Měsíc: Září 2023

Ve víru ohně

Ta barva ho naplno pohltila. Nebyl to jeden odstín. Napočítal jich celkem tři, i když by klidně mohl odpřisáhnout i pět až šest. Mocný sluha, ale zlý pán, říká se. Samozřejmě to rčení dávno chápal, jen teď ho ještě hlouběji pochopil. A dávalo mu větší smysl. Dokud ho hlídáme, je to v pohodě. A když se pokusí o vzpouru, můžeme ho ještě zkrotit. Jenže čas od času využije naší chvilkové nepozornosti a zaútočí způsobem, který zná jen on. Opravdu stačí jen nepatrné zaváhání z naší strany a ze sluhy se rázem stane pán. Mocný pán. A pokud je nám štěstěna nakloněna a nám se ho přeci jenom podaří aspoň částečně zkrotit, stejně má nad námi navrch a vyhrává on. A cokoliv byť jen olízne jazykem, už nezůstane v původním stavu. To je jedna z jeho předností. – dokáže měnit stav a podstatu věcí. Prapůvodní účel je ztracen. Při naší rychlé reakci se nám to sice alespoň částečně podaří obnovit, ale stejně to dané věci ubere z původní vlastní síly a užitku.
Nikdy nad tím vlastně nepřemýšlel. Ale teď, když hledí do jeho nejčistší nahé formy, se jeho pohled na něj rapidně změní. Náhle, jako by pochopil jeho pravý pravý úmysl a tvář. Možná si to přeci jen namlouvá. Možná on jen chce, aby si myslel, že to pochopil. Nechává se unášet jeho mocným tancem v rytmu transu. Zatím není schopen (či snad hoden) pochopit jeho skutečnou podstatu. Zírá do jeho nahého, odhaleného charakteru, ale jeho mozek zatím nedokáže uspokojit a ukojit jeho hlad po vědění. Touží o tom dozvědět se o něm více, ale prozatím toho není jednoduše schopen. Prozatím totiž může jen vnímat jeho barvu a cítit jeho žár. Samozřejmě by toho toužil poznat více, úplně po tom lační, ale on mu to nedovolí. Ne. Zatím ne. Musí totiž nejprve zjistit, zda-li je tím pravým. Někteří si totiž myslí, že již dosáhli toho pravého vědění, ale on ví své. A to, že právě teď to cítí nejsilněji, stále to neznamená, že si ho nakonec zvolí. To je nejdůležitější si uvědomit – oni si tu nevolí, to on si vybírá. To on jedině uzná, zda je daný individuál toho jednoduše hoden.
Dívá se přímo do plamenů. A nic z toho mu neprobíhá hlavou. Prozatím vnímá jen barvu
(v až šesti odstínech)
a víc nic. Má sice pocit, že by minimálně chtěl vnímat i něco víc,
(žár)
ale jednoduše to nedokáže. Ještě ne. Ještě není tím pravým vyvoleným.
Na čele se mu narodí první krůpěje potu. Ani je nevnímá, jak mu pomalu začínají stékat po špinavém čele. Stále jen hledí do plamenů. Zírá a ani nemrkne. Bojí se totiž, že jen jediná nepatrná chvilička nepozornosti by ho navždy připravila o spojení, po kterém tak prahne.
Teprve nyní začíná vnímat ten šepot. Zdá se, že se snad šíří ze všech směrů. Naslouchá ve snaze alespoň částečně porozumět. Slyší šepot, ale nedokáže blíže rozklíčovat jednotlivé věty a slova. Přijde mu to nespravedlivé. Kdyby ten šepot aspoň vůbec neslyšel! Najednou má pocit, že už to není jeden hlas; už to jsou jich tisíce a stovky. A jestliže již předtím nedokázal blíže identifikovat a rozklíčovat hlas jeden, nyní má za to, že je přeci jen slyší srozumitelněji. Naslouchá jim, byl by je snad dokázal pochopit, ale to by ty tisíce nemohly mluvit najednou v jeden okamžik.

Olízne si rty a jazykem ucítí pochuť benzínu. Zostří zrak a zjistí, že celou dobu zírá na svou hořící ruku. Od škrtnutí zapalovače uběhly necelé dvě vteřiny. Ale i během tohoto mikročasu mu bylo dovoleno poznat víc, než za celý svůj život. Plameny se šíří nekontrolovatelnou rychlostí. Už to není jen dlaň s prsty. Nyní mu už dlouhý jazyk
(v šesti odstínech)
olizuje celou paži, aby se na rameni svezl na druhou stranu. Teprve nyní ucítí tu vůni – smrad spáleného masa. Jeho vlastního masa. Zdá se, že mu krk slouží jako jakýsi izolant, kam (zatím) plameny nemůžou. Pochopitelně on pusu chce olíznout až úplně naposled. Chce ho totiž slyšet. Uplynuly čtyři vteřiny. Plameny se právě teď zaměřují na hrudník a břicho. Chlupy se škvaří. A nyní poprvé, jako by si všechno teprve začínal uvědomovat. A až teď se mu z úst dere ven nelidský jekot. Můžete být jakkoliv silní, ale přesto v jeho moci nikdy němí nebudete. Paradoxně a zcela nesmyslně mu blýskne hlavou, jaký byl důvtipný, že se před tím svlékl do naha. Tak se to totiž mnohem snáze šíří.
Začaly mu hořet genitálie. Nyní je v tom samém stavu, v jakém před pětadvaceti lety přišel na svět – bez chlupů, dokonale hladký, s chybějícími zuby.
I když zuby se vlastně jako jediné celistvé najdou. Najde je jeho čtyřletá dcera, když si hraje s kamarády na schovávanou a jako super skrýš najde ve sklepě, ve kterém se stále svítí. I přesto se jí podaří šlápnout do popela svého sebevražedného otce. Přitom špičkou bačkůrky kopne do tátových zubů, které se s křípotem přesunou na druhou stranu místnosti, kde ještě sebou vyzývavě blýsknou.

Sklepem se začne jako rakovina šířit neutišitelný holčičí jekot, křik a pláč.

Temná okna [2023]

Vím, že můj brácha by to za horor rozhodně nepovažoval. Ale home invasion ve skutečnosti je samotný podžánr hororu. Občas mám pocit, že kdybych nějaký konkrétní film viděl doma a ne v kině, asi bych to vnímal a hodnotil jinak. Já ale miluji čtvrteční premiéry. Ta samotná atmosféra v potemnělém sále má prostě co do sebe. Původně jsem chtěl úvod k tomuto zamyšlení napsat delší, ale už mě nějak nenapadá jak. Protože se toriž obávám, že tato moje „recenze“ nebude moc dlouhá.
Víme, že se stala nehoda. Sice se ke konci filmu dozvíme, co se asi stalo, nicméně úplně to vysvětleno není a my se můžeme jen domýšlet, jak to ve skutečnosti bylo a co tomu úplně předcházelo. Odjet do domu (tady to rozhodně chata není!), aby trojice kamarádů přišla na jiné myšlenky po tragédii, zní celkem jako fajn nápad. Jsem rád, že tam hlavní postavy jsou v podstatě jen tři (pokud nepočítám vraha), protože je samozřejmě mnohem jednoduší se v celém příběhu dobře orientovat. Celé by to mohlo být pojaté jako takové tragické drama s happy endem. Dům sám o sobě není absolutně vůbec strašidelný a aby se divák leknul, jen se v určitou chvíli zvýší hlasitost hudby. Líbilo se mi neustálé zhasínání a opětovné zapalování svíček u malého oltáře. Už jen pocit, že někdo byl v domě, aby to udělal, je velmi zneklidňující. Dle mého názoru dlouho trvalo, v podstatě až do třičtvrtě filmu, než se něco trochu začalo dít. Každý se se ztrátou kamarádky vyrovnává po svém. Líbilo se mi využití nahrávky jako důkazu. Ale přeci jen mi to přijde divné. Dobře, Ali volala svému tátovi a nechala to zvonit, protože to nebral. On si to pak celé nahrál. Jenomže háček je v tom, že během flashbacků v autě u Ali nikde není položen ten její mobil. Myslím si, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam třeba jen kratičký záběr na něj byl. Ale stejně – kdo by si chtěl nahrávat nějaký hovor? A tím víc, aby ho pak použil jako důkaz? Proč by to někoho vůbec napadlo? Takhle to skoro vypadalo, jako by s tím táta Ali prostě počítal. Ale nejhorší kiks přišel v závěru, který jsem vůbec nepochopil. Proč ten táta na konci Tilly nezabil? Jen jí řekl, že jako trest s tím bude muset žít do konce života. A to jako proč? Vždyť tak to ona měla už předtím hned po té nehodě?! Celý film se z mého pohledu držel těsně nad průměrem a ke konci, kdy dojde ke konfrontaci s vrahem, jsem chvíli přemýšlel ještě o vyšším hodnocení. To bych dal, kdyby přeci jenom se Tilly na konci předávkovala. Jenže ona si vesele odjíždí v policejním autě. To mě vyloženě zklamalo.
Jak jsem zmínil, celkově snímek balancoval na hranici čistého průměru a lehkého nadprůměru. Možná přeci jenom o finálním lepším hodnocení rozhodla samotná atmosféra kina. Na další opětovné zhlédnutí mě to ale rozhodně nenalákalo.

Sestra II [2023]

Jubilejní desátý film z veleúspěšného univerza The Conjuring, který roku 2013 filmovému světu představil malajsijský rodák a hororový mág James Wan. On sám sice na režisérské židli seděl jen dvakrát, ale na ostatní filmy ze série aspoň dohlížel jako producent. První dva filmy V zajetí démonů pod jeho taktovku jsou velmi dobře divácky i kriticky hodnocené. Pod to se klidně podepíšu i já. U ostatních snímků ze stejného univerza se vystřídalo několik různých režisérů (ačkoliv někteří se na tuto pozici vrátili). A jak má každý svůj styl, trošku se to odráží i na kvalitě. Jednou z nejvýraznějších postav celé série je určitě démon Valak, který má podobu děsivé jeptišky a který se poprvé objevil v The Conjuring 2 (legendární scéna s obživlým obrazem). Bylo jasné, že dříve či později tato oblíbená postava dostane svůj vlastní film, kde se více dozvíme o její minulosti. V roce 2018 se diváci dočkali. A mě osobně velmi potěšilo obsazení mé oblíbené herečky Taissy Farmigy (mladší sestry známější Very, která je s celým Conjuringem silně spjata). Ačkoli celkové hodnocení na ČSFD je v podstatě čistě průměrné, já jsem se bavil hodně a užíval jsem si to. A zvlášť povedená je samotná představitelka Valaka, tedy herečka Bonnie Aarons. Byla to skvělá volba protože díky jejímu unikátnímu vzhledu maskérům „stačilo pouze její tvář natřít na bílo, přidat falešné zuby a kontaktní čočky“. A pochopitelně celkový kostým je velmi povedený.

Na plakátech k aktuálnímu snímkuThe Nun II se tvůrci snaží diváky nalákat tvrzení, že je se jedná o největší zlou entitu v celém tomto univerzu. S tím vlastně souhlasím, protože jak jsem zmiňoval, vzhled démona je opravdu velmi povedený a celkově se mi moc líbí. Možná až tak, že Valakovi vlastně nejvíc fandím ze všech ostatních postav. Nejsem si upřímně jistý, kdy jsem poprvé zaznamenal zvěsti o tom, že se chystá pokračování původní Sestry. A asi zpočátku mi to přišlo jen zbytečné s úmyslem vytřískat z toho co nejvíc, co půjde. Svým způsobem je to pravda, ale řádění Valaka je zde skvělé a líbilo se mi to, i když si to zcela nejvyšší hodnocení ode mě neodneslo, ač k tomu nebylo daleko. Byl bych rád, aby budoucí hororoví tvůrci trochu pozměnili podobu současných hororů a zvláště se vyvarovali poněkud opakujících se klišé. A to zejména, když se ozve odněkud záhadný zvuk, určitě se tam nepůjdu hned podívat. Samy od sebe se otevřou dveře a tak do nich nenakouknu, ale pěkně se vzdálím. Nebudu se v potemnělé místnosti ptát, jestli tam někdo je (démon či vrah se díky odpovědi určitě neprozradí). Nebudu spokojený pouze s jednou „smrtelnou ránou“, ale abych parafrázoval Zombieland – udělám ještě double tap…

Role sestry Debry mi přišla jen taková doplňující a kdyby tam nebyla, nějak zásadně by mi to vlastně ani nevadilo. Byla super myšlenka, že Valak po Evropě cestoval minimálně částečně v těle sympatického Maurice. U tohoto druhého dílu jsem se trochu obával, že bude nějak zásadně navazovat na díl první, který jsem si přeci jenom po pěti letech příliš do detailů nepamatoval. Naštěstí dvojka by klidně obstála jako samostatný film. Sice se dočkáme jakýchsi „flashbacků“ a vysvětlení, ale i pro toho, kdo původní film neviděl, tento bude působit srozumitelně. Dále oceňuji do děje zapojeného ďábla v jedné z klasických podob, tedy jako černý kozel Philip. Musím teď trošku porovnávat. Původní snímek z roku 2018 mě velmi zaujal svou originalitou, protože přeci jenom jsme se o Valakovi v druhém Conjuringu příliš mnoho nedozvěděli (pokud si tedy dobře vzpomínám). A příběh, který mu scénáristé přidělili a vymysleli, určitě není špatný. Z kina jsem opravdu tehdy odcházel velmi spokojený a plný dojmů. V případě pokračování to přeci jen tak stoprocentně dokonalé nebylo. Jednak mi přišel původní film dostatečný samo o sobě bez nutnosti přídavku a také jsme se o Valakovi nedozvěděli nic moc nového. Některé lekačky byly často předvídatelné a tak nepůsobily tak, jak by měly. O hororových klišé v chování některých postav jsem se již zmínil. Úvod snímku není vůbec špatný a přiznám se, že mi v té části vůbec nedošlo, kdo to tam odcházel od kostela. Vše samozřejmě později bylo vysvětleno. Nejpůsobivější jsou pochopitelně scény se samotným Valakem. A v původním snímku ústřední sestra Irene v podání Taissy Farmigy zde v pokračování byla poněkud upozaděna a děj se soustředil na mladou školačku.

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že závěr filmu dal jasné znamení o zničení Valaka, jsem si takřka jistý, že se s oním démonem ještě několikrát setkáme. Přeci jenom se jedná o zlovolnou entitu, která vždycky a za každých okolností najde způsob, jak se vrátit (a doufám, že ne jen kvůli vidinám dalších zisků producentů a tvůrců). Musím, či spíše chci přehodnotit můj seznam hororových superhrdinů, kterému na čele vévodí Freddy Kruger, Pennywise, Art The Clown či Ash Williams. Valak tam bude také mít své pevné místo. Je to postava, která má charisma, má skvělý vizuál a moc naplno si přivlastnit scény, ve kterých se objeví. Ještě jednou díky za démona, kteremu vdechla život skvělá Bonnie Aarons. A ač jsem úplně ze začátku o druhé Sestře při jejím prvotním oznámení neměl velké mínění (viděl jsem za tím jen zisk), tak mě to mile překvapilo. Pár much to mělo, to sice ano, ale celkově svět Conjuringu se mi velmi líbí a tohle to do toho univerza prostě zapadá a patří tam. Takže jsem teď trošku povolnější případnému třetímu pokračování. Samozřejmě se příběh démonické jeptišky nedá ždímat donekonečna a třeba by se tvůrci mohli zaměřit i další postavy, které se v průběhu těch deseti filmů objevily.
Doporučil bych tedy The Nun II pro zhlédnutí v kině? Já si myslím, že ano. Má to dobrou atmosféru a i když se to někdy dá čekat, občas se prostě leknete. Potěší návrat původních herců a jejich postav (Valak, Irene, Maurice) a i když se děj odehrává v podstatě jen na jednom místě, nevadí to tolik. Valaka si užijete bohatě a to neskutečné charisma na vás prostě předá a vy si to taky prostě užijete.
Vše samozřejmě také záleží na celkových celosvětových tržbách, ale i tak se dá předpokládat, že bude ještě další díl. Jestli to bude jen zbytečně natahovaná kaše či tvůrci přijdou ještě s něčím originálním, je otázka, o které se dá debatovat hodně dlouho. Nechme se tedy překvapit.

Bestie [2022]

Na tento survival horror mě přivedl můj starší brácha, který říkal, že nebudu litovat. Měl pravdu, i když naprosto plnohodnotné hodnocení si snímek ode mě neodnesl. Což ale vůbec neznamená, že se mi to nelíbilo. Idris Elba je skvělý herec, i když se přiznám, že já osobně jsem ho v mnoha filmech ještě neviděl. Ale je sympatický. A tady mu role doktora sedla perfektně. Je super, že v příběhu není příliš postav, protože to akorát více umocňuje celkový zážitek, kdy tříčlenné rodině jde doslova o život. Když tak nad tím přemýšlím, tak Afrika je jedním z nejzajímavějších a a zároveň pro mě nejtajemnějších kontinentů naší planety. Je to prostě úplně jiný svět. A vždycky mě fascinovala tamější příroda a zvířata. prostě vidět volně běhající slony, žirafy či antilopy musí být zážitek na celý život. Nemyslím si, že bych měl někdy možnost tento černý světadíl navštívit. Ale nějaké ty dokumenty jsem pochopitelně viděl a je to celkově fascinující.

Ve volné přírodě jsem lva naživo nikdy neviděl. Nemůžu tedy posoudit velikost bestie (ano, vím, že to bylo udělané pomocí CGI). I v reálu to je obří šelma, která prý může vážit až 250 kg. Takže člověk komplet beze zbraně by neměl proti němu šanci. Ve filmu nebylo nijak zmíněno, že by se jednalo o nějakého hybrida. Proto mě zpočátku trochu zaráželo označení jednoho z žánrů tohoto filmu jako horor. V tomto případě by to asi nemuselo být, ale zase na druhou stranu jenom z označením thriller by si snímek nevystačil. Já osobně si totiž thriller představuji jako film ze současnosti, kde třeba jsou mafiáni, není nouze o napětí a nic nadpřirozeného. Ano, vím, že některé horory se tu hranici mezi thrillerem a hororem snaží bourat (teď mě narychlo napadá jen série Scream). Jenomže horory jsou také velmi často stavěny na přežití hlavních postav. Takže v tomto ohledu to kritérium hororového žánru splňuje. To, že úhlavní lev byl větší než dva ze začátku (a finále) snímku ještě nedokazuje, že je to něco, co by v reálu nemohlo být. Rozdíl mezi nimi nebyl zas tak markantní. Nejvíc se mi asi líbila ta celková myšlenka filmu – totiž, že lev se mstí člověku, který mu nějakým způsobem ublížil (vybil jeho smečku). A pochopitelně zvířeti je jedno, koho si na pomstu vybere. Nevím proč, ale hned ze začátku filmu jsem věděl, že to to všichni z rodinky přežijí. Největších akcí se sice dočkáme vlastně spíše pouze a jen s bestií, ale celkově to má dobrou atmosféru. Štve mě, že stále existují individua (lidé to rozhodně nejsou), kteří zabíjejí zvířata, jen aby z nich dostali hřívu, srst či rohy a ty mohli zpeněžit (za těžký prachy). Bohužel peníze hýbou světem a to je pravidlo, které bude platit navždy. A tomu lvovi se tedy absolutně nedivím, že prahne po tom, aby ublížil (zabil) ty, kteří ho připravili o jeho vlastní rodinu.

Závěrem tedy můžu říct, že se mi film líbil a užil jsem si ho. Malilinkaté mínus má možná finále snímku, kdy Elba a lev spolu bojují. Osobně si myslím, že by doktora ten lev bez problému usmrtil. Dobře, sice už byl nějakým způsobem zraněný, ale když na vás skočí téměř třísetkilový obr…no, nevím… Takže to je možná moje jediná výtka, ale jinak film nijak v ničem nenudí a má i sympatické postavy. Takže vlastně doporučuji.