Menu [2022]

Tak jsem se přece jenom dočkal! Dosud byl celkově letošek na horory velmi dobrý. A co jsem se teď díval na své hodnocení na csfd.cz, tak „nejhorší“ horory roku 2022 si ode mě vysloužily hodnocení 4/5*. A ačkoliv jsem si již sestavil letošní žebříček tří TOP hororů, budu to muset ještě pozměnit. Jednak teď navíc mých petihvězdičkových hororů mám čtyři, ale taky hlavně, že mám (dosud) absolutního letošního krále. A ano, je to toto aktuální zamyšlení na delikátní horor The Menu.

Ralp Fiennes je skvělý a charakterní herec. Kromě role Voldemorta v sérii o Harry Potterovi, ho znám třeba z filmu Schindlerův seznam či Ave, Caesar!
Mám rád takové ty „klasičtější“ horory s příšerami a duchy, ale zároveň lehce nad nimi vévodí takové, které spíše sází na psychiku. A to je případ i tohoto filmu. Sice mě trošku odrazovalo spojení hororu a komedie (které opravdu samovolně nevyhledávám). Ale zase na druhou stranu jsem samotný trailer na film viděl už tolikrát, že jsem tomu prostě musel dát šanci. A to bylo super rozhodnutí! Ze začátku tam tedy rozhodně převažuje ta komediální stránka (trošku mi to připomínalo satirický snímek Trojúhelník smutku, který jsem sice neviděl, ale dle ukázek tak nějak vím o čem je a na co se zaměřuje). I tady je plno černého humoru a satiricky si dělá legraci s lidi, kteří jsou ochotni velmi zaplatit za zážitek (kdo by nechtěl dát $1,250, tedy něco přes 29 tisíc Kč za jednoho?). Ale jo, takoví lidi se ve skutečnosti také najdou. V tomto případě to budou páry, kteří na ten zážitek dosmrti nezapomenou. Do této jedinečné a exkluzivní restauraci se totiž dostanete jen v páru.
Asi tak do poloviny snímku je to černá komedie. Ralp Fiennes má v podstatě celý film pro sebe. Jeho šéfkuchař Slowik je mistr ve svém oboru, ale na úplný vrchol má dokonale připravené menu, které ovšem naruší neplánovaný host Margot, kterou ztvárnila herečka Anya Taylor-Joy. Tady si dovolím menší odbočku. Dosud jsem nevěděl, že právě jméno Margot se správně vyslovuje jako „Margó“. Když si tedy teď půjdu do obchodu pro svou oblíbenou sušenku, aspoň budu vědět, jak ji mám nazvat. 🙂

Dá se říct, že se mi líbily všechny postavy v tomto filmu. A že byly charakterově velmi pestré – kritička, díky jejímž recenzím muselo zavřít mnoho restaurací; vyhaslá filmová hvězda, která se chce znovu prosadit a která se zároveň snaží vyžehlit partnerskou krizi; trojice podvodníčků, kteří tak trochu pracují pro majitele Slowikovi restaurace; no a také postarší pár, kde je hned od začátku jasné, že mezi oním pánem a Margot v minulosti „něco proběhlo“ a tím pádem se tak trochu poodkryje pravá tvář mladé dámy, která dělá jen doprovod právě nezadanému Tyleru.

Budu se opakovat, ale Ralph Fiennes je v tomto snímku skutečně dokonalý. A skvěle sekunduje i Anya Taylor-Joy. Dost mě pobavil i konec s cheeseburgerem (skoro jsem si až i původně myslel, že takový šéfkuchař, který dělá velmi neobvyklé pochutiny, nezvládne tak jednoduché fastfoodové jídlo). Horor má skvělé scény a i efekty. A aspoň pro mě to je jeden z filmů, ke kterému si moc nedokážu představit předem napsaný scénář. Tím bych chtěl takovýmto zručným scenáristům složit velkou poklonu. Opravdu jsem s hororem Menu převelice spokojen. Skvěle natočeno, výborně vybrané obsazení a dobrý konec. Sice ještě rok 2022 není u konce (a minimálně na ještě jeden horor se těším), ale tento snímek se za mě zaslouženě umisťuje na první pozici nejlepších hororů letoška.

Terrifier 2 [2022]

Z poslední doby či i několika let nevznikla nějaká zapamatovatelná postava hororového žánru, která by se mohla zařadit ke klasickým a tudíž se stát i kultovní. Je to škoda. Každý rok vznikne několik skvělých hororů, jenomže právě ty hlavní postavy (pochopitelně mám na mysli ty zabijáky a jiné příšery) jsou jen v tom daném jednom filmu a dále už ne. Někdy se sice najde výjimka, ale není to vůbec časté. Musí to být postava, která je dobře napsaná, aby měla patřičný charakter. Je v podstatě správně, když k ní budou mít diváci kladný vztah. Však o tom také horor je, ne? Že zahrnuje nějakou výraznou bytost či temné síly. A věřím, že právě Art the Clown by mohl být skvělým nástupem takových ikon a klasik, jako je třeba Michael Myers, Jason Voorhees, Ash Williams či Freddy Krueger. Fakt, že se objevil již asi celkem ve čtyřech filmech (když do toho započítáme i krátkometrážní) a z října má svůj další „věnovaný“ snímek, svědčí o tom, že je populární a určitě má již nějakou velkou fanouškovskou základnu, která stále roste. A já se k té skupině velmi rád přidávám. Než jsem zhlédl druhého Terrifiera, musel jsem se opětovně na první snímek podívat. Vím, že se mi celkově líbil, ale absolutně jsem si ho nepamatoval (tedy až na dokonalou scénu s rozřezáním). A nakonec jsem musel pozměnit hodnocení na absolutně pětihvězdičkové. A jakoby režisér a scénárista v jedné osobě Damien Leone hned počítal s pokračováním, nechal si taková zadní vrátka, aby mohl natočit druhý díl (a velmi doufám, že ne poslední). Art the Clown tu má více prostoru a tak nějak se i hlouběji dozvídáme o něm samém. A zatímco jednička se odehrávala v podstatě v jedné budově, ve dvojce to už je pestřejší. Sledujeme dospívající dceru a jejího bratra. To ale není tak podstatné. Super je hned scéna v prádelně a v obchodě s kostýmy. Art je skutečně zcela bez emocí a nic ho nezastaví. A co je na něm vlastně tak děsivého? Ať ho řežete, jak chcete, nikdy nevydá ani hlásku. A určitě je lepší, že si tvůrci vymysleli, aby měl pouze černobílý kostým. Tím pak případné stříkance krve na něm lépe vyniknou. Ale abych se trošku vrátil k hodnocení. Je to skvělý horor, ale není zcela nejlepší. Dokonce mi přišel o něco horší než první film. Tady to bylo především koncem, kdy Sienna nějakým zázrakem přežila, aby „zabila“ Arta. To mi přišlo takové přetažené za vlasy. Ale stejně jsem se celý film soustředil na nesmrtelného klauna. Dvojka je poměrně dost brutální, s litry krve a dobrého gore. Efekty jsou tedy povedené. Takže konečný můj verdikt zní, že se jedná o super pokračování, které svému předchůdci velmi slušně sekunduje. Občas je i dokonce lepší, ale díky zmíněnému konci jsem hodnocení musel poněkud ponížit. Už teď se ale ptám: kdy v kinech uvidíme Terrifier 3?

Corpse Party [2015]

Japonské horory zas tak úplně nevyhledávám, prakticky vůbec. Když mi ho ale někdo doporučí – neváhám a zhlédnu to. No, hned ze začátku musím říct, že mě to příliš neoslnilo. U cizojazyčných filmů je taková menší nevýhoda, že když ten daný jazyk aspoň v základech neovládáte, jste čistě závislí na titulcích. Duchařiny obecně se mi spíše líbí. Není to sice můj TOP hororový žánr, ale i tak z mého pohledu patří mezi ty klasické. V tomto případě bych se asi nebál použít spíše výraz fantasy. Sice tam nejsou žádní skřítci nebo elfové, ale úvodní scéna působila skoro až pohádkově. Řeknete nějaké zaklínadlo (v tomto případě jakousi modlitbu) a rázem se ocitnete v nějakém jiném světě. Prokletá škola a duch bývalé školačky? To zní dobře, ne? Ano, ale zpracování se mi moc nelíbilo. Nejen, že jsem si nepamatoval jednotlivá jména, občas mi to přišlo celkem zmatečné. Jakou roli měl v celém příběhu školník? Byl to opravdu on, kdo zabil všechny ty děti? Ač se mi pak ke konci zdálo, že dovedu zodpovědět tyto otázky, vůbec to nepřispělo k tomu, že bych si film užil. Ale zase na druhou stranu se mi líbily efekty a nějakého toho gore a krve se tu dočkáme. Proč se ale všichni v podstatě vrací zpět do běžného života předtím, když minimálně jedna studentka neměla původní útržek při společné modlitbě v úvodu snímku, který měl být pro návrat klíčový? A také jsem nějak nedokázal rozluštit, zda se jednalo o střední školu či základní. Mělo to tedy vše působit jako sen či halucinace a nic z toho se ve skutečnosti nestalo?
Z celkového hodnocení mi vyšel pěkný průměr. Moc mě to nebavilo, sympatických postav také mnoho nebylo, příběh občas zmatečný. Ale zase krev a efekty obecně to zase naopak trochu zvedly. Chvíli jsem přemýšlel i o nižším hodnocení, ale úplný odpad to nebyl. Nevím, jelikož se na duchařiny z Japonska (či spíše filmy obecně) prostě nezaměřuji. Jinak bych to asi taky vnímal jinak. Pro mě to bylo prostě jednou a dost.

What a pleasure!

„Ouch.“
„Should I stop?“
“ No, not at all. I just need to get used to your new ones.“
„Aren’t they pretty?“
„Hell yeah! Such a brilliant art pieces!“
„So you would probably like this,“ she said and gently grab my manhood. „Shall I try it right there?“
„Of course. I almost thought that you wouldn’t ask,“ I laughed.
„Get ready, now I’m taking you to paradise!“
I closed my eyes in pleasure and savored the incredibly powerful moment. And I wished it would never.
After a few minutes, a white substance blowout onto the bed.

„I’m a bit hungry. What about you?“ she asked while still licking her lips.
„Me too. By the way, you really deserve a little snack because that was pretty amazing. Anyway, as always.“
„Glad you liked it. Whose turn is it today?“
„I dunno, let’s toss a coin,“ I replied and fumbled in my jacket pocket.
„Great!“
„So, heads or tails?“ I placed coin on my thumb.
„Well, let me think. I’ll choose heads today!“
„Allright!“ I threw the coin and stepped aside.
That took only two or three seconds and the coin with the tinsel landed on the cedar wood floor. It seemed to spin there forever. Then it suddenly slowed down and almost stopped at the edge. Finally it fell to the ground. We both looked at the coin with excitement. There was a tails on that.
„To be honest I hope that it will be a tails actually,“ I smile widely. „I just wanna bring and give you such a sweet pleasure.“
„Oh wow! And I’m sure that it will be pretty and sexy one. I know you.“
„Yeah, don’t doubt about it, love!“

I grabbed my black leather coat and headed out. I had no particular destination in my head so I decided to go to the first pub I could see. It wasn’t even ten minutes walking when the ‚Smither’s Mill‘ neon sign caught my eye. So I took the handle and stepped inside. It was quite crowdy there but I didn’t mind it. It was even a bit better for my purpose. I sat down at the bar and ordered a beer. As I drank the bitter drink, I took a survey around the pub looking for our host for today. There were a lot of old regular barflies.
„Fuck off you piece of shit!“ suddenly a young woman with curly blonde hair shouted. „Keep away from me!“
And to add weight to her words, she threw the content of a glass of beer straight into the face, well now definitely her ex’s. He mumbled something obscene and walked away. The woman got up and sat down at the bar. She was about three, four meters next to me. But no one in the pub paid attention to it, because they were quite used to such a sharp exchange of opinions.
Today seemed to be easier than usual.
I waited for a while, then gathered up the courage to walk towards her.
„Excuse me, are you free here?“ I asked pointing to the empty chair next to her.
„Yeah, whatever,“ she said listlessly.
„Thank you,“ and I sat down. „Would you like something to drink?“
She looked at me stand-offishly, but when she saw my broad smile with white teeth, she suddenly changed her expression a little.
„Yeah, why not. I want a tequila.“
„But sure.“
I waved to the bartender and ordered her chosen drink and another beer for myself.
„Here you go, cheers!“
I laughed a bit pushing my glass to hers to toast. Glasses clinked and she smiled.
„Thanks,“ she said in a low voice and took a drink. I watched with admiration as she quickly kicked her tequila into herself. And she burped a little.
„Wow! You’re welcome.“
„Pardon.“
„No, it’s okay.“ I said. „Excuse me but I couldn’t help noticing your argument with that guy over there. Are you alright?“
„Me? Now yes. He’s such a dick!“
„I see. I know what it’s like.“
„What do you mean?“
„Well, I broke up with my girlfriend yesterday. She only humilitated and didn’t listen to me. She couldn’t accept another opinion.“
„Oh.“
„Yes. Now I’m glad that she is gone. I feel much better.“
„I understand. So now you’re drinking at bars to clear your head, huh?“
„Exactly. And who knows, you might come across someone interesting that way. By the way, I’m Andrew.“
„Nice to meet you, Nicole.“
„What a lovely name. The pleasure is mine. And how about another drink? I invite you.“
„I will never refuse that, thanks!“

About an hour later we walked out of the pub together, clinging to each other like lovers. The moon was almost aggressively shinning.
„Sooo, what sur-surprise do you have for me-e?“ she said with wagging tongue.
„Just hold on, you’ll see it soon.“
„I’m so excited that I almost couldn’t wait! I must be strong!“ she laughed out loud.
„I’m pretty sure you gonna love it. Just five more minutes, I promise.“
„Okey donkey. Lead me, captain!“

And indeed, in five minutes we were standing in front of the entrance of my apartment. I opened the door. The drunken host didn’t even notice it wasn’t locked at all.
„Make yourself at home here,“ I told her when I helped her take off the jacket. „Do you wanna some snack?“
„It’s okay, I’m not very hungry.
„But I do! Jamie?“ I shouted. „Dinner is here!“
„Wait wha..“
The young woman didn’t even have time to finish her sentence when my soul mate suddenly ran straight towards her. She had a meat mallet in her hand and hit her hard on the head. The woman immediately fell unconscious.

We both waited patiently for her to wake up. When this happened, the first thing the young woman realized was that she was tightly bound and completely naked. And then she glimpsed our wide smiles with big sharp white teeth.
„What freaks are you? Let me go immediately!“
„No, I don’t think so,“ I laughed in a voice that was not at all like the one from the bar. „My bloody fiancée is hungry. And so am I.“
„Noo, please noo!!“ the woman still screamed as we rushed at her together. Without any agreement, we chose her huge breasts first. I just took the left, Jamie the right one. And we bit deep there.
„Please, don’t!“
„Shut the fuck up, you bitch!“ Jamie shouted and slashed her throat with one sharp swing with a large sharp nail. A geyser of warm blood immediately began gushing from her neck. We kissed and let the stream squirt straight into our mouths. And we kept kissing and just enjoying that delicious moment.


[The End]

Ďáblova kořist [2022]

Co se hororových žánrů týče, na předním pozicích se vždy objeví exorcismus. Patří mezi mé velmi oblíbené. I když si to upřímně přesně nepamatuji, za můj první horor považuji kultovní klasiku Vymítač ďábla z roku 1973. A od té doby tento žánr mám velmi rád. Prey for the Devil je po dlouhé době další takovýto do sbírky. A za mě osobně musím říct, že se to povedlo a to velmi. Ano, možná mi při sledování jiných snímků s exorcismem unikl takový ten detail, že daný obřad vždy dělali prakticky pouze muži a ne ženy. Ale nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Proto ani nevím, zda tomu tak je i ve skutečnosti (i když popravdě je pro mě exorcismus stále jen otázkou filmu a fikce). Tady se v podstatě celý děj odehrává na jednom místě. Ale to mi ani nevadilo. Nenudil jsem se, ani jsem vlastně nenašel jediné hluché místo. A navíc se mi velmi líbilo, jak se vymítaný démon dostal do vymítače. Ať přemýšlím jak chci, nepamatuji se, že bych to už někdy dříve viděl. Pro větší přehlednost se film zaměřuje pouze na jedno vymítání (pokud nepočítám sestru otce Danteho), ale možná by šlo do toho zapojit i více lidí. A opravdu jsem netušil a překvapilo mě, že Natalie je ve skutečnosti dcera Annie. Konec snímku na mě sice působil trochu otevřeně, jako by to bylo připravené na další pokračování, ale jinak spokojenost. Nějaké ty lekačky se tam najdou a postavy jsou celkem sympatické a vesměs se chovají logicky. Kromě Virginii Madsen se opět jedná o obsazení pro mě neznámých herců. Ale to vůbec nevadí. Nic to totiž nemění na faktu, že jsem z kina odcházel spokojený. Úplně asi na 100% to hodnotit sice nemůžu, ale celkově to je super.

Halloween končí [2022]

Tak nám zabili Michaela… Nebo ne? Nejsem příliš velkým milovníkem předělávek a remaků. Ale občas se to povede a je to dobré. U Halloweenu se mi líbily i verze od Roba Zombieho. Ale stejně Michael Myers (alespoň pro mě) asi nikdy nebude na úplně top místech v hororových postavách. Ano, je to klasika a je dost populární – ostatně když někde vidím nějakou anketu oblíbenosti, můžu v podstatě dopředu říct, že když je tam on, tak to s největší pravděpodobností vyhraje. Pomalu se ploužící maniak, který vás beztak vždycky dostane. Ale i tak to je geniální postava, kterou v roce 1978 stvořil John Carpenter (spolu s Debrou Hill). Od té doby se série pěkně rozrostla. Ale baví mě, že skoro ve všem je alespoň trochu stále zapojený i samotný Carpenter – minimálně, co se soundtracku týče. Samotná znělka je přímo dokonalá a ačkoli i z jiných hororů jsou poměrně zajímavé, na tuhle prostě nic nemá a dle mého názoru nikdy nic mít nebude. A fakt, že v každém filmu se vždy trošku liší (stejně tak jako samotná Michaelova maska), je prostě jen důkazem, jak moc je populární.

Nová Halloweenská trilogie je myslím dost povedená. Zajímavé je, že naprosto ignoruje veškerá dosud vzniklá pokračování a v podstatě pouze navazuje na originální snímek, jen se přesuneme o 40 let později do současnosti. Ale tady si neodpustím jednu takovou poznámku, že v tom případě si nemyslím, že by Laurie Strode byla na svého bratra tak připravená, pokud by se pravidelně rok co rok nevracel do rodného Haddonfieldu. Ale to nechme stranou. Podobně jako Jason Voorheese ani Michael nemluví a v podstatě se nijak neprojevuje. Opět si neodpustím poznámku, že podle mého by Laurii dávno normálně zabil jako ostatní, kdyby chtěl. Ale to zase nechme stranou. Je vidět, že David Gordon Green je zručný režisér. Na svém kontě má jak komedie, tak i vážnější dramata. Ale rád bych od něj viděl i více hororů – a to originálních. Ale zase musím říct, že konkrétně s Halloweenem si poradil dobře. Z té jeho nové trilogie se mi asi nejvíc líbil druhý, tedy Halloween Kills (zvláště úvod s hasiči). První byl pro mě spíš průměrný, protože jsem si říkal: Nojo, jen další remake. Laťka se tedy sice zvedla, ale na konci zase poklesla. A to hlavně z toho důvodu, že Halloween je především o Myersovi a v závěrečném snímku v podstatě celou dobu není vidět a naplno si ho užijeme až takřka v poslední patnáctiminutovce. Jako jo, je zde hezky ukázáno, jak člověk (v tomto případě Corey) může snadno a velmi rychle propadnout zlu. Ale Michael stejně měl dostat prostě více prostoru. Ale zase je hezké, že jsme konečně naplno viděli, jak skutečně vypadá. A myslím, že bychom měli všichni smeknout před tím, že navzdory tomu jak byl zdeformovaný, sílu a bystrost v podstatě ani moc neztrácel.

A přes to všechno nevěřím, že je to naprostý konec. Trošku mě to vábí přirovnat k Dětské hře, kde se Chucky na konci každého dílu zničí, aby se mohl v tom následujícím zase nějakým způsobem oživit. A producenti tak budou známé značky ždímat a ždímat stále dál, dokud to jen půjde. Vím, že se David Gordon Green momentálně připravuje na remake kultovní klasiky Vymítač ďábla. A dost možná toho také bude trilogie, ostatně jako u původního snímku. Věřím, ale že to bude v dobrých rukách. Celkově totiž tuto novou Halloweenskou trilogie hodnotím pozitivně. A i když to místy mělo i své mouchy, nemohu říct, že by to byla úplná katastrofa, jak to občas u jiných předělávek bývá. Ale vlastně v tomto případě se v podstatě ani přímo o remake nejedná, spíše to je sequel. Ale povedený.

Nenarození [2009]

Režiséra Davida S. Goyera znám spíše jako scénáristu (i když popravdě jméno samotné mi nic neříká :D). Film The Unborn je teprve čtvrtý pod jeho taktovkou. A ač má podprůměrné hodnocení, mně se celkem líbil. Ze začátku jsem se bál, kam to celé bude směřovat. Ale vzhledem k tomu, že první oficiální horor, ke kterému se hlásím, je klasika všech klasik – Vymítač ďábla z roku 1973, jsou mi horory s vymítáním velmi blízké. Občas to ale bylo lehce přehnané a nepřišlo mi vůbec zajímavé údajné napojení na Osvětim. Ale možná právě díky podle mě povedené scéně s vymítáním jsem tomu dal vyšší hodnocení. Jinak celkově je scénář takový, že jen tak tak drží pohromadě. To, že se tvůrcům podařilo do filmu dostat větší herecké jména jako Gary Oldman a Idris Elba, je sice pěkné, ale jinak bych trošku scénář ještě přilepšil. Bez již několikrát zmíněného vymítání by se pravděpodobně jednalo o čistý průměr.

Herci jeli podle slabšího scénáře, takže obsazení jinak hodnotit nemůžu. A ačkoliv se film jistě inspiroval jinými snímky, ale měl i svou atmosféru. Také efekty mohu pochválit. A když osm z deseti lidí vidí film podprůměrně a spíš až negativně, je dobře, že tu stále je někdo, komu se to i přesto (nebo právě proto) líbí. Neříkám, že to nemohlo být lepší, ale za mě jinak spokojenost.

Úsměv [2022]

Ještě před oficiální premiérou jsem všude možně četl, že se jedná o nejlepší horor roku se spoustou lekaček a že by měl trochu více rozvířit poněkud průměrné hororové vody z poslední doby. Film je dost povedený, ale určitě za sebe nemůžu říct, že bych to zařadil mezi absolutní TOP (v tom za letošek určitě vede The Invitation a Nope). Hned z počátku musím říct, že je tam dost znát inspirace z hororu It Follows. Sice to nevadí zas až tolik, protože jinak je ten snímek celkem originální. I když trošku matně si pamatuji na nějaký krátkometrážní film s obdobnou tématikou. Režisér Parker Finn je pro mě zcela neznámý (na kontě má dle ČSFD.cz pouze dva krátkometrážní snímky), ale zcela upřímně si myslím, že by to mohl být další nadějný hororový scénárista a režisér. Hlavně přinášet originální a neotřelé snímky – to je, oč tu běží.

Rád bych zmínil první dvě věci, čím mě film Smile zaujmul. Jednak to je perfektně vybraná hudba, která úplně přesně pasovala na použitá místa a dokonale dotvářela skvělou atmosféru. A o to by hororovým tvůrcům mělo jít především. Hudba je sice jen jeden z faktorů, který z filmu dělá skvělý film, ale rozhodně není zanedbatelný. Další věc, co se mi líbila, byl samotný název snímku – blikající, který se objevil zhruba po úvodní čtvrt hodině. Samotné téma entity, která se schovává za jakoby obyčejnou emoci jako je úsměv, se mi dost líbil. Stejně je to zajímavé, když si vezmete, že k úsměvu člověk potřebuje jen okolo patnácti svalů, zatímco zamračení jich vyžaduje asi čtyřicet. Když se někdo usmívá, je nám automaticky a přirozeně sympatičtější. Samozřejmě je úsměv a úsměv. Někdy to totiž také může být projevem nějaké psychické poruchy.

Z kina jsem přeci jen odcházel spokojený. Škoda jen, že to nebylo úplně stoprocentně originální a čerpalo to i z jiných hororů. Jinak pro mě absolutně neznámé herecké obsazení se skvělo do filmu hodilo. Lekačky tam byly, i když podle chvály různých recenzentů jsem jich čekal více. Finální monstrum vypadá dobře. Ale konec se trošku dal předvídat (upřímně, pro mě to byla jedna ze dvou možností jak to dopadne). Ano, bavil jsem se. Konec roku se již pomalu, ale jistě blíží, a tak bych byl moc rád, kdyby se do té doby ještě objevil aspoň jeden horor, který bych mohl zařadit mezi své TOPy.

Oko [2008]

Málokdy se stane (prakticky vůbec), abych opětovně zhlédnul snímek, který si už beztak ode mě odnesl velmi slabé hodnocení. V tomto případě se jednalo o chybu z mé strany, protože jsem to měl na mém „must-watch“ listu a teprve při hodnocení jsem zjistil, že už jsem to viděl předtím. Ale zase na druhou stranu musím říct, že jsem si z toho absolutně nic nepamatoval, takže to bylo v podstatě jako poprvé. Nicméně je to takový nudný snímek, který mě příliš neoslovil. Jessica Alba je sice skvělá, jenže to je asi tak všechno. Ale zase si cením tvůrců za okaté přiznání při úvodních titulcích, že se jedná o remake hongkongského stejnojmenného snímku z roku 2002. Obecně nemám moc remaky v oblibě. Proč zpracovávat stejnou látku znovu, byť s jinými herci a prostředím? Ano, někdy se vyskytne předělávka, co může stát po boku vedle skvělého úvodního snímku, a někdy dokonce může být lepší. V tomto případě můžu hodnotit pouze remake a tak netuším jak moc se odklonil od původního filmu.

Příběh Oka je takový jednoduchý a rozhodně by potřeboval poopravit a doplnit. Dost věcí mi chybělo vysvětlit, především více o historii „původní majitelky očí.“ Konec se dá tak trošku předvídat dopředu. Žádná výraznější hudba či kamera. A postavit film jen na Jessice, které malinko sekunduje Alessandro Nivola, taky nebyl dobrý nápad. Ale zase na druhou stranu to nemůžu zařadit mezi odpad hororové kinematografie. Sice dost podprůměr (a to jsem při druhém zhlédnutí své hodnocení malilinko zvýšil), ale úplně nejhorší to také nebylo. Jen prostě škoda nevyužitelného potenciálu. Své fanoušky si to jistě najde. Třetí zhlédnutí rozhodně nemám v plánu. 🙂

Pozvánka do pekla [2022]

No teda! Moc si nepamatuju, kdy naposledy jsem z kina odcházel tak nadšený a spokojený. A potěšilo mě také, že v sále bylo poměrně dost lidí (relativně). Občas přemýšlím, který subžánr hororů mám radši – zda ten „klasický“ s monstry a strašidly nebo spíš, který sází na psychologii. V mém případě to je asi půl na půl; hlavní je prostě celková kvalita snímku. Zpočátku jsem asi preferoval ty klasické.

Kdyz už jsem u monster – jaká mě přivedla k hororu? Určitě to byli zombíci. A asi i duchové. Ale naopak tu byli jedni, které jsem vyloženě nevyhledával. Neměl jsem moc k nim prostě vztah. Upíři. Ale zase na druhou stranu jsem četl klasického Drákulu a ten se mi hodně líbil. Asi se na ně trochu více zaměřím.

U tohoto filmu si především cením skvělé kamery a povedené hudby. Od filmu jsem v podstatě nic nečekal. Po traileru jsem si říkal – tak jo, to bude zase nějaká duchařina, kterých tu už je taky mnoho. Ale občas zdání klame. To, že s ženichem nebude něco v pořádku, bylo jasné už od začátku. Evie je sympatická, i když do nově objevené rodiny prostě nepatří. A povedený zvrat – že Walt je ve skutečnosti upír. Upřímně, nečekal jsem to, i když nějaké ty náznaky tam byly – Oliverova rodina dělá v realitách (jako Jonathan Harker) a také se tu vyskytuje postava Lucy, čili opět vyložená a zjevná inspirace Drákulou. Nejsou tu v podstatě hluchá místa. Já si užíval každou minutu. Je to celkově pěkně natočené. Jen jednu věc bych potřeboval osvětlit, protože se mi moc nezdá. Když vás kousne upír a vy ho zabijete, znamená to tedy, že se poté opět přeměníme zpátky do člověka? Upřímně si to nemyslím. Nicméně ale tato malinká vada na kráse vůbec nezkazila celkový skvělý dojem z filmu. Je super, když už v půlce filmu víte, že obdrží plné hodnocení. Vše se mi líbilo a to tak, že velmi. Sympatické obsazení, povedená režie, pěkné prostředí. Klidně bych snesl i druhé zhlédnutí. 🙂