Letošní počasí opět nezklamalo. Největší záchvěv zimy byl ke konci listopadu, ale poté to všechno zase slezlo. To k vánoční náladě moc nepřidá. Naštěstí znám jeden recept, jak si ty svátky i bez sněhu udělat veselejší a příjemnější. Pokaždé, když před Vánoci píšu seznam takto zaměřených hororů, tak si říkám, že tentokrát už nic nenajdu. Ale přesto se mi to vždycky nějakým zázračným způsobem podaří. A letos jsem si s tím vyhledáváním dal trošku větší práci. A to dokonce tak moc, že momentálně mám připravené vánoční horory minimálně na dva roky dopředu. Ale jak se znám, příští rok touto dobou si beztak další vánoční krváky budu vyhledávat.
Tento list začnu výletem do Španělska. Co si budeme povídat – převážná většina hororů, která se dostane do našich kin, pochází z USA. Proto si o to víc cením těch ostatních z jiných zemí. Trailer na Kukačky za mě nebyl úplně přesvědčivý, myslím jako že bych ho už měl delší dobu na seznamu k zhlédnutí. Jenže někdy je lepší nic nečekat a nechat se překvapit. A tady se to stoprocentně vyplatilo. Je to film, který se dějově poněkud špatně vysvětluje – musíte ho prostě vidět. Mám rád, když je v hororu zakomponováno psycho. A ano, přiznám se, že jsem velkým příznivcem různých moderních vychytávek. Tady jsme si toho užili dosyta. A když jsem tehdy v půlce listopadu odcházel z kina, stále jsem byl nadšen a vlastně okouzlen z toho, co jsem viděl. A o hodnocení jsem opravdu nemusel vůbec přemýšlet a pochybovat.
Vím, že tento fakt zmiňuju často, ale stejně ho vyslovím znovu. Skutečně velmi miluji horor, ale čemu jsem nikdy nepřišel na chuť je hororová komedie. Už jen ze spojení těchto žánrů z toho prostě nemám dobrý pocit. Tím ale nechci říct, že všechny horrorcomy (jak je nazývám) jsou špatné. A právě tou světlou výjimkou je i zde Renfield. Drákula je klasika, ale v románu od Brama Stokera Drákulův poskok Renfield taky sehraje poměrně důležitou roli. Trošku jsem se divil, že o něm nějaký film nevznikl již dříve. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěl vidět tento snímek, bylo, že v něm ústřední roli hraje Nicholas Hoult, kterého jsem poprvé uviděl naservírovaného ve fenomenálním hororovém Menu z loňského roku. Trailer mě velmi zaujal, i když bylo jasné, že to bude především komedie. Ale ona to ve výsledku byla především parádní podívaná. A některé akční scény či sekvence byly opravdu velmi povedené. Občas se povede, že narazím na horrorcom, co mě baví, chytí a nepustí. Opravdu jsem si to užil.
V nějakém mém zamyšlení jsem zmiňoval svůj vztah k celé sérii SAW. Že prostě nějakou dobu trvalo, než jsem tomu přišel na chuť. Ono totiž, když zkouknete všechny díly tento hororové franšízy, celé vám to najednou začne dávat větší smysl a zjistíte, že John Kramer nechystá pasti úplně neznámým lidem a vždy k tomu má dobrý důvod. A to, že od čtvrtého dílu již Kramer nežije, vůbec nevadí. Díky flashbackům se vše podstatné dozvíme. Proto jsem byl zvědavý na jubilejní desátý film, který je dějově zasazen mezi první a druhý. A musím říct, že to rozhodně je nejlepší díl celé série (ve velmi těsném závěsu je SAW 2). Ať už se to týká nových pastí, je to další kapitola z Kramerova života, na kterou se případně v budoucnu může navázat. Pokud by se toho chopil stejný tým tvůrců, bylo by to opravdu super. Tohle bylo prostě skvělé.
Jak jsme téměř před vrcholem mého TOP hodnocení letošního roku, je tu jeden lepší kousek, než druhý. Pokud bych měl určit největší překvapení roku 2023, byl by to právě Den díkůvzdání. Z traileru jsem se na to těšil, ale neměl jsem vůbec představu, že to bude tak dobré! Ze všech hororových subžánrů mám jednoznačně nejradši gore – ve zkratce čím krvavější, tím lepší. A tady jsme se toho dočkali dosytosti. Bylo super, že všechny vraždy byly různorodé – dočkali jsme se rozpůlení těla a vyhřezlých střev, useknutí prstů na cirkulárce, rozdrcení hlavy palicí, uškrcení a přetočení hlavy o 180 stupňů… A nejlepší na tom všem? Vše se odehrálo přímo před kamerou a ne mimo, jak to u některých, mladšími diváky přístupnějších, hororů bývá. Překvapení v tom nejlepším slova smyslu. Opravdu paráda!
No a jsme na absolutním vrcholu a TOPu. Byl jsem schválně zvědavý, jestli se po půlce dubna do konce roku najde ještě nějaký horor, který předčí právě Evil Dead Rise. Abyste pochopili – všechny výše uvedené snímky si ode mě na ČSFD.cz vysloužily nejvyšší, tedy pětihvězdičkové hodnocení. Ale přesto všechno je právě Evil Dead Rise na těmi všemi ještě o kousíček víc. V předchozím Dni díkůvzdání jsem zmínil svou absolutní lásku a vášeň ke gore. V tomto případě se jedná o skutečně krvavé lázně, kde nejsou litry, ale doslova stovky hektolitrů krve. Mám rád původní Raimiho trilogii (i když každý snímek jsem hodnotil odlišně a nejvíc se mi líbil druhý díl z roku 1987, ač se jedná o můj nepříliš oblíbený horrorcom). Dokonce se mi líbil nový restart série z roku 2013, který je svým způsobem remakem původního, i když v lecčems je prostě svůj. Pokud se chcete o mých pocitech k nejnovějšímu přírůstku série Lesní duch, tedy Evil Dead Rise, dozvědět více, odkážu vás na zamyšlení, protože to píšu vždy maximálně den po návštěvě kina. Ale je to jasná jednička z celého tohoto mého výběru. Proto taky ty TOPy jsme uspořádal od pětky. Všechny zmíněné horory jsou skvělé, ale Evil Dead Rise je prostě kapitola sama o sobě. To je dokonalost sama a z mého pohledu absolutní spása pro oči. Není zhola nic, co bych tomuto snímku měl vytknout. WUNDERBAR!
Další filmy, co stojí za zmínku, ale těsně se nevešly (hodnocení 4/5)
Taková rodinná komedie s lehce hororovými prvky. Věděl jsem do čeho jdu, i když jsem tajně doufal, že by to místy mohlo být brutálnější a krvavější. Škoda nevyužitého potenciálu. Český název je schválně takový chytlavý, protože doslovný překlad – Něco je ve stodole – by upřímně třeba mě vůbec nezaujal. Názvy cizích děl se obecně musí přizpůsobit danému jazyku a publiku. Protože doslovný překlad ve velké většině případů prostě nefunguje. Každoročně před Vánoci již několik let zveřejňuji několik tipů na horory, které se buďto odehrávají přímo o Vánocích nebo prostě jen v zimě. Tento snímek tam pochopitelně přidám taky a to hlavně z toho důvodu, že byl natočen letos. Synopse i trailer vypadaly skvěle a tak to přeci musela být paráda, že jo? No, ne tak docela. Místy jsem se v hlavě v hodnocení ubíral lehce nad průměr, ale nakonec to u toho čistého středu zůstalo. Nedávno jsem v nějakém zamyšlení zmiňoval přístupnost. Mnoho filmů tak trpí, protože se pak tvůrci musí krotit, omezovat a některé scény kompletně sestříhat a vyhodit. A to je fakt škoda. Ono taky záleží, jak k tomu ten daný režisér přistoupí. Když chce udělat fakt brutální řež a krvák (jako například letos Thanksgiving či Evil Dead: Rise), je jasné, že přístupnost musí omezit. Vím, že horory by neměly být pro děti. Ale na druhou stranu se mi nelíbí, když vidím skvělý trailer na horor a když se pak podívám na přístupnost, je tam od dvanácti let. Z mé zkušenosti, když už mám hororů doslova nakoukány stovky, vím, že to prostě bude ochuzené o detaily, mnoho krve se tam taky nedočkáme a všechny vraždy (nebo minimálně absolutní většina) se odehrají mimo kameru. Možná si tvůrci takovýchto mladších diváků přístupných filmů myslí, že tím vydělají více, protože na ten snímek půjde právě třeba celá rodina. Neříkám, že všechny takto nastavené a sestříhané horory jsou špatné. Však horor není jen o krvi a jumpscarech. Ale mnohdy je takového omezení prostě škoda.
Takže Šťastné a krvavé považuji za takovou rodinnou komedii lehce otřenou hororem. Hned úvodní scéna s losem napověděla, že z větší části to bude komedie. Samozřejmě potkat takové mohutné zvíře v reálu asi není nic příjemného, ale tady to bylo samozřejmě udělané s nadsázkou. Bylo zajímavé, jak si tvůrci udělali legraci ze stereotypů Američanů (naivní až hloupí, narážky na střílení a nošení zbraní) a Norů (chlastání alkoholu). Tady dávalo smysl, že mnoho (v podstatě všichni) obyvatelé ospalého norského městečka nově přistěhované rodince rozuměli. Všeobecně se ví, že právě severské národy se hodně učí anglicky už od mala a tak není pro ně větší problém domluvit se. Líbil se mi vzhled jednotlivých „BarnElfů“. Všichni byli podobní a přeci jenom každý úplně jiný. Jen je škoda, že se na ně poměrně dlouho čeká (když nepočítám toho jednoho „zrádce“ ze začátku). Ke konci to tam slušně rozjedou, ale mohlo to být aspoň nějak trochu už i v první půlce filmu. Velké zklamání byla scéna s rampouchem, která mohla být úplně skvělá – je zajímavé, že padající rampouch by dvanáctiletým dětem vadil, ale když se pak v další scéně ukáže už zaražený skrz pusu, to už problém není. Ale o to víc mě pozitivně překvapilo přejetí místní šerifky skútrem. To byla v podstatě nejvíc krvavá scéna z celého snímku. Což je zatraceně škoda. A to jsem se právě divil, že konkrétně tato scéna tvůrcům prošla. Musím dát za pravdu několika komentářům na československé databázi, že jim řádění skřítků připomínalo legendární Gremliny. Jen si nejsem jistý jednou věcí. Když BarnElfové popíjejí alkohol, zdá se, že by poslouchali nahlas hudbu. Tím by ale samozřejmě porušili jedno ze svých pravidel. I když vlastně ne. Teprve teď, když jsem to napsal, ta hudba nahlas svým způsobem smysl dávala. Díky tomu se ještě více dokáží rozzuřit. Víceméně celou dobu při sledování jsem byl přesvědčený, že snímku udělím nadprůměrné hodnocení. Samozřejmě to na TOPku nemělo, ale i tak jsem si myslel, že by se to nad ten průměr dostalo. Nakonec se tomu nestalo. Proč? Již jsem zmiňoval přístupnost. Dále na můj vkus hodně komediálních prvků a scén (možná tak při jedné, dvou jsem se lehce pousmál). Málo krve, málo brutality. A hlavně, že to všichni ti hlavní na konci přežili. Nojo, ale to by jinak nemohlo být přístupné dvanáctiletým. Takže, abych to shrnul. Tím, že si snímek nakonec vysloužil z mé strany úplně čistý průměr, to neznamená, že by se jednalo o špatný film. Některé scény jsou i povedené a skřítci se opravdu povedli. Jenomže pak jsem si vzpomněl na loňský rok, kdy byla takhle před vánoci v kině Šílená noc. Ta sice byla také dost říznutá komedií, ale tam aspoň bylo mnoho akcí a brutálnějších scén. A když jsem si ty dva snímky poté srovnal v hlavě, nebylo by fér, kdyby si oba snímky odnesly totožné hodnocení. Ani jeden ze zmíněných filmů nedosáhl toho nejvyššího ohodnocení, ale ani jsem to prostě nemohl srovnávat. Na letošním filmu s BarnElfy se mi nejvíc líbí český název, který určitě zaujme a je skvělý. Ale jak říkám, víceméně jsem tušil, do čeho jdu a tak úplně zklamaný nejsem. Rozhodně by to mohlo být lepší. Na jedno zhlédnutí to je ale úplně v pohodě.
No teda! Přemýšlím, když jsem naposledy změnil hodnocení ve chvíli, když už přímo píšu zamyšlení. Ale v tomto případě to udělám. Plný počet si totiž ten film ale naprosto zaslouží. Nijak se netajím tím, že mám opravdu velkou slabost pro krváky a gore obecně. Problém některých hororů je, že buď vražda není přímo vidět anebo sice vidět je, ale žádné brutality se ve výsledku nedočkáme. Často to je kvůli přístupnosti. A velmi často to je opravdu škoda, protože „čistá“ scéna prostě tak dobře nepůsobí. V případě Thanksgiving mě velmi nalákal samotný trailer. Jasně, to je účel teaseru, ale tady se to velmi povedlo. Vraždících maniaků v maskách jsme už viděli spoustu. Ale přeci jenom tento konkrétní look záporáka stojí za to. Pro Američany je Den Díkůvzdání spolecně se čtvrtým červencem nejspíš nejvýznamnějším svátkem. Slaví totiž, jak první osadníci začali osidlovat břehy Ameriky a vlastně jejich první setkání s Indiány. Jenomže doba od Columba velmi postoupila a podobně jako Vánoce jsou tyto svátky více a více jen o komerci a penězích. Zatímco u nás je Black Friday takřka celý rok, v Americe v podstatě jen na jeden den. A tam navíc mají opravdové extra slevy. Slyšel jsem, jak v ten den lidi šílí a stojí kilometrové fronty a že to skoro vypadá, jako by měl nastat konec světa. Vždy jsem o tom ale jenom četl, nikdy jsem to neviděl. A právě úvodní scéna davového šílenství je prostě…šílená! Toaster zdarma pro prvních sto lidí! V tu chvíli i ti nejslušnější lidé ztratí veškeré zábrany a stanou se z nich zvířata. Dav sice byl již divoký předtím, ale stejně za ten masakr určitou měrou může těch pět, šest hlavních postav, kteří šli bočním vchodem, aby následně uvnitř supermarketu dav ještě více dráždili a provokovali. Takže úvodní scéna musela být úplnou spásou pro všechny brutalitu-milujících diváků. A tak by to mělo být – že vás začátek snímku doslova nakopne. A hned z první vraždy bylo jasné, že o další bruality nebude nouze. Ani se mi nechce pomyslet, jak by snímek vypadal, kdyby prostě dostal nižší rating. Naštěstí si Eli Roth prosadil svou. A to je setsakramensky dobře! Bylo super, že všechny vraždy byly různorodé – dočkali jsme se rozpůlení těla a vyhřezlých střev, useknutí prstů na cirkulárce, rozdrcení hlavy palicí, uškrcení a přetočení hlavy o 180 stupňů… Už jsem zmínil dokonalý vzhled záporáka. Sice trochu lehce připomíná Guye Fawkese, ale mě bavil a to hodně. Stejně jsem svým způsobem vždycky obdivoval všechny vrahy v maskách, když mnohdy mají velmi omezené vidění. A ano, přiznám se, že i tady v tomto snímku jsem spíše fandil Johnu Carverovi. A musím uznat, že mám „naštěstí“ schopnost nepoznat identitu vraha dříve, než ji ke konci filmu odhalí. Nějaké nápady možná mám, ale vždy jsem tak nějak překvapený, když zjistím, kdo se ve skutečnosti pod tou maskou celou dobu skrýval. Při sledování jsem věnoval pozornost tvaru a velikosti postavy a některé „adepty“ jsem vyloučil. Ale dále jsem tomu nevěnoval pozornost.
Původně jsem tomuto snímku dal hodnocení 4/5. A to především z toho důvodu, že tam pro mě bylo několik rádoby vtipných scén a opět některé hororové klišé (nejlepší je útěk před vrahem na zemi po čtyřech). Vím, že ty „humorné“ scény jsou tam pro odlehčení. Mně ale vyloženě vadí. Pokud se někdo chce bavit, ať se koukne na komedii. Takže to byl důvod, proč po návštěvě kina horor Thanksgiving nedostal ode mě nejvyšší hodnocení. A jak jsem zmínil v úvodu, ke změně došlo opravdu, když jsem napsal první větu tohoto zamyšlení. Prostě a jednoduše mě velmi zaujaly jednotlivé vraždy a že se na násilí, krvi a brutalitě vůbec nešetřilo. Opět pro mě totálně neznámí herci. Ale je stejně zvláštní, že ve většině případů se ten daný herec na tu konkrétní postavu velmi dobře hodí. Je pravda, že scéna u slavností večeře v závěru mohla být ještě trošku brutálnější (mohla při ní zemřít minimálně ještě jedna postava). Ale celkově naprostá spokojenost. A ano, jednoznačně film zařadím mezi mé TOP. Ke konci roku mám v plánu zveřejnit přehled toho nejlepšího hororového, co nám přinesl rok 2023. A vím, že právě Thanksgiving bude jednoznačně mezi prvními pozicemi. V tomto případě se jasně ukázalo, že někdy se vyplatí o daném snímku zpětně popřemýšlet. Dělám to sice spíše minimálně, ale někdy si to změnu hodnocení zaslouží. Toto bylo opravdu super!
