První letošní horor v kině skončil průměrem – pravda o něco lepším, ale stále jen pouze průměrem. Tajně jsem doufal, že právě nový hororový rok 2024 začne úplně fenomenálně a bez chybičky. Nechci předbíhat, ale letošek opět bude na temné a strašidelnější snímky bohatý. Vše samozřejmě stejně vždycky záleží na daném zpracování a tak nechci předbíhat a nechám se překvapit (přesto stále skrytě doufám, že z větší poloviny to budou aspoň filmy nadprůměrné).
Těšil jsem se, že právě Night Swim bude tím prvním filmem, na který v roce 2024 půjdu do kna. Trailer jsem před koncem roku viděl několikrát a dost mě zaujal. A o to víc, když jsem se dozvěděl, že o produkci se postaraly má oblíbená studia Blumhouse a Atomic Monster, kterou založila žijící hororová legenda James Wan. Vždy po zhlédnutí ukázky jsem přemýšlel, o čem to celé vlastně bude. Začnu nejprve jedním negativem. A tím je celková pomalost snímku, než se něco skutečně začne dít. Je tam klasický začátek – tedy naznačení, co se tehdy stalo v roce 1992. Pochopitelně vše je jen v náznacích. Pak se přesuneme do současnosti. Bývalému profesionálnímu baseballistovi je doporučena po vážném zranění (které ale není nějak blíže vysvětleno) vodoléčba. A ejhle, rodinka si zrovna shání nové bydlení a narazí na dům s obřím bazénem. Realitní makléřka jim ho nejprve vůbec nenabídla. Rodina teprve až později zjistí, že se tam před lety utopila jedna holka. Díky bazénu se otec začne uzdravovat. Jenže nikdy nic není zadarmo – to si pamatujte (milé děti :)). Takhle by to mohl stále být super snímek. Jenomže zhruba v půlce se začne děj strašně vléct. Navíc když se poprvé v bazénu objeví to jakési monstrum, efekt leknutí vůbec nefunguje a je skoro až k smíchu. Bazén má ve filmu klíčovou roli, ale stejně by se tam mohlo odehrát více akčních (a děsivějších) scén. V tom bych ale hledal právě to hlavní takové negativum. Přeci jenom bazén nabízel více možností, jak naplno využít jeho potenciál. Víte, jak se také pozná dobrý film (a nejen horor)? I pár dní po zhlédnutí pořád máte v hlavě ty nejlepší scény a postavy. Jenže než jsem já jsem v ten čtvrtek dorazil z kina domů, prakticky všechno mi z hlavy zmizelo. Neříkám, že to byl úplně špatný horor. Jen prostě ničím zásadně nenadchl, ani neurazil. Upřímně jsem si hororový začátek představoval trochu jinak (a poněkud lépe). Není to film, který bych někomu s klidným svědomím právě doporučil ke zhlédnutí. Netvrdím, že nebude mít snímek své zastánce a fanoušky. A tak to je dobře, tak to má být. Mně osobně jedno zhlédnutí stačilo. Tak uvidíme, jak se nám ten nový hororový rok bude dále rozvíjet. Prvnička skončila průměrem. Víc k tomu nemám co říct.
Ohledně celé série Saw jsem se již dříve zmiňoval. Proto jen ve zkratce – poprvé se mi to vůbec nelíbilo, po nějakém čase jsem tomu dal druhou šanci a pak se to stalo mou oblíbenou hororovou sérií. A díky celosvětovému úspěchu se z Jamese Wana stala hvězda a žijící legenda žánru. Někomu možná může vadit to, že jednotlivé díly na sebe příliš chronologicky nenavazují. Mám na mysli to, že v dalším a dalším novém filmu jsme se zase trochu více dozvěděli o minulosti, médii zvaného Jigsawa. John Kramer. To je beze sporu jedna z nejzajímavějších hororových postav, která kdy byla vytvořena. A dle mého je jeho označení sériový vrah, či prostě jen vrah, zcela zcestné. Sám to několikrát zopakoval, že on sám nikdy nikoho nezabil. A to je pravda. Proto se mi mnohem více pro něj líbí, že je jakýsi (pravda, zvláštní) životní kouč. To je rozhodně lepší označení. Chce dát druhou šanci těm, kteří si dříve svého života nevážili. Ano, Jigsaw je sice vlastně psychopat, který ale (minimálně dle sebe) dělá dobré věci. Každý se může vykoupit, ale to vždycky znamená zaplatit určitou cenu. I tady platí, že nic není zadarmo. Je opravdu jen pár lidí, kteří prošli celou hrou. Protože původní Jigsawova myšlenka byla, že všechny pasti se dají přežít (bez zranění to ale stejně nepůjde). Jenomže po Kramerově smrti jeho následovník již únikovou cestu nenabízí. Tím ale zabíjí celou jeho myšlenku.
Dosud jsem žádný díl se série Saw neměl možnost vidět v kině. Jsem ale rád, že jsem toto „prokletí“ zlomil právě jubilejním desátým snímkem, nazvaným jednoduše Saw X (klidně by to ale třeba mohlo být i např. Saw Origins, když nad tím teď tak trochu přemýšlím). Zde se nám totiž dokonale a úplně propojí celý život Johna Kramera. Potěšil návrat Amandy i Hoffmana (i když ten se mihne jen na necelou minutu v potitulkové scéně). Mám opravdu radost, že tomuto dílu série nemám absolutně co vytknout. Nejvíc se mi asi líbilo, jak byl i sám Jigsaw donucen na vlastní kůži ochutnat jednu ze svých pastí. Ale pochopitelně mi bylo jasné, že bude mít nějaký záložní plán. Ale přesto jsem takový závěrečný zvrat nečekal. Sice doktorka Pedersonová na konci vyhraje svou hru, ale předpokládám, že stejně zemře. Protože z té zamknuté místnosti se nemá šanci dostat. Mám opravdu radost, že jsem měl v kině možnost vidět právě konkrétně tento snímek, protože je zcela bezpochyby dle mého skromného názoru úplně perfektní a nejlepší z celé série. A je super, že tři režiséři natočili více než pouze jeden díl z celé frančízy. Tím je vlastně zachována jakási jednotlivost a pospolitost. Někde jsem četl, že by se mohlo jednat o poslední díl této skvělé série. Vlastně proč by ne. Příběh Jigsawa bych klidně tímto považoval za úplný a dokončený. Nejsem si jistý, co by nám případné další filmy mohly přinést nového, aby neopakovaly ty předešlé. Přece jen Tobinu Bellovi je již 81 a je otázkou, zda by se chtěl natáčení ještě zúčastnit. Je pravda, že ty prvních sedm dílů vždy vycházelo po roce. Já osobně bych to už považoval za zcela ukončené. Tak uvidíme, jak to celé dopadne.
Jubilejní desátý film z veleúspěšného univerza The Conjuring, který roku 2013 filmovému světu představil malajsijský rodák a hororový mág James Wan. On sám sice na režisérské židli seděl jen dvakrát, ale na ostatní filmy ze série aspoň dohlížel jako producent. První dva filmy V zajetí démonů pod jeho taktovku jsou velmi dobře divácky i kriticky hodnocené. Pod to se klidně podepíšu i já. U ostatních snímků ze stejného univerza se vystřídalo několik různých režisérů (ačkoliv někteří se na tuto pozici vrátili). A jak má každý svůj styl, trošku se to odráží i na kvalitě. Jednou z nejvýraznějších postav celé série je určitě démon Valak, který má podobu děsivé jeptišky a který se poprvé objevil v The Conjuring 2 (legendární scéna s obživlým obrazem). Bylo jasné, že dříve či později tato oblíbená postava dostane svůj vlastní film, kde se více dozvíme o její minulosti. V roce 2018 se diváci dočkali. A mě osobně velmi potěšilo obsazení mé oblíbené herečky Taissy Farmigy (mladší sestry známější Very, která je s celým Conjuringem silně spjata). Ačkoli celkové hodnocení na ČSFD je v podstatě čistě průměrné, já jsem se bavil hodně a užíval jsem si to. A zvlášť povedená je samotná představitelka Valaka, tedy herečka Bonnie Aarons. Byla to skvělá volba protože díky jejímu unikátnímu vzhledu maskérům „stačilo pouze její tvář natřít na bílo, přidat falešné zuby a kontaktní čočky“. A pochopitelně celkový kostým je velmi povedený.
Na plakátech k aktuálnímu snímkuThe Nun II se tvůrci snaží diváky nalákat tvrzení, že je se jedná o největší zlou entitu v celém tomto univerzu. S tím vlastně souhlasím, protože jak jsem zmiňoval, vzhled démona je opravdu velmi povedený a celkově se mi moc líbí. Možná až tak, že Valakovi vlastně nejvíc fandím ze všech ostatních postav. Nejsem si upřímně jistý, kdy jsem poprvé zaznamenal zvěsti o tom, že se chystá pokračování původní Sestry. A asi zpočátku mi to přišlo jen zbytečné s úmyslem vytřískat z toho co nejvíc, co půjde. Svým způsobem je to pravda, ale řádění Valaka je zde skvělé a líbilo se mi to, i když si to zcela nejvyšší hodnocení ode mě neodneslo, ač k tomu nebylo daleko. Byl bych rád, aby budoucí hororoví tvůrci trochu pozměnili podobu současných hororů a zvláště se vyvarovali poněkud opakujících se klišé. A to zejména, když se ozve odněkud záhadný zvuk, určitě se tam nepůjdu hned podívat. Samy od sebe se otevřou dveře a tak do nich nenakouknu, ale pěkně se vzdálím. Nebudu se v potemnělé místnosti ptát, jestli tam někdo je (démon či vrah se díky odpovědi určitě neprozradí). Nebudu spokojený pouze s jednou „smrtelnou ránou“, ale abych parafrázoval Zombieland – udělám ještě double tap…
Role sestry Debry mi přišla jen taková doplňující a kdyby tam nebyla, nějak zásadně by mi to vlastně ani nevadilo. Byla super myšlenka, že Valak po Evropě cestoval minimálně částečně v těle sympatického Maurice. U tohoto druhého dílu jsem se trochu obával, že bude nějak zásadně navazovat na díl první, který jsem si přeci jenom po pěti letech příliš do detailů nepamatoval. Naštěstí dvojka by klidně obstála jako samostatný film. Sice se dočkáme jakýchsi „flashbacků“ a vysvětlení, ale i pro toho, kdo původní film neviděl, tento bude působit srozumitelně. Dále oceňuji do děje zapojeného ďábla v jedné z klasických podob, tedy jako černý kozel Philip. Musím teď trošku porovnávat. Původní snímek z roku 2018 mě velmi zaujal svou originalitou, protože přeci jenom jsme se o Valakovi v druhém Conjuringu příliš mnoho nedozvěděli (pokud si tedy dobře vzpomínám). A příběh, který mu scénáristé přidělili a vymysleli, určitě není špatný. Z kina jsem opravdu tehdy odcházel velmi spokojený a plný dojmů. V případě pokračování to přeci jen tak stoprocentně dokonalé nebylo. Jednak mi přišel původní film dostatečný samo o sobě bez nutnosti přídavku a také jsme se o Valakovi nedozvěděli nic moc nového. Některé lekačky byly často předvídatelné a tak nepůsobily tak, jak by měly. O hororových klišé v chování některých postav jsem se již zmínil. Úvod snímku není vůbec špatný a přiznám se, že mi v té části vůbec nedošlo, kdo to tam odcházel od kostela. Vše samozřejmě později bylo vysvětleno. Nejpůsobivější jsou pochopitelně scény se samotným Valakem. A v původním snímku ústřední sestra Irene v podání Taissy Farmigy zde v pokračování byla poněkud upozaděna a děj se soustředil na mladou školačku.
Ač by se na první pohled mohlo zdát, že závěr filmu dal jasné znamení o zničení Valaka, jsem si takřka jistý, že se s oním démonem ještě několikrát setkáme. Přeci jenom se jedná o zlovolnou entitu, která vždycky a za každých okolností najde způsob, jak se vrátit (a doufám, že ne jen kvůli vidinám dalších zisků producentů a tvůrců). Musím, či spíše chci přehodnotit můj seznam hororových superhrdinů, kterému na čele vévodí Freddy Kruger, Pennywise, Art The Clown či Ash Williams. Valak tam bude také mít své pevné místo. Je to postava, která má charisma, má skvělý vizuál a moc naplno si přivlastnit scény, ve kterých se objeví. Ještě jednou díky za démona, kteremu vdechla život skvělá Bonnie Aarons. A ač jsem úplně ze začátku o druhé Sestře při jejím prvotním oznámení neměl velké mínění (viděl jsem za tím jen zisk), tak mě to mile překvapilo. Pár much to mělo, to sice ano, ale celkově svět Conjuringu se mi velmi líbí a tohle to do toho univerza prostě zapadá a patří tam. Takže jsem teď trošku povolnější případnému třetímu pokračování. Samozřejmě se příběh démonické jeptišky nedá ždímat donekonečna a třeba by se tvůrci mohli zaměřit i další postavy, které se v průběhu těch deseti filmů objevily. Doporučil bych tedy The Nun II pro zhlédnutí v kině? Já si myslím, že ano. Má to dobrou atmosféru a i když se to někdy dá čekat, občas se prostě leknete. Potěší návrat původních herců a jejich postav (Valak, Irene, Maurice) a i když se děj odehrává v podstatě jen na jednom místě, nevadí to tolik. Valaka si užijete bohatě a to neskutečné charisma na vás prostě předá a vy si to taky prostě užijete. Vše samozřejmě také záleží na celkových celosvětových tržbách, ale i tak se dá předpokládat, že bude ještě další díl. Jestli to bude jen zbytečně natahovaná kaše či tvůrci přijdou ještě s něčím originálním, je otázka, o které se dá debatovat hodně dlouho. Nechme se tedy překvapit.
S Annabelle to mám jako na houpačce. První díl z roku 2014 byla pro mě úplná katastrofa. Vůbec mě to nebavilo, neodsýpalo to a každou chvíli jsem se díval na hodinky, kdy bude konec. O tři roky později bylo oznámeno pokračování, i když se vlastně jednalo o prequel. Pravděpodobně bych to nechal být. Ale moje přítelkyně, která by se na horor sama nikdy nedívala, chtěla jít na něco do kina a vybrala právě Annabelle 2: Zrození zla (je zajímavé, že když už jde se mnou do kina, tak prakticky vždy vybere horor 😀 ). Já jsem pochopitelně souhlasil, i když se mi příliš nechtělo, vzhledem k mým převažujících negativních pocitů z prvního dílu. A výsledek? Naprostá a totální spokojenost. Nebylo to poprvé, kdy jsem pocítil sílu kina. Mám na mysli, že jsem zvyklý chodit na čtvrteční premiéry (ovšem pouze a jen na horory). A ať je ve výsledku film jakkoliv natočený či napsaný, vždy si ode mě odnáší bonusový bod už jen za to, že jsem ho viděl v kině. Protože ta atmosféra v sále má prostě taky co do sebe. A je to rozhodně jiné, než když se na film kouknu doma na notebooku či tabletu. Ale abych to nesváděl jen na kino, dvojka Annabelle je povedená, má dobré lekačky a vůbec samostatný děj. Opravdu se mi ten film líbil.
V úvodu jsem mluvil o houpačce. A přesně to dopadlo i s třetím pokračováním prokleté panenky, v originálu nazvaném Annabelle Comes Home. Na pomyslné křivce je první film ve velkém mínusu pod čarou, poté prudký vzestup a následně zase pokles, i když ne v naprosto totožné rovině jako první snímek (ale není od něj daleko). Já nevím, občas (nebo možná spíš většinou) mi přijde, že natahování jednoho filmu do víc sérií je naprosto zbytečné a tvůrcům jde převážně jen o zisk, byť třeba samotná kvalita upadá. James Wan je špičkový hororový tvůrce, scénárista a producent v jedné osobě a jeho duchařské filmy jako Insidious či The Conjuring jsou divácky velmi dobře hodnocené, protože James dovede divákům zprostředkovat mrazivou atmosféru, zajímavé postavy a skvělý děj. No a ostatní tvůrci na něj a jeho úspěch pochopitelně chtějí navázat. Již teď existuje celé univerzum Conjuringu. Mám rád různé záhady a tajemno. Ed a Lorraine Warrenovi bezpochyby patřili mezi nejslavnější lovce paranormálních jevů. A i když především na duchy ve skutečnosti nevěřím, filmové zpracování případů zmíněné slavné dvojice mě víceméně vždycky bavilo.
Ale právě na tom stálo i to, že manželé Warrenovi byli součástí celého děje. Ale to bohužel ve třetí Annabelle nebylo. Byli tam jen ze začátku a pak prostě kamsi odjeli (pravděpodobně za dalším případem nebo nevím, to jsem totiž nějak vůbec nepochytil). Nevím jestli se o tom nějak zmiňovaly i jiné filmy, ale osobně až tady jsem se dozvěděl, že Warrenovi měli dceru. Vím, že především v USA je velmi populární babysitting. Proto si kdykoliv kamkoliv můžete odjet a starost o ratolesti a celou domácnost dáte do rukou chůvy. Klidně i přes noc… Nebudu teď dopodrobna popisovat děj. Ale musím říct, že to bylo zase jedno velké zklamání. Byl to takový mišmaš. Tím, že ve filmu byly tři hlavnější postavy, tvůrci se rozhodli, že tam dají co nejvíc monster a duchů, co je budou jednotlivě honit – které Daniela vypustila, když se dotýkala různých předmětů v uzavřeném pokoji s artefakty manželů Warrenových. Ale právě takové kvantum posedlých věcí nebylo z mé strany dobrým tahem, protože pak jsem se tam začal v ději trochu ztrácet. Navíc prakticky všechny lekačky byly takové předvídatelné, že pak vlastně ani nefungovaly. Ve finále to bylo o malý chlup lepší než první film s Annabelle z roku 2014. Ale opravdu to žádná sláva nebyla. Dokonce se to u mě na pomyslný průměr nedostalo. Já nevím, celé mi to přišlo takové nezajímavé a nezáživné. Nebyla to vyloženě katastrofa, ale teď si jen odškrtnu, že jsem ten film viděl a víc ho řešit nebudu.
Bude Annabelle 4? No, asi to nebude můj must-watch film. Ale kdo ví. Potřetí se vracím k úvodní houpačce. Když tento třetí přírůstek nic moc nebyl, může to znamenat, že se případné následující pokračování vyhoupne vzhůru mezi mé TOP filmy?
