Frozen [2010]

Hodně dlouho jsem měl tento snímek uložený mezi seznamem filmů, které chci rozhodně vidět. Pořád jsem se k tomu nemohl dostat. Když už se to stalo, stejně to ve mě úplně dlouhé vzpomínky nezanechalo. V první řadě musím pochválit poměrně velkou realističnost – tedy, že by se to opravdu mohlo i stát ve skutečnosti. Teoreticky. Obsazení neznámých herců je vždycky trochu risk. Ale v tomto případě ta přátelská chemie funguje dobře. Tušil jsem zhruba, o čem celý film je. Proto jsem se ale právě bál, že to bude dlouhé. A taky, že bylo. Ono je to v podstatě stejné, jako když se nějaký snímek odehrává jen v jedné místnosti. V tom případě by tvůrci měli zajistit, aby to celé nenudilo. Tím, že se celý film odehrává na lanovce, byla pro režiséra Adama Greena výzva. Osobně si myslím, že se mu to povedlo tak napůl. Ano, atmosféra a hlavně ta celková beznaděj je dobrá. Ale ta délka by se měla opravdu zredukovat. O postavách se celkem dozvíme dost – minimálně tolik, abych s nimi nějak soucítili. Jsem rád, že já osobně na sjezdovky nejezdím, takže pravděpodobně by mě takováto situace nepotkala. Možná by si celý snímek ode mě nakonec vysloužil lehce nadprůměrné hodnocení, ale zůstanu čistě o průměru. A to zejména kvůli obohacení ději vlky, kteří byli ve skutečnosti hrány psy. Opravdu mi nepřijde moc pravděpodobné, že by se v okolí sjezdovky běžně objevovali vlci. Jako při představě, že si udělám večerní procházku kolem Ještědu a narazím na ně – to je minimálně úsměvné. U tohoto filmu tedy kladně hodnotím především herce, kteří si spolu sedli. A navíc je obdivuji, že většinu natáčení opravdu byli zhruba asi v patnáctimetrové výšce. Nikdy v životě jsem neměl omrzliny, ale opravdu to musí být něco příšerného. V tom film zase působí reálněji. Pokud to musím hodnotit celkově, opravdu mi to přišlo dost dlouhé, byť to má takových standardních 93 minut. Příběh je to sice vcelku fajn, ale rozhodně mě to nepřesvědčilo o tom, že bych to nutně potřeboval zhlédnout znovu. Ve výsledku prostě taková čistá jednohubka, která příliš nenadchne, ale ani zároveň neurazí.

Krokodýl [2000]

No. Tobe Hooper bude vždy patřit mezi významné hororové velikány. Myslím, že nebudu jediný, kdo se s tímto režisérem a scénáristou poprvé setkal v originálním Texaském masakru z roku 1974. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy, ale většinu viděných jsem ohodnotil spíše nadprůměrně. První čistý průměr přišel s Poltergeistem (kterému ale hodlám dát ještě opětovně šanci). No a pak dalším neslaným, nemastným snímkem je Krokodýl. Hned zpočátku chci říct, že se nejedná o katastrofální film jako je třeba Žraločí tornádo (ostatně to je samostatná kategorie filmů, které se nedají brát vážně, ale na tom jsou postavené). V případě Krokodýla se mi vlastně líbily i efekty, i když samozřejmě nebyly dokonalé, ale mám za to, že dost z nich (minimálně půlka) bylo praktických a ne přes CGI. K samostatnému příběhu se asi vyjadřovat nebudu, přeci jenom podobných námětů tu již bylo. Dle ČSFD.cz se jedná o 48. nejhorší film. S tím tak docela nesouhlasím. Ano, má to své mouchy a nelogické chyby, ale když vezmeme v potaz, v jakém roce snímkem vznikl, tak si myslím, že to nevypadá zas tak zle. Co si budeme povídat – v dnešní době se mnohdy natáčí mnohem nekvalitnější filmy. Když je obecně v ději mnoho postav, je někdy obtížné vybrat si svého oblíbence. Já jsem vlastně ani nefandil nikomu. Jen jsem si tak nějak zvráceně přál, aby se konečně jednalo o horor, kde to nikdo na konci nepřežije. Na jedno zhlédnutí to je dostatečné a i samotná délka je adekvátní. Velmi pochybuji, že bych se na to podíval znovu. Ale myslím si, že v černých číslech hodnocení je Krokodýl trochu neoprávněně. Ano, rozhodně se nejedná o favorita na Oscara, ale z mé strany to je celkem povedený průměr.

Cujo, vzteklý pes [1983]

Cuja považuju za takový „spíše jednodušší“ Kingův příběh. Nemůžete tam hledat nějaké příliš hluboké myšlenky. Ale vše působí velmi reálně a asi by se to i mohlo stát. Ale nevím. U každého tohoto „nového Kingova zamyšlení“ zdůrazňuji, že si pak postupně musím (znovu) přečíst všechny knižní předlohy. Občas si něco pamatuji víc, ale obecně spíše méně, protože ve většině případů zjišťuji, že tyto filmové adaptace nemůžu úplně srovnávat s romány a povídkami. Ukažte mi jakýkoliv jediný film, který byl natočen podle knižní předlohy a který by úplně věrně zachytil veškerý děj i s jeho vedlejšími odbočkami. Na jednu stranu, v tom je síla knih – můžeme si to představovat úplně jakkoliv (a každý pokaždé navíc zcela jinak). Jenomže pokud nemáte v úmyslu udělat pěti-hodinový film, jako filmař musíte vypíchnout jen ty nejdůležitější momenty. Pro běžného diváka, „nezkaženého“ a neovlivněného předlohou, je hodnocení takového filmu jako každý jiný. Kingovi čtenáři, ale mají přirozeně tendenci to okamžitě srovnávat a hledat nesrovnalosti a rozdíly. Na jednu stranu to je asi dobře, ale pro mě osobně film nemusí být úplně přesnou kopií knihy. Musí prostě zaujmout.

Cujo není vůbec špatný film. Ale stejně teď při druhém zhlédnutí se mé hodnocení trošičku zhoršilo. Půl filmu se totiž řeší nevěrná manželka a s tím související rodinné problémy. Při prvním filmovém setkáním s tímto nemocným bernardýnem mi to tolik nevadilo. Teď už ano, protože mi to přišlo poněkud zdlouhavé. Naštěstí se vše změní, když na scénu vlítne samotný Cujo. Útoky na auto uprostřed farmy patří vlastně k tomu nejlepšímu z celého filmu. Trenéři odvedli ze všemi psy (prý jich bylo dohromady asi čtyři) skvělou práci. A k tomu samozřejmě i maskéři. Jak postupně vzteklina na bernardýna působí, tím je jeho vzhled „strašnější“. Jen jsem moc nerozuměl kompletně změněnému závěru, kdy v knize malý Tad na konci zemře. Ve filmu ne a koná se happy end. Proč? Diváci by to neustáli? Vždyť o tom horor je. Nemusí to přeci vždy skončit dobře. Ale jinak je to celkově dobrý film. I když ve většině Kingových knihách jsou antihrdinové lidé, ale občas to jsou i zvířata. Ale ty sami za to mnohdy nemůžou. Pes Cujo by pravděpodobně nikdy nikomu neublížil, nebýt infikovaného netopýra. Ale potom by to nebyl horor.

Nejsem si jistý, zda se na Cuja ještě v budoucnu znovu podívám. Možné to je, ale s aktuálním hodnocením bych pak už asi nehýbal. Obecně řečeno, v opětovném zhlédnutí můžete objevit další nedostatky (ale zároveň i pozitiva). Něco jiného je zhlédnutí filmu po několika letech. Jinak si myslím, že by měly platit úplně první dojmy. A když si něčeho napoprvé nevšimnete, nedělal bych z toho tragédii. Důležité je, jak na vás ten daný film celkově zapůsobí. A každé další zhlédnutí to vše může ovlivnit. Cujo je dobře natočený film, i když pro mě ne zcela stoprocentně skvělý. Ale klidně ho můžu každému doporučit.