestli někdo v tomto snímku uvidí odpad. Beru to. Ani nevím, proč jsem teď tohle zamyšlení prodloužil jen pro jakousi obhajobu, jak to celé píšu. Měl jsem prostě takové nutkání. Nedělám si iluze a vím, že návštěvnost mého webu je velmi nízká. Samozřejmě mě to poněkud mrzí, protože každý, kdo si založí své stránky, je chce poskytnout co nejvíc lidem. Ale s tím jsem se již dávno vyrovnal a neřeším to. Jak jsem se zmínil, celý web a především zamyšlení vnímám a beru jako můj deník, kterému jen přidávám stránky. Nikomu své názory nevnucuji a ti, kdo to dočetli až sem, ať se samozřejmě o daném aktuálně „recenzovaném“ hororu rozhodují dle svého, jestli se na něj na základě mých pocitů podívají nebo ne.

Pavučina [2023]

Nevybavuju si, kdy jsem v kině u hororu usínal. Úplně minimálně, spíš vůbec. Ale tady se mi to opravdu několikrát stalo. A paradoxně den předtím jsem naopak z kina odcházel nadšený. Jenže v tomto případě to byla strašná nuda. A navíc mi to přišlo takové family friendly – tedy přístupné pro rodiny s dětmi. Může klepání ze zdi být pro někoho dostatečně děsivé? To bych ještě bral, ale myslím si, že v takovémto hororu by diváci více ocenili, aby tam ta pavoučí „sestra“ byla častěji. Vždyť ji pořádně uvidíme až pomalu v posledních minutách snímku – a já bych byl radši, kdyby k tomu ani nedošlo. Protože to zpracování bylo fakt nepovedené a působilo to až směšně. Nevadí mi (víceméně), když je hlavní postava v hororu dítě. Jenže celý příběh na mě působil až moc dětinsky. Na hodnocení filmů má taky malý vliv i to, jak se třeba ten cen celkově cítíme. Když máme mizernou náladu, občas se to může promítnout i na celkové pocity ze snímku. Přiznám se, že teď jen přemýšlím, jak toto zamyšlení prodloužit. Bohužel někdy se prostě stane, že vás film totálně mine účinkem. Ne, nemůžu se vymlouvat na blbou náladu. Moje zamyšlení mají tu výhodu, že to schválně nenazývám recenzemi (které psát neumím) a tudíž zde předkládám jen svůj osobní názor a pohled na horory. Nebudu se divit nikomu, komu horor Cobweb přijde dokonalý. Já se ale strašně nudil. A rádoby komická část, kdy si bratranec a kamarádi Briana, který šikanoval našeho hlavního hrdinu, oblečou komické zvířecí masky, aby mu dali co proto, to byla pro mě úplné utrpení. A jak s nimi „pavoučí sestřička“ hezky rychle zametla. Měl jsem nutkání se smát, ale věřil jsem, že je to jen takový úlet, aby udržel diváky trochu jakoby „odlehčené“ před závěrečným finále. S čistým svědomím tento snímek po svém pohledu nemůžu doporučit. Bylo to dost nezajímavé a hlavně nudné bez napětí. A i po vizuální stránce to mohlo být mnohem lepší. Na celé filmu mě vlastně nejvíc zaujala australská herečka Cleopatra Coleman, která díky své atraktivitě dostala příjemnou vedlejší roli učitelky. Na scény s ní bych se klidně podíval znovu. Ale zbytek bych nejradši vynechal. Prostě ne vždycky se to povede, ale zase na druhou stranu se nám teď dostává hodně hororů. A věřím, že ten další v kině dopadne zase lépe. Prostě závěrem – tohle nebylo nic moc. Tečka.

Mluv se mnou [2023]

Po nějaké době jsem šel do kina a rozhodně jsem nelitoval. Když je někdo ve filmové branži nový, jeho debut je velmi zásadní. Jeho kvalita může ovlivnit celou jeho budoucí kariéru. Co když se ze dvou australských youtuberů postupně stanou úspěšní režiséři? I to se může stát. Navíc když je při jejich debutu zaštítí takové studio, jaké je A24, což je v dnešní době jedním z největších producentů hororů. Tento debut bratrů Dannyho a Michaela Philippou měl premiéru na filmovém festivalu Sundance, sbírá velmi slušné recenze a už jen teď utržil přes pětinásobek původního rozpočtu. A já věřím, že zisky z toho dále porostou. A musím pochválit zajímavý nápad, který jsem myslím dosud nikde jinde neviděl. Ono vymyslet v dnešní době něco, co tu ještě nebylo, je docela těžké. V tomto případě to bylo super.

Na duchy nevěřím (nevím, proč to furt opakuji, ale aby bylo jasno haha). S tím souvisí vyvolávání a následná komunikace s mrtvými. Jenže tady není žádná ouija tabulka. Ke spojení stačí popsaná porcelánová ruka. Zajímavé bylo, že když jste duchovi dovolili, aby do vás vstoupil, začali jste se chovat jako on. Zdánlivě neškodná zábava. Minimálně pro partu znuděných teenagerů. Bylo jasné, že jednou se to muselo zvrtnout. Navíc jste nikdy dopředu nevěděli, kterého ducha vyvoláte. Tady se příliš nehraje na lekačky. Ale kupodivu mi to ani nevadilo, protože celková atmosféra filmu byla dokonalá. Konec snímku mi sice poněkud unikl a moc jsem ho nepochopil. Ale to je dobře, protože teď nad tím budu víc přemýšlet. Tak by měl skončit každý film – aby vám v hlavě zůstalo něco, co jste buďto úplně nepochytili nebo naopak to, co vás nejvíc zaujalo. Určitě ještě jednou musím pochválit celý námět tohoto australského debutu. Už teď díky dobrým výdělkům se uvažuje o pokračování. To nezní vůbec špatně, i když tvůrci to budou muset víc pozměnit, aby se příliš neopakovali, ale aby zároveň zůstali na stejné notě. Od dokonalého hodnocení mi utekl jen ten závěr, o kterém budu muset chvíli přemýšlet. Jinak ale snímek můžu každému jen vřele doporučit. Bylo to zábavné, místy děsivější a hlavně neotřelé. Myslím, že nám bratři Philippou jen ukázali, že bychom se na ně měli zaměřit. A to já rozhodně udělám. Protože tady odvedli velmi dobrou práci.

Někdo klepe na dveře [2023]

Bohužel poslední dobou nemám na horory šťastnou ruku. Z těch několika, co jsem v posledních dnech viděl, byl jen jeden lehce nadprůměrný, další dva čisté průměry a pak několik podprůměrných. A z nich dokonce dva, které v hodnocení skončily těsně nad odpadem. A ano, mluvím teď i o tomto v aktuálním zamyšlení.

Filmy M. Night Shyamalana, které jsem dosud viděl, dostaly ode mě často nadprůměrné ohodnocení, jenže tak jak to někdy bývá, někdy nastane zkrat. Co je obecně na filmu nejdůležitější? I když na tom (občas nemalou) roli hrají vybraní herci, na nich to úplně nestojí. Hudba? Občas mi přijde takové fascinující, když si uvědomí, že při natáčení na place žádná hudba většinou není. Ta se později přidá až v postprodukci. Ale s tím jsem v žádném filmu neměl žádný problém. Ano, jasně, hudba je velmi důležitý prvek, který dokresluje atmosféru. Ale nejdůležitějším aspektem je samotný příběh. Herci moc nedostávají příležitost, aby si upravili dialogy nebo nějak změnili děj (ano, všude jsou výjimky). A tak jsou mnohdy jakoby nuceni „odříkat to, co pro ně napsal někdo jiný“. A když je scénář strašný, žádná super hvězda to prostě nespasí. Ačkoli Shyamalana příliš neznám, vím o něm minimálně tři věci. Než vyjde jeho nový film, tak si detaily k příběhu drží pevně pod pokličkou a ven se dostane jen velmi malá, nepatrná část. Další známou věcí je, že si k svým filmům píše sám i scénář. No a dále, že se s oblibou sám obsazuje do malých roliček. Svým způsobem tak trochu připomíná např. Woodyho Allena. Je sice pravda, že každý Shyamalanův film je originál, ale to přirozeně vůbec neznamená pokaždé úspěch.

Mám rád postapokalyptické filmy. Jenže, co když si vypůjčíte část z bible a vyšlete čtyři jezdce apokalypsy, aby vám oznámily konec světa a jak tomu zabránit? Jako námět to zní přinejmenším zajímavě. Ale tady to zpracování mi vůbec nesedlo. Musím se přiznat, že jsem spíše příznivcem „klasických vztahů“. Samozřejmě každý má právo si to v životě udělat jak chce a je třeba to rozhodnutí prostě respektovat. Nechci říct, že by snad role gayů měla na hodnocení nějaký vliv, ale možná do toho nepatrně (a skoro nevědomky) zasáhla. Víc jsem se soustředil na samostatný děj. Co se mi naopak velmi líbilo, že čtveřice „jezdců“ na dveře chaty zaklepe hned v úvodu snímku. To byl dobrý krok, protože kdyby se to stalo třeba až v půlce filmu, první půlka by pak byla jen zbytečné natahování. Místo čtyř jezdců bych asi spíše mohl použít „čtyři sebevrazi“. To by vlastně bylo přesnější označení. Proč se postupně vlastně zabíjeli? A co kdyby na konci oba rodiče s Wen všichni přežili? Aha, jasně, nastal by konec světa. No, celý film na mě působil jaksi mdle a neuvěřitelně (v negativním smyslu pochopitelně). Co se týká hereckého obsazení není vlastně asi co vytknout, ale jak jsem říkal v úvodu, na tom to rozhodně nestojí. Příběh byl takový nemastný, neslaný a vůbec to na mě nepůsobilo dobře. Dobrý film také poznáte, že po závěrečných titulcích ten film ještě v hlavě zpracováváte a přivoláváte si znovu ty nejlepší části či scény a užíváte si prostě celkový „dojezd“. Jenže tady v mém případě k ničemu takovému vůbec nedošlo. A to je špatně. Jak se říká, každé zboží má svého kupce. Tudíž každý film má svoje příznivce, který na snímek nedají dopustit, no a pak ty druhé. Pane Shyamalane, příště vymyslete něco lepšího, prosím.

Spirála strachu: Saw pokračuje [2021]

Opět si neodpustím menší úvod, než se pustím k samostatnému zamyšlení. Protože k sérii Saw mám taky co říct. Je zvláštní, že se občas stane, že snímek, který vás hned nezaujme, vás po nějakém čase tak nějak samovolně přinutí na druhé zhlédnutí. Mnohdy si pak všimnete detailů, které vám předtím unikly, a je možné, že díky nim se váš pohled změní a tím pádem se i hodnocení zvýší. Neříkám, že se to v mém případě stalo každému filmu (když už jsem se na něj podíval znovu), ale u většiny takových jsem opravdu hodnocení upravoval (pozitivně). A tak to bylo i u Saw. První zhlédnutí jsem stěží dokoukal a nechápal jsem, komu se takové brutality můžou líbit (a užívat si to). Na vysvětlenou – do té chvíle jsem podobný horor ještě neviděl a tak jsem byl poměrně dost šokován. A taky jsem si říkal, že jedno zhlédnutí bohatě stačilo a už nikdy více. Jenomže znáte to. Stane se, že pak postupně na ten film všude možně třeba na internetu budete narážet, že je to super film a tak podobně. Nevím po jaké době od zhlédnutí to bylo, ale nějak se mi to zachytilo v hlavě a začalo mi to šrotovat. Jakoby mi něco říkalo, ať tomu dám ještě jednu šanci. A dobře jsem udělal. Možná na to taky mělo vliv to, že jsem se hned poté postupně podíval na všechny díly (v té době to bylo myslím sedm), ale zkrátka to celkové hodnocení se mi rapidně zvýšilo. Protože pak vám ten příběh začne dávat smysl a skoro až žasnete nad nápady scénáristů, jak se vám to postupně poskládá dohromady. Já Johna Kramera alias Jigsawa nepovažuji za zápornou postavu. Ke svým hrám si vybírá kriminálníky a další individua na okraji společnosti a dává jim druhou šanci. Sám Kramer má dost smutný životní příběh. Je zajímavé, že v zhruba od půlky série je už Jigsaw po smrti, ale jeho odkaz žije dál. Když teď nad tím přemýšlím, budu si muset dát v nejbližší době znovu kompletní maraton Saw.

V roce 2021 se filmaři rozhodli, že značku Jigsaw oživí a pokusili se o reboot celé série (možná se inspirovali D.G. Greenem a jeho oživením Halloweenu). Jenomže hned ze začátku musím říct, že se to moc nepovedlo. Nejvíc mě tam vlastně potěšil můj oblíbený Samuel L. Jackson, kterého jsem popravdě vlastně ani nepoznal. Jenomže celý příběh je takový divný. Jako jo, máme tu pár propracovaných pastí, které vizuálně vypadají skvěle, ale hlavním negativem je, že jich je strašně málo (oproti předešlým dílům) a taky mi přišlo, že jsou tam jen tak navíc a není k nim dán propracovanější příběh. Ale po vizuální stránce zase jsou zobrazené výborně, to zase jo. Jenomže hezké efekty nemůžou utáhnout celý film, když příběh samotný moc nefunguje. Chválím ale aspoň původní znělku (i když v poněkud pozměněné podobě), která prostě k této sérii neodmyslitelně patří. Ale ten konec? Kdo ho vymýšlel, prosím? Jako jasně, mělo to být šokující, ale dát jeden z posledních záběrů na prchajícího nového napodobitele skládačkového vraha a hned poté už závěrečné titulky? Takový konec jsem sice rozhodně nečekal, ale tak nějak nechci, aby byl ten policajt zase hlavní záporák v následujícím, již desátým, dílu, který jde do kin už někdy koncem září. Jako jasně, záporák je od toho, aby nebyl moc sympatický, ale tady je podle mě extrém. John Kramer měl svůj charakter (a silný životní příběh) a navíc prakticky u všech jeho pastí byla možnost dostat se z nich ven. To v tomto restartu nebylo. Já má prostě za to, že tvůrci chtějí využít značky Saw (a hlavně na tom vydělat). No nevím, mě osobně moc nepřesvědčili a snímek se mi dostal dokonce lehce pod průměr. Ale věřím, že další díl bude lepší. Už jen, že se tam dočkáme návratu samotného Johna, Amandy a Hoffmana. Ale nechám se překvapit.