Oni [2008]

Home invasion horory nepatří mezi mé nejoblíbenější. Osobně bych je asi spíše zařadil k thrillerům, protože jejich „princip“ je, že se to může odehrát i ve skutečnosti. A bohužel se to tak mnohokrát i děje. Tento typ hororů klade důraz na reálnost. To je docíleno tím, že tam nejsou vyloženě jumpscary – tíživé atmosféry je mj. dosažené tím, že se hlavní postavy pohybují v jejich známém prostředí. Nikdo prostě nepředpokládá, že by se nějaký psychopat mohl dostat do jejich domu. Doma jsou totiž naprosto v bezpečí a znají, kde co je a tak podobně. Tak co by se tak asi mohlo stát?
Ještě než se dostanu k samostatnému zamyšlení, rád bych předtím zmínil jeden home invasion horor, který se mi dost líbil. Jedná se o Hush, který v roce 2016 natočil Mike Flanagan (mj. podepsaný pod dvěma adaptacemi Stephena Kinga a letos chystá jeho další). Na snímku Hush je ale zajímavé také to, že hlavní hrdinka je hluchá. Ale i přes svůj handicap dokáže přežít. Mělo to skvělou atmosféru, napětí a celkově jsem si to užil. A to i přesto, že takové snímky moc nevyhledávám.

Jenže v případě The Strangers se o žádný zázrak nejedná. K tomu použiji parafrázi mého milovaného Cimrmana – byla to nuda, nuda, šeď, šeď. Vyšel mi z toho čistý průměr, i když místy jsem měl pocit, že bych hodnocení měl ještě snížit. V celém filmu je jen pět postav. Což mnohdy není na škodu. Jenže celé je to prostě zdlouhavé. Úplně bohatě by stačilo, kdyby to byl jen krátkometrážní snímek, maximálně tak na půl hodiny. Navíc tam nic moc nedávalo vlastně smysl. Přítel James (aka bývalý budoucí manžel) jede pro cigarety snad až do jiného státu. Jako chápu, že bylo kolem třetí hodiny ráno, ale ten dům (či chata) byla někde na konci civilizace? Určitě i v Americe jsou večerky, které jsou nonstop otevřené. Já u hororů většinou nedokážu přesně odhadnout, jak to celé skončí. Někdy ano, ale spíše obecně ne. Tady jsem v tom měl naprosto jasno, ale právě pro mě ten úplně nečekaný konec vlastně způsobil, že se mi celkové hodnocení zakotvilo na čistém průměru. Přiznám se totiž, že od půlky filmy jsem byl skoro přesvědčený, že to holt prostě nešťastně skončí podprůměrem. Je to opravdu nezáživné, i když je pravda, že po vpádu vetřelců je trošku nějaké té akce dočkáme. Ale to prostě nestačí. Přemýšlím, jestli můj celkový nezájem nemůže pramenit z toho faktu, že se o tento subžánr hororu nezajímám. Ale tak to určitě není. Protože obě následují pokračování (i když nejnovější letošní přírůstek se odehrává ještě před prvním dílem) měly ode mě stoupající hodnocení. Celou dobu jsem byl přesvědčený, že bývalý budoucí manžel James bude ten muž s pytlem přes hlavu. Musím ocenit masky těch tří vetřelců, které se možná mohou zdát jednoduché, ale skvěle to stačí (viz například maska mimina ve skvělém hororu Všechno nejhorší. Doufal jsem, že to aspoň ta Kristen přežije a bude dalží final girl. Samozřejmě bylo jasné co bude následovat, když si trojice sundala v závěru masky. To byl u mě právě ten zvrat, který způsobil, že se z podprůměrného horůrku stal průměrný. Což sice není moc dobrá vizitka, ale zase na druhou stranu jsou i horší filmy.
Toto zamyšlení je obecně v pesimistickém a negativním duchu. Dobře, nebyla to úplná katastrofa, některé momenty jsem si opravdu užil. Jen osobně bych poněkud upravil scénář. Dlouho se nic neděje a samotné vloupání a boj o přežití zas tak dlouhé není. Nebylo to zcela tak nejhorší, ale některé logické nesmysly přímo byly do očí. Celkově si myslím, že zlatá střední cesta v hodnocení není zas tak špatnou známkou. Nezaujme to a ani nenadchne.

Tarot [2024]

Dvě „P“ – prostě paráda! Prozatím pro letošek absolutní TOP. A to přitom při oznámení a prvním viděném traileru jsem tomu moc šancí nedával a do kina jsem spíš šel jen z povinnosti, než abych se na snímek těšil. Očekával jsem další tuctovou „lekačku pro teenagery“ a víc jak průměr jsem ani neočekával. Naštěstí se stále v dnešní době daří semtam urodit překvapení. Ukazuje se, že někdy je prostě lepší od hororu nic nečekat a vzápětí dostanete perfektní podívanou.
V tomto případě nejde ani tak o lekačky (většina jich je tady bohužel předvídatelných), ale jako spíše o celkové vizuální zpracování. Tady se to prostě povedlo na jedničku. Každý oživlý obrázek z prokletých tarotových karet vypadá skvostně. Drží se své namalované předlohy, ale právě ještě k tomu přidává něco navíc. Nejvíc se mi stejně líbilo – a nevybavuji si, že bych to viděl někdy jinde – že po každém útoku jsme danou příšeru viděli v plné kráse. Jako by se chtěl ještě divákům extra pochlubit. Jednotlivé smrti jsou dobře vymyšlené a hned třeba první s žebříkem je vyloženě lahůdka. Je vidět, že se občas prostě vyplatí dát si kvalitně záležet na vizuální stránce. Samozřejmě, že celkový dojem z filmu nestojí jen na tom, ale já to vidím vždy jako pozitivum. Možná by bylo dobré nějak zmínit, proč jsem tomu po zhlédnutí traileru nedával moc velkou šanci. Je to podobné jako s filmy o náboženství – jednoduše na takové podobné věci nevěřím. Amulety, které vás mají ochránit, víra v jakousi vyšší moc, jaký život budeme mít nám určí hvězdy, čtení z ruky – to vše jsou pro mě naprosto totální nesmysly, kterým zároveň ale polovina lidí věří. Ti, kteří denně do novin píší (resp. pouze vymýšlí) horoskopy, musí být báječní pohádkáři, co si ale zároveň musí dávat pozor, aby se často neopakovali. Budu pokračovat ve své skepsi když řeknu, že mám za to, že veškeré horoskopy a podobné věci mají již z kdysi dávna daný scénář – jakýsi mustr, který se prostě jen podle potřeby vždy upraví. Každý ale ať si věří čemu chce.

Tarot je pro mě zatím největší překvapení letoška. Měl jsem možnost film vidět dokonce dvakrát a ani opakované zhlédnutí rozhodně není na škodu – ba spíše naopak. Ačkoliv jsem v podstatě přesně věděl, co se v jaké scéně stane, stále jsem byl uchvácen (ano vím – již několikrát zmiňovanou) vizuální stránkou. Ta se prostě povedla. A i celkový děj vlastně dává smysl. Musíte ale vydržet úvodní scénu do názvu filmu, která právě může mylně napovídat, že se bude jednat o průměrný (až podprůměrný) popcornový horůrek pro mladistvé. Ano, místy je to lehce říznuté komedií, ale v tomto případě mi to vlastně ani tolik nevadilo. Potěšila mě v závěru zobrazená Smrt, která mi prostě vzhledem evokovala Eddieho – legendárního maskota neméně legendární britské heavy metalové skupiny Iron Maiden. Všechny nestvůry do jedné byly opravdu povedené. Závěr filmu je poněkud přehnaný a osobně bych ho tak přehnaně vtipný nenechal. Ale i tak to nezmění celkový výborný pocit z celého hororu. A opakované zhlédnutí určitě není na škodu. Já se bavil přímo královsky.

Abigail [2024]

Úplně první zmínky o upírech pochází dokonce již z období Mezopotámie či Starověkého Egypta a postavy jako takové k hororu prostě patří. Při slově upír se naprosté většině lidí jako první jistě vybaví Dracula, kterého v roce 1897 přivedl na svět irský spisovatel Bram Stoker. Ale již v roce 1819, tedy o 78 let dříve, byl původně anonymně vydán příběh s prostým názvem The Vampyre. Nejprve bylo toto krátké dílko připisováno slavnému anglickému romantickému básníku lordu Byronovi (celým jménem George Gordon Noel Byron), ale ve skutečnosti příběh sepsal jeho osobní lékař Dr. John Polidori. A ještě jedna zajímavost. Je známý fakt, že upíři nesnášejí slunce. Jenomže ve Stokerově Draculovi není zmíněno, že tak mohou i zemřít. To je poprvé zobrazeno v dnes již kultovním německém němém hororu z roku 1922 Upír Nosferatu (celým originálním názvem Nosferatu, symfonie hrůzy), kdy tímto způsobem v závěru snímku umírá hrabě Orlok. K tomu si neodpustím ještě jeden poměrně známý fakt. Podoba mezi Orlokem a Draculou není náhodná. Německým tvůrcům se nepodařilo sehnat autorská práva a aby je obešli, tak jednoduše pozměnili jména a místo děje. Jedná se tedy o prvního zfilmovaného Draculu, který se tam vlastně ale nevyskytuje. Titulky byly přeložené do francouzštiny, ale poté, co film vyšel v USA, tak zase do angličtiny, ale již s použitím originálních jmen ze Stokerova románu. Pak se do toho vložila spisovatelova vdova Florence a vysoudila, že se původní titulky (s pozměněnými jmény) musí zničit. Ale nakonec se později ještě jedna kopie originálních titulků našla v jednom východoněmeckém archivu, co tam ležela bez povšimnutí skoro půl století.

Tak. Po vyčerpávajícím úvodu se konečně vrhnu na samotné zamyšlení snímku Abigail. Ještě bych rád podotknul, že upíři obecně nepatří k mým nejoblíbenějším hororovým stvořením. Čekal jsem jednoduchou oddechovku a tu jsem i dostal, ale zároveň i o něco víc. Trailer vypadal dost dobře a měl jsem i nějakou tu představu, ale i tak jsem byl zvědavý, co si tvůrci na nás tentokrát vymysleli. Úvodní scéna únosu Abigail je celkem povedená a tajně jsem doufal, aby se to poté neslo v podobném duchu. Z ukázky bylo jasné, že to bude také říznuté komedií. Můj vztah k „horrorcomu“ jsem již zmiňoval několikrát a tak k tomu nebudu nic dodávat. Při vtipných scénách jsem se jen lehce pousmál, ale víc jsem se soustředil na samotný děj. To, že se z baletky stane upír, bylo ukázáno již v traileru. Ale v konečném snímku to bylo místy opravdu pěkně akční a dobře natočeno. Dočkáme se krve, dočkáme se mrtvol a i pár (aspoň pro mě) nečekaných zvratů. Je zajímavé, že od začátku jsem vlastně fandil jen titulní Abigail a přál jsem si, aby prostě všechny rozsápala a vysála. Co mi ale přišlo přetažené za vlasy (a co vlastně možná způsobilo bod v hodnocení dolů) byla postava otce Abigail, Kristofa Lazaara. Moment, ale jako ostatní věděli, že tento mafiánský boss je zároveň upír? To mi přišlo takové zvláštní.
Co se týká délky snímku, je úplně adekvátní a tak akorát. Film nemá skoro žádná hluchá místa, i když zpočátku samozřejmě trvá, než začne nějaká ta akce. Pak to ale stojí za to. Člověk od tohoto filmu nemůže čekat nic hlubšího. Je to prostě jen ideální oddechovka, která ale i pěkně zabaví. Jinak se musím přiznat, že balet je pro mě velká neznámá. Nerozumím mu, ale to je tím, že se o něj nezajímám. Ale musím tvůrce pochválit za nápad upíří baletky. Nevybavuji si žádný obdobný hororový snímek, kdy by se někdo takový objevil. Takže to je jasné pozitivum. Abigail není úplně top, ale zároveň jsem si film dost užil.
Mimochodem, jsem jediný komu herec Kevin Durand (postava Petera) strašně připomínal Elona Muska? 😀

Krvavá sklizeň [2007]

Otázka víry se řeší již od pradávna. Každý na to má jiný názor nechám na každém, jak se k tomu postaví. Pro mě jsou to všechno jen pohádky, které si lidé vymysleli, aby se nenudili. A když si něco nedokázali vysvětlit, jednoduše to přikládali nějaké vyšší moci. Podobný přístup jako já k tomu měla i hlavní hrdinka tohoto snímku Katherine v podání Hilary Swank (i když ona dříve v boha věřila). Nyní je názoru, že úplně veškeré takzvané „boží zázraky“ mají logické a vědecké vysvětlení. Když je přivolána k náhle rudě zbarvené řece, myslí si, že to bude opět jednoduše vysvětleno.
Dlouho jsem váhal, jak mám film vůbec ohodnotit. A pak jsem si říkal, že horory o exorcismu (které patří k mým vůbec nejoblíbenějším) jsou také velkou mírou založené na náboženství. Ten, kdo na takové věci nevěří, prostě hodnotí film obecně jako takový. Zjednodušeně jestli se mu líbil nebo ne. Až do půlky jsem to viděl spíše podprůměrně. Kromě první boží rány se dlouho totiž nic neděje. Ale líbila se mi ústřední dvojice Swank-Elba. Celkové zpracování je docela povedené. Naštěstí druhá půlka snímku trochu zvedá laťku a dočkáme se více akce. Líbil se mi ten jakýsi kult, které v městečku působil. Samozřejmě je to také nutné brát trochu s nadhledem. Závěrečný Armageddon, kdy z nebe prší ohnivé kameny se povedl. Ano, díky druhé polovině se konečné hodnocení zvedlo na čistý průměr. Trošku to bylo také tím, že jsem si asi posledních dvacet minut musel pouštět nadvakrát (pustil jsem si to pozdě a usínal jsem). Nevím, jaké přesně jsou ty vymyšlené boží rány, ale myslím si, že všech deset ve filmu znázorněno nebylo. Kobylky ovšem byly povedené. A trochu se dalo tušit, že ta holka v závěru zůstane s Katherine.
Celkově je film poměrně dobře natočený, ale vzhledem k tomu, že mi téma snímku v podstatě nic neříkalo, skončil jsem u průměru. Začátek docela dobrý, pak drobný útlum a opět menší zvýšení kvality scénáře. Na takové jedno zhlédnutí to je fajn. Ale vyloženě v kině bych to vidět nepotřeboval. Scénář je docela dobrý a jsou tam některé povedené postavy. A myslím si, že průměr je z mé strany slušná známka. Ale podruhé to již vidět nemusím.

Poslušné panenky [2021]

Upozorňuji, že toto zamyšlení bude velmi krátké. Naprostá katastrofa a ztráta času. Opravdu nesnáším, když úvodní scéna dobře naláká, ale přitom zbytek snímku je opravdu hrozný. Nemůžu si pomoct, ale prostě na tom všem nejsem schopen najít byť něco malinko pozitivního. Scénář je opravdu prachbídný a… o čem to celé vlastně bylo? O jakémsi pošahaném vědci a jeho manželce, kterou vlastně nemiluje a podvádí? O tom, že fetuje jakousi modrou vodičku o které se nic moc bližšího nedozvíme? Tentokrát to ani herecké obsazení moc nezachraňuje, nikdo mi nebyl vyloženě sympatický. Několikrát jsem sám sebe přistihl, jak se dívám na hodinky, jak to bude ještě dlouho trvat. Některé horory si pouštím vyloženě jen na odreagování po práci. Tak jsem to plánoval i v tomto případě. Jenomže problém je, když vás film vyloženě začne uspávat. Bohužel to byl po delší době snímek, u kterého jsem si přál, aby co nejrychleji skončil. Celé to bylo přitažené za vlasy. Přemýšlím, co vlastně na tom všem bylo aspoň částečně hororového. Proč vlastně o hlavní hrdince všichni říkali, že je jiná? Přišlo mi, že tam bylo hodně věcí, které prostě nebyly dotažené do konce. Od začátku bylo víceméně jasné, jak to v závěru dopadne. Občas se mi stane, že nějaký film je skoro celou dobu podprůměrný, ale v závěrečné čtvrthodince se vše naprosto a totálně obrátí a z tragického snímku je rázem velmi povedený. K ničemu podobnému ale tady nedošlo. Zamyšlení občas „prodlužuji“ tím, že se víc rozepíšu o samotném ději. Zde ale nemám o čem psát. I to málo se mi z hlavy během závěrečných titulků naprosto vypařilo. Někdy se to holt nepovede. Nečekal jsem nic a také jsem nic nedostal. Tady to pro mě byl totální odpad a žumpa filmového průmyslu. Měl jsem to uložené v tabletu, zhlédl jsem to, můžu si to vesele odškrtnout a život plyne dál. Nemám víc, co bych k tomu dodal. Opravdu velmi slabé, nezáživné a totálně nudné.

Pearl [2022]

Prakticky celý měsíc jsem si nechal na to, abych napsal toto zamyšlení. Ne snad, že bych si to musel nějak promyslet, ale víceméně jsem neměl moc čas. Přiznám se, že moje hodnocení bude lehce ovlivněno kvalitou a technickými problémy. Film jsem již delší dobu měl uložený v tabletu. Vzhledem k tomu, že se mi dost líbil první snímek Westovy trilogie, tedy X, který je ale vlastně sequelem, nemohl jsem se dočkat, až uvidím prequel. Jenže kvalita staženého snímku byla mizerná a k tomu mi vůbec neseděly titulky, které jsem si prostě co chvíli musel ručně přečasovávat. Dobře, zkusím se od technických problémů oprostit. Jenže zásadní problém je, že snímek strašně nudí. Mia Goth vypadá na dobře rozvíjející se herečku své generace. Už má nějaké ty filmové zářezy, ale přeci jen moc hororů ještě nenatočila. Podle mého ale nebylo úplně nejštastnější obsadit právě ji do role Pearl, když v předchozím snímku hrála úplně jinou postavu. Nevím, na mě to rozhodně působilo zmatečně a taky rušivě a taky to byl jeden z mínusových bodů k celkovému hodnocení. Občas jsem si říkal, že by možná bylo lepší, aby byl celý film pojat jako muzikál. Některé scény se k tomu skoro až nabízely. Nevadily mi místy až přehnaně zářivé barvy. Jenže příběhově to bylo opravdu slabé a vlastně nezajímavé. Pearl je šílená – prozrazuje nám to už úvodní scéna s labutí a krokodýlem. Jenomže mi chybělo více brutálních vražd. Díky vyšinutosti hlavní hrdinky se to k tomu přímo vybízelo. Celý život prakticky jen strávila na farmě s postiženým otcem a přísnou matkou. Chtěla vypadnout pryč. Kde se ale v ní vzala ta zloba a nenávist? Možná právě tím prostředím, kde vyrůstala. Nevím, přišlo mi, že celkově snímek pomalu plyne a nic moc zajímavého se tam neděje. Je to úplně jinak natočený film než již zmíněné X. Celé mi to přišlo jako divadlo. Asi nejzajímavější z celého filmu je závěrečná scéna s monologem titulní hrdinky, kdy je kamera zaměřená nehnutě pouze na ni. A pak ještě během titulků její skoro dvě minuty trvající úsměv. Ale to bohužel nezachrání celkovou nudu, kterou jsem ze snímku cítil. Možná jsem na to nebyl správně naladěn, ale vím, že tomu již druhou šanci nedám. Zajímavé bylo období a prostředí, kde se snímek odehrává, ale to je tak všechno. Chyběla mi víc hororová atmosféra – místo toho to na mě působilo jako nějaké obyčejné a nezáživné drama z vesnice.

Bohužel, nejspíš jsem nebyl na snímek připravený nebo jsem prostě od něj čekal víc. Mě to totálně zklamalo. Letos se chystá závěrečný díl Ti Westovy trilogie – MaXXXine. Upřímně nevím, co od toho čekat, ale chci tomu dát šanci a asi určitě se na něj podívám. Doufám ale, že bude natočen minimálně na stejné úrovni jako X. Pearl bylo prostě zklamání. Škoda.

První znamení: Přichází satan! [2024]

Prequely jsou takové boční uličky každého filmu. Pokud je nějaký snímek úspěšný, dost tvůrců se rozhodne to dané univerzum rozšířit různými dalšími díly a pokračováními. Jenže mnohdy s dalšími následujícími filmy rapidně upadá kvalita. Není to úplné pravidlo, ale většinou to tak je. Přebytečné ždímání původního snímku navíc lehce může nudit. Pokud se ale tvůrci vydají opačnou cestou, může to být i pozitivní. Prequel popisuje události, které předcházejí původnímu ději. Proto tam nutně nemusí být (a mnohdy tedy vlastně ani nejsou) známé postavy z originu. Ale stejně by minimálně ke konci měl prequel jaksi navázat na původní snímek a celé to univerzum spojit.
Již jsem si zvykl, že české názvy zahraničních snímků málokdy zcela odpovídají originálu. Na jednu stranu to chápu, protože v češtině bychom to tak mnohdy neřekli a dává to větší smysl než od původních tvůrců. I když je fakt, že někdy prostě ty překlady moc nechápu a nelíbí se mi. V případě The Omen je naopak český název dle mého mnohem zajímavější (i když na druhou stranu možná dopředu příliš prozrazuje). Kdyby se to totiž doslova překládalo jako Předzvěst či Osudové znamení, osobně by mě to dle názvu nenalákalo. Ale právě Přichází satan! je česky velmi povedené. Původní snímek je z roku 1976 (mimochodem ve stejném roce, kdy měly premiéry např. moje dobře hodnocené horory Carrie nebo ¿Quién puede matar a un niño?).
První The Omen s Gregory Peckem jsem kdysi jednou viděl a ohodnotil jsem to nadprůměrem, takže jsem byl se zpracováním spokojený. Problém ale je, že si z toho původního snímku vlastně prakticky vůbec nic nepamatuji. Naštěstí ale pro letošní, v pořadí již asi čtvrtý nebo pátý díl této frančízy, není nutné znát originální film. Snímek stojí sám o sobě a o jeho zpracování v podstatě nemůžu říct nic negativního. Tématicky to vlastně trochu připomínalo možná očekávanější, ale za to o dost průměrnější horor Neposkvrněná, který měl nedávno taky premiéru. Hororový subžánr nunsploitation má taky co do sebe. Pokud ještě můžu odbočit malým srovnáním s právě zmiňovaným Immaculate, v tomto případě hlavní hrdinka sice není tolik sympatická a atraktivní jako Cecilia v podání Sydney Sweeney, ale zase je její postava o něco více rozvinuta. Když teď nad tím přemýšlím, skoro týden po zhlédnutí, nějak si nedokážu vybavit důvod, proč byla Margaret vlastně poslána do Říma. Snímek si ale postupně buduje dobrou atmosféru a líbilo se mi postupné představování některých „obyvatel“ sirotčince. Celou dobu bylo naznačeno, že se hlavně máme zaměřit na Carlitu. Ta ve výsledku úplně hlavní nebyla, ač byla taky poměrně dost v celém příběhu důležitá. Děj pomalu plyne, ale vlastně nenudí. A největší divákovo probuzení nastává ve chvíli skvěle natočeného sebeupálení sestry Anjelicy. Pak to už dostane ten správný spád. A závěrečný porod je úplná lahůdka. Chybělo opravdu málo a žádný Damien by už nebyl. Jenže to pochopitelně nešlo, když je to hlavní postava již takřka padesátiletého originálu.
Ve výsledku tedy spokojenost a skvělá práce. Výborné je, že stejně jako v Neposkvrněné je ukázáno, že církev není vždy jen tak svatá, jak se navenek tváří. Určitě si chci znovu připomenout očividně povedený původní snímek z roku 1976. Jsem zvědavý, jak moc plynulé navázání s tím letošním tam bude. Tady to je dobře natočené. A bezpochyby se jedná o ten z lepších prequelů. Jak jsem zmínil v úvodu, pokud film dějově předchází původnímu dílu, mají tvůrci určitou volnost, ale přesto nesmí zapomínat ctít a nejlépe přímo navázat na originál. Tady se to myslím podařilo.

X [2022]

Zhlédnutí tohoto hororu jsem poměrně odkládal, ale vlastně jsem to stihnul ještě včas. Letos by totiž měl být uvedený závěrečný díl trilogie Ti Westa. Jasně, chybí mi ještě prequel Pearl. Stejně je zvláštní, že stejný režisér a scénárista v jeden rok uvede do kin rovnou dva filmy. Ano, natáčely se z větší části společně.
Synopsi k X jsem docela dobře znal, ale možná právě kvůli tomu jsem to spíš odkládal. Přišlo mi to takové nezáživné. Původně jsem navíc chtěl pustit něco úplně jiného. Jenže shodou náhod mi kýžený snímek nešel spustit a tak jsem si prohledával ty, které mám uložené v tabletu. A konečné volby vůbec nelituju. Asi největším pozitivem je ten osmdesátkový feeling. Celkový styl kamery a výprava se povedly na jedničku. Občas jsem se dokonce přistihl, že jsem musel sám sebe přesvědčovat, že se jedná o nový film a ne čtyřicet let starý. Jenže tak do poloviny snímku u mě převažovalo hodnocení k průměru. Dlouho se tam nic zásadního neděje a i když je herecké obsazení sympatické, moc to nudu nezachraňuje. Mia Goth je sice propagována jako hlavní hrdinka, ale moc to znát není. Poněkud vtipné mi přišlo jezírko s krokodýlem. A jak mu Maxine – absolutně netušíce – jen o sekundu unikla ze spárů. To bylo možná trošku přehnané. I když důvod to mělo k jedné pozdější scéně. Největší překvapení bylo asi zjištění, kdo je tentokrát tím monstrem. Pokud chcete opravdu zaujmout (a možná vlastně i šokovat) dejte hlavní role záporáků dětem nebo naopak seniorům. Nevím, co je vlastně děsivější. Ale líbil se mi motiv stařenky, kdy zatoužila po dávno zašlé slávě. A protože moc dobře věděla, že už ji ona nikdy mít nebude, rozhodla se, že to nebude mít ani nikdo jiný. Druhá půlka pak nasadila slušné tempo a přidala více akčních scén. A taky brutality. Což všemu akorát prospělo. Od začátku bylo jasné, že to Maxine přežije. I když jsem to i přál „kostelní myšce“ v podání Jenny Ortegy.

Snažil jsem se v celkovém příběhu najít nějaké nelogičnosti, ale naštěstí se nepodařilo. Téma filmu je jednoduché, jen to prostě zpočátku pomalu plyne. A co se týká herců, tak kromě Ortegy jsem nikoho předtím v žádném filmu asi neviděl. Ale obsazení bylo v pohodě. Musím zopakovat svou chválu, jakým stylem byl celkový film natočen – opravdu to působilo moc dobře. A vraždy jsou krásně brutální a krví se nešetří. Těším se na prequel a zároveň poté později i na celkový závěr trilogie. Je vidět, že Ti West je opravdu talentovaný filmový tvůrce, kterému horory jdou. Dovede vytvořit napínavou atmosféru a děj, který má hlavu a patu. Už teď se těším na další jeho filmy.

Neposkvrněná [2024]

Film mi dal poměrně zabrat. Skoro celou dobu sledování se mi hodnocení v hlavě převažovalo na nadprůměrné, ale ve výsledku mi vyšel lepší průměr. Úvodní scénu s nepovedeným útěkem jsem moc nepochopil, i když tam asi patřila. Do záhadného otěhotnění hlavní hrdinky se film pomalu vleče a nic moc zajímavého se tam neděje. Ale zase druhá půlka snímku je dost povedená. Jen je škoda, že na konci mi v hlavě zůstalo několik otázek. Kdo vlastně byli ti tajemní kapucíni v červených maskách? Kdy přesně Cecilia byla uměle oplodněna? Kolik jeptišek před ní podstoupilo (byť nejspíš neúspěšně) stejný proces jako ona? Bylo vůbec zmíněno, ve kterém roce se celý film odehrává? Jinak je to celkově zajímavý nápad. Nikdy jsem neměl blízko k církvi a vím, že nikdy mít nebudu. Ale i tak nepochybuji, že to tam za branami nebylo pouze svaté. A určitě tu a tam probíhalo několik podobných experimentů jako v tomto filmu. Nunsploitation je hororový subžánr, který měl největší rozmach v sedmdesátých letech. Převážně vždy se odehrává někde v klášteře a všechny jeptišky nejsou tak nevinné, jak se mnohdy o nich říká…
Sydney Sweeney byla pro hlavní roli dobrá volba. Je sympatická a dočkáme se i pro oko příjemných scén ve sprše. Její Cecilia je po zachránění a vytažení zpod ledu plně oddaná Bohu a tak místo v italském klášteře bere jako takové poslání. Je zajímavé, že po záhadném početí je nejprve mnohými považována za prokletou, ale poté v podstatě za svatou. A když zjistí, co se ve skutečnosti uvnitř kláštera odehrává, rozhodne se vzepřít. Trošku mě překvapilo (a vlastně i trochu vadilo), že po zapálení experimentální laboratoře otec Sal Tedeschi neutrpěl zas tak „velké“ zranění. A přitom pomalu dostal přímý zásah. K odhalení Cecilie v katakombách chybí jen málo. Jenže v opačném případě by film trval ještě dlouho (pokud by po dopadení vzpouzející se jeptišky hned lišácky neskončil). Během porodu následuje uširvoucí jekot, který trvá opravdu dlouho a myslím, že měl být o něco zkrácen. Naopak zajímavé je překousnutí pupeční šňůry. Ale největší zklamání je z úplného závěru. Proč nebyl vůbec zobrazen detail toho netvora, kterého Cecilia vlastně porodila? Celou dobu jsem se těšil a čekal na to a nakonec k tomu vůbec nedojde. Jediné, co vidíme, je při odhalování kamery jakýsi rudý tvar. Dobře, některé takto narozené tvory je vidět předtím v laboratoři naložené ve formaldehydu. Ale proč ho po porodu „v přímém přenosu“ nevidíme? Z jakého důvodu? Vždyť je filmu je zobrazeno několik brutálních a krvavých scén. Vlastně mi vůbec nevadilo, že pak v tu chvíli horor končí. Ale mutant by tam dle mého měl být vidět. Škoda.
Jak jsem zmínil v úvodu, dlouho mně tento snímek kolísal mezi průměrem a nadprůměrem. Co se týká vizuální stránky, nemám vlastně co vytknout. A že se děj odehrává v podstatě jen na jednom místě nevadí. Obsazení je sympatické (a to nejen hlavní hrdinka). Jen je opravdu škoda toho „zjemnělého“ závěru. Diváci by to jako neustáli? Druhá půlka a především poslední půlhodina dost nabrala na tempu a je o dost zajímavější než první část. Celkově film není špatný. Ale dle mého by se tam dalo několik věcí ještě zlepšit.

Neviditelné zlo [2024]

Jakmile v programu kina vidím nějaký horor, vždycky ho chci vidět. U tohoto konkrétního jsem byl ze dvou stran dokonce varován, že je to pěkná blbost. Sto lidí, sto chutí, říká se. Nicméně o to víc mě to jaksi přinutilo, abych se na tento snímek vypravil. Občas se totiž stane, že film, který je většinou okolí kritizován, se mi nakonec velmi líbí. A právě mě baví ta různorodost. Říkal jsem si, že v tomto případě by to přesně tak mohlo fungovat. Uvedu to na příkladu loňského horůrku Pavučina, kdy se mé hodnocení diametrálně lišilo. Zatímco můj známý (který mi právě Imaginary nedoporučoval) tomu horůrku dal plné hodnocení, já dal prakticky nejnižší. Ale je právě super, že to každý vidí jinak.
Jenže v případě letošního Imaginary bohužel musím souhlasit s tím, že se o žádný zázrak nejedná. Chvíli jsem uvažoval i o průměru, ale nakonec jsem usoudil, že by to i tak bylo vysoké. Na druhou stranu to nebylo úplně nejhorší. Jen spíš takové nudné. Prakticky se mi nestává, že bych u hororu (a natož v kině) usnul. Přiznám se, že v tomto případě se mi to párkrát stalo. Nemám příliš v oblibě složité příběhy, kde vás režisér vede různými klikatými uličkami a cestami, aby se to pak ve finále krásně spojilo a vytvořila v nás ten pověstný „wow efekt“. Ale zase na druhou stranu to taky má co do sebe. V případě Imaginary je děj v podstatě jednoduchý a možná lehce předvídatelný. Musím se přiznat, že místy jsem tam spatřoval jakousi vzdálenou inspiraci fenomenálním snímkem Us Jordana Peelea. Tak taky jedna z hlavních postav zažila v dětství trauma. Imaginary má celkem povedenou první půlku, kdy se režisérovi snaží vytvářet nějakou atmosféru. Bohužel to nevydrží dlouho. A závěrečná dvacetiminutovka je strašně nudná. Tam jsem pochopil, že to celé je myšleno jako taková temnější komedie. Jumpscary prakticky nulové, nevidíme žádnou vraždu na kameře a při přehnaně velkých očích některých postav jsem si okamžitě vzpomněl na skvělý videoklip Svaz českých bohémů od Wohnoutů, kde se vlastně použil stejný efekt. To se jen sbíraly další body ke komedii. A co ten imaginativní svět? Tady se očividně někdo inspiroval Beetlejuicem nebo obecně stylem Tima Burtona. A když už jsme u té komedie – nejvíce mě pobavil úplný závěr. Když k hořícímu domu přijedou hasiči, nikdo vůbec nespěchá s hašením. To jako fakt?
Přiznám se, že se mi moc nelíbí, když mají v hororu hlavní roli děti. I když tady to bylo tak napůl. Celkově na mě působil film příliš dlouhý a klidně bych bral sestříhanější verzi. No dobře, spadá to minimálně částečně do hororového žánru, ale je to spíš pro děti nebo obecně pro ty, kteří se normálně na horory vůbec nedívají. Potom jsem se podíval na oficiální plakát a bylo mi to jasné. Tvůrci lákali, že se jedná o producenty filmu Five Nights at Freddy’s. Tam jsem absolutně nebyl cílovka a tak jsem si to vůbec neužil. Pokud bych mohl něco tvůrčímu týmu Imaginary poradit, zvýšil bych přístupnost a přidal víc krve. Horor trpí zbytečnou délkou a závěrečný imaginativní svět by se určitě dal zkrátit. Je to ten typ filmu, který druhý den po zhlédnutí rychle vymizí z paměti, o čem vlastně vůbec byl.
To, že ho tady haním pro svou jednoduchost a nezáživnost, samozřejmě neznamená, že by neměl své zastánce a skalní fanoušky. A tak to je v pořádku. Pokud by obecně všechny filmy byly dokonalé a všem by se líbily, byla by to nuda. V naprosté většině případů si dopředu nečtu synopsi jakéhokoliv hororu, na který se vypravím do kina. Trailer sice někdy vidím, ale dávno vím, že trailery slouží jen k nalákání pozornosti. A nejhorší je, když vás tou upoutávkou tvůrci navnadí a ve finále to v tom filmu nakonec ani nebude. V tomto konkrétním případě Imaginary řadím k ostatním podprůměrným snímkům. Při sledování jsem v kině usínal a celkově mě to moc nebavilo. Určitě to není úplný odpad, ale i tak dost pod průměrem.