Obecně vzato se mi duchařiny líbí. Je to ten typ filmu, který bez žádných pochyb k hororu jako subžánr prostě patří. Přiznám se, že jsem se docela bál toho poněkud zvláštního názvu (zvláště, jak je to česky přeloženo). Ono se mnohdy totiž stane, že název filmu se samotným dějem příliš nesouvisí. Nicméně tady to je vysvětleno hned na začátku a i ten český název dává smysl, abychom si i my, kdo používají metrický systém, dovedli aspoň zhruba představit, co je v anglosaských mírách sto stop. Pochopitelně nevím, zda je to bráno podle skutečnosti, ale líbilo se mi odhalení, jak vlastně funguje domácí vězení. Ze začátku se o důvodu tohoto trestu hlavní hrdinky moc nedozvíme. Filmy, které se odehrávají na jednom místě (konkrétně zde v jednom domě) mají trošku nevýhodu a tou je právě omezení jen na daný prostor. Nicméně tady v tomto případě to bylo ideální. Protože kdyby tam byla například nějaká scéna třeba z policejní stanice, působilo by to na mě poněkud rušivě. Ve filmu je sice vysvětleno, za co si má Marnie odpykat svůj trest, ale zmíněný čin není vůbec zobrazen. Ale líbila se mi zajímavá myšlenka, že když se chcete zbavit nějakého ducha, musíte se zbavit všech jeho původních věcí. Jumpscarů je tu minimum a v podstatě celý film si představitelka Marnie, Famke Janssen, krade pro sebe. Do půlky snímku jsem přemýšlel jen o průměrném hodnocení, ale nakonec se to i přes ten průměr dostalo. Je to dobře natočené a zvláště se mi líbil efekt ducha, když měl zkrvavenou hlavu. S největší pravděpodobností si tento duchařský horůrek již znovu nepustím, ale kdyby náhodou jo, vadit mi to nebude. Je to taková příjemná jednohubka, nad kterou není třeba nijak zvlášť přemýšlet. Povedená duchařina.
Na úvod dá se říct skoro tradičně zopakuji dvě věci, které jsem už určitě nesčetněkrát uváděl. Spojení komedie a hororu se mi víceméně z principu příčí, protože každý žánr je zcela odlišný. A další již známá věc je, že jedny z mých nejoblíbenějších hororových monster jsou právě zombie. Naštěstí (pro mě) se sem tam povede a hororovou komedii si užiju. V tomto případě to určitě platí a to nejen přítomností nemrtvých. Krásnou Lupitu Nyong’o zbožňuji mimo jiné kvůli jedinečnému jménu. Shodou okolností ve stejném roce 2019, kdy vyšel snímek Little Mosters, měl premiéru i horor Jordana Peelea – Us. V obou tedy měla hlavní roli zmíněná Lupita a v obou mě svým výkonem okouzlila. Bylo příjemné ze závěrečných titulků zjistit, že ve filmu na ukulele opravdu hraje ona. Horory s dětmi sice také příliš nevyhledávám, ale tady to bylo povedené. Kamarádi a učitelka z mateřské školky jedou na školní výlet do zábavného rezortu. Jenže brzy zjistí, že na ně příliš zábavy nečeká. Zajímavá pro mě byla i úvodní dlouhá hádka partnerů, i když jsem se trochu bál, že to bude prostě jen komedie a z hororu minimum. Ale já se příjemně bavil. Postava Teddyho McGiggleho mi zbytečná nepřišla, protože ve filmu má svůj podíl a o to víc, když se dozvíme o jeho pravém charakteru. A i přes dobrý výkon Davida v podání Alexandera Englanda si Lupita Nyong’o a její slečna Caroline celý film takřka krade pro sebe. Takovou učitelku by rozhodně chtěl mít každý. A zavěrečné vyvrcholení s vlivem hudby na zombie mě možná trošičku zaskočilo, ale zase to tak nějak spadalo do celého konceptu tohoto snímku. Jsem opravdu rád, že po delší době jsem nějakému hororu mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení. Celou dobu jsem se bavil, zombie jsou povedení, pobavily mě některé hlášky (A jsou to pomalý nebo rychlý zombie? – Pomalý. – Díky bohu, že aspoň pomalý). Hororové komedie bych asi jen tak někomu nedoporučil, ale tady to klidně udělám. Pokud máte rádi zombie a naladíte se na stejnou vlnu snímku, tento film si určitě užijete. Já byl spokojený naprosto.
Dlouhých dvanáct let předtím, než Sam Raimi přišel se Spider-Manem, si napsal vlastní komiksový scénář. Chtěl tak vzdát hold klasickým hororům ze 30. let. Vzhled hlavního hrdiny je jistě silně inspirován zejména Neviditelným od H. G. Wellse. Toto zamyšlení opět (klasicky) píšu mnohem později po zhlédnutí. Podobně jako již zmíněný Neviditelný je jedná spíše o sci-fi. Ale myslím si, že to přeci jen trochu působí poměrně reálně. Speciální efekty jsou povedené a v tomto filmu je vlastně předchůdce dnes dost populárního 3D tisku. Je to příběh o pomstě. Proč by všichni superhrdinové museli být svalnatí, namakaní týpci, co s každým jednoduše zatočí? Snímek občas ukazuje komediálnější stránku pana Raimiho a určitě potěší i krátké cameo Bruce Campbella na úplném konci. Závěrečná scéna na traverzách mi zase připomněla fenomenální krátkometrážní snímek Liberty s Laurelem a Hardym. U Darkmana mi vyšel úplně čistý průměr – nic víc, nic míň. Dneska se už na superhrdinské filmy prakticky nedívám, ale dřív jsem je docela i hltal. Je znát, že třeba Spider-Man je již více hollywoodský a o to víc je možná Darkman jedinečný. Přesto se nadprůměr nekoná. Film sice ubíhá poměrně rychle, ale nějaká menší, hlušší místa tam také jsou. Liam Neeseon mi byl v hlavní roli sympatický a řekl bych, že si to i sám užil. Povedená je scéna s naklonovanou hlavou zabijáckého bosse. Celkově je to docela příjemná jednohubka, která nenaštve, ale ani vyloženě nenadchne. Ale obecně filmy Sama Raimiho mám rád. Ale vím, že na tento konkrétní se již znovu nekouknu.
Relativně nedávno jsem se znovu díval na veškeré díly Noční můry v Elm Street. A uvědomil jsem si, jak moc mi chybí pan Wes Craven (letos na konci srpna už to bude osm let, co zemřel). Byl to režisér a scénárista, který vytvořil především hororové snímky, které se prostě staly klasikou. A takový status mají dodnes. Filmy, které jsem od něho viděl, se mi vesměs celkem líbily. Ale právě jedna konkrétní série je taková moje nepříliš oblíbená. Není to, že bych to vyloženě nesnášel, ale možná za to vypovídá mé hodnocení, kde u čtyřech dílů, které Craven sám režíroval, mám u každého filmu zcela jiné hodnocení. Úplně po prvním zhlédnutí se mi Scream vlastně ani moc nelíbil. Před třemi, čtyřmi lety jsem tomu dal ještě znovu šanci a tentokrát to už bylo o něco lepší, ale za úplně nejlepší asi považuji díl třetí. A ačkoli Ghostface nebude pravděpodobně nikdy patřit k mým oblíbeným, nemůžu popřít fakt, že se z něho stala další hororová ikona. V dnešní době je taková móda všechno předělávat. Co už bylo natočeno prostě obléct do nového hávu, možná pro mladší publikum, které nezná originální snímky. Tento trend remaků moc v oblibě nemám, ale někdy se to povede docela dobře (např. se mi líbí nová trilogie Halloweenu – i když tam to úplně čistý remake není). Ačkoli možná vznikají nové hororové ikony (jako třeba můj velmi oblíbený Art the Clown ze série Terrifier), producenti vědí, že když „zrecyklují“ nějakou klasiku, znamená to, že se o to obzvláště mladší budou více zajímat a to tím pádem znamená víc a víc peněz pro filmová studia. Často mi to přijde naprosto zbytečné a tvůrce a producenty za to nenávidím, když to dělají jen a pouze kvůli ziskům. Ale na druhou stranu musím uznat, že se to někdy povede a svěží restart nějaké hororové série je dobrý tah a někdy (ale to je stále spíše jen vzácná výjimka) nová verze předčí originál.
Musím se přiznat, že takový delší úvod jsem sepsal záměrně, protože k tomuto aktuálnímu zamyšlení toho moc nemám. Scream mi prostě stále přijde jako taková velmi průměrná série a řekl bych, že se nikdy nestanu jejím skalním fanouškem. Osobně si myslím, že by stačilo, kdyby to vše skončilo čtvrtým dílem, kde všechny díly napsal a zrežíroval sám otec série Wes Craven. Vřískot 4 je jeho posledním filmem a kdoví, jestli by souhlasil s dalším pokračováním. Ono je to takové těžké hodnotit, když všechny díly v podstatě využívají stejný koncept. Ale musím říct, že první snímek rozhodně opět definoval takový nový druh hororu. Někdo se možná (oprávněně) může ptát, proč jsem tedy na tento šestý díl šel do kina, když nejsem velkým příznivcem celé série. A o to víc, když se mi předchozí loňský vůbec nelíbil (nebyl to vyloženě odpad, ale na víc jak 1/5 to prostě nemělo). Do kina jsem šel ze dvou důvodů. Jednak to byl pro mě po delší době další nový horor v kině, ale také proto, že jsem se chtěl přesvědčit (abych parafrázoval Cimrmana), zda další díl bude stejně slabý jako ten předcházející. Naštěstí se hodnocení lehce (i když jen o jednu hvězdičku navíc) zvedlo nahoru. Před zhlédnutím loňského nového startu jsem přemýšlel, jak na to chtějí tvůrci navázat – bezmála po jedenácti letech. Mohlo mi přijít logické, že hlavní postava bude dcera úplně prvního vraha v masce Ghostface. Jenže Billy Loomis v prvním dílu zemře a o nějaké případné dceři není ani zmínka. Na druhou stranu se hororový žánr slasher vyznačuje přítomností mladých, často velmi nadržených teenagerů. A tak by bylo vysvětlení na světě. Ale stejně…
U šestého Vřískotu se mi možná líbilo, že se to konečně neodehrávalo ve stále stejném ospalém městečku Woodsboro, ale v opravdovém velkoměstě, v New Yorku. Nejvíce se mi rozhodně líbila scéna v metru, která je opravdu povedená. Samotné závěrečné rozuzlení jsem sice nečekal, ale ani mě to nijak neuchvátilo. Vraždy jsou povedené a i obsazení je fajn (tedy až na Courteney Cox, která jako herečka mi je naprosto nesympatická). A to že se tam neobjevila Sidney Prescott, která jinak byla u všech předešlých dílů? Myslím si, že to ani nebylo na škodu. Tvůrci očividně chtějí těmito dvěma novými snímky začít novou kapitolu Screamu a tam se prostě staré postavy již hodit nebudou. Pár slov na závěr. Scream 6 jede v podstatě ve stále stejných kolejích, ale už je to zase dle mého trošku upraveno pro mladší publikum. Celá nová kapitola Vřískotu (počínaje loňským snímkem) má zatím u mě velmi malou, postupně stoupající tendenci. Po dvou nových filmech se to ale rozhodně nemůže brát zcela vážně. Už teď je jasné, že tvůrci budou chtít v sérii pokračovat. A jestli se těším na budoucí díly? Jak jsem řekl, není to moje krevní skupina, ale třeba se něco změní a další snímek si ode mě odnese plné hodnocení, kdo ví. Nejspíš na něj do kina půjdu, tedy spíše ze zvědavosti – pokud tedy v ten samý den nebude na programu něco zajímavějšího.
Takřka po měsíci po zhlédnutí a tak se předem omlouvám, když si nevybavím nějaké ty detaily. Pro mě byl snímek M3gan jedním z nejočekávanějších letošního roku a těšil jsem se na něj hned po zveřejnění prvního traileru. James Wan je nejen velmi nadaný hororový režisér ale i producent a zde se podílel i na námětu. A navíc produkční společnost Blumhouse je má oblíbená.
Někteří srovnávají M3gan s Chuckym. Podle mě ale toto srovnání není úplně na místě. Chucky je přeci jenom stále člověk – vrah, ale stále člověk, ač v těle panenky. V případě M3gan je to jiné. Je to robot, android, a tím pádem to je dost aktuální. Je to totiž něco, čeho bychom se mohli (nebo měli) bát i v reálu. Je nesmírně fascinují, kam se technologie a vynálezy posunuly za posledních třeba 30 let (což aspoň nějak můžu osobně porovnávat). A možná bychom se pomalu měli připravit, že nás stroje kompletně nahradí – nejen v práci, ale třeba i v osobním životě. Rychlý moderní vývoj je sice zajímavý, ale na druhou stranu jaksi děsivý. Jsme schopni si uvědomit, že jakmile nebudeme mít možnost stroje nějakým způsobem ovládat, může to pro nás znamenat konec? Ano, je to jenom film a ano, pohyby M3gan byly provedeny za pomocí herečky Amie Donald a CGI. Ale přesto by to mohlo být i jakési varování. M3gan je navíc typ androida, který se stále učí a co už umí, jednoduše nezapomene. Sice musím říct, že si film ode mě neodnesl úplně nejvyšší hodnocení, ale i tak se mi to moc líbilo. A o to víc, že to v podstatě může být velmi blízká realita (pokud třeba už není). Hororový žánr nám již představil mnoho a mnoho ikon. A i když mnohé prostě nemohou existovat, když jako autor hororu do svého příběhu přidáte realitu a skutečnost, může to i silněji působit. Aspoň u mě to bylo určitě. A podobně jako u Chuckyho jsem fandil možná paradoxně hlavně právě M3gan. Takovou společnici domů bych i bral (pochopitelně pokud by neměla zabijácké sklony :D). A přesně takovéto snímky mě fakt baví. A ačkoli má M3gan víceméně jen průměrné hodnocení na ČSFD, za mě to byl skvělý hororový otvírák roku 2023. Určitě to mělo i nějaké drobné mouchy (jinak bych tomu určitě dal plné hodnocení), ale jak jsem se zmínil v úvodu, nic konkrétního si momentálně nevybavím. Hlavní je, že mě to bavilo. Ale s tržbami to asi nebude úplně nejhorší, když už je potvrzené pokračování s aktuálním názvem M3GAN 2.0. Že by se tvůrci pokusili udělat jakousi moderní napodobeninu Dětské hry? Je to sice absolutně jiný příběh či námět obecně, ale některé podobnosti by se jistě našly. Takže svých to shrnul – film M3GAN sice není absolutní TOP, ale já si ho i tak určitě zcela užil. A už teď se těším na sequel. Jen mám trošku obavy z toho, aby tvůrci příliš nečerpali právě z jedničky. Ano, nějaká ta spojitost tam být musí, ale hlavně ať je pak daný příběh opravdu originální. Nechme se překvapit.
Ajéje, to zas byla blbost. Proč dobrovolně stále hledám a ukládám si některé hororové komedie, když se mi tato kombinace víceméně příčí? Jsou pochopitelně i světlé výjimky, ale to není případ u horůrku Teeth. Strašně dlouho trvá, než se něco rozjede. Problém hororové komedie je, když se v děsivých scénách nebojíte a v komických nesmějete. Tady to tedy tak rozhodně z mé strany platí. Příběh není vůbec propracovaný. K žádné postavě jsem si nevytvořil žádný vztah. Kromě scénáře samotného je u filmů obecně velmi důležitý i výběr herců. Hlavní hrdinka v podání Jess Weixler mi nebyla vůbec sympatická. Ale to samozřejmě nemusí hned znamenat špatný film. Ostatně námět samotný zněl přinejmenším zajímavě. Ale zpracování se moc nepovedlo. Je to rozhodně spíše komedie. Já opravdu nevím, co bych na tom našel pozitivního. Prakticky celou dobu jsem se nudil. Herecké obsazení mi bylo nesympatické, příběh je takový nemastný neslaný, tempo je pomalé a na to, že to má být horor, mi tam chybělo nějaké to napětí. Scénář by mohl a měl být lepší. Věřím, že své příznivce si to najde, ale myslím, že se z toho dalo vytěžit mnohem víc. Za mě bohužel absolutní kravina. Vlastně mám pouze jednu jedinou pozitivní věc – aspoň mi to zmizelo ze seznamu hororů, které chci vidět. 😀
Zase Vánoce! Ten rok vždycky tak uteče – ani se nenadějeme a je to tu. Opět bude hodně krve, teror, nějaká ta vražda a zabijáčtí Santové i vánoční stromky. Moment – co?? Ano! Mám to již jako takovou tradici. Každý rok hledám a zveřejňuji tipy na vánoční hororové snímky. A letošek byl na takto tématicky zaměřené filmy celkem bohatý. Ve výběru mám jen jeden z roku 2019, ostatní 2022. Hell yeah!
Více jak týden (konkrétně dlouhých devět dní) mi trvalo, než jsem vůbec Violent Night ohodnotil. Když jsem odcházel z kina, tak v ten moment jsem v hlavě měl víceméně čistý průměr. Ale právě po týdnu se mi to nějak rozložilo a konečný verdikt z mé strany je 4/5. Ačkoli Davida Harboura jsem nikdy předtím neviděl, tady mu ta role Santy perfektně sedla. Musíte hned ze začátku přistoupit na to, že Santa je skutečný a opravdu existuje (někdo o tom snad dosud pochybuje?!). Jenže jestliže nosíte dětem dárky po desítky či spíše stovky let a ty dnešní děti chtějí jen peníze nebo videohry, je jasné, že už toho musíte mít moc. Proto se Santa rozhodne, že tento rok to bude opravdu naposledy…
Ačkoliv komedie obecně nevyhledávám (vím, že to zmiňuji skoro v každém zamyšlení), černé jsou docela fajn. Tady totiž Santa není žádný svatoušek. I přes komediální stránku se dočkáme i pěkného gore – zvlášť musím vyzvednout povedený nápad, když si Santa na ruce dá brusle a efektivně je využije k zabíjení.
Film se nemůže brát příliš vážně. Ale zase na druhou stranu to je povedená oddychovka. Každý rok pravidelně uvádím výběr hororů, které se buďto odehrávají přímo o Vánocích nebo prostě během zimy. A v letošním listu určitě nebude chybět právě snímek Šílená noc. Je to taková temnější pohádka. Ale Harbourův Santa je fakt skvělý. A dále musím ocenit herce Johna Leguizama v roli hlavního záporáka s krycím jménem Scrooge. Toho jsem viděl necelý měsíc zpátky ve fenomenálním Menu. Už teď slyším a čtu různé spekulace o možném sequelu. A do toho bych asi určitě šel taky. Protože tady se můj pohled na hodnocení po týdnu výrazně zlepšil. Určitě to bude patřit k mým oblíbeným hororovým komediím. K úplnému vrcholu mi sice stejně něco chybělo (zejména, že i přes fakt, že film má povedené násilné scény, je to spíše takový pohádkový příběh), ale jinak celkem spokojenost. Dočkáme se krve a dobrých efektů. A znovu chválím výkon Davida Harboura. Ideální volba pro ztvárnění klasické vánoční postavy. Od začátku je jasné že to z větší části bude komedie. Ale vánočních hororů není nikdy dost.
Tak jsem se přece jenom dočkal! Dosud byl celkově letošek na horory velmi dobrý. A co jsem se teď díval na své hodnocení na csfd.cz, tak „nejhorší“ horory roku 2022 si ode mě vysloužily hodnocení 4/5*. A ačkoliv jsem si již sestavil letošní žebříček tří TOP hororů, budu to muset ještě pozměnit. Jednak teď navíc mých petihvězdičkových hororů mám čtyři, ale taky hlavně, že mám (dosud) absolutního letošního krále. A ano, je to toto aktuální zamyšlení na delikátní horor The Menu.
Ralp Fiennes je skvělý a charakterní herec. Kromě role Voldemorta v sérii o Harry Potterovi, ho znám třeba z filmu Schindlerův seznam či Ave, Caesar! Mám rád takové ty „klasičtější“ horory s příšerami a duchy, ale zároveň lehce nad nimi vévodí takové, které spíše sází na psychiku. A to je případ i tohoto filmu. Sice mě trošku odrazovalo spojení hororu a komedie (které opravdu samovolně nevyhledávám). Ale zase na druhou stranu jsem samotný trailer na film viděl už tolikrát, že jsem tomu prostě musel dát šanci. A to bylo super rozhodnutí! Ze začátku tam tedy rozhodně převažuje ta komediální stránka (trošku mi to připomínalo satirický snímek Trojúhelník smutku, který jsem sice neviděl, ale dle ukázek tak nějak vím o čem je a na co se zaměřuje). I tady je plno černého humoru a satiricky si dělá legraci s lidi, kteří jsou ochotni velmi zaplatit za zážitek (kdo by nechtěl dát $1,250, tedy něco přes 29 tisíc Kč za jednoho?). Ale jo, takoví lidi se ve skutečnosti také najdou. V tomto případě to budou páry, kteří na ten zážitek dosmrti nezapomenou. Do této jedinečné a exkluzivní restauraci se totiž dostanete jen v páru. Asi tak do poloviny snímku je to černá komedie. Ralp Fiennes má v podstatě celý film pro sebe. Jeho šéfkuchař Slowik je mistr ve svém oboru, ale na úplný vrchol má dokonale připravené menu, které ovšem naruší neplánovaný host Margot, kterou ztvárnila herečka Anya Taylor-Joy. Tady si dovolím menší odbočku. Dosud jsem nevěděl, že právě jméno Margot se správně vyslovuje jako „Margó“. Když si tedy teď půjdu do obchodu pro svou oblíbenou sušenku, aspoň budu vědět, jak ji mám nazvat. 🙂
Dá se říct, že se mi líbily všechny postavy v tomto filmu. A že byly charakterově velmi pestré – kritička, díky jejímž recenzím muselo zavřít mnoho restaurací; vyhaslá filmová hvězda, která se chce znovu prosadit a která se zároveň snaží vyžehlit partnerskou krizi; trojice podvodníčků, kteří tak trochu pracují pro majitele Slowikovi restaurace; no a také postarší pár, kde je hned od začátku jasné, že mezi oním pánem a Margot v minulosti „něco proběhlo“ a tím pádem se tak trochu poodkryje pravá tvář mladé dámy, která dělá jen doprovod právě nezadanému Tyleru.
Budu se opakovat, ale Ralph Fiennes je v tomto snímku skutečně dokonalý. A skvěle sekunduje i Anya Taylor-Joy. Dost mě pobavil i konec s cheeseburgerem (skoro jsem si až i původně myslel, že takový šéfkuchař, který dělá velmi neobvyklé pochutiny, nezvládne tak jednoduché fastfoodové jídlo). Horor má skvělé scény a i efekty. A aspoň pro mě to je jeden z filmů, ke kterému si moc nedokážu představit předem napsaný scénář. Tím bych chtěl takovýmto zručným scenáristům složit velkou poklonu. Opravdu jsem s hororem Menu převelice spokojen. Skvěle natočeno, výborně vybrané obsazení a dobrý konec. Sice ještě rok 2022 není u konce (a minimálně na ještě jeden horor se těším), ale tento snímek se za mě zaslouženě umisťuje na první pozici nejlepších hororů letoška.
Z poslední doby či i několika let nevznikla nějaká zapamatovatelná postava hororového žánru, která by se mohla zařadit ke klasickým a tudíž se stát i kultovní. Je to škoda. Každý rok vznikne několik skvělých hororů, jenomže právě ty hlavní postavy (pochopitelně mám na mysli ty zabijáky a jiné příšery) jsou jen v tom daném jednom filmu a dále už ne. Někdy se sice najde výjimka, ale není to vůbec časté. Musí to být postava, která je dobře napsaná, aby měla patřičný charakter. Je v podstatě správně, když k ní budou mít diváci kladný vztah. Však o tom také horor je, ne? Že zahrnuje nějakou výraznou bytost či temné síly. A věřím, že právě Art the Clown by mohl být skvělým nástupem takových ikon a klasik, jako je třeba Michael Myers, Jason Voorhees, Ash Williams či Freddy Krueger. Fakt, že se objevil již asi celkem ve čtyřech filmech (když do toho započítáme i krátkometrážní) a z října má svůj další „věnovaný“ snímek, svědčí o tom, že je populární a určitě má již nějakou velkou fanouškovskou základnu, která stále roste. A já se k té skupině velmi rád přidávám. Než jsem zhlédl druhého Terrifiera, musel jsem se opětovně na první snímek podívat. Vím, že se mi celkově líbil, ale absolutně jsem si ho nepamatoval (tedy až na dokonalou scénu s rozřezáním). A nakonec jsem musel pozměnit hodnocení na absolutně pětihvězdičkové. A jakoby režisér a scénárista v jedné osobě Damien Leone hned počítal s pokračováním, nechal si taková zadní vrátka, aby mohl natočit druhý díl (a velmi doufám, že ne poslední). Art the Clown tu má více prostoru a tak nějak se i hlouběji dozvídáme o něm samém. A zatímco jednička se odehrávala v podstatě v jedné budově, ve dvojce to už je pestřejší. Sledujeme dospívající dceru a jejího bratra. To ale není tak podstatné. Super je hned scéna v prádelně a v obchodě s kostýmy. Art je skutečně zcela bez emocí a nic ho nezastaví. A co je na něm vlastně tak děsivého? Ať ho řežete, jak chcete, nikdy nevydá ani hlásku. A určitě je lepší, že si tvůrci vymysleli, aby měl pouze černobílý kostým. Tím pak případné stříkance krve na něm lépe vyniknou. Ale abych se trošku vrátil k hodnocení. Je to skvělý horor, ale není zcela nejlepší. Dokonce mi přišel o něco horší než první film. Tady to bylo především koncem, kdy Sienna nějakým zázrakem přežila, aby „zabila“ Arta. To mi přišlo takové přetažené za vlasy. Ale stejně jsem se celý film soustředil na nesmrtelného klauna. Dvojka je poměrně dost brutální, s litry krve a dobrého gore. Efekty jsou tedy povedené. Takže konečný můj verdikt zní, že se jedná o super pokračování, které svému předchůdci velmi slušně sekunduje. Občas je i dokonce lepší, ale díky zmíněnému konci jsem hodnocení musel poněkud ponížit. Už teď se ale ptám: kdy v kinech uvidíme Terrifier 3?
