Štítek: krev

Abigail [2024]

Úplně první zmínky o upírech pochází dokonce již z období Mezopotámie či Starověkého Egypta a postavy jako takové k hororu prostě patří. Při slově upír se naprosté většině lidí jako první jistě vybaví Dracula, kterého v roce 1897 přivedl na svět irský spisovatel Bram Stoker. Ale již v roce 1819, tedy o 78 let dříve, byl původně anonymně vydán příběh s prostým názvem The Vampyre. Nejprve bylo toto krátké dílko připisováno slavnému anglickému romantickému básníku lordu Byronovi (celým jménem George Gordon Noel Byron), ale ve skutečnosti příběh sepsal jeho osobní lékař Dr. John Polidori. A ještě jedna zajímavost. Je známý fakt, že upíři nesnášejí slunce. Jenomže ve Stokerově Draculovi není zmíněno, že tak mohou i zemřít. To je poprvé zobrazeno v dnes již kultovním německém němém hororu z roku 1922 Upír Nosferatu (celým originálním názvem Nosferatu, symfonie hrůzy), kdy tímto způsobem v závěru snímku umírá hrabě Orlok. K tomu si neodpustím ještě jeden poměrně známý fakt. Podoba mezi Orlokem a Draculou není náhodná. Německým tvůrcům se nepodařilo sehnat autorská práva a aby je obešli, tak jednoduše pozměnili jména a místo děje. Jedná se tedy o prvního zfilmovaného Draculu, který se tam vlastně ale nevyskytuje. Titulky byly přeložené do francouzštiny, ale poté, co film vyšel v USA, tak zase do angličtiny, ale již s použitím originálních jmen ze Stokerova románu. Pak se do toho vložila spisovatelova vdova Florence a vysoudila, že se původní titulky (s pozměněnými jmény) musí zničit. Ale nakonec se později ještě jedna kopie originálních titulků našla v jednom východoněmeckém archivu, co tam ležela bez povšimnutí skoro půl století.

Tak. Po vyčerpávajícím úvodu se konečně vrhnu na samotné zamyšlení snímku Abigail. Ještě bych rád podotknul, že upíři obecně nepatří k mým nejoblíbenějším hororovým stvořením. Čekal jsem jednoduchou oddechovku a tu jsem i dostal, ale zároveň i o něco víc. Trailer vypadal dost dobře a měl jsem i nějakou tu představu, ale i tak jsem byl zvědavý, co si tvůrci na nás tentokrát vymysleli. Úvodní scéna únosu Abigail je celkem povedená a tajně jsem doufal, aby se to poté neslo v podobném duchu. Z ukázky bylo jasné, že to bude také říznuté komedií. Můj vztah k „horrorcomu“ jsem již zmiňoval několikrát a tak k tomu nebudu nic dodávat. Při vtipných scénách jsem se jen lehce pousmál, ale víc jsem se soustředil na samotný děj. To, že se z baletky stane upír, bylo ukázáno již v traileru. Ale v konečném snímku to bylo místy opravdu pěkně akční a dobře natočeno. Dočkáme se krve, dočkáme se mrtvol a i pár (aspoň pro mě) nečekaných zvratů. Je zajímavé, že od začátku jsem vlastně fandil jen titulní Abigail a přál jsem si, aby prostě všechny rozsápala a vysála. Co mi ale přišlo přetažené za vlasy (a co vlastně možná způsobilo bod v hodnocení dolů) byla postava otce Abigail, Kristofa Lazaara. Moment, ale jako ostatní věděli, že tento mafiánský boss je zároveň upír? To mi přišlo takové zvláštní.
Co se týká délky snímku, je úplně adekvátní a tak akorát. Film nemá skoro žádná hluchá místa, i když zpočátku samozřejmě trvá, než začne nějaká ta akce. Pak to ale stojí za to. Člověk od tohoto filmu nemůže čekat nic hlubšího. Je to prostě jen ideální oddechovka, která ale i pěkně zabaví. Jinak se musím přiznat, že balet je pro mě velká neznámá. Nerozumím mu, ale to je tím, že se o něj nezajímám. Ale musím tvůrce pochválit za nápad upíří baletky. Nevybavuji si žádný obdobný hororový snímek, kdy by se někdo takový objevil. Takže to je jasné pozitivum. Abigail není úplně top, ale zároveň jsem si film dost užil.
Mimochodem, jsem jediný komu herec Kevin Durand (postava Petera) strašně připomínal Elona Muska? 😀

X [2022]

Zhlédnutí tohoto hororu jsem poměrně odkládal, ale vlastně jsem to stihnul ještě včas. Letos by totiž měl být uvedený závěrečný díl trilogie Ti Westa. Jasně, chybí mi ještě prequel Pearl. Stejně je zvláštní, že stejný režisér a scénárista v jeden rok uvede do kin rovnou dva filmy. Ano, natáčely se z větší části společně.
Synopsi k X jsem docela dobře znal, ale možná právě kvůli tomu jsem to spíš odkládal. Přišlo mi to takové nezáživné. Původně jsem navíc chtěl pustit něco úplně jiného. Jenže shodou náhod mi kýžený snímek nešel spustit a tak jsem si prohledával ty, které mám uložené v tabletu. A konečné volby vůbec nelituju. Asi největším pozitivem je ten osmdesátkový feeling. Celkový styl kamery a výprava se povedly na jedničku. Občas jsem se dokonce přistihl, že jsem musel sám sebe přesvědčovat, že se jedná o nový film a ne čtyřicet let starý. Jenže tak do poloviny snímku u mě převažovalo hodnocení k průměru. Dlouho se tam nic zásadního neděje a i když je herecké obsazení sympatické, moc to nudu nezachraňuje. Mia Goth je sice propagována jako hlavní hrdinka, ale moc to znát není. Poněkud vtipné mi přišlo jezírko s krokodýlem. A jak mu Maxine – absolutně netušíce – jen o sekundu unikla ze spárů. To bylo možná trošku přehnané. I když důvod to mělo k jedné pozdější scéně. Největší překvapení bylo asi zjištění, kdo je tentokrát tím monstrem. Pokud chcete opravdu zaujmout (a možná vlastně i šokovat) dejte hlavní role záporáků dětem nebo naopak seniorům. Nevím, co je vlastně děsivější. Ale líbil se mi motiv stařenky, kdy zatoužila po dávno zašlé slávě. A protože moc dobře věděla, že už ji ona nikdy mít nebude, rozhodla se, že to nebude mít ani nikdo jiný. Druhá půlka pak nasadila slušné tempo a přidala více akčních scén. A taky brutality. Což všemu akorát prospělo. Od začátku bylo jasné, že to Maxine přežije. I když jsem to i přál „kostelní myšce“ v podání Jenny Ortegy.

Snažil jsem se v celkovém příběhu najít nějaké nelogičnosti, ale naštěstí se nepodařilo. Téma filmu je jednoduché, jen to prostě zpočátku pomalu plyne. A co se týká herců, tak kromě Ortegy jsem nikoho předtím v žádném filmu asi neviděl. Ale obsazení bylo v pohodě. Musím zopakovat svou chválu, jakým stylem byl celkový film natočen – opravdu to působilo moc dobře. A vraždy jsou krásně brutální a krví se nešetří. Těším se na prequel a zároveň poté později i na celkový závěr trilogie. Je vidět, že Ti West je opravdu talentovaný filmový tvůrce, kterému horory jdou. Dovede vytvořit napínavou atmosféru a děj, který má hlavu a patu. Už teď se těším na další jeho filmy.

Carrie [1976]

Stephen King je bez pochyby můj absolutně nejoblíbenější spisovatel vůbec. Opravdu musím smeknout před jeho aktivitou. Je to nevysychající pramen perfektně vykreslených postav, míst a příběhů. Než jsem začal s četbou jeho jednotlivých knih, nejdříve jsem viděl pár zfilmovaných adaptací. Stále ale mám za to, že kniha by v tomto případě měla mít vždy přednost. Ano, některá zpracování jsou skvělá, ale stejně nikdo nemůže dokonale napodobit celou knihu. Někdo si buďto vybere jen takové ty hlavní části a mnohé důležité momenty vynechá nebo to celé pojme prostě po svém. Chápu, že filmy jsou primárně dělané i pro ty diváky, co vůbec nečtou. Ti následně pak hodnotí film jako každý jiný a nezastavují se nad nesrovnalostmi. Ostatní, kdo knižní předlohu znají, pak mají možnost srovnání, jak moc se lišila podoba určité postavy, když četli knihu a posléze, když ve filmu viděli herce, který danou postavu nakonec ztvárnil. Na jednu stranu si myslím, že vidění adaptace před přečtením předlohy taky má co do sebe. Divák ví, jak postava ve filmu vypadala a lépe si ji v knize přiřadí. Já osobně to mám tak, že když čtu první knihu, mám o podobách hlavních hrdinů jen velmi hrubou představu. A od chvíle, kdy to uvidím zpracované na filmovém plátně, už pořád v hlavě budu mít určitého herce přiřazeného k té postavě. Pravda, filmy nám poněkud ubírají z fantazie. Ale zase někdy nám může přinést i jiný vizuální zážitek (mám na mysli různé speciální efekty), který si v knize jinak musíme pouze hrubě představit.

Po dlouhém úvodu se konečně dostávám k samotnému zamyšlení. Carrie má u mě tu zvláštnost, že to bylo vůbec poprvé, co jsem nejprve četl knihu a teprve poté viděl první filmovou verzi od Briana de Palmy. Naposledy jsem snímek viděl asi tak před deseti lety a teď jsem si to pouštěl znovu. A přesto na svém původním hodnocení nehodlám nic měnit. Je pravda, že teď si pochopitelně už knihu úplně nevybavím. Ale o to víc mě to momentálně přesvědčilo, abych si v nejbližší době tu knihu znovu přečetl – ten první Kingův román, který dopsal díky své manželce, která rukopis Carrie vytáhla z koše a „donutila“ svého manžela dílo dokončit. To ona, Tabitha Kingová, měla asi ten nejzásadnější vliv na to, že se z Kinga stal jeden z nejslavnějších spisovatelů v žánru. Teď při druhém zhlédnutí má poněkud nevýhodu oproti tomu prvnímu, protože tehdy jsem knihu četl opravdu velmi krátce před filmem. Takže nemůžu teď srovnávat. Ale můžu hodnotit, co jsem viděl. Carrie je beze sporu zásadním Kingovým dílem. A pouhé dva roky po vydání tohoto prvorománu světlo světa spatřila první z mnoha a mnoha filmových adaptací Stephena Kinga. Je zajímavé, že při úvodních titulcích je spisovatelovo jméno psáno špatně – Steven namísto Stephen. Netuším, zda to byl záměr nebo jen prostá chyba. Carrie představuje postavu, kterou, jakožto typ, King použil ve více dílech. Tedy utlačovaný hrdina, který v zásadě není zlý a nechce nikomu ublížit, ale okolnosti ho k tomu donutí. Opravdu velmi musím pochválit Sissy Spacek, která byla za svůj výkon zaslouženě nominována na Oscara, ale slavnou sošku nakonec nezískala. Což je opravdu škoda, protože by si ji naplno zasloužila. Stejně jako druhá nominovaná, tentokrát jen ve vedlejší roli, Piper Laurie, která úplně neskutečně hrála její nábožensky fanatickou matku (svým způsobem mi připomněla jednu z postav z Mlhy). Takovou matku by opravdu nikdo nechtěl. Její výkon byl tak přesvědčivý a myslím si, že ji potkal osud, o který si říkala a plně si ho zasloužila. Samozřejmě nejzásadnější částí celé Carrie je asi maturitní ples. Tam se to, co Carrie držela celou dobu v sobě, uvolní v celé své síle. Myslím si, že i ona sama byla překvapená, co se v ní skrývalo. Celý film je vlastně o pomstě. Ono pak je ve výsledku úplně jedno, když to „odnesou“ i nevinní. Ponížili Carrie a ta se konečně rozhodne, že si to nenechá líbit. Nikdy nezapomenu na vytřeštěné oči Sissy Spacek. A následné promítání několika úhlů kamery najednou. To určitě ovlivnilo celý filmový svět. Vím, že vzniklo několik adaptací tohoto Kingova románu a já sám jsem kromě tohoto viděl i remake z roku 2013. Ale určitě tuto verzi od Briana de Palmy považuji za zdaleka nejzdařilejší. V kvalitě adaptace Stephena Kinga to je považováno za asi nejlepší, spolu se Zelenou mílí a Vykoupení z věznice Shawshank od Franka Darabonta. Opravdu skvělá práce.

Den Díkůvzdání [2023]

No teda! Přemýšlím, když jsem naposledy změnil hodnocení ve chvíli, když už přímo píšu zamyšlení. Ale v tomto případě to udělám. Plný počet si totiž ten film ale naprosto zaslouží. Nijak se netajím tím, že mám opravdu velkou slabost pro krváky a gore obecně. Problém některých hororů je, že buď vražda není přímo vidět anebo sice vidět je, ale žádné brutality se ve výsledku nedočkáme. Často to je kvůli přístupnosti. A velmi často to je opravdu škoda, protože „čistá“ scéna prostě tak dobře nepůsobí.
V případě Thanksgiving mě velmi nalákal samotný trailer. Jasně, to je účel teaseru, ale tady se to velmi povedlo. Vraždících maniaků v maskách jsme už viděli spoustu. Ale přeci jenom tento konkrétní look záporáka stojí za to. Pro Američany je Den Díkůvzdání spolecně se čtvrtým červencem nejspíš nejvýznamnějším svátkem. Slaví totiž, jak první osadníci začali osidlovat břehy Ameriky a vlastně jejich první setkání s Indiány. Jenomže doba od Columba velmi postoupila a podobně jako Vánoce jsou tyto svátky více a více jen o komerci a penězích. Zatímco u nás je Black Friday takřka celý rok, v Americe v podstatě jen na jeden den. A tam navíc mají opravdové extra slevy. Slyšel jsem, jak v ten den lidi šílí a stojí kilometrové fronty a že to skoro vypadá, jako by měl nastat konec světa. Vždy jsem o tom ale jenom četl, nikdy jsem to neviděl. A právě úvodní scéna davového šílenství je prostě…šílená! Toaster zdarma pro prvních sto lidí! V tu chvíli i ti nejslušnější lidé ztratí veškeré zábrany a stanou se z nich zvířata. Dav sice byl již divoký předtím, ale stejně za ten masakr určitou měrou může těch pět, šest hlavních postav, kteří šli bočním vchodem, aby následně uvnitř supermarketu dav ještě více dráždili a provokovali. Takže úvodní scéna musela být úplnou spásou pro všechny brutalitu-milujících diváků. A tak by to mělo být – že vás začátek snímku doslova nakopne. A hned z první vraždy bylo jasné, že o další bruality nebude nouze. Ani se mi nechce pomyslet, jak by snímek vypadal, kdyby prostě dostal nižší rating. Naštěstí si Eli Roth prosadil svou. A to je setsakramensky dobře! Bylo super, že všechny vraždy byly různorodé – dočkali jsme se rozpůlení těla a vyhřezlých střev, useknutí prstů na cirkulárce, rozdrcení hlavy palicí, uškrcení a přetočení hlavy o 180 stupňů… Už jsem zmínil dokonalý vzhled záporáka. Sice trochu lehce připomíná Guye Fawkese, ale mě bavil a to hodně. Stejně jsem svým způsobem vždycky obdivoval všechny vrahy v maskách, když mnohdy mají velmi omezené vidění. A ano, přiznám se, že i tady v tomto snímku jsem spíše fandil Johnu Carverovi. A musím uznat, že mám „naštěstí“ schopnost nepoznat identitu vraha dříve, než ji ke konci filmu odhalí. Nějaké nápady možná mám, ale vždy jsem tak nějak překvapený, když zjistím, kdo se ve skutečnosti pod tou maskou celou dobu skrýval. Při sledování jsem věnoval pozornost tvaru a velikosti postavy a některé „adepty“ jsem vyloučil. Ale dále jsem tomu nevěnoval pozornost.

Původně jsem tomuto snímku dal hodnocení 4/5. A to především z toho důvodu, že tam pro mě bylo několik rádoby vtipných scén a opět některé hororové klišé (nejlepší je útěk před vrahem na zemi po čtyřech). Vím, že ty „humorné“ scény jsou tam pro odlehčení. Mně ale vyloženě vadí. Pokud se někdo chce bavit, ať se koukne na komedii. Takže to byl důvod, proč po návštěvě kina horor Thanksgiving nedostal ode mě nejvyšší hodnocení. A jak jsem zmínil v úvodu, ke změně došlo opravdu, když jsem napsal první větu tohoto zamyšlení. Prostě a jednoduše mě velmi zaujaly jednotlivé vraždy a že se na násilí, krvi a brutalitě vůbec nešetřilo. Opět pro mě totálně neznámí herci. Ale je stejně zvláštní, že ve většině případů se ten daný herec na tu konkrétní postavu velmi dobře hodí. Je pravda, že scéna u slavností večeře v závěru mohla být ještě trošku brutálnější (mohla při ní zemřít minimálně ještě jedna postava). Ale celkově naprostá spokojenost. A ano, jednoznačně film zařadím mezi mé TOP. Ke konci roku mám v plánu zveřejnit přehled toho nejlepšího hororového, co nám přinesl rok 2023. A vím, že právě Thanksgiving bude jednoznačně mezi prvními pozicemi. V tomto případě se jasně ukázalo, že někdy se vyplatí o daném snímku zpětně popřemýšlet. Dělám to sice spíše minimálně, ale někdy si to změnu hodnocení zaslouží. Toto bylo opravdu super!

Smrtelné zlo: Probuzení [2023]

Když jsem před lety viděl dnes již kultovní Raimiho trilogii Evil Dead, přiznám se, že z počátku jsem byl lehce v rozpacích. Čistý horor je v podstatě jen ten úplně první snímek z roku 1981. Ty další mají už velkou příměs komedie. Nicméně po zhlédnutí seriálu Ash vs. Evil Dead jsem si hlavní postavu Ashe Williamse natolik oblíbil, že ho dnes řadím mezi mé nejoblíbenější hororové ikony. Ale s celkovým hodnocením této série to mám trochu jako na houpačce. První film byl skvělý, ale ne nejlepší – za ten považuji díl druhý. Třetí Armáda Temnot je pro mě zcela určitě nejslabší a musel jsem mu udělit jen a pouze průměrné hodnocení. Při oznámení připravovaného remaku v roce 2013 jsem byl spíše skeptický – přece jenom ve většině případů remake nic zásadně nového nepřinese, i když děj třeba přesune do současnosti. Jenže pochopitelně výjimka potvrzuje pravidlo a tak tento nový Lesní duch (tento český název se mi nelíbí) si ode mě vysloužil maximální možné hodnocení. Hlavně se tam dočkáme více mého milovaného gore.

Od prvních informacích o chystaném pokračování této hororové série jsem byl nadšen – ale zároveň jsem se lehce bál možné kolísavé kvality příběhu, jak už to u dalších dílů v sériích bývá. Sice zůstala myšlenka jednoho místa, ale velmi jsem ocenil, že místo další chaty v lese jsme se tentokrát přesunuli kamsi na předměstí do „paneláku“. Ono tedy je nutné podotknout, že filmy zasazené do jedné místnosti či místa mají to úskalí, že to diváky může začít nudit, pakliže není skvělý scénář. Tady se to ale rozhodně povedlo. Už jen úvod snímku je perfektní a let kamerou mi okamžitě evokoval původní filmy s Ashem. Stejně by mě zajímalo, co vlastně ti lidé vidí, když ti démoni na ně letí. Láká mě to zjistit, ale zase na druhou stranu bych byl nejspíše zklamaný, kdybych to věděl. Takhle to je vlastně dobře, protože jen divák sám může použít svou fantazii a představivost. Další plus tohoto nového horůrku vidím v tom, že jsem již dlouho neviděl tak sympatické duo hlavní hrdina-záporák. Tady to bylo opravdu skvělé a musím velmi ocenit maskéry za povedené masky a celkově efekty. Komu vadí třeba jen drobné říznutí nože a z toho pár kapek krve, pro toho tento film asi nebude. Protože tady se doslova budete koupat v hektolitrech krve. Tvůrcům cením odkaz na Kubrickovo Osvícení (odkazů na jiné horory tam možná bylo více, ale já jsem zaznamenal pouze tento). Samozřejmě není pravidlo, že když je film hodně gore, tak že je to vždy skvělé. Ale tady to bylo perfektní. Ve filmech mi často vadí dětští herci, ale v tomto v případě to bylo naprosto na pohodu. A doufám, že ty děti u hororů zůstanou, i když pak vyrostou. Vlastně k celému hereckému ansámblu nemám co vytknout. Možná by filmu slušelo více jump scarů, ale to si zase tvůrci vynahradili potoky červené. Je vidět, že se Evil Dead dostal do dobrých rukou. Je samozřejmě škoda, že tam již není Bruce Campbell (ve filmu se prý někde objevil, ale absolutně jsem ho nezaregistroval). A taky jsem dlouho přemýšlel nad názvem. Má to evokovat pokračování jakési druhé série od remaku z roku 2013? Přeci jenom je zvláštní, že Evil Dead 2 se u nás prostě uvádí jako Smrtelné zlo 2 a přitom přitom Evil Dead (jak 1981, tak 2013) se překládá jako Lesní duch (u originálu je český alternativní festivalový název právě Smrtelné zlo).
Nový Evil Dead Rise je perfektní podívaná a pro milovníky gore subžánru ho mohu velmi doporučit. Stopáž tak akorát, sympatičtí herci, dobrý příběh a skvělé efekty. Jen dál takových filmů. Protože ty fakt opravdu můžu.