Štítek: outsider

Christine [1983]

Jsem opravdu moc rád, že jsem se rozhodl znovu podívat na filmové adaptace pana Kinga. Kromě Osvícení jsem si nejvíce pamatoval právě z této aktuální Christine. Vím, že hned moje první seznámení s tímto filmem se mi hodně líbilo, ale musím říct, že kdyby to bylo možné, tak bych teď opětovně to své hodnocení klidně ještě zvednul. Je to opravdu dobře natočené a hlavně musím pochválit, že jsem tam prostě a jednoduše nenašel žádná hluchá místa. Je úžasně neskutečná proměna hlavního Arnieho. Kdyby si toho jednoho dne nevšiml prakticky-do-šrotu-vhodného Plymouthu Fury z roku 1958, nejspíš by stále byl šikanovaným outsiderem. Dokonce i jeho nejlepší kamarád Dennis nechápe Arnieho posedlost. Snaží se ho od toho odradit, ale když některým lidem něco vleze do hlavy, nic je před tím nezastaví. A sama Christine vycítí, jak je do ní Arnie blázen. Pro toho teenagera je to auto vším. Myslí si, že ho vlastní, ale je to přesně naopak.
Stejně to je úžasný nápad. Auto, které samo myslí a dokáže se regenerovat. Film obsahuje mnoho legendárních scén – hořící Christine; vejde se do úzké uličky i za cenu vlastního sebepoškození; jak probíhá její sebeoprava; poslední scéna, kde vyjde najevo, že ani po sešrotování tím její budoucí řádění neskončí. Je vidět, že John Carpenter jako režisér byl skvělá volba. Pouhý rok před tím šla do kin jeho legendární Věc. Sice jsem od něj viděl zatím jen pouze čtyři filmy, ale o jeho kvalitě svědčí to, že jsem těm všem snímkům vždy dal to nejvyšší hodnocení. A v případě Christine jsem opravdu vůbec neváhal. Film mě zaujal už od první scény z továrny na auta. obsazení je sympatické. Při samojízdě Christine jsem si s nostalgií vzpomněl na legendárního KITTa z Knight Ridera. Pokud bych ale přeci jen musel filmu vytknout aspoň jednu věc, tak by to asi bylo, že v českém znění autu říkají Kristýna. Vím, že to je možná pro někoho zajímavější, když se doslova překládají i názvy, ale dle mého by bylo mnohem lepší, kdyby se zachoval originální název, který by se ani nepotřeboval skloňovat. Ve výsledku to vlastně ani chyba není, protože to stejně zůstává jednou z nejlepších Kingových adaptací a klidně si to zařadím k mým TOP hororům vůbec. K ústřednímu tématu auta se Stephen King ještě později vrátil minimálně ve fenomenální knize Z Buicku 8 (i když pochopitelně v jiném smyslu), o jejíž filmovém zpracování se již delší dobu mluví.

Očekávám, že se ke Chritine ještě někdy v budoucnu znovu vrátím. Patří totiž k filmům, jejichž opětovné zhlédnutí nevadí, nenudí a není vůbec na škodu. Snímek obsahuje skvělé efekty a opravdu mě baví. Ačkoliv se o auta absolutně vůbec nezajímám, v tomto Plymouthu Fury bych se někdy chtěl aspoň na chvíli projet (samozřejmě ne s duší Christine hahaha). Myslím si, že se John Carpenter velmi dobře držel předlohy. Škoda, že jsem nemohl vidět přímo premiéru v kině. Film je opravdu povedený a moc si jeho každé zhlédnutí užívám. Kéž by takových snímků bylo stále víc a víc. Dokonalá super práce filmařského řemesla. Výborné. Skvělé!

Carrie [1976]

Stephen King je bez pochyby můj absolutně nejoblíbenější spisovatel vůbec. Opravdu musím smeknout před jeho aktivitou. Je to nevysychající pramen perfektně vykreslených postav, míst a příběhů. Než jsem začal s četbou jeho jednotlivých knih, nejdříve jsem viděl pár zfilmovaných adaptací. Stále ale mám za to, že kniha by v tomto případě měla mít vždy přednost. Ano, některá zpracování jsou skvělá, ale stejně nikdo nemůže dokonale napodobit celou knihu. Někdo si buďto vybere jen takové ty hlavní části a mnohé důležité momenty vynechá nebo to celé pojme prostě po svém. Chápu, že filmy jsou primárně dělané i pro ty diváky, co vůbec nečtou. Ti následně pak hodnotí film jako každý jiný a nezastavují se nad nesrovnalostmi. Ostatní, kdo knižní předlohu znají, pak mají možnost srovnání, jak moc se lišila podoba určité postavy, když četli knihu a posléze, když ve filmu viděli herce, který danou postavu nakonec ztvárnil. Na jednu stranu si myslím, že vidění adaptace před přečtením předlohy taky má co do sebe. Divák ví, jak postava ve filmu vypadala a lépe si ji v knize přiřadí. Já osobně to mám tak, že když čtu první knihu, mám o podobách hlavních hrdinů jen velmi hrubou představu. A od chvíle, kdy to uvidím zpracované na filmovém plátně, už pořád v hlavě budu mít určitého herce přiřazeného k té postavě. Pravda, filmy nám poněkud ubírají z fantazie. Ale zase někdy nám může přinést i jiný vizuální zážitek (mám na mysli různé speciální efekty), který si v knize jinak musíme pouze hrubě představit.

Po dlouhém úvodu se konečně dostávám k samotnému zamyšlení. Carrie má u mě tu zvláštnost, že to bylo vůbec poprvé, co jsem nejprve četl knihu a teprve poté viděl první filmovou verzi od Briana de Palmy. Naposledy jsem snímek viděl asi tak před deseti lety a teď jsem si to pouštěl znovu. A přesto na svém původním hodnocení nehodlám nic měnit. Je pravda, že teď si pochopitelně už knihu úplně nevybavím. Ale o to víc mě to momentálně přesvědčilo, abych si v nejbližší době tu knihu znovu přečetl – ten první Kingův román, který dopsal díky své manželce, která rukopis Carrie vytáhla z koše a „donutila“ svého manžela dílo dokončit. To ona, Tabitha Kingová, měla asi ten nejzásadnější vliv na to, že se z Kinga stal jeden z nejslavnějších spisovatelů v žánru. Teď při druhém zhlédnutí má poněkud nevýhodu oproti tomu prvnímu, protože tehdy jsem knihu četl opravdu velmi krátce před filmem. Takže nemůžu teď srovnávat. Ale můžu hodnotit, co jsem viděl. Carrie je beze sporu zásadním Kingovým dílem. A pouhé dva roky po vydání tohoto prvorománu světlo světa spatřila první z mnoha a mnoha filmových adaptací Stephena Kinga. Je zajímavé, že při úvodních titulcích je spisovatelovo jméno psáno špatně – Steven namísto Stephen. Netuším, zda to byl záměr nebo jen prostá chyba. Carrie představuje postavu, kterou, jakožto typ, King použil ve více dílech. Tedy utlačovaný hrdina, který v zásadě není zlý a nechce nikomu ublížit, ale okolnosti ho k tomu donutí. Opravdu velmi musím pochválit Sissy Spacek, která byla za svůj výkon zaslouženě nominována na Oscara, ale slavnou sošku nakonec nezískala. Což je opravdu škoda, protože by si ji naplno zasloužila. Stejně jako druhá nominovaná, tentokrát jen ve vedlejší roli, Piper Laurie, která úplně neskutečně hrála její nábožensky fanatickou matku (svým způsobem mi připomněla jednu z postav z Mlhy). Takovou matku by opravdu nikdo nechtěl. Její výkon byl tak přesvědčivý a myslím si, že ji potkal osud, o který si říkala a plně si ho zasloužila. Samozřejmě nejzásadnější částí celé Carrie je asi maturitní ples. Tam se to, co Carrie držela celou dobu v sobě, uvolní v celé své síle. Myslím si, že i ona sama byla překvapená, co se v ní skrývalo. Celý film je vlastně o pomstě. Ono pak je ve výsledku úplně jedno, když to „odnesou“ i nevinní. Ponížili Carrie a ta se konečně rozhodne, že si to nenechá líbit. Nikdy nezapomenu na vytřeštěné oči Sissy Spacek. A následné promítání několika úhlů kamery najednou. To určitě ovlivnilo celý filmový svět. Vím, že vzniklo několik adaptací tohoto Kingova románu a já sám jsem kromě tohoto viděl i remake z roku 2013. Ale určitě tuto verzi od Briana de Palmy považuji za zdaleka nejzdařilejší. V kvalitě adaptace Stephena Kinga to je považováno za asi nejlepší, spolu se Zelenou mílí a Vykoupení z věznice Shawshank od Franka Darabonta. Opravdu skvělá práce.