Anakonda: Honba za krvavou orchidejí [2004]

Takovýchto podobných filmů už vznikla kvanta. A všechny do puntíku patří do béčkové kategorie. Takové série jako Sharknado jsou vyloženě pro pobavení a rozhodně se nemůžou brát vážně (tady bych to mnohdy zařadil i mezi céčko). Někdy mi je až trapně za ty herce, co do toho jdou. Jenže pokud nejste nějaká mega star, která si role může vybírat, berete prostě vše, co se naskytne. Vždyť kolik dnešních „velký“ herců začínalo v maličkých roličkách. Ale zase na druhou stranu nebýt těchto filmů, nevznikla by celá tato podkategorie hororů. Většinou to kazí laciné, do očí bijící umělé a nepřirozené efekty. A velmi chabý scénář. Herci můžou dělat co můžou, ale přeci jen se řídí tím, co pro ně někdo napsal. V této kategorii nevěřím na improvizaci, protože u všech těchto snímků jistě před natáčením existuje scénář (je to sice béčko / céčko, ale věřím, že i tak to je film jako každý jiný). Kvalitu komentovat nebudu, protože i áčkové filmy mají samozřejmě své brilianty a odpady.

Věděl jsem tedy do čeho jdu. Očekával jsem….nebo spíš jsem tušil, že to bude zase další katastrofa, která ale trošku zároveň i pobaví. A vskutku mě to pobavilo, ale kupodivu v pozitivním smyslu. Což to obecně v této podkategorii není určitě pravidlem (ano, stejně jako jinde i tady se najdou světlé výjimky).
Tady kupodivu fungoval i scénář. Přiznám se, že teď už si nevybavím, jak přesně ten tým „rádoby“ vědců přišel na elixír mládí v podobě květů té vzácné orchideje (ale určitě to nějak ve filmu bylo zmíněno). Ano, trošku přitažené za vlasy mi přišel ten hlavní zvrat, kdy se zjistilo, že nepřirozeně dlouhý život obřích hadů zajišťovaly ty titulní exotické rostliny. Jako celkově to působilo až nepřirozeně – myslím jako obecný nápad s tou dlouhověkostí. Ale co, bral jsem to jako součást příběhu. Vím, že existuje mnoho druhů hadů a mnozí z nich můžou dosahovat velkých rozměrů, ale nevím nakolik by ty zobrazené anakondy byly reálné. Ale nechal jsem to být a neřešil to. Asi tak od půlky fimu mi bylo zhruba jasné, jak to skončí. Nejvíc na mě asi zapůsobila scéna s pavoukem. Jako to v reálu by byla asi ta vůbec nejhorší smrt, když jste zcela paralizovaní a jen se můžete dívat, jak za pár vteřin vás čeká jistá smrt a vy s tím nemůžete absolutně nic dělat…
Anacondas: The Hunt for the Blood Orchid je i přes svou béčkovou kategorii zábavný a mě osobně to bavilo. Příběh je celkově takový smysluplný a nenašel jsem tam moc hluchá místa. Nejsem herpetolog a tak nemůžu porovnat zobrazenou extra dlouhou délku titulních anakond. Ale věřím, že jsme jako lidstvo zdaleka neprobádali všechna tajemství deštných pralesů a tak je docela možné, ba i pravděpodobné, že podobná monstra tam žijí. Od tohoto filmu jsem prakticky neočekával nic a přesto jsem byl mile a příjemně překvapen. Nejlepší herec byl pochopitelně Kong – drobná opička doprovázející celou výpravu. Ale i ostatní podali slušné herecké výkony. U podobných hororů mnohdy usínám, ale v tomto případě se to vůbec nestalo. Je vidět, že když se najde schopný scénárista, může i takovýto film, který mnohdy v hodnocení končí v odpadu, udělat výjimku a umístit se (aspoň dle mého názoru) mnohem výše. Ano, bavilo mě to.

Z hadů mám respekt a dalo by se říct, že i fóbii. Dokonce i v zoo za sklem si udržuji značnou vzdálenost. Stačí si jen vzpomenout na první díl Harryho Pottera, jak se Dudley opíral o sklo terária a pak se tam dovnitř propadl. Někde jsem slyšel, že fóbie se můžete aspoň částečně zbavit tím, že tomu svému strachu budete po troškách čelit. Jako jasně, tím, že si takhle hady pustím na tabletu, nehrozí, že by na mě najednou vyskočili z obrazovky. Ono je taky rozdíl, když je sledujete v nějakém pořadu a když je pak vidíte v reálu tváří v tvář. Neříkám, že mi je jejich sledování ve filmu nějak extra příjemné, ale samozřejmě se to dá vydržet.

13 duchů [2001]

Říká se, že tisíc lidí, tisíc chutí. Jinými slovy – co se líbí jednomu automaticky neznamená, že se to bude líbit druhému. V tomto případě se řadím k té druhé skupině. Všude možně jsem na Thir13en Ghosts četl samou chválu. Jediné, co jsem o snímku věděl, bylo, že se jedná o remake z šedesátých let (konkrétně z roku 1960). Znáte to, když vás všude možně pozitivně na něco lákají a pak jste z toho akorát zklamaní? Tak to se mi přesně stalo. Abych zpočátku jen nehanil, musím pochválit vizuální stránku. Duchové jsou vyobrazeni fakt parádně. A i celkový skleněný dům je pro oko působivý. Dále chválím výběr hlavních herců. Ač jsem příliš nesledoval seriál Můj přitel Monk, jeho představitel Tony Shalhoub je opravdu nepřehlédnutelný. Ale mé největší potěšení bylo zjištění, že další výraznou postavu hraje jeden ze dvou vrahů původního Screamu z roku 1996, tedy Matthew Lillard.
Co mi ale na snímku chybělo byla absence větších krvavých scén, kterých by se dalo určitě využít (vlastně tam gore scény prakticky vůbec nebyly). Jenže problém je, že celkový film je koncipován jako „family friendly“ a tak tam moc násilí být nemohlo, aby byl přístupný i mladším divákům. Však je to taky uděláno minimálně částečně jako komedie. Pokud tam byly nějaké lekačky, tak jsem je buď zaspal nebo je vůbec neregistroval. Já nevím, příběh by mohl být propracovanější. Opravdu to na mě působilo spíše jako fantasy rodinný film s malými prvky hororu. A možná v mých třiceti letech jsem nebyl ta pravá cílová skupina. Jasně, věděl jsem minimálně podle zařazených žánrů k filmu, že to bude hororová komedie – tedy spojení, které jsem nikdy nedokázal spolknout. Ano, najdou se samozřejmě výjimky, kde se mi tyto pro mě zcela protikladné žánry ve společné kombinaci líbily. Takže z této strany by někdo mohl namítnout, proč jsem se na to vlastně díval, když „horrorcom“ ze své podstaty absolutně doborovolně nevyhledávám. Jak jsem uvedl, můžou být v tomto směru výjimky. V tomto případě jsem se prostě a jednoduše ke zhlédnutí nechal „přemluvit“ v podstatě samými pozitivními doporučeními na internetu.
V některých (pro mě spíše nepravděpodobných) situacích může dojít k tomu, že při opětovném druhém zhlédnutí po nějakém čase na film změním názor a hodnocení. Jenže v tomto případě mě již další rewatch prakticky nečeká, protože silně pochybuju, že by to nějak ovlivnilo celkový názor na tento snímek. Pro korektnost nebudu nikomu vyčítat, že toto bude pro danou osobu jako TOP a absolutně nejlepší horor. Je zcela a totálně normální a přirozené, že každý má tu svou hranici „vkusu a líbivosti“ někde jinde. V tomhle opravdu je třeba být tolerantní. Já neumím psát recenze. Proto tu mám místo toho kategorii nazvanou „Zamyšlení“. A to obsahuje jen čistě můj osobní názor a pocit z daného filmu. Občas se mi totiž stalo, že prakticky všemi haněný a sepsutý horor u mě vyvolal naprostý opak.
Je možné, že časem se kouknu i na těch původních 13 Ghosts z roku 1960. Někdy je originál lepší než remake, ale to rozhodně není pravidlo. A vice versa. Toto novější zpracování mě prostě absolutně vůbec nezaujalo. Takže v podstatě opravdu chválím prakticky jen vyobrazení duchů, ale když musím snímek hodnotit celkově i s příběhem, tak to hodnocení rapidně klesá. Pro rodiny asi dobré, ale určitě se z toho dalo vytěžit mnohem více. Za mě tedy zklamání.