Měsíc: Říjen 2023

Démon ve mně [2023]

Na toto jsem byl velmi zvědavý. Zvláště proto, že výjimečně v USA byla premiéra o měsíc dříve než u nás. Obecně platí, že si k novým hororům dopředu nečtu synopse. To myslím platilo i o tomto snímku. Ale hlavně mě nejvíc zaujal samotný název. Počítal jsem, že to bude další vymítačský horor a tak jsem doufal, že by mohl být aspoň něčím obzvláštěn. Tentokrát jsme ochutnali Indii. Je fascinující, kolik různých kultur a lidí na Zemi žije. To, co je doma běžné a „normální“, to v cizině fascinuje a možná i udivuje. Indie je zvláštní země. Nikdy mě nelákalo a neláká ji navštívit. Působí totiž na mě strašně špinavě. Ale je i plná tajemství, zvláště co se jejich náboženství týče.

Nejdřív bych chtěl upozornit na několik hororových klišé, které mě už nebaví, jak se neustále opakují. Skoro každý film začíná krátkou scénou, kde uvidíme úhlavní monstrum – tedy, my ho neuvidíme, většinou to je jen v náznacích a ve stínech. To má pochopitelně nalákat na zbytek filmu. I když se často stává, že je to jediná akční scéna, protože pak strašně dlouho trvá, než se v příběhu skutečně něco začne dít. A navíc ten úvod mnohdy ani s celkovým filmem tolik nesouvisí. Pochopitelně jsou i výjimky. Další věc, která se opakuje a velmi mě irituje – jak nejlépe utéct monstru, které nás napadne a my spadneme na zem? No jedině stále se plazit po zemi a nejlépe ještě pozadu. Jojo, tak nejlépe a hlavně nejrychleji utečeme. Mnohdy mi to připomíná nejhorší a nejvíc přehnanou smrt v dějinách kinematografie (zasvěcení jistě vědí, co mám na mysli). Těch klišé je fakt hodně a tak nemá cenu je všechny zmiňovat – nejlepší je se rozdělit, jít do temných místností bez baterky a volat, zda tam někde někdo není… A opravdu nejhorší je, že se neustále tyto klišé recyklují a v každém filmu se opakují.

Prvotní nadšení z tohoto hororu (dané především zajímavým názvem), ale brzy pominulo, no a ve výsledku mi z toho prostě vyšel jen o trošku lepší průměr. Nemám moc rád, když se rozjede nějaká scéna, ale pak se nedokončí. Jako beru a chápu to tak, že tvůrci chtějí diváka nalákat a udržet v napětí. Jenže když jsou neustále jen naznačovány a nejsou dotaženy do konce, to moc nemusím. Kvalitní horor se pochopitelně obejde bez lekaček na každém rohu. Ale já si osobně myslím, že jen naznačování akce a následné nedokončení v divákovi je totožné jako v Cimrmanovi prvek očekávání následováný prvkem zklamání. A těchto nedokončených scén v tomto konrétním filmu It lives inside bylo na můj vkus až příliš. První větší akce se dočkáme na houpačce, která se celkem povedla. Dále musím velmi kladně ohodnotit samotný vzhled monstra, který je naprosto dokonalý. Je ale veliká škoda, že si ho naplno užijeme jen v několika posledních minutách snímku. Přitom by tam mohl být mnohem déle. Za nejlepší vymítání budu vždycky považovat to v klasickém Vymítači ďábla z roku 1973. Tady to vlastně vymítání v pravém smyslu asi vlastně ani nebylo. Ale až v závěru jsem si uvědomil, jak v podstatě zbytečný a nesmyslný byl celý název filmu. Když se to doslova stane až úplně na konci snímku. A ostatně celá závěrečná scéna mi příliš zajímavá nepřišla. Prostě ve výsledku je tento film průměr, ale ne úplně čistý, ale lehce nad. Jsem ale rád, že se „použila“ pro nás cizí indická kultura. To určitě bylo oživením snímků, které jsem viděl v poslední době.

V posledních zamyšleních si víc a víc uvědomuji, že než o snímcích samotných se v nich spíše věnuji hororovému žánru obecně. Ostatně, vím a již jsem to i dříve avizoval, že prostě a jednoduše neumím psát recenze. Mým úkolem není úplně napsat pro a proti. Vždycky to bylo jen o mých vlastních pocitech, ale právě většinou se o snímku začínám zmiňovat až v posledním odstavci a to jen zběžně a okrajově. Nemá smysl tu psát dopodrobna děj (ostatně si ho stejně příliš do detailů nepamatuju). Jsou to prostě jen mé osobní pocity a jak obecně vnímám horor. A právě při těchto „nedějových“ částí zamyšlení si víc a víc uvědomuji, proč tak miluju tento velký žánr zvaný horor. Tento web vlastně pro mě slouží jako takový deník, do kterého si zapisuji své myšlenky. A současně rád objevuji nové (nebo někdy jen pro mě nové) horory. Je parádní, jak je tento žánr zajímavý a komplexní. A už teď se těším na další film, který uvidím. Ať už mé celkové hodnocení dopadne jakkoliv.

Vymítač ďábla: Znamení víry [2023]

Bohužel totální zklamání. Dle mého to je film, který se znaží jen přilákat vytřískat co nejvíc z úspěšného snímku z roku 1973. Režisér David Gordon Green má na svém kontě především komedie. Když před časem oznámil, že chystá pokračování kultovního Halloweenu, nejprve jsem byl trošičku skeptický. Vím, že Michael Myers je kultovní hororová postava a v rámci různých anket a žebříčků se vždy umísťuje na předních pozicích, ale ke mě si cestu moc příliš nenašel. Přesto jsem Gordonově trilogii dal šanci. A musím říct, že oproti obecnému diváckému zklamání já byl naopak velmi spokojený. No dobře, je třeba si říct, že oživování úspěšných filmů a značek dělají producenti především kvůli ziskům a možná také proto, že to chtějí přiblížit mladší generaci, která původní snímek třeba ani nezná. Už jsem se k tomu asi dříve vyjadřoval a tak nechám na každém, aby si na remaky udělal názor podle sebe.

Vím, že Gordon již dříve avizoval, že stejně jako s Halloweenem hodlá z Vymítače udělat trilogii. Pravděpodobně tomu dám šanci, i když popravdě první mě dost zklamal. Respektive jsem asi čekal, že bude dost navazovat na původní kultovní snímek. Z traileru mě nejvíc nalákala typická píseň Mikea Oldsfielda Tubular Bells. Té jsme se bohužel ve výsledném snímku prakticky nedočkali. Podle mě je The Exorcist: Believer vhodný spíš pro ty, kteří původní film neviděli. Ti aspoň nemůžou mít tendenci srovnávat. A tím pádem si to více užijí. Mě osobně třeba také poněkud vadilo, že posedlá nebyla jedna, ale dvě holky. Na jednu stranu je to zajímavý nápad. Ale pak jsem se v tom tím pádem trochu ztrácel. A nejzbytečnější na celém filmu? Rozhodně cameo Ellen Burstyn a Lindy Blair. K čemu tam byly, když to s původním filmem nijak nesouviselo? Asi na to chtěli tvůrci prostě jen nalákat.
Opravdu mi to celé přišlo jen jako ždímání úspěšného filmu. Dobrá, když se oprostím od „přímého pokračování“ a budu to brát jako komplet samostatný film, bohužel mi to přijde jako průměrný horor o exorcismu. Jen tentokrát je posedlých najednou víc. Vizuálně je to povedené, ale to bohužel nestačí. A navíc je to strašně dlouhé. Bezmála dvouhodinový film by měl mít „zajištěný“ poutavý scénář, aby se diváci nenudili. Já nevím, celé mi to přišlo nemastné neslané a žádná z postav se mi nevryla pod kůži, že bych jí fandil. To pochopitelně nemusí nic znamenat. Další výtka je v tom, že po úvodu snímku strašně dlouho trvá, než se něco konečně začne dít. Neříkám, že je nutné mít lekačky hned na začátku, ale v tomto filmu těch pár, co tam bylo, se dalo dost předvídat.
Abych snímku nekřivdil, nedal jsem mu ve výsledném hodnocení odpad. Má to učitou atmosféru a i výběr herců není špatný. Ale jinak to je dost podprůměrné. Pravda, asi jsem čekal větší navázání na původní film. I když na druhou stranu je pravda, že ten jsem relativně nedávno znovu viděl a nějaké pokračování mi nepřišlo vůbec nutné. Já prostě nového Vymítače chápu tak, že slouží jako přilákání mladších diváků, příp. těch, kteří původní snímek neviděli. Vůbec nikomu neberu, že z tohoto nového zpracování bude nadšen. Svůj názor na to jsem řekl. Dle mého by to tedy mělo být určitě kratší a mělo by se víc zapracovat na scénáři. Opravdu ty dvě holky vyvolaly démona tím, že jedna z nich chtěla mluvit se svou zesnulou matkou? No dobře, to ještě tak nějak beru. Ale nějak jsem asi v kině zaspal nebo mi uteklo vysvětlení, jak se pak z ničeho nic dostaly na tu farmu. Ale jak je možné, že to byl zase démon Pazuzu, který pak znovu poznal Chris MacNeilovou a připomněl jí její dceru Regan? A jeden z největších nesmyslů? Když Chris řekne, že ona vymítat neumí a vlastně ani nemůže a vzápětí to stejně dělá? No a jak pak za to dopadla? Zkrátka – na konci filmu jsem měl v hlavě víc otázek než odpovědí. Ale zase na druhou stranu se mi líbilo, že na konci to přežila jen jedna z dívek. To byl zvrat, který jsem vůbec nečekal.

Takže ve výsledku mě tento první díl nové trilogie vyloženě zklamal. Protože jsem si říkal, že když předešlá Gordonova Halloweenská trilogie celkově obecně pro větší většinu diváků byla zklamáním a mně se naopak líbila, tak jsem si právě říkal, že něco podobného se může stát i s Vymítačem. Ale na druhou stranu je ještě brzo dělat předčasné závěry. Za dva roky by se měl v kinech objevit druhý díl. Je otázka, jak moc bude celá trilogie na sebe navazovat. Na další film do kina opět nejspíše zase půjdu a budu doufat, že tentokrát bude lepší. Tento tedy nic moc.

Saw X [2023]

Ohledně celé série Saw jsem se již dříve zmiňoval. Proto jen ve zkratce – poprvé se mi to vůbec nelíbilo, po nějakém čase jsem tomu dal druhou šanci a pak se to stalo mou oblíbenou hororovou sérií. A díky celosvětovému úspěchu se z Jamese Wana stala hvězda a žijící legenda žánru. Někomu možná může vadit to, že jednotlivé díly na sebe příliš chronologicky nenavazují. Mám na mysli to, že v dalším a dalším novém filmu jsme se zase trochu více dozvěděli o minulosti, médii zvaného Jigsawa. John Kramer. To je beze sporu jedna z nejzajímavějších hororových postav, která kdy byla vytvořena. A dle mého je jeho označení sériový vrah, či prostě jen vrah, zcela zcestné. Sám to několikrát zopakoval, že on sám nikdy nikoho nezabil. A to je pravda. Proto se mi mnohem více pro něj líbí, že je jakýsi (pravda, zvláštní) životní kouč. To je rozhodně lepší označení. Chce dát druhou šanci těm, kteří si dříve svého života nevážili. Ano, Jigsaw je sice vlastně psychopat, který ale (minimálně dle sebe) dělá dobré věci. Každý se může vykoupit, ale to vždycky znamená zaplatit určitou cenu. I tady platí, že nic není zadarmo. Je opravdu jen pár lidí, kteří prošli celou hrou. Protože původní Jigsawova myšlenka byla, že všechny pasti se dají přežít (bez zranění to ale stejně nepůjde). Jenomže po Kramerově smrti jeho následovník již únikovou cestu nenabízí. Tím ale zabíjí celou jeho myšlenku.

Dosud jsem žádný díl se série Saw neměl možnost vidět v kině. Jsem ale rád, že jsem toto „prokletí“ zlomil právě jubilejním desátým snímkem, nazvaným jednoduše Saw X (klidně by to ale třeba mohlo být i např. Saw Origins, když nad tím teď tak trochu přemýšlím). Zde se nám totiž dokonale a úplně propojí celý život Johna Kramera. Potěšil návrat Amandy i Hoffmana (i když ten se mihne jen na necelou minutu v potitulkové scéně). Mám opravdu radost, že tomuto dílu série nemám absolutně co vytknout. Nejvíc se mi asi líbilo, jak byl i sám Jigsaw donucen na vlastní kůži ochutnat jednu ze svých pastí. Ale pochopitelně mi bylo jasné, že bude mít nějaký záložní plán. Ale přesto jsem takový závěrečný zvrat nečekal. Sice doktorka Pedersonová na konci vyhraje svou hru, ale předpokládám, že stejně zemře. Protože z té zamknuté místnosti se nemá šanci dostat.
Mám opravdu radost, že jsem měl v kině možnost vidět právě konkrétně tento snímek, protože je zcela bezpochyby dle mého skromného názoru úplně perfektní a nejlepší z celé série. A je super, že tři režiséři natočili více než pouze jeden díl z celé frančízy. Tím je vlastně zachována jakási jednotlivost a pospolitost. Někde jsem četl, že by se mohlo jednat o poslední díl této skvělé série. Vlastně proč by ne. Příběh Jigsawa bych klidně tímto považoval za úplný a dokončený. Nejsem si jistý, co by nám případné další filmy mohly přinést nového, aby neopakovaly ty předešlé. Přece jen Tobinu Bellovi je již 81 a je otázkou, zda by se chtěl natáčení ještě zúčastnit. Je pravda, že ty prvních sedm dílů vždy vycházelo po roce. Já osobně bych to už považoval za zcela ukončené. Tak uvidíme, jak to celé dopadne.