Štítek: démon

Démon ve mně [2023]

Na toto jsem byl velmi zvědavý. Zvláště proto, že výjimečně v USA byla premiéra o měsíc dříve než u nás. Obecně platí, že si k novým hororům dopředu nečtu synopse. To myslím platilo i o tomto snímku. Ale hlavně mě nejvíc zaujal samotný název. Počítal jsem, že to bude další vymítačský horor a tak jsem doufal, že by mohl být aspoň něčím obzvláštěn. Tentokrát jsme ochutnali Indii. Je fascinující, kolik různých kultur a lidí na Zemi žije. To, co je doma běžné a „normální“, to v cizině fascinuje a možná i udivuje. Indie je zvláštní země. Nikdy mě nelákalo a neláká ji navštívit. Působí totiž na mě strašně špinavě. Ale je i plná tajemství, zvláště co se jejich náboženství týče.

Nejdřív bych chtěl upozornit na několik hororových klišé, které mě už nebaví, jak se neustále opakují. Skoro každý film začíná krátkou scénou, kde uvidíme úhlavní monstrum – tedy, my ho neuvidíme, většinou to je jen v náznacích a ve stínech. To má pochopitelně nalákat na zbytek filmu. I když se často stává, že je to jediná akční scéna, protože pak strašně dlouho trvá, než se v příběhu skutečně něco začne dít. A navíc ten úvod mnohdy ani s celkovým filmem tolik nesouvisí. Pochopitelně jsou i výjimky. Další věc, která se opakuje a velmi mě irituje – jak nejlépe utéct monstru, které nás napadne a my spadneme na zem? No jedině stále se plazit po zemi a nejlépe ještě pozadu. Jojo, tak nejlépe a hlavně nejrychleji utečeme. Mnohdy mi to připomíná nejhorší a nejvíc přehnanou smrt v dějinách kinematografie (zasvěcení jistě vědí, co mám na mysli). Těch klišé je fakt hodně a tak nemá cenu je všechny zmiňovat – nejlepší je se rozdělit, jít do temných místností bez baterky a volat, zda tam někde někdo není… A opravdu nejhorší je, že se neustále tyto klišé recyklují a v každém filmu se opakují.

Prvotní nadšení z tohoto hororu (dané především zajímavým názvem), ale brzy pominulo, no a ve výsledku mi z toho prostě vyšel jen o trošku lepší průměr. Nemám moc rád, když se rozjede nějaká scéna, ale pak se nedokončí. Jako beru a chápu to tak, že tvůrci chtějí diváka nalákat a udržet v napětí. Jenže když jsou neustále jen naznačovány a nejsou dotaženy do konce, to moc nemusím. Kvalitní horor se pochopitelně obejde bez lekaček na každém rohu. Ale já si osobně myslím, že jen naznačování akce a následné nedokončení v divákovi je totožné jako v Cimrmanovi prvek očekávání následováný prvkem zklamání. A těchto nedokončených scén v tomto konrétním filmu It lives inside bylo na můj vkus až příliš. První větší akce se dočkáme na houpačce, která se celkem povedla. Dále musím velmi kladně ohodnotit samotný vzhled monstra, který je naprosto dokonalý. Je ale veliká škoda, že si ho naplno užijeme jen v několika posledních minutách snímku. Přitom by tam mohl být mnohem déle. Za nejlepší vymítání budu vždycky považovat to v klasickém Vymítači ďábla z roku 1973. Tady to vlastně vymítání v pravém smyslu asi vlastně ani nebylo. Ale až v závěru jsem si uvědomil, jak v podstatě zbytečný a nesmyslný byl celý název filmu. Když se to doslova stane až úplně na konci snímku. A ostatně celá závěrečná scéna mi příliš zajímavá nepřišla. Prostě ve výsledku je tento film průměr, ale ne úplně čistý, ale lehce nad. Jsem ale rád, že se „použila“ pro nás cizí indická kultura. To určitě bylo oživením snímků, které jsem viděl v poslední době.

V posledních zamyšleních si víc a víc uvědomuji, že než o snímcích samotných se v nich spíše věnuji hororovému žánru obecně. Ostatně, vím a již jsem to i dříve avizoval, že prostě a jednoduše neumím psát recenze. Mým úkolem není úplně napsat pro a proti. Vždycky to bylo jen o mých vlastních pocitech, ale právě většinou se o snímku začínám zmiňovat až v posledním odstavci a to jen zběžně a okrajově. Nemá smysl tu psát dopodrobna děj (ostatně si ho stejně příliš do detailů nepamatuju). Jsou to prostě jen mé osobní pocity a jak obecně vnímám horor. A právě při těchto „nedějových“ částí zamyšlení si víc a víc uvědomuji, proč tak miluju tento velký žánr zvaný horor. Tento web vlastně pro mě slouží jako takový deník, do kterého si zapisuji své myšlenky. A současně rád objevuji nové (nebo někdy jen pro mě nové) horory. Je parádní, jak je tento žánr zajímavý a komplexní. A už teď se těším na další film, který uvidím. Ať už mé celkové hodnocení dopadne jakkoliv.

Vymítač ďábla: Znamení víry [2023]

Bohužel totální zklamání. Dle mého to je film, který se znaží jen přilákat vytřískat co nejvíc z úspěšného snímku z roku 1973. Režisér David Gordon Green má na svém kontě především komedie. Když před časem oznámil, že chystá pokračování kultovního Halloweenu, nejprve jsem byl trošičku skeptický. Vím, že Michael Myers je kultovní hororová postava a v rámci různých anket a žebříčků se vždy umísťuje na předních pozicích, ale ke mě si cestu moc příliš nenašel. Přesto jsem Gordonově trilogii dal šanci. A musím říct, že oproti obecnému diváckému zklamání já byl naopak velmi spokojený. No dobře, je třeba si říct, že oživování úspěšných filmů a značek dělají producenti především kvůli ziskům a možná také proto, že to chtějí přiblížit mladší generaci, která původní snímek třeba ani nezná. Už jsem se k tomu asi dříve vyjadřoval a tak nechám na každém, aby si na remaky udělal názor podle sebe.

Vím, že Gordon již dříve avizoval, že stejně jako s Halloweenem hodlá z Vymítače udělat trilogii. Pravděpodobně tomu dám šanci, i když popravdě první mě dost zklamal. Respektive jsem asi čekal, že bude dost navazovat na původní kultovní snímek. Z traileru mě nejvíc nalákala typická píseň Mikea Oldsfielda Tubular Bells. Té jsme se bohužel ve výsledném snímku prakticky nedočkali. Podle mě je The Exorcist: Believer vhodný spíš pro ty, kteří původní film neviděli. Ti aspoň nemůžou mít tendenci srovnávat. A tím pádem si to více užijí. Mě osobně třeba také poněkud vadilo, že posedlá nebyla jedna, ale dvě holky. Na jednu stranu je to zajímavý nápad. Ale pak jsem se v tom tím pádem trochu ztrácel. A nejzbytečnější na celém filmu? Rozhodně cameo Ellen Burstyn a Lindy Blair. K čemu tam byly, když to s původním filmem nijak nesouviselo? Asi na to chtěli tvůrci prostě jen nalákat.
Opravdu mi to celé přišlo jen jako ždímání úspěšného filmu. Dobrá, když se oprostím od „přímého pokračování“ a budu to brát jako komplet samostatný film, bohužel mi to přijde jako průměrný horor o exorcismu. Jen tentokrát je posedlých najednou víc. Vizuálně je to povedené, ale to bohužel nestačí. A navíc je to strašně dlouhé. Bezmála dvouhodinový film by měl mít „zajištěný“ poutavý scénář, aby se diváci nenudili. Já nevím, celé mi to přišlo nemastné neslané a žádná z postav se mi nevryla pod kůži, že bych jí fandil. To pochopitelně nemusí nic znamenat. Další výtka je v tom, že po úvodu snímku strašně dlouho trvá, než se něco konečně začne dít. Neříkám, že je nutné mít lekačky hned na začátku, ale v tomto filmu těch pár, co tam bylo, se dalo dost předvídat.
Abych snímku nekřivdil, nedal jsem mu ve výsledném hodnocení odpad. Má to učitou atmosféru a i výběr herců není špatný. Ale jinak to je dost podprůměrné. Pravda, asi jsem čekal větší navázání na původní film. I když na druhou stranu je pravda, že ten jsem relativně nedávno znovu viděl a nějaké pokračování mi nepřišlo vůbec nutné. Já prostě nového Vymítače chápu tak, že slouží jako přilákání mladších diváků, příp. těch, kteří původní snímek neviděli. Vůbec nikomu neberu, že z tohoto nového zpracování bude nadšen. Svůj názor na to jsem řekl. Dle mého by to tedy mělo být určitě kratší a mělo by se víc zapracovat na scénáři. Opravdu ty dvě holky vyvolaly démona tím, že jedna z nich chtěla mluvit se svou zesnulou matkou? No dobře, to ještě tak nějak beru. Ale nějak jsem asi v kině zaspal nebo mi uteklo vysvětlení, jak se pak z ničeho nic dostaly na tu farmu. Ale jak je možné, že to byl zase démon Pazuzu, který pak znovu poznal Chris MacNeilovou a připomněl jí její dceru Regan? A jeden z největších nesmyslů? Když Chris řekne, že ona vymítat neumí a vlastně ani nemůže a vzápětí to stejně dělá? No a jak pak za to dopadla? Zkrátka – na konci filmu jsem měl v hlavě víc otázek než odpovědí. Ale zase na druhou stranu se mi líbilo, že na konci to přežila jen jedna z dívek. To byl zvrat, který jsem vůbec nečekal.

Takže ve výsledku mě tento první díl nové trilogie vyloženě zklamal. Protože jsem si říkal, že když předešlá Gordonova Halloweenská trilogie celkově obecně pro větší většinu diváků byla zklamáním a mně se naopak líbila, tak jsem si právě říkal, že něco podobného se může stát i s Vymítačem. Ale na druhou stranu je ještě brzo dělat předčasné závěry. Za dva roky by se měl v kinech objevit druhý díl. Je otázka, jak moc bude celá trilogie na sebe navazovat. Na další film do kina opět nejspíše zase půjdu a budu doufat, že tentokrát bude lepší. Tento tedy nic moc.

Sestra II [2023]

Jubilejní desátý film z veleúspěšného univerza The Conjuring, který roku 2013 filmovému světu představil malajsijský rodák a hororový mág James Wan. On sám sice na režisérské židli seděl jen dvakrát, ale na ostatní filmy ze série aspoň dohlížel jako producent. První dva filmy V zajetí démonů pod jeho taktovku jsou velmi dobře divácky i kriticky hodnocené. Pod to se klidně podepíšu i já. U ostatních snímků ze stejného univerza se vystřídalo několik různých režisérů (ačkoliv někteří se na tuto pozici vrátili). A jak má každý svůj styl, trošku se to odráží i na kvalitě. Jednou z nejvýraznějších postav celé série je určitě démon Valak, který má podobu děsivé jeptišky a který se poprvé objevil v The Conjuring 2 (legendární scéna s obživlým obrazem). Bylo jasné, že dříve či později tato oblíbená postava dostane svůj vlastní film, kde se více dozvíme o její minulosti. V roce 2018 se diváci dočkali. A mě osobně velmi potěšilo obsazení mé oblíbené herečky Taissy Farmigy (mladší sestry známější Very, která je s celým Conjuringem silně spjata). Ačkoli celkové hodnocení na ČSFD je v podstatě čistě průměrné, já jsem se bavil hodně a užíval jsem si to. A zvlášť povedená je samotná představitelka Valaka, tedy herečka Bonnie Aarons. Byla to skvělá volba protože díky jejímu unikátnímu vzhledu maskérům „stačilo pouze její tvář natřít na bílo, přidat falešné zuby a kontaktní čočky“. A pochopitelně celkový kostým je velmi povedený.

Na plakátech k aktuálnímu snímkuThe Nun II se tvůrci snaží diváky nalákat tvrzení, že je se jedná o největší zlou entitu v celém tomto univerzu. S tím vlastně souhlasím, protože jak jsem zmiňoval, vzhled démona je opravdu velmi povedený a celkově se mi moc líbí. Možná až tak, že Valakovi vlastně nejvíc fandím ze všech ostatních postav. Nejsem si upřímně jistý, kdy jsem poprvé zaznamenal zvěsti o tom, že se chystá pokračování původní Sestry. A asi zpočátku mi to přišlo jen zbytečné s úmyslem vytřískat z toho co nejvíc, co půjde. Svým způsobem je to pravda, ale řádění Valaka je zde skvělé a líbilo se mi to, i když si to zcela nejvyšší hodnocení ode mě neodneslo, ač k tomu nebylo daleko. Byl bych rád, aby budoucí hororoví tvůrci trochu pozměnili podobu současných hororů a zvláště se vyvarovali poněkud opakujících se klišé. A to zejména, když se ozve odněkud záhadný zvuk, určitě se tam nepůjdu hned podívat. Samy od sebe se otevřou dveře a tak do nich nenakouknu, ale pěkně se vzdálím. Nebudu se v potemnělé místnosti ptát, jestli tam někdo je (démon či vrah se díky odpovědi určitě neprozradí). Nebudu spokojený pouze s jednou „smrtelnou ránou“, ale abych parafrázoval Zombieland – udělám ještě double tap…

Role sestry Debry mi přišla jen taková doplňující a kdyby tam nebyla, nějak zásadně by mi to vlastně ani nevadilo. Byla super myšlenka, že Valak po Evropě cestoval minimálně částečně v těle sympatického Maurice. U tohoto druhého dílu jsem se trochu obával, že bude nějak zásadně navazovat na díl první, který jsem si přeci jenom po pěti letech příliš do detailů nepamatoval. Naštěstí dvojka by klidně obstála jako samostatný film. Sice se dočkáme jakýchsi „flashbacků“ a vysvětlení, ale i pro toho, kdo původní film neviděl, tento bude působit srozumitelně. Dále oceňuji do děje zapojeného ďábla v jedné z klasických podob, tedy jako černý kozel Philip. Musím teď trošku porovnávat. Původní snímek z roku 2018 mě velmi zaujal svou originalitou, protože přeci jenom jsme se o Valakovi v druhém Conjuringu příliš mnoho nedozvěděli (pokud si tedy dobře vzpomínám). A příběh, který mu scénáristé přidělili a vymysleli, určitě není špatný. Z kina jsem opravdu tehdy odcházel velmi spokojený a plný dojmů. V případě pokračování to přeci jen tak stoprocentně dokonalé nebylo. Jednak mi přišel původní film dostatečný samo o sobě bez nutnosti přídavku a také jsme se o Valakovi nedozvěděli nic moc nového. Některé lekačky byly často předvídatelné a tak nepůsobily tak, jak by měly. O hororových klišé v chování některých postav jsem se již zmínil. Úvod snímku není vůbec špatný a přiznám se, že mi v té části vůbec nedošlo, kdo to tam odcházel od kostela. Vše samozřejmě později bylo vysvětleno. Nejpůsobivější jsou pochopitelně scény se samotným Valakem. A v původním snímku ústřední sestra Irene v podání Taissy Farmigy zde v pokračování byla poněkud upozaděna a děj se soustředil na mladou školačku.

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že závěr filmu dal jasné znamení o zničení Valaka, jsem si takřka jistý, že se s oním démonem ještě několikrát setkáme. Přeci jenom se jedná o zlovolnou entitu, která vždycky a za každých okolností najde způsob, jak se vrátit (a doufám, že ne jen kvůli vidinám dalších zisků producentů a tvůrců). Musím, či spíše chci přehodnotit můj seznam hororových superhrdinů, kterému na čele vévodí Freddy Kruger, Pennywise, Art The Clown či Ash Williams. Valak tam bude také mít své pevné místo. Je to postava, která má charisma, má skvělý vizuál a moc naplno si přivlastnit scény, ve kterých se objeví. Ještě jednou díky za démona, kteremu vdechla život skvělá Bonnie Aarons. A ač jsem úplně ze začátku o druhé Sestře při jejím prvotním oznámení neměl velké mínění (viděl jsem za tím jen zisk), tak mě to mile překvapilo. Pár much to mělo, to sice ano, ale celkově svět Conjuringu se mi velmi líbí a tohle to do toho univerza prostě zapadá a patří tam. Takže jsem teď trošku povolnější případnému třetímu pokračování. Samozřejmě se příběh démonické jeptišky nedá ždímat donekonečna a třeba by se tvůrci mohli zaměřit i další postavy, které se v průběhu těch deseti filmů objevily.
Doporučil bych tedy The Nun II pro zhlédnutí v kině? Já si myslím, že ano. Má to dobrou atmosféru a i když se to někdy dá čekat, občas se prostě leknete. Potěší návrat původních herců a jejich postav (Valak, Irene, Maurice) a i když se děj odehrává v podstatě jen na jednom místě, nevadí to tolik. Valaka si užijete bohatě a to neskutečné charisma na vás prostě předá a vy si to taky prostě užijete.
Vše samozřejmě také záleží na celkových celosvětových tržbách, ale i tak se dá předpokládat, že bude ještě další díl. Jestli to bude jen zbytečně natahovaná kaše či tvůrci přijdou ještě s něčím originálním, je otázka, o které se dá debatovat hodně dlouho. Nechme se tedy překvapit.

Ve spárech ďábla [2018]

Pro filmy o exorcismu jsem měl vždycky slabost. Však taky můj první horor nebyl nic menšího než Vymítač ďábla z roku 1973. Ten jsem si nedávno shodou náhod opět pouštěl znovu, abych se ujistil, že je to stále ve své kategorii jeden z těch TOP nejlepších hororů. Byl jsem unešen, když jsem ho viděl poprvé, byl jsem nadšen, když jsem ho teď zhlédl opětovně. Přece jenom musím velmi pochválit tvůrce za skvělé triky, které ani dnes neztrácejí nic ze své dokonalosti. Teď si to v dnešní době ani neuvědomujeme, ale věřím, že když byl The Exorcist poprvé uveden v kinech, lidé byli šokováni, protože do té doby nic takového pravděpodobně neviděli. A ano, i mě jako menšího kluka (opravdu si už nevzpomínám, kolik mi tehdy bylo, když jsem to viděl poprvé) to některými scénami vyděsilo. Jenže v tom pozitivním smyslu, protože právě ten konkrétní snímek způsobil, že ve mně začala stále růst a růst ta moje láska k hororům, která trvá stále a nikdy nezhasne.

O různých vymítáních jsem viděl mnoho filmů. A musím říct, že tento v tomto aktuálním zamyšlení, The Possession of Hannah Grace, byl trošku jiný, než ty ostatní. Exorcismu se dočkáme hned v úvodu, ale záhy zjistíme, že tentokrát je démon silnější a i když svou dceru otec udusí polštářem, je nám všem jasné, že to stačit nebude. Chválím nápad, že se celý děj odehrával v márnici. Poslední místo, kam se především dostanou oběti vrahů a podobně, ale samozřejmě i ti zesnulí přirozenou smrtí. Možná si hodně lidí ze sledování různých kriminálek myslí, že by tam v pohodě mohli s mrtvolami pracovat (takhle v bezpečí obrazovky tabletu si to možná trochu myslím i já), ale při představě, že jste tam na noční úplně sami, s tuctem umrlců v šuplíkách a kvůli úspoře energie se světly na senzory – no musím říct, že už mi to nezní tak úplně vábně. Přiznám se, že se mi skoro hned okamžitě vybavil excelentní a ve všech směrech dokonalý horor Tajemství smrti slečny Neznámé z roku 2016. Prostě už jen takové prostředí, umístěné většinou na tom nejnižším patře nemocnice, má samo o sobě skvělou atmosféru. Takže už jen díky tomu ode mě hned přibylo jedno plus. Další pozitivní věc, co se mi líbila, byla změna zbarvení očí, čímž jsme poznali, že v těle Hannah je stále ďábel. Lekačky tam byly, ale z mého pohledu nebyly moc neočekávané, i když povedené (vím, jak paradoxně ta věta zní). Takže už jen díky místu, kam byl příběh zasazen, díky pocitu, že jste sami mezi mrtvými a díky kombinaci posednutí, to vše vedlo k nadprůměrnému hodnocení. Jen mě trošku možná zklamal závěr. Bylo jasné, že když Megan vsunula Hannah do pece, tak v té posedlé dívce ten démon už nebyl. Není to úplně výtka, ale potěšilo by mě, kdyby hned v té chvíli bylo naznačeno, že se ďábel přesunul do Megan (např., že by se nějak prohnula nebo tak podobně). Chci ale říct, že to není velká výtka, která by změnila můj pohled na hodnocení, to vůbec ne. Protože v závěru ve scéně s mouchou to bylo jasně vidět, kde démon skončil (či spíš do koho skočil). Je to jen taková menší vada na kráse, pro někoho možná zcela nepodstatná. Oceňuji i celkový menší počet postav, čímž je film o něco přehlednější.

Teď když nad tím přemýšlím, nedal jsem tomu zcela nejvyšší hodnocení. Vymítání, které se hned zpočátku nepovedlo? To určitě problém nebyl, protože na tom vlastně stál celý snímek. Otravná postava Davea, která tam ale svým způsobem zapadala, i když na mě působila jako výplň, která by se dala vynechat? Nevím. Málokdy měním hodnocení při psaní mých zamyšlení. A neudělám to ani teď. Když je film fenomenální, o celkovém hodnocení ani na sekundu neváhám. Tady jsem tomu dal nadprůměrné hodnocení 4/5 (čímž jsem aspoň lehce posunul úroveň ratingu snímku, který má na ČSFD takřka čistý průměr. Líbilo se mi to, především to prostředí, ale k naprosté dokonalosti k tomu něco chybělo. Nemá smysl se na snímek dívat znovu. Mohlo by se totiž lehce stát, že bych si namísto toho všimnul věcí, které by mi hodnocení posunulo níže. Nene, člověk by měl dát na první dojem. I když teď upřímně nedokážu říct, kde mi chyběla ta jedna hvězdička, za svým rozhodnutím si stojím. Však nejsem před nějakou komisí, před kterou bych můj pohled na film musel obhájit. Zamyšlení na tomto mém webu píšu jako takový dá se říct online deník, do kterého si zapisuji myšlenky a pohled na film, ale vše samozřejmě z mého soukromého a osobního pohledu. Je mi jasné, že kdybych se ve skutečnosti živil psaním recenzí, musel bych tam uvést i více negativ, ale naštěstí v mých zamyšleních si víceméně můžu psát co chci. Nikdy jsem je nepsal proto, aby se díky tomu případní návštěvníci těchto stránek rozhodli, zda se na základě mých pocitů na film podívají nebo spíše ne. Navíc každému se líbí něco jiného a je nemožné zavděčit se všem. Proto je úplně normální, jestli někdo v tomto snímku uvidí odpad. Beru to. Ani nevím, proč jsem teď tohle zamyšlení prodloužil jen pro jakousi obhajobu, jak to celé píšu. Měl jsem prostě takové nutkání. Nedělám si iluze a vím, že návštěvnost mého webu je velmi nízká. Samozřejmě mě to poněkud mrzí, protože každý, kdo si založí své stránky, je chce poskytnout co nejvíc lidem. Ale s tím jsem se již dávno vyrovnal a neřeším to. Jak jsem se zmínil, celý web a především zamyšlení vnímám a beru jako můj deník, kterému jen přidávám stránky. Nikomu své názory nevnucuji a ti, kdo to dočetli až sem, ať se samozřejmě o daném aktuálně „recenzovaném“ hororu rozhodují dle svého, jestli se na něj na základě mých pocitů podívají nebo ne.

Insidious: Červené dveře [2023]

James Wan nám, hororovým nadšencům, přinesl na plátno již mnoho skvostných děsivých snímků. The Conjuring, Saw či Malignant. A pak samozřejmě Insidious. On sám sice režíroval jen první dva filmy, ale oba byly divácky velmi úspěšné (oba díly mají na ČSFD takřka shodné nadprůměrné hodnocení cca 74%). Na ostatních filmech ze série se „pouze“ podílel jako producent. A Wanův kamarád Leigh Whannell ke všem (tedy konkrétněji k prvním čtyřem dílům) napsal scénář (třetí film i sám režíroval). Měl jsem za to, že jsem viděl jen první dva snímky, ale co jsem se teď díval na ČSFD, tak si můžu odškrtnout i třetí pokračování jako zhlédnuté. Ale přiznám se, že žádný díl si dopodrobna už nepamatuju.
A to možná byla chyba. Proto jsem původně na Insidious: The Red Door, tedy v pořadí již páté pokračovaní, do kina ani nechtěl jít. Bál jsem se totiž, že to na sebe bude hodně navazovat a vzhledem k tomu, že jsem ten předcházející díl ani neviděl, tak se budu v ději ztrácet. No, tomto ohledu nebyl ten strach úplně nasnadě. No, i když… Mělo to pár povedených lekaček, ale zároveň i několik předvídatelných. Ale dějově mi pak z toho vyšel pouze průměr. Možná to taky bylo tím, že mi přišlo takové zvláštní (možná spíše, že jsem si to z předešlých dílů nepamatoval), že by Dalton po odpočítání od deseti okamžitě usnul, aby se díky astrální projekci ocitl ve snovém světě Dálava. A už i v úvodní části filmu jsem netušil, o čí pohřeb se jedná. A na jaký díl série byla reference, když Dalton namaloval svého posedlého otce, jak chtěl zabít svoji rodinu?
Jako natočené to je hezky, jen mi prostě pár věcí nedávalo smysl. Ale zase na druhou stranu mě potěšilo, že do režisérského křesla usedl Patrick Wilson (kdo by kromě Wana a Whannella mohl být povolanějším, když se Wilson objevil ve všech dílech?). Stejně jsem nikdy nechápal, jak může film režírovat někdo, kdo v něm i hraje. Jako chápu, že od toho tam je asistent režie, ale stejně.
Někde jsem zaslechl, že se bude jednat o poslední díl série Insidious. Osobně tomu moc nevěřím. Pokračování takřka libovolného filmu totiž mj. záleží na celkových ziscích. Ale myslím si, že takto dobře rozjetá série jen tak neskončí. Samozřejmě s přibývajícími díly může celkem rychle klesat kvalita. Přece jen Insidious můžu řadit mezi ty nejlepší horory. Když tak nad tím přemýšlím, zajímalo by mě, jestli někdy nastane den, kdy by James Wan natočil vyloženě špatný horor. Zatím vše, co jsem od něj viděl, mě velmi zaujalo. A myslím si, že když minimálně na svou (jím) rozjetou série bude dohlížet z producentské pozice, tak nějak se postará, aby to nebyl vyloženě odpad.
Ale abych tedy znovu shrnul mé pocity z nejnovějšího příspěvku do univerza Insidious. Pro ty, kteří snímek ještě neviděli, bych určitě doporučil, aby se předtím podívali na předešlé díly. Já se totiž občas v ději ztrácel. Ke castingu asi nemůžu co vytknout. Scénář byl taky víceméně v pohodě, ale přišlo mi, že to potřebovalo prostě znalost celé série (pro maximální požitek). Ale je to jen a pouze můj subjektivní pocit. Ale na druhou stranu je ten film do kina ideální. A plus dávám za pár povedených lekaček. Ale prostě jinak průměr.

Smrtelné zlo: Probuzení [2023]

Když jsem před lety viděl dnes již kultovní Raimiho trilogii Evil Dead, přiznám se, že z počátku jsem byl lehce v rozpacích. Čistý horor je v podstatě jen ten úplně první snímek z roku 1981. Ty další mají už velkou příměs komedie. Nicméně po zhlédnutí seriálu Ash vs. Evil Dead jsem si hlavní postavu Ashe Williamse natolik oblíbil, že ho dnes řadím mezi mé nejoblíbenější hororové ikony. Ale s celkovým hodnocením této série to mám trochu jako na houpačce. První film byl skvělý, ale ne nejlepší – za ten považuji díl druhý. Třetí Armáda Temnot je pro mě zcela určitě nejslabší a musel jsem mu udělit jen a pouze průměrné hodnocení. Při oznámení připravovaného remaku v roce 2013 jsem byl spíše skeptický – přece jenom ve většině případů remake nic zásadně nového nepřinese, i když děj třeba přesune do současnosti. Jenže pochopitelně výjimka potvrzuje pravidlo a tak tento nový Lesní duch (tento český název se mi nelíbí) si ode mě vysloužil maximální možné hodnocení. Hlavně se tam dočkáme více mého milovaného gore.

Od prvních informacích o chystaném pokračování této hororové série jsem byl nadšen – ale zároveň jsem se lehce bál možné kolísavé kvality příběhu, jak už to u dalších dílů v sériích bývá. Sice zůstala myšlenka jednoho místa, ale velmi jsem ocenil, že místo další chaty v lese jsme se tentokrát přesunuli kamsi na předměstí do „paneláku“. Ono tedy je nutné podotknout, že filmy zasazené do jedné místnosti či místa mají to úskalí, že to diváky může začít nudit, pakliže není skvělý scénář. Tady se to ale rozhodně povedlo. Už jen úvod snímku je perfektní a let kamerou mi okamžitě evokoval původní filmy s Ashem. Stejně by mě zajímalo, co vlastně ti lidé vidí, když ti démoni na ně letí. Láká mě to zjistit, ale zase na druhou stranu bych byl nejspíše zklamaný, kdybych to věděl. Takhle to je vlastně dobře, protože jen divák sám může použít svou fantazii a představivost. Další plus tohoto nového horůrku vidím v tom, že jsem již dlouho neviděl tak sympatické duo hlavní hrdina-záporák. Tady to bylo opravdu skvělé a musím velmi ocenit maskéry za povedené masky a celkově efekty. Komu vadí třeba jen drobné říznutí nože a z toho pár kapek krve, pro toho tento film asi nebude. Protože tady se doslova budete koupat v hektolitrech krve. Tvůrcům cením odkaz na Kubrickovo Osvícení (odkazů na jiné horory tam možná bylo více, ale já jsem zaznamenal pouze tento). Samozřejmě není pravidlo, že když je film hodně gore, tak že je to vždy skvělé. Ale tady to bylo perfektní. Ve filmech mi často vadí dětští herci, ale v tomto v případě to bylo naprosto na pohodu. A doufám, že ty děti u hororů zůstanou, i když pak vyrostou. Vlastně k celému hereckému ansámblu nemám co vytknout. Možná by filmu slušelo více jump scarů, ale to si zase tvůrci vynahradili potoky červené. Je vidět, že se Evil Dead dostal do dobrých rukou. Je samozřejmě škoda, že tam již není Bruce Campbell (ve filmu se prý někde objevil, ale absolutně jsem ho nezaregistroval). A taky jsem dlouho přemýšlel nad názvem. Má to evokovat pokračování jakési druhé série od remaku z roku 2013? Přeci jenom je zvláštní, že Evil Dead 2 se u nás prostě uvádí jako Smrtelné zlo 2 a přitom přitom Evil Dead (jak 1981, tak 2013) se překládá jako Lesní duch (u originálu je český alternativní festivalový název právě Smrtelné zlo).
Nový Evil Dead Rise je perfektní podívaná a pro milovníky gore subžánru ho mohu velmi doporučit. Stopáž tak akorát, sympatičtí herci, dobrý příběh a skvělé efekty. Jen dál takových filmů. Protože ty fakt opravdu můžu.

Papežův vymítač [2023]

Konečně se zase blýská na hororové časy. Minimálně v dubnu toho bude celkem plno. 🙂
Kdokoliv se mě zeptá na můj první horor, vždy hned odpovídám, že to byl Vymítač ďábla z roku 1973. Je ovšem trošku paradox, že jsem ho snad viděl pouze jednou. Exorcismus mě vždycky bavil. Samozřejmě myslím jen ten zobrazovaný v kultuře, protože na duchy a démony absolutně nevěřím. Jako vysvětlení považuji různé psychické nemoci, které třeba v dané době ještě nebyly známy.
Russel Crowe mě v roli otce Amortha mile překvapil. A překvapilo mě, že právě The Pope’s Exorcist je jeho prvním hororem. Amorth v jeho podání je vtipný (super je jeho hláška „Ku-ku“) a klidně se postaví proti „nadřízeným“. Jeho šéf je ale samotný papež, se kterým dobře vychází. Hned zajímavý byl úvod snímku, kde se posednutí člověka přesunulo na prase. To jsem myslím ještě v žádném filmu o exorcismu neviděl. Když se nad tímto vymítačem opětovně zamýšlím, nadprůměrnou známku hodnocení si snímek vysloužil vlastně díky sympatickému Russellovi. Protože bez toho by to spíš byl takový průměrný snímek o vymítání, kterých již bylo natočeno mnoho. Efekty a hlas démona jsou samozřejmě dobré. Ale kromě exorcisty na mopedu film ve svém žánru nepřinesl nic moc nového. I když je pravda, že teď přemýšlím, jestli jsem někde viděl, že démon přeskočí rovnou do těla toho, kdo ho vymítá. Je možné, že ano, ale momentálně si nic takového nevybavím. Zkouším si vzpomenout na nějakou výraznější postavu kromě Amortha, co by mě nějakým způsobem více zaujala. Snad možná jen otec Esquibel, kterého si zahrál Daniel Zovatto. Je to mladý kněz, který považuje Amortha za svůj vzor. A i když na konci se docela dost zaslouží o vymícení démona z těla svého idolu, moc víc prostoru ve filmu nemá. Většinu času si totiž krade Crowe pro sebe. A to je myslím i dobře. Exorcista, který má smysl pro humor? Nakonec proč ne. Možná, kdyby tuto roli dostal jiný, pro mě neznámý herec, snímek by si asi vysloužil o něco nižší hodnocení, protože tam opravdu není něco extra nového, co bych už třeba neviděl dříve. Ale jako dobrý horůrek na večer to určitě stačí.