První Happy Death Day z roku 2017 byla skvělá popcornovka a horrorcom (opět jedna ze světlých výjimek, která mi v tomto žánru nevadila). Navíc časové smyčky jsou vždycky moc fajn (jako první mi vždy na mysl přijde úžasné Na hraně zítřka s Tomem Cruisem). Pokračování vzniklo jen dva roky poté. Princip sice víceméně zůstává stejný, ale i tak to baví. I když o kapku méně než v jedničce. Tady je víc vysvětleno, jak celá ta časová smyčka může fungovat. Takže do celkového vymezení žánrů se rovněž musí přidat sci-fi, jehož obecně nejsem žádným fanouškem, ba spíše přesně naopak. Ale jinak vysvětlení mi přišlo dost dobré. Kdo by čekal nějaký výraznější posun či změnu oproti jedničce, asi bude zklamán. Už v originále jsem byl fascinován maskou dítěte, za kterou se skrýval vrah. Ostatně mi přišla mnohem děsivější, než třeba v Halloweenu (promiň Michaele Myersi). Opět je třeba mít na paměti, že se film vůbec nemůže brát vážně. Je to jen taková jednoduchá oddechovka. A ač se dost podobností s originálem prostě nezapře, já jsem byl s výsledkem spokojený. Celou dobu snímek hezky utíká. A i zde dojde na překvapení, kdože se skrývá za maskou mimina. Vím, že jsem někde kdysi četl náznaky, že by se mohl připravovat další film. To je dle mého už zbytečné, i když bych se na něj už jen ze zvědavosti také určitě podíval. Jen bych se prostě s neustálým opakování bál, že by se snímek jako takový dovedl zacyklit a opravdu by už nepřinesl nic nového. Dvojka s celým tím vysvětlení ohledně smyčky prostě působí dobře, ale myslím si, že je to spíše na jedno zhlédnutí. To pak působí velmi dobře. Ale určitě je potřeba také mít i jen takové jednohubky na odlehčení. Mimochodem ústřední Jessica Rothe jako Tree je opravdu stále moc sympatická a hot.
Už to vidím, že na konci roku bude pěkná přetlačovaná o umístění v TOPu. Pokračování Nevěsty si totiž velmi jednoznačně ode mě odneslo to zcela nejvyšší ohodnocení. Nejprve musím ocenit, že druhý díl úplně přesně navazuje na ten původní – včetně záběru na zakrvácenou Grace, co si zapaluje cigaretu. Takže zcela bezpečně to funguje jako kompletní jeden film. Opět se ukázalo, že někdy nastane situace, kdy pokračování prostě předčí původní dílo. První Nevěsta byla fajn a bavila mě, ale tady se to vyzdvihlo ještě o laťku více. Přibylo mnohem více akce a mého naprosto milovaného gore. A samozřejmě více výbuchů jednotlivých rodinných členů. Moc se mi líbila ta myšlenka, že svět ovládá jen pár vybraných rodin. Velmi potěšila menší role kanadského veterána body hororu a sci-fi Davida Cronenberga. Kromě hlavních postav Grace a Faith mě nejvíce zaujala role právníka, kterého skvěle ztvárnil „Frodo“ Elijah Wood. Cením tvůrce, že vedle hlavní hrdinky Grace poměrně velkou roli ve filmu hraje její sestra v podání Kathryn Newton. Upřímně si nejsem úplně jistý, jestli by pokračování nevěsta utáhla celé sama. Film se drží stejných kolejí a také používá totožný humor. Možná i v tomto ohledu lehce jedničku převažuje. Navíc je i o něco delší. Pokud by někoho náhodou štvali krvavé výbuchy záporáků v jedničce, ať se asi na sequel nechystá. Protože tady jich je mnohem více (zejména na úplném konci). Opravdu mám radost, že dosud celý tento rok je hororově naprosto fenomenální a nadprůměrný. Tato druhá Nevěsta byl jedním z mých nejočekávanějších filmů vůbec. A očekávání se zcela splnila, ba dokonce se mnohonásobně předčila. Sledování snímku je naprosto báječné, až si při závěrečných titulcích říkáte, proč ta jízda nebyla ještě delší. Jak jsem se zmínil v úvodu, oba dva filmy jsou naprosto skvělé, ale přesto bude za mě tento druhý díl vždycky o kapku lepší. Hlavní bylo, že u toho zůstali stejní tvůrci. Já osobně tyto dva filmy považuji příběhově za ukončené. I když samozřejmě by se to dalo ještě prodloužit. Například mě velmi zajímá další osud právníka. Mimochodem, pokud bych měl aspoň jednu věc vytknout, chybělo mi, že Elijah Wood nepronesl nějakou hlášku odkazující na Pána prstenů. Navíc konkrétně prsten zde má také velkou roli a tak by se to tam skvěle hodilo. Ale jinak si opravdu na nic nemůžu stěžovat. Byla to moc super podívaná a místo v letošních TOPech má snímek naprosto jistý. Dokonce bych se nebál v tuto chvíli označit ho za úplně nejlepší. Ale konec roku je ještě daleko a vím minimálně ještě o jednom horkém favoritovi.
Kritéria popcornovky – splněna. A navíc se u toho nenudíte. Za mě tedy jeden z nejoriginálnějších snímků své doby. Celé je to vlastně horrorcom, což mi paradoxně v tomto případě vůbec nevadilo. Ten humor tam byl dobře vybrán a použit. Když se na tím člověk zamyslí, dal byl se z toho udělat i krátkometrážní film a nic by se z toho kouzla neztratilo. Snímek má standartní délku, ale v podstatě žádná hluchá místa tam nejsou. Úvod je možná trošku zdhlouhavější ale nutný, abychom měli kostru děje. Samozřejmě všechno graduje ve chvíli, kdy si Grace vytáhne hru na schovávanou. Tady si dovolím menší odbočku. Jaké byly další hry? A trochu mám pochybnosti, že by právě hra na schovávanou měla být jediná vraždící. Koneckonců členové rodiny Le Domas jsou uctívači satanského kultu. A ti už jen z podstaty potřebují oběti. Ready or Not je vlastně spíše taková temnější komedie, ale i nějakého slušného gore se také dočkáme. Ve scénáři nejsou nějaké podstatné trhliny. Ústřední postava Grace v podaní skvělé Samary Weaving je moc pěkná a sympatická. A Grace by klidně mohla být další final girl. V druhé půlce si navíc v podstatě celý film krade pro sebe. Moc se mi ale líbila i role komorníka, který byl hned zpočátku napsán jako komická postava. Celý film se v podstatě odehrává jen v jednom domě. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o sídlo zbohatlíků, prostoru na schovávání je víc než dost. Film jsem dohromady viděl třikrát – z toho dvakrát v kině. Líbil se mi obecně ten styl a vlastně i celkově zajímavý děj. Kapitola sama o sobě je vtipné vybuchování členů rodiny, které jen dokázalo (pokud by to někomu nebylo ještě jasné), že film se má brát s nadhledem a je čistě a pouze pro relax. Snímek hodnotím velmi kladně, nadprůměrně, ale absolutní vrchol to není. Ale jinak prostě dobře zpracovaná pocornovka, která zabaví.
Bloody horrorcom a popcornovka. A ještě k tomu TOPovka. Ano, věděl jsem, do čeho jdu – tedy, že to částečně bude komedie. Zároveň jsem nevěděl, do čeho jdu. Protože to, co při sledování následovalo se opravdu nedá popsat a předem se na to připravit. Byla to neskutečná jízda. V mnoha směrech mi to připomínalo klasického Tarantina. A když započítám celkové „blázniviny“, toto zase naprosto splňuje Sam Raimi. A určitě si musím poznamenat, že tato horrorcom (ač přes obecný můj odpor) bude patřit ke skvostům po boku jako je Evil Dead2, Zombilend, Gremlins a Beetlejuice. V první řadě musím velmi pochválit kameru. Některé záběry byly opravdu až „neskutečně umělecké“ a moc se mi líbily různé zoomy. Soundtrack perfektní. Po technické stránce opravdu není co vytknout. A k tomu navíc připočtěme moje nejvíce milované gore. Co víc si přát? Trailer jsem viděl asi dvakrát a upřímně jsem si říkal, že to nic moc nebude. Očekával jsem čistý průměr. Naštěstí ta největší překvapení tvůrci z ukázky vynechali. Už i skoro úvodní bitka v pokoji způsobila, že jsem okamžitě věděl, že to absolutně žádný průměr nebude. Musím objektivně uznat, že když je skvělý scénář, tak i nakonec ty dva neslučitelné žánry (jakožto horor a komedie bezesporu jsou) někdy dokáží nádherně fungovat pospolu. Pokud jsem si myslel, že film nic nepřekoná a už mě nedokáže překvapit, musel jsem upravit názor, když se v závěru objevila prasečí hlava. Ano, okamžitě mi vybavil Pán much od Williama Goldinga. A vlastně to dává smysl, protože originální název knihy Lord of the Flies je také jiné označení pro Belzebuba – tedy démona zlých sil a božího protivníka. Takže všechno do sebe krásně zapadá, všechno souvisí se vším. Ale u toho filmu rozhodně žádnou větší hloubku hledat opravdu nemusíte. Je to vlastně ukázkový zástupce popcornovky. Tady mi k tomu seděl i humor, protože pokud by to celé bylo pojato vážným tónem, nejsem si úplně jist, zda i přes to by to dostalo to nejvyšší možné hodnocení. Tady jsem o tom nemusel ani vteřinu přemýšlet. U tohoto snímku vůbec nevadí, když si ho po nějakém čase pustíte znovu. Věřím, že já se k tomu taky dostanu. Filmařsky to je skvěle natočené. Zazie Beetz v hlavní roli mi byla trochu povědomá, ale nedokázal jsem si ji hned zařadit. Pak mi to došlo – vždyť to je ta Jokerova sousedka. A bylo jasné, že si tuhle roli neskutečně užívá. Ano, teď pěji jenom chválu, ale za pár měsíců mě bude čekat opravdu velmi těžký úkol v sestavení mého TOPového žebříčku. Už teď jsou první dvě místa extrémně přeplněna.
Tak toto byl prosím fakt úlet! Velmi dlouho jsem zhlédnutí odkládal. Absolutně jsem neměl důvod. Film očividně možná tak nějak předem určil mou absolutní a největší lásku – tedy k hororu. Premiéra na Novém Zélandu byla totiž jedenáct dnů po mém narození. To prostě muselo být znamení! Takto má vypadat skutečná horrorcom! Nijak se netajím, že na hororech nejvíce miluju gore. A tady to místy byla pěkná krvavá jatka. Řekl bych, že minimálně část snímku byla inspirována sérií Evil Dead Sama Raimiho. U něčeho mi přišla hezká podobnost. Ač já stále odmítám přijmout hororový subžánr horrorcom, tak Braindead bude patřit mezi mé oblíbené hororové komedie, stejně tak jako třeba Gremlins, Beetlejuice, Zombieland nebo právě zmíněný Evil Dead. Jelikož mám ale opravdu v hororu velkou slabost pro krev, tak toto Jacksonovo dílko ostatní zmíněné přeci jenom trošku převyšuje. Když se zamyslím, co mě vlastně obecně přivedlo k hororu, tak určitě dvě věci – exorcismus a zombíci. V případě Braindead to je převedeno do až absurdního extrému. Opravdu jsem se královsky bavil. Jackson ještě před vysoce ceněným Pánem prstenů kromě Braindead režíroval další dva horory. A u obou dle ČSFD.cz se to dělí společně s komedií (ani jeden jsem neviděl, nemůžu tedy osobně posoudit). Pochopitelně v rámci neustálého hororového dovzdělávání se na oba snímky časem kouknu, ale tak nějak osobně vnitřně cítím, že ani jeden z nich Braindead netrumfne. Tady se očividně Jackson naprosto odvázal a utrhl ze řetězu (v tom mi to právě dost připomnělo Raimiho a především jeho Evil Dead II). Obecně se na komedie jako takové už vlastně nedívám a nevyhledávám je. A o to víc ty hororové. Ale tady mě to doslova dostalo do kolen. Bylo to nápadité, bylo to hodně červené a oběti měli originální smrti (za mě určitě nej scéna se sekačkou). Dnešní mladší diváky by to už asi prostě nezaujalo. Jenže já se absolutně nesmál trikům – ty naopak za mě byly dost povedené a prostě úžasné. Já se smál celému příběhu a všem postavám. Nesmál jsem se jim, ale s nimi. O nejvyšším hodnocením prostě nemohlo být pochyb. Proč se něco takového dneska už netočí?
Solidní a vlastně dost příjemná popcornovka. A zcela určitě se jedná o tu lepší horrorocom. Trailer jsem na to viděl několikrát a tak nějak jsem si nedokázal přiřadit film aspoň částečně do hororové škatulky. Tady je to spíš více sci-fi. Ale samozřejmě nejvíc komedie. Do kina jsem šel trochu jako „z povinnosti“, protože horor je prostě moje absolutně největší životní vášeň a žádnou hororovou premiéru si nenechám ujít. Jedinou výjimkou z poslední doby bylo loňské pokračovaní dětského horrorcomu Five Nights at Freddy’s 2, které jsem vynechal záměrně. Pro jedničku jsem prostě nebyl cílovka. Samozřejmě v rámci neustálého hororového dovzdělávání se časem na ten horůrek také kouknu, ale není to nějaká moje aktuální TOP priorita. Nemůžu si pomoct, ale v případě Cold Storage to je vlastně opravdu zábava. Definice popcornovky zcela do puntíku. Opravdu to není film, nad kterým byste museli nějak přemýšlet. A celkově to má hlavu i patu. Velmi sympatické je ústřední obsazení, i když já osobně jsem se mnohdy nemohl zbavit pocitu, že jakmile se na scéně objevil Liam Neeson, tak trošku si ten snímek začal ukrádat pro sebe. Asi s ním nemám nakoukáno mnoho filmů, ale vím, že se spíše objevuje v těch akčních. Tady mu role naprosto sedla. Ostatní herci pro mě byli zcela neznámí, ale velmi sympatičtí. Před samotným zhlédnutím jsem předpokládal čistý průměr nebo spíše i hůř. Byl jsem ale možná právě dobře naladěn a užil si to. Nebylo tam vyloženě gore, ale přeci jenom se tam objevily pro nehororové diváky poměrně nechutné scény. Celé je to ale nutné brát s nadhledem a opravdu to je sci-fi hororůrek na čisté odreagování a zábavu. Ale na druhou stranu musím podotknout, že čas od času takovýto odlehčený horor má co do sebe. A tím více, že se ve finále dostal do lehce nadprůměrné kategorie. Přemýšlím, ale nad opětovném zhlédnutí vlastně ani neuvažuji. Trošku se totiž obávám, že by to ztratilo to kouzlo „prvně viděného“. Ale byl to prostě fajn snímek na první dobrou.
Možná je brzy po uplynutí teprve prvního měsíce roku 2026 tvrdit, že se tady jedná o překvapení roku. To loňské osobně přišlo až mnohem později. Ale tady v tomto případě si nemůžu pomoct. Sama Raimiho mám vlastně rád. Díky němu je pro mě jediný Spider-Man pouze Tobey Maguire (jiné díly jsem neviděl) a jeho oblíbeným hercem (a mým vlastně také) je Bruce Campbell. I v tomto případě měl v jeho novince menší cameo (byť jen na fotce). A kdo aspoň trochu zná tvorbu tohoto michiganského rodáka, může tak nějak tušit, co může očekávat. Už má poměrně dobře rozpoznatelný rukopis, i když třeba mě osobně stále dokáže překvapovat. A tady to překvapení bylo opravdu veliké. Ty zvraty! Ale nebudu předbíhat. Rachel McAdams jsem sice dle hodnocení v některých filmech již viděl, ale vůbec jsem si ji nedokázal nikam přímo zařadit. Dylan O’Brien je na tom ještě hůř – objevil se pouze ve dvou mnou viděných snímcích. Takže taktéž není nikterak zapamatovatelný. Ale musím říct, že tady tom vztahu šéf-podřízená jim to fungovalo úplně bezvadně. On je namachrovaný týpek, zatímco ona taková ta pracovnice, co vždy odvede hodně práce, ale nikdo ji za to neocení. Ale ty role se kompletně změní po ztroskotání. A to je vlastně také taková značka Sama Raimiho. Z outsidera se najednou stane boss. A v tu chvíli právě začíná má neoblíbená horrorcom. Jenže kupodivu v tomto případě mi to vlastně nevadilo a bavilo mě to. Nutno ale podotknout, že zpočátku mi z tohoto filmu vycházel v podstatě průměr. Také mi po zhlédnutí celkem dlouho trvalo, než jsem se finálně rozhodl hodnocení poněkud navýšit. Protože mě fakt bavily ty zvraty. Náhle vidíme, že Linda není tak úplně nevinná. Pochopitelně největší vtip tkví v tom, že všechny techniky pro přežití zná pouze z televize. Jenže to by nebyl Raimi, aby do svého snímku nepřidal svůj typický humor. Trošku mě zamrzelo minimálně ve dvou případech do očí bijící CGI – při pádu letadla a lov na kance. Takže z kina jsem odcházel trošku rozpolcený. Ale nakonec celkové klady zvítězily. A konec byl dalším obřím překvapením, které to všechno ještě více otočilo. Ano, je to dobrý film. Nenazval bych to úplně popcornovkou, i když trošku vlastně je. Je to film, u kterého se dobře pobavíte. A to už je co říct, když to říká opravdový nemilovník horrorcomů. Jenže Sam Raimi stále dokáže natočit dobrý film, který si prostě užijete. Mně se to líbilo.
Jennu Ortegu mám rád. A už má za sebou celkem dost filmových zářezů, mnoho z nich i hororových. O tomto snímku jsem už nějakou dobu věděl a byl na něj hodně zvědavý. Nakonec mi z toho vyšlo něco, čemu jsem začal říkat popcornovka – není to špatné, ale ve výsledku jedno zhlédnutí vcelku bohatě stačí. Zabaví to, ale zase to není něco extra. I když tady v tomto případě to je rozhodně lepší průměr. A to hlavně z toho důvodu, že celkově je podobný příběh opravdu neokoukaný a svým způsobem originální. Jenže tady to opět narazilo na jakousi mou averzi vůči kombinaci komedie a hororu (kolem a kolem komedie jako takové obecně také vůbec nevyhledávám). Druhá půlka byla mnohem lepší a akčnější. Vlastně osobně bych to celé označil spíše za pohádku. Jsou tam ti hodní a ti zlí. Mluvím samozřejmě o lidech, ne o jednorožcích. Ale líbilo se mi, jak černá barva obecně může zdaleka změnit celý charakter. Za mě ta mýtická stvoření nepůsobila jako pěst na oko – jakože dobře použité CGI. Jen efekty blesků asi tvůrci obecně ještě neumí, aby to působilo věrohodně (vždy je to minimálně úsměvné). Příběh je jednoduchý, ale občas některé chování postav mi příliš logické nepřišlo. Vždy jsem potěšen, když se dozvím, že se na filmu podílelo studio A24. Ti obecně mají dost originální snímky a většina, co jsem viděl, se mi dost líbila. Tady mi to celé přišlo spíše dětské – taková trochu temnější pohádka. Vlastně až na jednorožce to moc zajímavé není a za mě spíš vítězila nuda. A to jsem si přitom po úvodu říkal, že by to mohlo být dost dobré. Otec v podání Paula Rudda mi přišel až přehnaně hloupý. Jasně, že to byl především on, kdo do filmu měl přidat nějaké ten komický prvek. Ale jeho chování bylo opravdu směšné, bohužel ale v tom negativním smyslu. Jeho a vlastně ani Ortegu bych neoznačil za hlavní hrdiny. Možná jsem jen nebyl patřičně naladěný. Je ale pravda, že některá zabití od jednorožců se dost povedla. Film má naštěstí standardní délku, ale klidně bych ho o některé scény ještě zkrátil. Musím tedy konečně zůstat u průměru, byť o něco lepšího. Za mě to tedy moc extra nebylo. Ale na jedno zhlédnutí celkem fajn.
Absolutně beze slov. Během závěrečných titulků jen sedící v kinosále, zírající na běžící jména tvůrců a snažící se mozkem zpracovat, co vlastně viděl. Ano. Přesně takové pocity měl jsem po ihned skončení tohoto filmu. Pakliže jsem již jednou mluvil o překvapení roku (Bring Her Back), ve skutečnosti to bylo jen do té doby, než jsem viděl absolutní letošní filmový zvrat v podobě Weapons. Občas se jen z názvu dá minimálně odhadovat, o čem to celé bude. V tomto případě to je ale opravdu zrádné a velmi pochybuji, že by to někdo odhalil předem. Troufám si tvrdit, že je to odhaleno až ve druhé třetině hororu. Někdy mi poněkud hodně vadí české názvy, které mnohdy nemají absolutně nic společného s originálem. V tomto případě musím ale distributory pochválit. Kouknul by se někdo na film „Zbraně“ ? Nemůžu soudit ostatní, ale mě by to tedy rozhodně vůbec nenalákalo. Musím říct, že jsem již dlouho neviděl snímek, který kombinuje tolik různých (a na první pohled těžko slučitelných) žánrů. Tady to byl doslova koktejl. Já to opravdu stále celé zpracovávám, protože je to tak perfektně natočené a za mě totálně nepředvídatelné. Julia Garner je v roli učitelky třídy ztracených dětí úplně skvělá. Ale úplně si nekrade film pro sebe. Onou „zlodějkou“ je tetička Gladys neboli Amy Madigan. Jsem rád a potěšen informací, že snad je již ve vývoji samostatný snímek, který více poodhalí tuto její fenomenální postavu. Takovou tetičku by chtěl každý. No ne? Co tedy dělá Weapons snímkem tak absolutně překvapujícím a za mě naprosto dokonalým? Velkou část děje tvoří černý humor, který je ale perfektně zakomponovaný. Neznám jiný horor, při kterém by se v kině tolik lidí hlasitě smálo. Normálně bych za to tvůrce více či méně odsoudil, ale tady se to vlastně i hodilo a celé to zpestřilo. Další klad vidím v tom stylu natáčení. Velmi se mi líbilo, že některé scény byly natočeny několikrát, ale vždy z pohledu různých postav. Každá postava tak přinesla více detailů. Momentálně si nemůžu vybavit jiný snímek, kde by byla použita stejná technika. A opravdu to bylo super. Dále bylo dobře vybráno celkové obsazení. Především jsem byl rád za již zmíněnou Julii Garner, kterou jsem letos viděl taktéž v pětihvězdičkovém hororu Vlčí muž. Poslední dobou v mých zamyšleních často zmiňuji velké dějové zvraty. A i toto není výjimka a je jich tu dostatek. No a další (i když asi ne zcela poslední zajímavost) se týká samotné propagace a vlastně i úvodu filmu. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl tak často trailer na jeden konkrétní snímek. Ano, pro někoho by to bylo již otravné (také mi to po druhém zhlédnutí tak trochu přišlo), ale zároveň mě osobně to nějakým zázračným způsobem uchvátilo a získalo mou pozornost. O to větší byl šok, když v úvodních minutách hororu byl celý trailer vlastně slovo od slova citován znovu. To byl vynikající záměr tvůrců, protože pokud jste z traileru měli nějaký odhad, o čem to celé bude, toto zopakování vám tu celou myšlenku zbouralo a vy jste prakticky začínali na nule. Mnohdy se stává, že někteří diváci jsou naštvaní, když v traileru je nějaká scéna, která se ale ve výsledném snímku neobjeví. V tomto konkrétním případě se ale tvůrci pojistili tím, že v úvodu znovu řekli celé věty z traileru, aby navázali větou, že pravý příběh začíná až teď. Poslední dobou má zamyšlení nejsou nijak dlouhá. Tady jsem chtěl udělat výjimku, protože si to Weapons totálně zaslouží. A musím říct, že to opravdu hodně dlouho balancovalo na absolutním TOPu za rok 2026. Proč ale musím pořád chválit? Proč nemůžu být někdy kritický a (jak mají někteří toxickým koníčkem) hledat nějaké chyby a nelogické chování postav či přímo absurdní posun děje? Já se ale ptám. Proč to dělat a vlastně se stydět za svůj vkus? Je naprosto pochopitelné, že každý preferuje něco jiného. Pokud by totiž všichni měli rádi pouze to stejné, stali bychom se jen hloupými ovcemi. Weapons je úplně super a celková (závěrečná) pointa mě opravdu dostala. Každý rok se na hororovém poli objeví nějaké příjemné překvapení. A když od začátku do konce vůbec netušíte, jak to celé dopadne, je to jen důkazem toho, jak kvalitní ten film je. Temná stránka je tady je sice občas více odlehčena, ale není to vlastně na škodu. Věřím, že každý si na tom najde něco svého. Já jsem po zhlédnutí měl tak neskutečný pocit totálního blaha. To spojení nečekaného a příjemného překvapení opravdu udělalo svoje. Prosím tedy všechny budoucí hororové tvůrce – nechť je vám tento originální snímek inspirací. I v dnešní době může film naprosto zaujmout. Jen více takových případů, prosím. 🙂 🙂
Pan Osgood Perkins je opravdu zajímavá persóna. Poprvé jsem se s tímto pánem setkal s loňským TOPovým Longlegs (tehdy mi ani jeho jméno nic nepřipomínalo). Dle hodnocení uživatelů na ČSFD.cz jsou jeho snímky do jednoho průměrné. S tím rozhodně nesouhlasím. Perkins má svůj osobitý styl. A musíte se jednoduše naladit na jeho vlnu, která vás buď pohltí nebo se v ní nudou ztratíte. Zatím jsem od tohoto režiséra viděl jen tři filmy a až letošní Keeper ode mě dostal velmi podprůměrné hodnocení. Zbylé dva byl povedený nadprůměr (ačkoli pouze zmíněný Longlegs si odnesl známku nejvyšší). Opice je fajn. Ale…
…není to rozhodně pro každého. Těsně před premiérou jsem si přečetl původní předlohu. Kingova povídka není nikterak dlouhá. A sám Osgood se jí inspiroval jez zlehka a spíše si svůj film udělal po svém. Několikrát jsem zmiňoval, že ačkoliv je horor můj opravdu nejoblíbenější (a ne jen filmový) žánr na světě, jsou podkategorie, které tolik nemusím. Tím pochopitelně narážím na hororovou komedii – už jen takové slovní spojení ve mně budí směšný odpor. Paradoxně právě The Monkey v tomto kontextu patří k tomu lepšímu. Ačkoliv originální povídka je spíše kratšího rozsahu, King tam dokázal vměstnat dost temnoty. Naproti tomu Osgood atmosféru mnohdy zlehčuje, ale kupodivu to i celkem funguje. Jen to prostě nemůžete brát moc vážně. O to více, když znáte originální předlohu. Horor je samotnou povídkou spíše více či méně inspirován. Perkins částečně do svého snímku přenesl i podobný koncept jako v Nezvratném osudu. Je trochu škoda, že jednotlivé smrti jsou sice zajímavé, ale trvají vždy tak krátce. Bylo to z důvodu nižší věkové přístupnosti? Z toho jsem byl trošku zklamaný. Obecně řečeno byla Opice jedním z mých nejočekávanějších hororů roku 2025. A dostal jsem vlastně něco, o čem bych si ani nezdál. Rozhodně to není špatný film. A celkově mě dost bavil. Trošku zamrzela pozměněná podoba ústřední opičí hračky, kdy v původním Kingově díle má v ruce malé činely, kterými bouchá o sebe. Tady to bylo nahrazeno bubínkem. To ale ve výsledku ani nevadilo. Toto bych obecně asi nazval dost volnou adaptací literární předlohy. Možná jsem čekal více temnoty, která povídka vyloženě nabízela. Tady se upřímně trošku bojím případného druhého zhlédnutí. Při premiéře v kině jsem byl dost ohromen, protože jsem pochopitelně nic z toho absolutně nečekal. Jenže mám strach, že by tento „wow efekt“ napodruhé už prostě nefungoval. Osgood Perkins má prostě svůj vlastní osobitý styl. Buďto vás hned dostane nebo se na jeho filmy jednoduše nenaladíte. Můžu tedy Opici doporučit? Vlastně asi můžu. Rozhodně to ale není pro každého. Pokud hledáte hlubší (a temnější) příběh, asi to pro vás nebude to pravé ořechové. Jestliže ale máte náladu na dobrou popcornovku, při které se pobavíte, jděte do toho.
