Když jsem se poprvé dozvěděl, že se chystá pokračování Úsměvu, vcelku mě to nechávalo chladným. Jednička byla povedená a vlastně i uzavřená. Nedovedl jsem si představit, v čem konkrétně by se tam mohlo pokračovat. Naštěstí se tvůrci rozhodli udělat jakousi druhou kapitolu. Problém ale je, že je princip prakticky stejný. Jiné prostředí, atraktivní a sexy Naomi Scott v roli popové zpěvačky Skye Riley. Jen úvod filmu byl poněkud zmatečný, protože tam byla postava z konce prvního dílu, kterou jsem si ale vůbec nepamatoval. Teď si nejsem jistý zda to nebylo řečeno již v jedničce, ale tady mi hlavně chybělo nějaké větší objasnění, co vlastně za „usmívajícím se virem“ stojí. Myslím si, že v tomto zamyšlení budu mnohdy porovnávat s originálním snímkem. Tento novější byl určitě rozpočtově dražší a i vizuálně se na něj kouká lépe. Nevím proč, ale hlavní hrdinka mi prostě evokovala současnou pop star jako je třeba Taylor Swift. A to byl nejspíš i záměr. Zaujalo mě (což ale osobně nechápu), že Skye doma pije obyčejnou vodu, která ale dle obalu musí být velmi drahá. Dělal jsem si nějaké rešerše a jedná se o značku VOSS, jejíž původ je z jižního Norska. Dá se objednat i u nás a cenově vychází na cca 120 Kč (je to úplně obyčejná voda, ale platíte za skleněnou láhev). Ze zajímavosti jsem si vyhledal nejdražší balené vody a za ně klidně zaplatíte několik desítek tisíc amerických dolarů (opět se ale platí za design, což s vodou nemá nic společného, byť se u některých třeba míchá směs z více zdrojů jako z Fiji, Francie a ledovcová voda z Islandu). Ve filmu Úsměv 2 měla voda také velkou roli (značkově se určitě jednalo pouze o PP). Skye byla drogově závislá a vlastně i alkoholička, ale rozhodla se s tím skončit, než ji to zcela zničí a terapeut jí doporučil vypít láhev vody (značky VOSS) pokaždé, když ucítí potřebu dát si dávku. Voda tedy měla v podstatě fungovat jako placebo. A toho právě posléze zneužil „usmívající se virus“. Hlavní hrdince se záhy začnou velmi často objevovat halucinace a usmívající se entita ji přesvědčí, že vypitím láhve zpěvačka opět dostala sebe pod kontrolu, i když pravda byla úplně jiná.
Nedá se říct, že by Smile 2 byl špatným snímkem, to rozhodně ne. Ale vadilo mi opakování v podstatě již viděného z původního dílu. Ano, i tady byly působivé scény a nejvíc se mi asi líbil samotný závěr. Pár lekaček se tu jistě také najde, i když o vyloženě velké strašení také nejde. Celkový vizuál možná i dokonce mírně přesahuje originál (je znát poněkud větší rozpočet). Celkově mi z toho vyšel průměr, ale krásný průměr. Osobně bych tomu dal hodnocení 3,5/5.
Mám takové nepsané pravidlo, že pokud mě jakýkoliv film po prvním zhlédnutím zcela nezaujme, podruhé se na to již nepodívám. Semtam jsem udělal výjimku, ale mé hodnocení se většinou vůbec nezměnilo, spíše se někdy ještě snížilo. Rozhodl jsem se ale, že za nějaký čas dám druhému Úsměvu ještě znovu šanci. Je to dobrý horor, ale teď po prvním zhlédnutí určitě zůstanu u průměru.
Opět budu asi patřit spíše k menšině, komu snímek přišel nudný. Za mě, jako nevěřícímu, tam bylo hodně zbytečných „náboženských keců a žvástů“. Pochopitelně celý horor vede úžasný Hugh Grant, kterému ta role slizkého pana Reeda velmi sedla. Ale nezůstávají pozadu ani Chloe East a Sophie Thatcher (zvláště na tu se musím více zaměřit, protože se jeví jako skvělá mladá hororová hvězda). Předně jsem si musel vyhledat, co vlastně znamená slovo heretik. Česky se běžně říká kacíř, což ale chápu, že jako název filmu není úplně atraktivní. Ale aspoň bych tomu více rozuměl. Pokud se film odehrává jen na jednom místě, musí být perfektní scénář, aby pak děj nenudil. Do první půlky to je celkem povedené. Ale bezmála dvě hodiny dlouhý snímek mi přišel opravdu dlouhý. Nejzajímavější pro mě byla scéna s monopoly a vlastně i hudbou, kdy Reed dívkám a také i divákům vysvětloval, že o věcech, o kterých si myslíme, že jsou originál, ve skutečnosti jsou již dávno něčím inspirované. A to se týká i náboženství, které vlastně má také jeden původ, ze kterého se odvětvily další. Jasně, snímek je koncipován jako takové shrnutí víry pro nevěřící. Ale to mi právě na tom hodně vadilo. Konečné rozuzlení se zabitím kamarádky bylo překvapivé, to je pravda, ale jinak za mě tedy nic moc. Pár lekaček se tam našlo, ale celkově na mě ta atmosféra nějak vůbec nepůsobila. Velmi chválím obsazení. Je to opravdu jen film o třech hercích. Já nevím, asi jsem čekal úplně jiný horor. A tentokrát ani „síla kina“ nepůsobila. Můžu tedy akorát ocenit kameru, interiér domu a herce. Ale jinak nic záživného.
Nebyl jsem jen dobře naladěný nebo to opravdu z mého pohledu bylo tak strašně nudné? Než začnu se samotným zamyšlením, dovolím si odbočku k filmových plakátům. Spolu s trailery to musí být něco, co diváka okamžitě zaujme. Jenom mi tam vadí, když se píše názor kritiků a tím pádem to nás jako diváky může lehce ovlivnit. A u hororových plakátů vyloženě nesnáším tvrzení typu: Nejděsivější film roku! Podle skutečné události!Strašidelnější film jste neviděli! čí v případě snímku Oddity – Hororová senzace roku. Někdy to sice může být pravda, ale z osobní zkušenosti vím, že to tak z 90% nebývá. Asi si nikdy nezvyknu na české překlady titulů. Jasně, chápu, že se občas musí vybrat něco, co bude v češtině znít lépe a mnohdy by ani originální název nešel použít, aby to stále dávalo smysl. Jenže minulý rok takovéto překladatelské „kiksy“ byly minimálně dva – Duše prokletých a Sekáč (s tím se opravdu nikdy nesmířím; co je špatného na Longlegs, což vlastně bylo jméno, resp. přezdívka?).
Oddity je za mě opravdu špatný horor. Celé mi to přišlo takové nemastné, neslané a k tomu se to příšerně vleklo. Obvykle mě konce snímků překvapí, ale tady mi už zhruba v půlce filmu došlo, kdo je vrah. A to pak je něco špatně. Vůbec jsem netušil, že herečka Carolyn Bracken si zde zahrála dvojroli. Úvod se stanem byl vlastně pomalu nejlepší z celého filmu. To mě velmi navnadilo a já se těšil, jak si ten snímek hezky užiji. Zajímavé bylo, že ústřední postava Darcy byla slepá. Co se týká její vášně – sbírání prokletých předmětů -, to na mě absolutně nepůsobí, protože dle mého to jsou jen naprosté blbosti. Ale každý ať si věří, čemu chce. Prostředí Irska bylo ponuré a dobré. A samozřejmě největší „atrakcí“ byla dřevěná socha, která vypadala opravdu povedeně a působivě. Jenomže děj a postavy… jak to říct – vůbec mi nepadly do noty. Lekaček bylo pár a k tomu dost předvídatelných. Ale příběhově mi to absolutně nesedlo. Tvůrci se snažili, abychom si k hlavní hrdince vytvořili nějaký vztah. To mě úplně minulo. Nevadí mi, když jsou ve filmu herci, které jsem dosud neznal. To je dokonce převážná většina snímků. Vše vlastně je jen otázkou kvality scénáře. Atmosféra nebyla nejhorší, ale zaprvé duchařiny obecně zas tolik nemusím a pak hlavně mi příběh nějak nedržel pohromadě. Samozřejmě, že teď, půl roku po zhlédnutí, nemám šanci vzpomenout si na konkrétnější nedostatky. Vím jen, že od poloviny snímku jsem se opravdu nudil a v hlavě jen přemýšlel, kdy bude konec. Jsem přesvědčený, že i tak se najde velké množství diváků, kteří tento horor ocení lépe a užijí si ho víc než já. A tak je to jedině dobře a správně. Pro mě toto opravdu nebyl můj šálek kávy.
No. Tobe Hooper bude vždy patřit mezi významné hororové velikány. Myslím, že nebudu jediný, kdo se s tímto režisérem a scénáristou poprvé setkal v originálním Texaském masakru z roku 1974. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy, ale většinu viděných jsem ohodnotil spíše nadprůměrně. První čistý průměr přišel s Poltergeistem (kterému ale hodlám dát ještě opětovně šanci). No a pak dalším neslaným, nemastným snímkem je Krokodýl. Hned zpočátku chci říct, že se nejedná o katastrofální film jako je třeba Žraločí tornádo (ostatně to je samostatná kategorie filmů, které se nedají brát vážně, ale na tom jsou postavené). V případě Krokodýla se mi vlastně líbily i efekty, i když samozřejmě nebyly dokonalé, ale mám za to, že dost z nich (minimálně půlka) bylo praktických a ne přes CGI. K samostatnému příběhu se asi vyjadřovat nebudu, přeci jenom podobných námětů tu již bylo. Dle ČSFD.cz se jedná o 48. nejhorší film. S tím tak docela nesouhlasím. Ano, má to své mouchy a nelogické chyby, ale když vezmeme v potaz, v jakém roce snímkem vznikl, tak si myslím, že to nevypadá zas tak zle. Co si budeme povídat – v dnešní době se mnohdy natáčí mnohem nekvalitnější filmy. Když je obecně v ději mnoho postav, je někdy obtížné vybrat si svého oblíbence. Já jsem vlastně ani nefandil nikomu. Jen jsem si tak nějak zvráceně přál, aby se konečně jednalo o horor, kde to nikdo na konci nepřežije. Na jedno zhlédnutí to je dostatečné a i samotná délka je adekvátní. Velmi pochybuji, že bych se na to podíval znovu. Ale myslím si, že v černých číslech hodnocení je Krokodýl trochu neoprávněně. Ano, rozhodně se nejedná o favorita na Oscara, ale z mé strany to je celkem povedený průměr.
Achjo, tady to je spíš temnější thriller než nějaký horor. Robert Zemeckis je určitě hvězda režisérského řemesla. Většinu filmů pod jeho taktovkou jsem hodnotil velmi nadprůměrně. Jenomže občas se stane menší přešlap. Upřímně, u filmu What Lies Beneath jsem měl i problém s dokoukáním do konce. Je to takové nemastné neslané a ještě mi to přišlo takové utahané. Jak Harrison Ford, tak Michelle Pfeiffer se rolí zhostili dobře. Jenomže, když pak skřípe scénář (a párkrát jsem se při sledování podíval na hodinky, kolik času ještě zbývá), něco je špatně. Nevím, možná jsem na ten film nebyl dobře naladěn anebo nejsem cílovka. Za mě asi nejhorší slabinou je celková délka. Film se doslova vleče. Chápu a cením, když se postupně natahuje atmosféra. Ale v tomto případě mi to přišlo spíše nešťastné. Režisér pochopitelně chce, abyste si vytvořili vztah s Claire v podání Pfeiffer. Snažil jsem se, ale bylo mi pak víceméně jedno jak to dopadne, hlavně, když to skončí. Finále snímek trochu zachraňuje a díky tomu si to ode mě odneslo alespoň jednu hvězdu v hodnocení. Jak říkám, asi nejsem cílová skupina podobných filmů.
Co pokračování dva roky starého původního Tichého místa přineslo? V podstatě jen natahování původního námětu. V úvodu snímku je sice trochu více naznačeno, jak se alieni na Zem dostali. Ale je to bráno opravdu jen hopem. Tady záleží jak moc vám přirostla k srdci rodina Abbottových. V jedničce mě překvapila smrt otce jménem Lee. V prvním dílu jsem neměl vyloženě nejoblíbenější postavu, ale tato v podání Johna Krasinskiho mě celkem bavila. Ovdovělá matka se třemi dětmi? Jako určitě to znělo zajímavě. A to, že se nakonec hlavní postavou stala nejstarší hluchoněmá dcera Regan, vlastně ani tolik nevadilo. Zapojení herce Cilliana Murphyho do děje bylo dobré zpestření a jeho postava mě celkem i bavila, i když Murphyho jako herce nemusím. Ale když nad tím přemýšlím, co zásadně jiného přidal tento sequel? V podstatě mě nic moc nového nenapadá. Jasně, jakožto série musí být vzájemně propojená a vycházet z logiky původního snímku. Kamera je dobrá, i herci a opět monstra. Ale to jsem měli už v jedničce. Takže za mě poněkud zklamání. Ano, bylo to pár dobře natočených scén. Ale nic zásadního, co by se mi nějak zasadilo do hlavy. Jednička skončila dobře (v rámci možností), ale tady mi to pokračování přišlo více či méně nucené. Vyšel mi z toho slabší průměr. Věřím, že si to své fanoušky najde. A někdo to třeba bude považovat za ještě lepší než originální film z roku 2018. Mě to ale nepřesvědčilo.
Obecně se říká, že první díl jakékoliv série bývá ten nejlepší. Ohledně Tichého místa s tím víceméně souhlasím i když absolutního TOPu to nedosáhlo. Natočené to je ale dobře a i herečtí představitelé odvádějí dobrou práci. V dnešní době je poměrně obtížné přijít s nějakým novým nápadem, co se hororů týče. Většinou se točí jen remaky nebo díla, která okatě či trochu skrytě kopírují již nějaký v minulosti zpracovaný námět. Marně se pokouším vzpomenout na film, kde by zvuk (respektive ticho) byl v ději tak zásadní. Tady to je přímo na tom postavené. Trochu mě mrzí, že jsem neměl možnost snímek vidět v kině, protože by se mé hodnocení třeba díky tomu mohlo ještě zvýšit. Samotná monstra jsou dobře vizuálně zpracovaná. Toto zamyšlení opět (klasicky) píšu až doslova měsíce po zhlédnutí. Ale i tak si ani náznakem nedokážu vybavit, zda bylo nějak vysvětlen samostatný příchod alienů na Zemi. Hned od první scény jsme hozeni do děje bez bližšího vysvětlování a myslím si, že jsem nebyl jediný, komu to celkové ticho přišlo velmi zvláštní a zkoumal, zda nesleduje nějaký špatně nahraný film. Vše se ale brzy vysvětlí a my si jen můžeme užívat slušnou hororovou jízdu. Vlastně je dobře, že je film zaměřený jen na jednu rodinu. Jedna z nejzajímavějších scén pro mě byla ta, ve které děti hrají Monopoly s kostkami obalenými v molitanu. Navzdory děsivému světu venku si snaží udělat ten svůj, jak ho znali. A zakomponovat do scénáře porod, to byl přímo geniální tah. A vlastně to bylo i jakési takové zpestření. Bez toho by to bylo, no takové mdlé.
A Quiet Place jsem poměrně dlouho odkládal a vlastně nevím proč. Zajímavý nápad a dobře natočené. Johna Krasinskiho jsem dosud neznal a tohle první seznámení vůbec nebylo špatné. A ačkoli kromě dvou „Tichých míst“ žádný jiný hororový zářez jako režisér nemá, věřím, že by klidně mohl natočit něco dalšího z tohoto subjektivně nejskvělejšího žánru.
Jedná se o jeden z několika málo filmů, kdy jsem si opravdu dal s hodnocením hodně načas. Zpočátku chci uvést, že mě na tento snímek navnadila kolegyně Monča z práce, protože chtěla znát moji reakci. První, co mě v hodnocení napadne – zvláštní a poněkud bizarní film, který rozhodně není pro každého. Mám rád mysteriózní horory a pak zvláště ty, co jsou více psychologické a jdou více do hloubky. Tady jsme se dočkali obojího. Skoro celou dobu sledování filmu jsem se s dějem snažil spojit úvodní scénu s kukačkou. A upřímně si stále nejsem stoprocentně jistý. Úvod filmu byl ideálně krátký, abychom se jen narychlo seznámili s postavami (i když třeba doteď nevím, co za práci dělal Tom v podání Jesse Eisenberga). Ústřední dvojice Gemma a Tom působí velmi sympaticky a ladí jim to. Nic moc o nich nevíme, jen to, že hledají nový společný domov, kde by se mohli usadit. A třeba i později založit rodinu, i když to přímo ve filmu nezazní. Ohledně nově zbudované čtvrti Yonder jsou spíše skeptičtí, ale během prohlídky domu se jim to tam začíná i líbit. K tomu si dovolím menší poznámku. Osobně bych nechtěl bydlet ve čtvrti, kde desítky či snad stovky sousedních domů vypadá naprosto totožně. Ale velmi chápu autory scénáře. Když se pár snaží z Yonderu odjet, trochu jsem si tím připomněl skvělý seriál From, který minimálně zpočátku byl na obdobném principu také založen. Tím, že veškeré domy (včetně zahrad) jsou naprosto perfektní, dokonalé, a hlavně úplně identické, tím se víc ukáže celková bizarnost snímku. Ale to mě právě bavilo. Znovu musím ocenit tvůrce, že úvod filmu vzali opravdu hopem a bez většího zdržování jsme se dostali do ideální čtvrti, kde by chtěl žít každý (podobně jako v Českých Budějovicích). Vždycky je fajn sledovat, když se nějaké postavy (nejideálněji v nějakém partnerském vztahu) dostanou do situace, ze které pomalu začnou bláznit. Tady se to děje poměrně brzo. Klíčem celého snímku je samozřejmě „obdržení dárku v podobně dítěte“. Že něco není v pořádku je jasné i podle toho, jak dítě rychle roste. Z nějakého důvodu si najde cestu v podstatě spíše pouze ke Gemmě. Tom se také poměrně rychle od své partnerky oddělí kopáním jámy, která by podle něj všechno vysvětlila. Gemma stojí před těžší volbou mezi Tomem a dítětem, které ale není její a často mu tento fakt připomíná. Trochu přeskočím k ději až na konec. Dá se říci, že není vůbec nelogické, že to skončilo, jak to skončilo. Vlastně to i pak dávalo smysl.
V celkovém hodnocení mi vyšel velmi dobrý průměr. Původně jsem chtěl mířit trochu výše, ale díky několika faktům k tomu nakonec nedošlo. Je to tím, že po zhlédnutí snímku máte víc otázek než odpovědí. Zkusím zde některé nejpalčivější uvést a někdo, když si to třeba bude chtít někdy náhodou přečíst, k tomu může dodat odpovědi a vysvětlení. První si dokonce zkusím zodpovědět sám. Co to vlastně bylo za místo? Dle mého jedna z možností je, že se celou dobu jedná o nějakou šílenou simulaci či prostě jednoduše jen sen. Bloudění a kroužení páru mnoho hodin dokola po čtvrti je celkem logické a na to odpověď nepotřebuji. Je zvláštní, že ale v ději je několik časových skoků. Mám konkrétně na mysli, že když se chce dítě nechat změřit, je tam na stěně uvedeno 93. den. To by znamenalo, že by tam ten ústřední pár strávil víc jak tři měsíce. Ale čas tam očividně plyne rychleji, dle růstu dítěte. To, že dítě samo je mimozemšťan z jiného světa, je očividné a evidentní. Jak jsem zmínil, Gemma neustále tvrdí, že není jeho matkou. Proč se ale později v jedné scéně v podstatě poněkud nelogicky projeví a probudí její mateřský cit? Že by si na něj opravdu začala zvykat? Tom to řeší tím, že je neustále fascinován kopáním díry. Další otázka – proč při tancování za doprovodu nahlas puštěného autorádia dítě očividně úmyslně shodí Toma na obrubník? Ano, již dříve bylo naznačeno, že se cítí blíž s ženskou polovinou páru. A možná, že to je i ta odpověď. Z čeho Tom vlastně vážně onemocněl? Co měla znamenat ta televize s podivnými obrazci a šiframi (pravděpodobně komunikace malého mimozemšťana s ostatními jeho kamarády?). Proč ani jednomu z páru očividně nepřišlo divné, že dítě tak rychle roste a stárne? Proč se ke konci nemohou dostat do domu, když tam je již „dospělé dítě“? Šel by ten obrubník nadzvednout i dříve? To ovšem nedává vůbec zásadní odpověď – co tam pod těmi domy vlastně bylo? U mysteriózních filmů je dobré, když některé věci nedávají smysl a dávají v podstatě volnost divákově fantazii. Na druhou stranu mnoho nezodpovězených otázek také není úplně ideální. Za celým filmem jsem zkoušel najít nějaký hlubší význam a smysl. Byla to prostě jen kritika společnosti, kde chce každý mít vše dokonalé podle svých představ?
Je možné, že při opětovném zhlédnutí bych si více všiml nějakých podrobnějších detailů a na některé výše zmíněné otázky bych našel odpověď. Ale na druhé zhlédnutí se nechystám. Určitě ne v nejbližší době. Toto zamyšlení píšu několik hodin poté, co jsem film viděl, ale snímek a jeho děj mi v hlavě stále stejně rezonuje. Jsem ale rád, že mi byl tento spíše psychologický horůrek doporučen, protože si v tomto žánru rád stále a neustále rozšiřuji obzory. Tím, že ve výsledku dávám Viváriu průměr (i když velmi dobrý a lepší, než „klasický), je zároveň i jakási pocta. Celkem mě to příjemně zasáhlo a ještě nějakou dobu o tom všem budu přemýšlet a v hlavě si znovu budu připomínat jednotlivé scény. Určitě mě to zaujalo a už teď se těším na podobně laděný další film. Velmi chválím vybrané herce (i když to dítě mi pochopitelně pěkně lezlo na nervy) a vlastně i celkové vizuální zpracování. Když vynecháme úvod, je to film o čtyřech hercích (když započítáme i makléře Martina). Málo postav není na škodu, ba právě někdy naopak. Stojím si za tím, že tento film určitě není pro každého, protože určitě v sobě skrývá víc, než se nám snaží říct. Pěkně bizarní záležitost. Ale jinak vcelku spokojenost. Je to ten typ filmu, kdy jsem po uběhnutí závěrečných titulků dál zíral na prázdnou obrazovku a několik minut přemýšlel, co jsem to sakra vůbec viděl.
Přemýšlím, kdy naposledy jsem u některé hororové série měl tak kolísavé hodnocení. U X z roku 2022 jsem si užíval styl natáčení – tam ten feeling 70. let byl dobře znát a to určitě mělo také vliv na celkové hodnocení. To nejvyšší si to sice ode mě neodneslo, ale i tak to byla super podívaná. Zato u Pearl (která se natáčela souběžně s X) to byla úplná katastrofa (no dobře, vyloženě odpad to nebyl, ale i tak hodnocení 1/5 mluví za vše). Jednak to já nepovažuji přímo za horor, ale spíš nějaké drama. Ale největší problém vidím v tom, že se tam opětovně objevuje Mia Goth (která je mimochodem skvěle vzkvétající hororová hvězda). Oba již zmíněné snímky jsem viděl krátce po sobě a tak jsem stejně v roli Pearl viděl stále Maxine Minx (ano, obě hrála Goth) – no a to mě asi nejvíc mátlo. Ale prostě i ten celkový příběh Pearl byl takový hodně zvláštní a vůbec mě vlastně nenadchnul.
Co se týká snímku MaXXXine, absolutně jsem nevěděl, co mám čekat. Samozřejmě, že po bídném předchozím dílu (který je vlastně prequel) jsem doufal v něco lepšího. Trailer jsem viděl několikrát, nevypadal vůbec zle a zaujal mě (což je v podstatě definice traileru). No a tadá – o pěti hvězdičkách jsem nemusel ani chvíli přemýšlet. Podobně jako u X musím velmi pochválit a ocenit celý ten styl, v jakém to bylo natočeno. Sám jsem sice osmdesátky nezažil (a kór v USA v Hollywoodu), ale myslím si, že režisér a scénárista v jedné osobě – Ti West – si s tím poradil na jedničku. Ta 80. léta tam prostě cítíte – ať už stylem oblečení, hudbou či auty, kterými se v té době jezdilo. To je známkou dobrého dobového filmu. Ano, celkový vizuál hodně ovlivnil můj finální pocit a hodnocení. Ale práce s kamerou není jediný kladný bod. Hodně mě potěšilo do děje zasazeného Night Stalkera neboli Richarda Ramireze – známého sériového vraha, který v té době skutečně v Californii řádil. A za jeho účast ve filmu jsem měl radost, protože přímo o něm mám povídku Hotel Orientu (pardon za vlastní reklamu :D). Pochopitelně si ho tvůrci trochu upravili pro potřebu snímku. Film ukazuje, že když si jdete za svým snem, dříve či později se vám splní. Už od snímku X Maxine touží, že z ní bude hvězda. Sice je poměrně úspěšnou pornoherečkou, ale sama cítí, že má na víc. A jestli chcete ve filmovém průmyslu v USA něco znamenat a prorazit, opravdu byste měli začít ve státě California, ve městě Los Angeles a konkrétně ve čtvrti zvané Hollywood. A Maxine se ten sen skutečně stane realitou, když zazáří na hororovém castingu. Jedná se sice již o pokračování známějšího a úspěšného filmu, ale i tak to pro začínající hollywoodskou herečku není špatný start. Tvůrci míchají fikci s realitou a nebo si přímo realitu poněkud mění dle potřeby děje. Pokud divák není vyloženě expert na dobový filmový průmysl a obecně život v Hollywoodu, takové změny od skutečnosti nejsou vlastně na škodu. Mně to tedy absolutně vůbec nevadilo. Zpočátku jsem trochu „zápasil“ s úpravou Night Stalkera. Ale na druhou stranu se to tam takhle přímo hodilo. Největším tahákem snímku je pochopitelně titulní Mia Goth, ale celkem slušně jí šlape na paty role, kterou ztvárnil Kevin Bacon. A vlastně nakonec dostal, co si zasloužil.
Pevně věřím, že další pokračování této franšízy už nevznikne. Podle mě by to už bylo zbytečné natahování. A nedovedu si představit, že by se děj přesunul do současnosti. Slušně to začalo, pak to (tedy aspoň z mé strany) dost ztratilo zbytečným prequelem a závěrečná část Westovy trilogie je vyloženě lahůdka. Na samotného režiséra se chci více zaměřit, protože kromě této trilogie jsem od něj viděl pouze dva filmy (které ode mě dostaly diametrálně odlišné hodnocení). Nicméně si myslím, že by mohl být součástí nové skvělé mladší hororové generace. Konkrétně MaXXXine považuji za jeho dosud nelepší zářez.
Na pokračování (resp. prequel) snímku A Quiet Place jsem byl celkem zvědavý. Když jsem před lety viděl první díl, příliš mě nezaujal a vyšel mi z toho jen průměr. Při nedávném opětovném zhlédnutí jsem své hodnocení musel přehodnotit a trochu zlepšit. Chystal jsem se kouknout i na druhý díl, ale to jsem bohužel dosud nestihl. Podobně jako na nedávné Strážce jsem na tento nový přírůstek počínající série trailer v kině několikrát viděl. Jenže na rozdíl od zmiňovaného hororu od dcery M. Night Shyamalana mi opětovné zhlédnutí tohoto traileru vlastně vůbec nevadilo a spíš mě to na samostatný film více nalákalo. Přiznám se, že jsem tento horor chtěl vidět hlavně z toho důvodu, že tam jednu z hlavních rolí hraje má oblíbená Lupita Nyong’o (fenomenální zejména v Us a Little Monsters). V sérii Tichého místa mi ještě chybí zhlédnutí právě druhého dílu. Ale celkově musím bohužel konstatovat, že se to asi nikdy nestane mou oblíbenou sérií. Ačkoli oproti původnímu dílu se děj z lesa přesunul do New Yorku, stejně celkově mi to přijde stále jednotvárné a žádných změn (kromě postav) se nedočkáme. A Quiet Place: Day One byl propagován především proto, že se konečně diváci dozví, jak to celé vlastně začalo. Jenže my se právě nic takového vlastně nedozvíme. Je jen rychlá scéna, kdy na obloze uvidíme padající meteority (což bylo mimochodem ukázáno a v předešlých dílech) a pak prostě propukne chaos. Očividně ale New York nebyl prvním zasaženým městem touto vesmírnou invazí. Jak by jinak armáda mohla vědět a varovat lidi, že monstra neumí plavat a mají extrémně vyvinutý sluch? Když toto s přimhouřeným okem pominu, opravdu byl celý tento snímek o tom, jak si chce Samira (btw, její celé jméno ve filmu ve skutečnosti nezazní) přes počínající apokalypsu zajít na kousek pizzy? Jako vážně? Navíc má sebou němou kočku, která přes hodinu a půl trvajícího snímku ani jednou nezamňouká? A připojení Erica je opravdu nešťastné. Scénáristé očividně nechtěli, aby měla Lupita Nyong’o sólo roli a tak jí tam přidali cizince v podání Josepha Quinna. Jenomže právě to připojení k hlavní hrdince působí dost uměle. Chemie absolutně nefunguje (vím, že nebylo v plánu, aby se z nich postupně stal pár, ale stejně). Monstra jsou ale opět povedená, i když je pravda, že bychom si scén s nimi zasloužili víc. Snímek bohužel nepřináší vůbec nic nového, co bychom již dříve neznali z původních snímků. Ale zase chválím změnu prostředí, která si ode mě vysloužila pozititvní bod navíc. Ale stejně celkově se mi to vyšplhalo pouze na čistý průměr. Hlavní zápletka s pizzou je fakt ubohá a konec doslova zklamal. Samira má rakovinu a tak si nedělá žádné naděje. Ale to opravdu musela čekat až na konec snímku? To se nemohla nechat zabít již dříve? CGI efekty jsou celkem povedené a osobně na mě nepůsobily nějak zvlášť uměle. Nevím tedy, jaké jsou prozatím finanční obraty tohoto snímku, ale tak nějak tuším, že tvůrci a producenti z toho budou chtít vytřískat co nejvíc a určitě se už mluví o dalším pokračování této série. První díl jsem musel vidět dvakrát, aby se mé původní hodnocení malinko zlepšilo. Ale jinak ta zatím celé zůstává v čistém středu. Osobně předpovídám, že se dalších dílů z univerza A Quiet Place v nějakém nepříliš vzdáleném časovém horizontu dočkáme. Na další díly se pravděpodobně také kouknu, ale určitě to nebude moje top priorita. Jak jsem zmínil – pro mě dosud viděné dva díly nepřinesly nic moc nového a žádný zásadní vývoj se tam neděje. A myslím si, že čistě průměrné hodnocení tohoto letošního prequelu není vůbec špatná známka.
