Rubrika: Zamyšlení

Krokodýl 2 [2002]

Už první film z roku 2000 (ač v režii věhlasného Tobe Hoopera) byl čistý průměr. Takovéto filmy se opravdu nemůžou brát vůbec vážně. Jenže problém je, že se u toho ani vlastně neodreaguju. Jednoznačně můžu říct, že oba Krokodýlové jsou o stupínek lepší, než třeba všechny možné druhy „Sharknád„. Kdo má vlastně potřebu podobné věci vůbec točit?. A víc, kdo má nutkání a potřebu tyto snímky vyhledávat a sledovat? Není ale slušné soudit jiné. Každý ať si dělá a kouká, na co má chuť. Jenže já s tím mám celkem zásadní problém. Samotný scénář je opravdu velmi bídný a jakoby ochotnický. Jedněmi z prvních zástupců tohoto hororového žánru jsou bezesporu Spielbergovi Čelisti. Ty v době uvedení musely vyvolat velký poprask, protože do té doby nic takového prostě nebylo. Když jsem se na ně díval znovu po několika letech, stále to je lehký nadprůměr, ale z dnešního pohledu působí animatronický žralok minimálně úsměvně. To ovšem nic nemění na skvělém scénáři a celkovém příběhu. Je ale trochu smutné, že po téměř třiceti letech vznikne snímek, který co se efektů týče za zmíněnými Čelistmi dost zaostává (tady to skoro zní, že naopak příběh je výborný, což absolutně nikdo nemůže myslet vážně a není to pravda). Nejsem velkým fanouškem podobných céčkových blafů. Vím, že je to primárně určené k pobavení a odreagování. Jenže to u mě opravdu vůbec neplatí a je mi vlastně líto všech dobrovolně zúčastněných herců, kteří do podobného projektu šli. Jasně, chápu, že všechny tyto filmy jsou opravdu velmi nízkorozpočtové a tvůrci si nemůžou dovolit kdovíjaké speciální efekty. I když jsem zmínil, že žralok z Čelistí dnes už může pro někoho působit až směšně, je třeba si uvědomit, že v době vzniku se ještě dělalo dost praktických efektů a v tomto případě trikaři odvedli vynikající práci. Jenomže když v moderní době vznikne film, kde je loutka jasně vidět, není to pro tvůrce dobrou vizitkou. Pro mě to jsou opravdu jen paskvily, na které, když narazím, je to čistě jen z důvodu, že čas od času má pro každého z nás vesmír připravené překvapení, které nám prostě přihodí do cesty. Pokud se v tomto případě budu držet čistě konceptu příběhu (pominu-li především nelogické chování postav), je to ještě ucházející. A jen z toho důvodu to sice bylo dost podprůměrné, ale samotného dna to ještě nedosáhlo. Toto je vlastně jen velmi, ale opravdu velmi volné pokračování původního, o dva roky staršího Krokodýla. Už ten nebyl rozhodně žádná sláva, ale tento trošku novější jde s kvalitou o další velký kus níže.
Je mi jasné, že tvůrci si budou za filmem stát. A u mnohých fanoušků bude bezesporu patřit mezi kultovní horory. Takovéto filmy rozhodně dobrovolně nevyhledávám. Vždy se tam snažím najít aspoň špetku něčeho pozitivního, ale velmi často bojuji sám se sebou, abych snímek vůbec dokončil. Je to prostě hororová kategorie sama o sobě a mě tedy vůbec neoslovuje.

Sám v temnotě [1982]

Slasher k hororovému žánru patří již mnoho desetiletí. Já ho vnímám úplně v pohodě. Někdy sice může dojít k velmi obdobnému napodobování. Přeci jenom přijít s něčím opravdu originálním není jen tak. V tomto konkrétním případě se jedná o hezký průměr (ale lepší). Běžně v tomto žánru je jen jeden vrah. Tady jich byli rovnou čtyři. A ještě k tomu poněkud mentálně vyšinutí. Úvodní útěk díky výpadku elektrického proudu patří skoro k tomu nejlepšímu z celého filmu. Velmi se mi líbila role Donalda Pleasence, který mimojiné zazářil jako Dr. Loomis v Halloweenu. Vlastně to celkově ani špatné nebylo. Díky utečencům z psychiatrické léčebny to dostalo pěkný náboj. A režisér Jack Sholder nás pěkně drží v napětí. Oproti již zmíněného Halloweenu tady v tomto případě je stáří filmu poměrně znát. A za mě můžu říct, že jedno zhlédnutí je tak akorát. Nebudete křičet strachy, ale i tak si myslím, že se nudit vyloženě nebudete. Je tam mnoho různých postav, kterým můžete fandit. Možná lehce zamrzí trošku předvídatelný konec. Je to ale jeden z těch filmů, který neurazí ale vlastně zároveň ani nijak extra nenadchne. V žánru slasher jsem viděl už i lepší kousky (obecně Noční můra v Elm Street či třeba vybrané části Pátku třináctého). Tady jsou sice občas hezké zvraty, ale ve skutečnosti se nic moc nového nepřidává. Trochu mi už dochází slova. Potěšil celkem rychlý úvod. A samozřejmě nejzásadnější je druhá půlka, kdy se doktorova rodina brání před agresory.
Zajímalo by mě, zda se tvůrci herní série Alone in the Dark inspirovali právě tímto filme. Hry neznám, ale osobně si myslím, že ne. Celý snímek jsem zařadil k filmům, které jsem viděl, na konci řekl OK a uložil ho do šuplíku, ze kterého už nebudu vytahovat. Fakt nemám potřebu toto dílo vidět znovu. Opravdu to není špatné, ale to mé rozhodnutí o průměru nezmění. Vlastně se dá říct, že slasher obecně není ani nejvíce ani ani naopak nejméně mým oblíbeným hororovým žánrem. Drží se prostě čistě ve středu.

Godzilla -1.0 [2023]

Co si jako první představíte, když se řekne Japonsko? Určitě sushi, různé čaje, vysoká životní úroveň, manga, anime, nejlidnatější město na světě (Tokio), všeobecný pořádek a preciznost. Co se týká filmů, má Japonsko také něco originálního. Už od třicátých let minulého století se začaly objevovat snímky, kde ústřední roli hrály tzv. kaiju. Zjednoduše se dá říct, že se jedná o monstra gigantických rozměrů a síly. Nejznámějšími zástupci jsou především King King, Gamera či právě Godzilla. Je jich samozřejmě ještě mnohem více a dohromady takovýchto specifických filmů opravdu vzniklo už velmi mnoho. Musím se přiznat, že japonskou filmografii (či asijskou obecně) vlastně vůbec nevyhledávám. Ale občas jsem nějaký film odtamtud viděl.
Jako Godzilly samotné jsem viděl pouze dvě – tuto a velmi průměrně hodnocenou americkou verzi od Rolanda Emmericha z roku 1998. Ale ta pravá japonská byla o dost lepší. Není to můj oblíbený žánr a tak to nedostalo hodnocení nejvyšší. Líbilo se mi celkové zapojení armádního pilota a že se to neodehrávalo v současnosti. Kaiju mají tu zvláštnost, že klasické (byť i nějak vylepšené) zbraně na ně takřka nemají žádný vliv a akorát to v těch gigamonstrech vyvolává větší a větší agresi. V tomto případě se mi moc líbila postupná regenerace. Tím se stala prakticky nezničitelnou. Ale to by nebyla Godzilla, aby nebyla nakonec nějakým způsobem poražena. I když tady to dávalo smysl. Postupným útokem totiž nebude mít dost času, aby si všechny rány a šrámy obnovila.
Film jsem si pustil již s určitou představou. Asi nikdy nebudu fanouškem takovýchto podobných snímků, ale jednou za čas to není úplně k zahození. Jasně, celé to je přehnané, ale to právě filmy s kaiju dělá takové jedinečné. Z mé strany to tady skončilo s lehkým nadprůměrem. Ještě před zhlédnutím jsem si říkal, co může Godzilla ještě přinést nového v dnešní době. Ale zase upřímně budu radši sledovat ji, než různá Sharkanada a podobné céčkové kýče.
Určitě takováto gigantická monstra k Japonsku patří. A určitě to má mnoho fanoušků a obdivovatelů. Kaiju filmy rozhodně vyhledávat nebudu, ale když už mi nějaký ten snímek přijde do cesty, určitě ho zkouknu. Byť ne cíleně.

Tumbbad [2018]

Úplně úžasné a fantastické! Dokonalá premiéra. A to v tom smyslu, že nikdy předtím jsem žádný čistě indický horor neviděl (nebo jakýkoliv jiný žánr). S Indií mám poněkud problém s mnohonásobně převyšující populací, než kolik je ta země schopna zvládnout, přehršle odpadků a skládek a a všude naprostá špína. Lidi tam jsou úplní chudáci.
Marně se pokouším vzpomenout, kde přesně jsem k snímku Tumbadd přišel. Pravděpodobně jsem to u někoho zahlédl v nějakým seznamu doporučených hororů. Jelikož obecně s filmografií z této země nemám žádné zkušenosti, absolutně jsem nevěděl, co mám vůbec čekat. Podvědomě jsem tomu ale moc šancí nedával. Jenomže to, co v téměř bezmála dvouhodinové podívané následovalo, bylo opravdu velké překvapení. Ale velmi příjemné. Spíš jako horor se to dá vnímat v podstatě jako čistou pohádku. Je tam dobro, je tam zlo (především chamtivost) a také na konci dostaneme krásné ponaučení. Velmi se mi líbily proložené indické písně, které se tam prostě hodily (a tím jen utvrdily pohádkovější ražení). Pochopitelně to není pro malé děti. Super je, že celou dobu film krásně odsýpá. Bylo fajn seznámit se s takovým totálně odlišným prostředím a zvyky z pro mě dost exotické země. Jsem si takřka jistý, že takovýto příběh je velmi starý a vychází z místního folklóru. Samotný děj je vlastně jednoduchý a v několika málo vět snadno převyprávětelný. Pohádka je to také v tom, že hlavním cílem je poučit a občas nutnost bojovat se svými démony a porazit zlo. Prozřít. Koho by zajímal význam názvu filmu, nemusí za tím hledat nějakou záludnost. Je to prostě jméno vesnice, kde se příběh odehrává (mimochodem ta vesnice skutečně existuje).
Rád si rozšiřuji své filmové obzory. Je vidět i v takovýchto pro mě dost extrémních zemí se najdou úžasní filmový tvůrci. Příběh je samozřejmě scénáristicky upravený, ale určitě je nějakým způsobem spojený s místním vyprávěním. Já tady opravdu musím pět jenom chválu. Nebýt toho nějakého výše zmíněného seznamu, nikdy v životě bych na tento horor nepřišel. A ti démoni zvláště na konci tam byly úplně super. Celkově mě to velmi bavilo. Užíval jsem si každý moment. Zaslouženě a snadno si to ode mě odneslo hodnocení zcela nejvyšší. O tom jsem byl mimochodem přesvědčený ještě dávno před koncem samotného filmu. Mám teď skoro chuť prohledat a najít další z indických hororů. Tady to bylo skvostně povedená podívaná.

H.P. Lovecraft’s Witch House [2021]

Upřímně – nevím o čem to bylo. Ale problém je, že ani ne proto, že toto zamyšlení píšu prakticky přesně po roce po zhlédnutí. Na tom by nic nezměnilo, ani kdybych to psal ještě tentýž den. Miluji horor nade vše, ale musím se přiznat, že s tvorbou H. P. Lovecrafta nejsem vůbec obeznámen a nic jsem od něho nečetl. Co jsem se dozvěděl, v tomto případě se jedná o jednu z jeho povídek zasazenou do současnosti. Jenomže celé je to žalostné. Ubohý scénář, nekvalitní herecké výkony, laciné triky. Ano, některé amatérské filmy se povedou. A pochopitelně ne každý si zpočátku může dovolit milionové budgety. Jenže problém je, když to vypadá opravdu až moc amatérsky. Dá se říct, že od absolutního odpadu to zachránila pouze herečka v hlavní roli Portia Chellelynn (vlastním jménem Michelle Morris), která je dost sympatická. Pro asi větší atraktivitu filmu byl do děje zakomponován lesbický prvek. Celý snímek se snaží tvářit, že spolu s hlavní hrdinkou se unášíme na jakési psychedelické vlně.
Už dlouho jsem neviděl tak špatný film, který mě navíc vůbec dějově nebavil. V tuto chvíli mi už doslova dochází slova a nevím co víc mám k tomuto zamyšlení ještě napsat. Tentokrát to bude velmi krátké. Problém je, že po pár hodinách od zhlédnutí se mi snímek úplně vypařil z hlavy. I u těch horších snímků je semtam nějaká scéna, která mi nějak alespoň trochu uvízne v paměti. V tomto konkrétním případě se mi nevybaví ale vůbec nic. Na druhou stranu si říkám, že kdyby se točily pouze nadprůměrné filmy, byla by to dost nuda. Musí to být právě proloženo i takovými „skvosty“, ovšem za mě zbytečnými. Ale jak se říká – každé zboží má svého kupce. A tak jsem přesvědčený, že někdo jiný může tento horůrek adorovat a vychvalovat do nebe.

Nosferatu [2024]

Musím tomu dát ještě jednu šanci. Protože dle mého je kolem toho jen velký hype. Ano, filmařsky to je skvělá práce – celková výprava, dobové kostýmy a kamera. A pochopitelně k nepoznání nalíčený můj oblíbený Bill Skarsgård. To vše je perfektní. Trošku „problémový“ je pro mě režisér a scénárista Robert Eggers. Problémový v tom smyslu, že dohromady jsem od něj viděl pouze tři filmy (včetně tohoto) a hodnocení je velmi kolísavé. Zatímco jeho režijní debut Čarodějnice (mj. první větší role mé milované Anye Taylor-Joy) byl hezký nadprůměr, jeho druhý film Maják byl z mého pohledu až příliš „artový“ a tudíž to skončilo velkým podprůměrem. No a Nosferatu je film z mého pohledu jen průměrný. Ale je to lepší průměr, tj. 3+.
Trošku mám problém s tím, že snímek v podstatě nepřináší nic nového. Přeci jenom adaptací Dráculy jsme viděli již mnoho. Toto je navíc remake úžasného němého filmu Upír Nosferatu z roku 1922 (ten si taktéž musím znovu připomenout, ale vím, že jsem jím byl poprvé naprosto fascinovaný a uchvácen).
Eggersův Nosferatu sází především na zvučná jména. A nebýt závěrečných titulků, tak bych skutečně netušil, kdo se skrývá pod maskou rumunského hraběte. Líbil se mi taktéž Willem Dafoe, který zde vlastně ztvárňuje Van Helsinga. Docela dost prostoru dostala Lily-Rose Depp, kterou jsem ve filmu viděl vůbec poprvé. Určitě nás jako Čechy potěší, že dost scén se natáčelo u nás a i ve štábu bylo mnoho našich lidí. Pokud by měl být tento film oceněn Oscarem, rozhodně by si to zasloužila výprava (která je naprosto skvělá) spolu s povedenými kostýmy. Moc se mi líbil samotný hrad „Dráculy“.
Tentokrát mi ona má pověstná síla kina moc nepomohla. Rozhodně se nejedná o špatný film – je vlastně hodně dobrý. Jenomže já musím vždy film hodnotit jako celek a tady mě trošku mrzelo, že to není originální dílo. Jako, tedy svým způsobem je. A jelikož minimálně 95% současných diváků nikdy původní němý německý snímek nevidělo (nebál bych se ještě nějaké to procento přidat), je to fajn. Je to vlastně dělané pro nové diváky, kteří by si to třeba vlastně ani s Dráculou vůbec nespojili.
Takovéto „omlazování“ dnes již kultovních hororů určitě má co do sebe (viz třeba Leigh Whannellův Neviditelný a Vlčí muž). Chce prostě zaujmout mladší publikum a to se těmto snímkům bezesporu daří. Sice se mi moc nestává, abych po opětovném zhlédnutí nějaké filmu měnil (nějak výrazně) celkové hodnocení. Z poslední doby dám ale šanci minimálně dvěma snímkům – tomuto a také vysoce hodnoceným Hříšníkům.
Osobně nejsem příliš velkým příznivcem remaků. Ale čas od času se povede něco dobrého. Při druhém zhlédnutí se úplně oprostím od originálu z dvacátých let minulého století. A Nosferatu budu vnímat jako úplně samostatný film. Už teď mám takový menší pocit, že bych hodnocení přeci jen mohl o trochu zvednout. Ale nechci předbíhat.

Tichá noc, krvavá noc [2025]

Původní originální série Silent Night, Deadly Night dosud obsahovala pět částí. Občas se k tomu celkově volně počítá i snímek Silent Night z roku 2012. Já jsem viděl jenom tu plus originál z roku 1984. Ale bohužel musím konstatovat, že si obojí ode mě odneslo velmi podprůměrné hodnocení. Samozřejmě v rámci hororového dovzdělání se časem podívám i na ostatní díly. Ale nemám od toho velká očekávání.
No novou verzi jsem se ale těšil. Jsem rád, že mi to usnadnilo hledání a sestavování každoročního seznamu tipů na vánočně zaměřené horory. A tentokrát to byl opravdu velký posun nahoru, který si zasloužil uvedení v kinech (původní třetí až pátý díl totiž kompletně šly rovnou na video). Jasně, je to další slasher. Slasher, který ale není úplně klasický, protože oběťmi nejsou jen hloupí teenageři. A vážně si cením toho hororového prvku. Jestli si vybavuji dobře, tak v originálním snímku obléknutí do santovského obleku fungoval jako vražedný spouštěč. To stejné je sice i zde, ale tady v tomto tu je ještě něco jiného, co nemá na kostým vliv. Součástí hlavního Billyho je totiž i vrah jeho rodičů. A takové doplnění šeptajícího hlasu v hlavě byl za mě krok dobrým směrem. Občas se využil nějaký ten humor, ale brutálnější akce jsme se taktéž dočkali. Vše bude záležet na celkových ziscích, ale být tvůrci, tak moc nepomýšlím na případné pokračování (jako bych do toho mohl nějak kafrat a ovlivnit to haha). Na mě film působil jako krásné oživení pro někoho bezpochyby kultovní vánoční série. Je to snímek, který bez problému obstojí sám o sobě. Jasně, konec s předáním vražedné mánie přímo otevírá vrátka dalším dílům. Z mé strany by to pak ale skončilo špatně, protože si sám nedokážu představit, v čem by další části mohly být originální.
V posledních letech mám na vánoční horory štěstí, protože nové vznikají i v průběhu aktuálního roku. A těch novějších mám osobně nakoukáno velmi málo.
Nové zpracování Silent Night, Deadly Night je povedené a velmi lehce to dosáhla nadprůměr. Osobně bych to zařadil mezi oddechovku a popcornovku. Nad dějem vlastně ani nemusíte hluboce přemýšlet a pokud vám během Vánoc nevadí nějaká ta krev (viz chudáci kapři), tak to je ideální film.

Frankenstein [2025]

Které filmové studio se nejvíce zasloužilo o představení a zobrazení takových těch nejklasičtějších hororových monster? Bylo to Universal Pictures, také známé jako Universal Studios Monsters. Konkrétně titulní Frankensteinovo monstrum nezapomenutelně ztvárnil v roce 1931 William Henry Pratt neboli celosvětově známý jako Boris Karloff. Následovalo mnoho pokračování a remaků. Sám jsem jich viděl jen pár. Vlastně obecně si musím doplnit celé hororové vzdělání v rámci zhlédnutí veškerých filmů Universal Monsters. I já sám se přiznám, že úplně ze začátku jsem neměl tušení, že Frankenstein není jméno samostatného oživlého monstra, které jeho londýnská autorka nechala prostě bezejmenného. Vlastně se dá říct, že tím skutečným monstrem byl jeho stvořitel Victor Frankenstein.
Občas je fajn osvědčenou klasiku oživit a obnovit. A představit ji mladšímu publiku, které je odkojeno Netflixem a dalšími VOD platformami. A právě se zmíněným streamovacím gigantem se spojil zkušený Mexičan Guillermo del Toro. A jak je u jeho filmů zvykem, bere to hezky zeširoka. To upozorňuji předem, aby byl člověk připravený na 149 minut dlouhý snímek. Za mě to ale byly jedny z těch úplně nejlépe strávených dvou a půl hodin. Režisér se spíše více než méně drží knižní předlohy, ale určitě si tam přidává i lehce něco svého. Vždy obdivuji tvůrce, kteří svými dlouhými snímky zároveň dokážou diváka bavit od začátku do konce. Kromě del Tora mě v rychlosti napadá snad jen Peter Jackson. U slavného Mexičana je takřka tradice velkolepá výprava a celkové kostýmy. Kamera nás doslova vtahuje doprostřed děje. Přiznám se, že tohoto Frankensteina jsem si musel pouštět nadvakrát, protože poprvé jsem ho začal sledovat pozdě. A byla by totální škoda a ztráta času přijít o skvělé dialogy. Největší potěšení mi udělilo obsazení Mii Goth, která si především díky roli úchvatné Maxine Minx v Ti Westově trilogii naprosto získala mé srdce a stala se mou oblíbenou nastupující hororovou ikonou současnosti. Dá se říci, že celá polovina snímku je věnována životu Victora. Vlastně s ním projdeme celé dětství, které bylo formované přísným otcem, po vztah s mladším bratrem až po vlastní zhmotnění jeho monstra.
To, že del Toro chystá adaptaci slavného románu od Mary Shelley, jsem zaregistroval. Ale tak nějak jsem to nechával volné a v podstatě jsem na to narazil čistě náhodou, kdy jsem si chtěl pustit úplně jiný film. Taktéž mi to trošku zkomplikovalo finální seřazení celoročních nejlepších hororů. Protože tento snímek si místo mezi letošní TOPy absolutně bez debat zaslouží. Velmi by mě potěšilo, kdyby byl del Torův Frankenstein oceněn Oscarem. Tady si to minimálně zaslouží za zmíněné kostýmy a celkovou výpravu. Já můžu opět pět jenom chválu. Bylo to moc fajn a skvělé.

Černý telefon 2 [2025]

Tady je důkaz. Není to sice zcela častý jev, ale státi se to může. Totiž, že pokračování v podobě „dvojky“ může vlastně mnohonásobně kvalitně předčit originál. Zatímco čtyři roky starý původní Černý telefon byl za mě uspávající čistý průměr (na jedno zhlédnutí ale celkem fajn), jeho následovník se mu v mnoha ohledech vymyká. Vrací se v něm naše známá trojice The Grabber, Finney a Gwen – tedy jmenovitě Ethan Hawke, Mason Thames a Madeleine McGraw. Tentokrát (zaslouženě) dostává větší prostor právě mladší ze sourozenců Gwen. Samozřejmě v jedničce ta její role také nebyla úplně zanedbatelná, ale tady to je ona, kdo se větší měrou zasluhuje o celý příběh.
Před zhlédnutím pokračování se občas kouknu pro připomenutí na původní film. Tady jsem to také plánoval, ale nakonec k tomu stejně nedošlo a to hlavně z toho důvodu, že jsem prostě tak nějak celkově neměl čas. Tady to je určitě ale lepší, pokud originál nemáte jakžtakž v hlavě. V této dvojce totiž máte dost odkazů na jedničku. Jasně, dá se na to podívat i tak a stejně si film užít, ale osobně to příliš nedoporučuji.
Zatímco první Černý telefon je z mého pohledu podstatě jen trošku temnější thriller, druhý už je absolutní horor. Nejprve oceňuji tu asi nejzásadnější věc, že film zůstal se stejnými tvůrci – stejný režisér a scénáristé. Na druhou stranu to může být trochu limitující. Nevěřím, že existuje nějaký režisér, který by o svém do světa vypuštěném filmu prohlašoval, že to je špatný film. Jenže právě jednoduše se může stát, že se to někomu úplně nelíbí a potom už tomu režisérovi moc nevěří, že nezůstane ve stejných kolejích. Naštěstí semtam se stane, že se pokračování povede. V tomto případě musím říct, že k tomu došlo a to tak, že velmi. Hlavně je to skutečně děsivější a hororovější než ospalá jednička. Nechci, aby celé toto zamyšlení bylo založeno jen na porovnání. Jen mi to přijde, jako byste si nejprve kousli do krajíce suchého chleba a hned poté by následovalo sousto bohatě zdobeného a naplněného sedviče. Více se rozvíjí samotná Hawkeova postava. Stejně je to změna, když se v podstatě z „normálního psychopata“ stane něco mnohem temnějšího. Pochopitelně absolutní špička celého filmu je při závěrečném střetu na zamrzlém jezeře. Chvilku mě přepadávala touha snímek vidět ještě jednou. V kině jsem to již nepodniknul, ale hned z kraje nového roku se na to chystám. Ono to totiž stojí za to. Kdo vlastně jako první přišel s tvrzením, že pokračování musím být už jen z obecného principu horší? Ale pokud bych měl něco osobně Černému telefonu 2 něco vytknout, tak snad jen to, že mi to dost zkomplikovalo můj finální TOP seznam hororů letoška. A dost to v horních pozicích celkovým pořadím zamíchalo.

Hodina zmizení [2025]

Absolutně beze slov. Během závěrečných titulků jen sedící v kinosále, zírající na běžící jména tvůrců a snažící se mozkem zpracovat, co vlastně viděl. Ano. Přesně takové pocity měl jsem po ihned skončení tohoto filmu. Pakliže jsem již jednou mluvil o překvapení roku (Bring Her Back), ve skutečnosti to bylo jen do té doby, než jsem viděl absolutní letošní filmový zvrat v podobě Weapons. Občas se jen z názvu dá minimálně odhadovat, o čem to celé bude. V tomto případě to je ale opravdu zrádné a velmi pochybuji, že by to někdo odhalil předem. Troufám si tvrdit, že je to odhaleno až ve druhé třetině hororu. Někdy mi poněkud hodně vadí české názvy, které mnohdy nemají absolutně nic společného s originálem. V tomto případě musím ale distributory pochválit. Kouknul by se někdo na film „Zbraně“ ? Nemůžu soudit ostatní, ale mě by to tedy rozhodně vůbec nenalákalo.
Musím říct, že jsem již dlouho neviděl snímek, který kombinuje tolik různých (a na první pohled těžko slučitelných) žánrů. Tady to byl doslova koktejl. Já to opravdu stále celé zpracovávám, protože je to tak perfektně natočené a za mě totálně nepředvídatelné. Julia Garner je v roli učitelky třídy ztracených dětí úplně skvělá. Ale úplně si nekrade film pro sebe. Onou „zlodějkou“ je tetička Gladys neboli Amy Madigan. Jsem rád a potěšen informací, že snad je již ve vývoji samostatný snímek, který více poodhalí tuto její fenomenální postavu. Takovou tetičku by chtěl každý. No ne?
Co tedy dělá Weapons snímkem tak absolutně překvapujícím a za mě naprosto dokonalým? Velkou část děje tvoří černý humor, který je ale perfektně zakomponovaný. Neznám jiný horor, při kterém by se v kině tolik lidí hlasitě smálo. Normálně bych za to tvůrce více či méně odsoudil, ale tady se to vlastně i hodilo a celé to zpestřilo. Další klad vidím v tom stylu natáčení. Velmi se mi líbilo, že některé scény byly natočeny několikrát, ale vždy z pohledu různých postav. Každá postava tak přinesla více detailů. Momentálně si nemůžu vybavit jiný snímek, kde by byla použita stejná technika. A opravdu to bylo super. Dále bylo dobře vybráno celkové obsazení. Především jsem byl rád za již zmíněnou Julii Garner, kterou jsem letos viděl taktéž v pětihvězdičkovém hororu Vlčí muž. Poslední dobou v mých zamyšleních často zmiňuji velké dějové zvraty. A i toto není výjimka a je jich tu dostatek. No a další (i když asi ne zcela poslední zajímavost) se týká samotné propagace a vlastně i úvodu filmu. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl tak často trailer na jeden konkrétní snímek. Ano, pro někoho by to bylo již otravné (také mi to po druhém zhlédnutí tak trochu přišlo), ale zároveň mě osobně to nějakým zázračným způsobem uchvátilo a získalo mou pozornost. O to větší byl šok, když v úvodních minutách hororu byl celý trailer vlastně slovo od slova citován znovu. To byl vynikající záměr tvůrců, protože pokud jste z traileru měli nějaký odhad, o čem to celé bude, toto zopakování vám tu celou myšlenku zbouralo a vy jste prakticky začínali na nule. Mnohdy se stává, že někteří diváci jsou naštvaní, když v traileru je nějaká scéna, která se ale ve výsledném snímku neobjeví. V tomto konkrétním případě se ale tvůrci pojistili tím, že v úvodu znovu řekli celé věty z traileru, aby navázali větou, že pravý příběh začíná až teď.
Poslední dobou má zamyšlení nejsou nijak dlouhá. Tady jsem chtěl udělat výjimku, protože si to Weapons totálně zaslouží. A musím říct, že to opravdu hodně dlouho balancovalo na absolutním TOPu za rok 2026. Proč ale musím pořád chválit? Proč nemůžu být někdy kritický a (jak mají někteří toxickým koníčkem) hledat nějaké chyby a nelogické chování postav či přímo absurdní posun děje? Já se ale ptám. Proč to dělat a vlastně se stydět za svůj vkus? Je naprosto pochopitelné, že každý preferuje něco jiného. Pokud by totiž všichni měli rádi pouze to stejné, stali bychom se jen hloupými ovcemi.
Weapons je úplně super a celková (závěrečná) pointa mě opravdu dostala. Každý rok se na hororovém poli objeví nějaké příjemné překvapení. A když od začátku do konce vůbec netušíte, jak to celé dopadne, je to jen důkazem toho, jak kvalitní ten film je. Temná stránka je tady je sice občas více odlehčena, ale není to vlastně na škodu. Věřím, že každý si na tom najde něco svého. Já jsem po zhlédnutí měl tak neskutečný pocit totálního blaha. To spojení nečekaného a příjemného překvapení opravdu udělalo svoje. Prosím tedy všechny budoucí hororové tvůrce – nechť je vám tento originální snímek inspirací. I v dnešní době může film naprosto zaujmout. Jen více takových případů, prosím. 🙂 🙂