Prequely jsou takové boční uličky každého filmu. Pokud je nějaký snímek úspěšný, dost tvůrců se rozhodne to dané univerzum rozšířit různými dalšími díly a pokračováními. Jenže mnohdy s dalšími následujícími filmy rapidně upadá kvalita. Není to úplné pravidlo, ale většinou to tak je. Přebytečné ždímání původního snímku navíc lehce může nudit. Pokud se ale tvůrci vydají opačnou cestou, může to být i pozitivní. Prequel popisuje události, které předcházejí původnímu ději. Proto tam nutně nemusí být (a mnohdy tedy vlastně ani nejsou) známé postavy z originu. Ale stejně by minimálně ke konci měl prequel jaksi navázat na původní snímek a celé to univerzum spojit.
Již jsem si zvykl, že české názvy zahraničních snímků málokdy zcela odpovídají originálu. Na jednu stranu to chápu, protože v češtině bychom to tak mnohdy neřekli a dává to větší smysl než od původních tvůrců. I když je fakt, že někdy prostě ty překlady moc nechápu a nelíbí se mi. V případě The Omen je naopak český název dle mého mnohem zajímavější (i když na druhou stranu možná dopředu příliš prozrazuje). Kdyby se to totiž doslova překládalo jako Předzvěst či Osudové znamení, osobně by mě to dle názvu nenalákalo. Ale právě Přichází satan! je česky velmi povedené. Původní snímek je z roku 1976 (mimochodem ve stejném roce, kdy měly premiéry např. moje dobře hodnocené horory Carrie nebo ¿Quién puede matar a un niño?).
První The Omen s Gregory Peckem jsem kdysi jednou viděl a ohodnotil jsem to nadprůměrem, takže jsem byl se zpracováním spokojený. Problém ale je, že si z toho původního snímku vlastně prakticky vůbec nic nepamatuji. Naštěstí ale pro letošní, v pořadí již asi čtvrtý nebo pátý díl této frančízy, není nutné znát originální film. Snímek stojí sám o sobě a o jeho zpracování v podstatě nemůžu říct nic negativního. Tématicky to vlastně trochu připomínalo možná očekávanější, ale za to o dost průměrnější horor Neposkvrněná, který měl nedávno taky premiéru. Hororový subžánr nunsploitation má taky co do sebe. Pokud ještě můžu odbočit malým srovnáním s právě zmiňovaným Immaculate, v tomto případě hlavní hrdinka sice není tolik sympatická a atraktivní jako Cecilia v podání Sydney Sweeney, ale zase je její postava o něco více rozvinuta. Když teď nad tím přemýšlím, skoro týden po zhlédnutí, nějak si nedokážu vybavit důvod, proč byla Margaret vlastně poslána do Říma. Snímek si ale postupně buduje dobrou atmosféru a líbilo se mi postupné představování některých „obyvatel“ sirotčince. Celou dobu bylo naznačeno, že se hlavně máme zaměřit na Carlitu. Ta ve výsledku úplně hlavní nebyla, ač byla taky poměrně dost v celém příběhu důležitá. Děj pomalu plyne, ale vlastně nenudí. A největší divákovo probuzení nastává ve chvíli skvěle natočeného sebeupálení sestry Anjelicy. Pak to už dostane ten správný spád. A závěrečný porod je úplná lahůdka. Chybělo opravdu málo a žádný Damien by už nebyl. Jenže to pochopitelně nešlo, když je to hlavní postava již takřka padesátiletého originálu.
Ve výsledku tedy spokojenost a skvělá práce. Výborné je, že stejně jako v Neposkvrněné je ukázáno, že církev není vždy jen tak svatá, jak se navenek tváří. Určitě si chci znovu připomenout očividně povedený původní snímek z roku 1976. Jsem zvědavý, jak moc plynulé navázání s tím letošním tam bude. Tady to je dobře natočené. A bezpochyby se jedná o ten z lepších prequelů. Jak jsem zmínil v úvodu, pokud film dějově předchází původnímu dílu, mají tvůrci určitou volnost, ale přesto nesmí zapomínat ctít a nejlépe přímo navázat na originál. Tady se to myslím podařilo.
Štítek: církev
Papežův vymítač [2023]
Konečně se zase blýská na hororové časy. Minimálně v dubnu toho bude celkem plno. 🙂
Kdokoliv se mě zeptá na můj první horor, vždy hned odpovídám, že to byl Vymítač ďábla z roku 1973. Je ovšem trošku paradox, že jsem ho snad viděl pouze jednou. Exorcismus mě vždycky bavil. Samozřejmě myslím jen ten zobrazovaný v kultuře, protože na duchy a démony absolutně nevěřím. Jako vysvětlení považuji různé psychické nemoci, které třeba v dané době ještě nebyly známy.
Russel Crowe mě v roli otce Amortha mile překvapil. A překvapilo mě, že právě The Pope’s Exorcist je jeho prvním hororem. Amorth v jeho podání je vtipný (super je jeho hláška „Ku-ku“) a klidně se postaví proti „nadřízeným“. Jeho šéf je ale samotný papež, se kterým dobře vychází. Hned zajímavý byl úvod snímku, kde se posednutí člověka přesunulo na prase. To jsem myslím ještě v žádném filmu o exorcismu neviděl. Když se nad tímto vymítačem opětovně zamýšlím, nadprůměrnou známku hodnocení si snímek vysloužil vlastně díky sympatickému Russellovi. Protože bez toho by to spíš byl takový průměrný snímek o vymítání, kterých již bylo natočeno mnoho. Efekty a hlas démona jsou samozřejmě dobré. Ale kromě exorcisty na mopedu film ve svém žánru nepřinesl nic moc nového. I když je pravda, že teď přemýšlím, jestli jsem někde viděl, že démon přeskočí rovnou do těla toho, kdo ho vymítá. Je možné, že ano, ale momentálně si nic takového nevybavím. Zkouším si vzpomenout na nějakou výraznější postavu kromě Amortha, co by mě nějakým způsobem více zaujala. Snad možná jen otec Esquibel, kterého si zahrál Daniel Zovatto. Je to mladý kněz, který považuje Amortha za svůj vzor. A i když na konci se docela dost zaslouží o vymícení démona z těla svého idolu, moc víc prostoru ve filmu nemá. Většinu času si totiž krade Crowe pro sebe. A to je myslím i dobře. Exorcista, který má smysl pro humor? Nakonec proč ne. Možná, kdyby tuto roli dostal jiný, pro mě neznámý herec, snímek by si asi vysloužil o něco nižší hodnocení, protože tam opravdu není něco extra nového, co bych už třeba neviděl dříve. Ale jako dobrý horůrek na večer to určitě stačí.