Měsíc: Říjen 2022

Co se hororových žánrů týče, na předním pozicích se vždy objeví exorcismus. Patří mezi mé velmi oblíbené. I když si to upřímně přesně nepamatuji, za můj první horor považuji kultovní klasiku Vymítač ďábla z roku 1973. A od té doby tento žánr mám velmi rád. Prey for the Devil je po dlouhé době další takovýto do sbírky. A za mě osobně musím říct, že se to povedlo a to velmi. Ano, možná mi při sledování jiných snímků s exorcismem unikl takový ten detail, že daný obřad vždy dělali prakticky pouze muži a ne ženy. Ale nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Proto ani nevím, zda tomu tak je i ve skutečnosti (i když popravdě je pro mě exorcismus stále jen otázkou filmu a fikce). Tady se v podstatě celý děj odehrává na jednom místě. Ale to mi ani nevadilo. Nenudil jsem se, ani jsem vlastně nenašel jediné hluché místo. A navíc se mi velmi líbilo, jak se vymítaný démon dostal do vymítače. Ať přemýšlím jak chci, nepamatuji se, že bych to už někdy dříve viděl. Pro větší přehlednost se film zaměřuje pouze na jedno vymítání (pokud nepočítám sestru otce Danteho), ale možná by šlo do toho zapojit i více lidí. A opravdu jsem netušil a překvapilo mě, že Natalie je ve skutečnosti dcera Annie. Konec snímku na mě sice působil trochu otevřeně, jako by to bylo připravené na další pokračování, ale jinak spokojenost. Nějaké ty lekačky se tam najdou a postavy jsou celkem sympatické a vesměs se chovají logicky. Kromě Virginii Madsen se opět jedná o obsazení pro mě neznámých herců. Ale to vůbec nevadí. Nic to totiž nemění na faktu, že jsem z kina odcházel spokojený. Úplně asi na 100% to hodnotit sice nemůžu, ale celkově to je super.

Tak nám zabili Michaela… Nebo ne? Nejsem příliš velkým milovníkem předělávek a remaků. Ale občas se to povede a je to dobré. U Halloweenu se mi líbily i verze od Roba Zombieho. Ale stejně Michael Myers (alespoň pro mě) asi nikdy nebude na úplně top místech v hororových postavách. Ano, je to klasika a je dost populární – ostatně když někde vidím nějakou anketu oblíbenosti, můžu v podstatě dopředu říct, že když je tam on, tak to s největší pravděpodobností vyhraje. Pomalu se ploužící maniak, který vás beztak vždycky dostane. Ale i tak to je geniální postava, kterou v roce 1978 stvořil John Carpenter (spolu s Debrou Hill). Od té doby se série pěkně rozrostla. Ale baví mě, že skoro ve všem je alespoň trochu stále zapojený i samotný Carpenter – minimálně, co se soundtracku týče. Samotná znělka je přímo dokonalá a ačkoli i z jiných hororů jsou poměrně zajímavé, na tuhle prostě nic nemá a dle mého názoru nikdy nic mít nebude. A fakt, že v každém filmu se vždy trošku liší (stejně tak jako samotná Michaelova maska), je prostě jen důkazem, jak moc je populární.

Nová Halloweenská trilogie je myslím dost povedená. Zajímavé je, že naprosto ignoruje veškerá dosud vzniklá pokračování a v podstatě pouze navazuje na originální snímek, jen se přesuneme o 40 let později do současnosti. Ale tady si neodpustím jednu takovou poznámku, že v tom případě si nemyslím, že by Laurie Strode byla na svého bratra tak připravená, pokud by se pravidelně rok co rok nevracel do rodného Haddonfieldu. Ale to nechme stranou. Podobně jako Jason Voorheese ani Michael nemluví a v podstatě se nijak neprojevuje. Opět si neodpustím poznámku, že podle mého by Laurii dávno normálně zabil jako ostatní, kdyby chtěl. Ale to zase nechme stranou. Je vidět, že David Gordon Green je zručný režisér. Na svém kontě má jak komedie, tak i vážnější dramata. Ale rád bych od něj viděl i více hororů – a to originálních. Ale zase musím říct, že konkrétně s Halloweenem si poradil dobře. Z té jeho nové trilogie se mi asi nejvíc líbil druhý, tedy Halloween Kills (zvláště úvod s hasiči). První byl pro mě spíš průměrný, protože jsem si říkal: Nojo, jen další remake. Laťka se tedy sice zvedla, ale na konci zase poklesla. A to hlavně z toho důvodu, že Halloween je především o Myersovi a v závěrečném snímku v podstatě celou dobu není vidět a naplno si ho užijeme až takřka v poslední patnáctiminutovce. Jako jo, je zde hezky ukázáno, jak člověk (v tomto případě Corey) může snadno a velmi rychle propadnout zlu. Ale Michael stejně měl dostat prostě více prostoru. Ale zase je hezké, že jsme konečně naplno viděli, jak skutečně vypadá. A myslím, že bychom měli všichni smeknout před tím, že navzdory tomu jak byl zdeformovaný, sílu a bystrost v podstatě ani moc neztrácel.

A přes to všechno nevěřím, že je to naprostý konec. Trošku mě to vábí přirovnat k Dětské hře, kde se Chucky na konci každého dílu zničí, aby se mohl v tom následujícím zase nějakým způsobem oživit. A producenti tak budou známé značky ždímat a ždímat stále dál, dokud to jen půjde. Vím, že se David Gordon Green momentálně připravuje na remake kultovní klasiky Vymítač ďábla. A dost možná toho také bude trilogie, ostatně jako u původního snímku. Věřím, ale že to bude v dobrých rukách. Celkově totiž tuto novou Halloweenskou trilogie hodnotím pozitivně. A i když to místy mělo i své mouchy, nemohu říct, že by to byla úplná katastrofa, jak to občas u jiných předělávek bývá. Ale vlastně v tomto případě se v podstatě ani přímo o remake nejedná, spíše to je sequel. Ale povedený.

Režiséra Davida S. Goyera znám spíše jako scénáristu (i když popravdě jméno samotné mi nic neříká :D). Film The Unborn je teprve čtvrtý pod jeho taktovkou. A ač má podprůměrné hodnocení, mně se celkem líbil. Ze začátku jsem se bál, kam to celé bude směřovat. Ale vzhledem k tomu, že první oficiální horor, ke kterému se hlásím, je klasika všech klasik – Vymítač ďábla z roku 1973, jsou mi horory s vymítáním velmi blízké. Občas to ale bylo lehce přehnané a nepřišlo mi vůbec zajímavé údajné napojení na Osvětim. Ale možná právě díky podle mě povedené scéně s vymítáním jsem tomu dal vyšší hodnocení. Jinak celkově je scénář takový, že jen tak tak drží pohromadě. To, že se tvůrcům podařilo do filmu dostat větší herecké jména jako Gary Oldman a Idris Elba, je sice pěkné, ale jinak bych trošku scénář ještě přilepšil. Bez již několikrát zmíněného vymítání by se pravděpodobně jednalo o čistý průměr.

Herci jeli podle slabšího scénáře, takže obsazení jinak hodnotit nemůžu. A ačkoliv se film jistě inspiroval jinými snímky, ale měl i svou atmosféru. Také efekty mohu pochválit. A když osm z deseti lidí vidí film podprůměrně a spíš až negativně, je dobře, že tu stále je někdo, komu se to i přesto (nebo právě proto) líbí. Neříkám, že to nemohlo být lepší, ale za mě jinak spokojenost.

Ještě před oficiální premiérou jsem všude možně četl, že se jedná o nejlepší horor roku se spoustou lekaček a že by měl trochu více rozvířit poněkud průměrné hororové vody z poslední doby. Film je dost povedený, ale určitě za sebe nemůžu říct, že bych to zařadil mezi absolutní TOP (v tom za letošek určitě vede The Invitation a Nope). Hned z počátku musím říct, že je tam dost znát inspirace z hororu It Follows. Sice to nevadí zas až tolik, protože jinak je ten snímek celkem originální. I když trošku matně si pamatuji na nějaký krátkometrážní film s obdobnou tématikou. Režisér Parker Finn je pro mě zcela neznámý (na kontě má dle ČSFD.cz pouze dva krátkometrážní snímky), ale zcela upřímně si myslím, že by to mohl být další nadějný hororový scénárista a režisér. Hlavně přinášet originální a neotřelé snímky – to je, oč tu běží.

Rád bych zmínil první dvě věci, čím mě film Smile zaujmul. Jednak to je perfektně vybraná hudba, která úplně přesně pasovala na použitá místa a dokonale dotvářela skvělou atmosféru. A o to by hororovým tvůrcům mělo jít především. Hudba je sice jen jeden z faktorů, který z filmu dělá skvělý film, ale rozhodně není zanedbatelný. Další věc, co se mi líbila, byl samotný název snímku – blikající, který se objevil zhruba po úvodní čtvrt hodině. Samotné téma entity, která se schovává za jakoby obyčejnou emoci jako je úsměv, se mi dost líbil. Stejně je to zajímavé, když si vezmete, že k úsměvu člověk potřebuje jen okolo patnácti svalů, zatímco zamračení jich vyžaduje asi čtyřicet. Když se někdo usmívá, je nám automaticky a přirozeně sympatičtější. Samozřejmě je úsměv a úsměv. Někdy to totiž také může být projevem nějaké psychické poruchy.

Z kina jsem přeci jen odcházel spokojený. Škoda jen, že to nebylo úplně stoprocentně originální a čerpalo to i z jiných hororů. Jinak pro mě absolutně neznámé herecké obsazení se skvělo do filmu hodilo. Lekačky tam byly, i když podle chvály různých recenzentů jsem jich čekal více. Finální monstrum vypadá dobře. Ale konec se trošku dal předvídat (upřímně, pro mě to byla jedna ze dvou možností jak to dopadne). Ano, bavil jsem se. Konec roku se již pomalu, ale jistě blíží, a tak bych byl moc rád, kdyby se do té doby ještě objevil aspoň jeden horor, který bych mohl zařadit mezi své TOPy.