Tak to byla fakt nuuudaaa. Nějak si nevzpomínám, kdy naposledy jsem tak často viděl trailer na jeden konkrétní film. V tomto případě to bylo stoprocentně nejméně třikrát. A ani jedno zhlédnutí mě nijak nenalákalo snímek vidět, spíše naopak. Ale jelikož chodím rád (občas i trošku z povinnosti) na veškeré hororové kinopremiéry, šel jsem na to s tím, že od toho nic nečekávám. A bohužel to stejné jsem taky dostal. Filmy M. Night Shyamalana jsou takové zvláštní a za mě většinou velmi průměrné, jen asi ve dvou nebo třech případech to lehce malinko překročilo ten pomyslný střed. A je vidět, že Shyamalanova dcera Ishana se potatila. Snaží se vyprávět velkolepý příběh, ale to se jaksi nedaří. Celý film mi nějak nedržel pohromadě. Nejzajímavější na snímku je asi ten poloskleněný úkryt uprostřed lesa. Žádná z postav mi vůbec nepřišla sympatická, ale to pochopitelně není vina herců, kteří se snaží držet nudného scénáře. Vlastně po hodně dlouhé době jsem z kina odcházel zklamaný. Vyložený odpad to nebyl, pár dobrých scén by se tam našlo, ale jinak opravdu žádná sláva. Celý koncept zlých elfů mi prostě přišel až moc přitažený za vlasy. Největším pozitivem asi byla přítomnost skvělé irské herečky Olwen Fouéré, kterou jsem tedy paradoxně upřímně poprvé viděl necelé dva měsíce zpátky ve fenomenálním Tarotu (který mj. aspiruje na TOP horor letoška). Celý příběh na mě působil až příliš nereálně. Samozřejmě, že se obecně v hororu nejčastěji setkáváme s bytostmi a skutečnostmi, které ve skutečnosti pochopitelně neexistují. Jenomže já jsem tentokrát na tuto hru nepřistoupil. Přiznám se, že toto zamyšlení píšu až asi po dvou týdnech po zhlédnutí. Ale vím, že by to můj pohled na celkový film nezměnil. Co bych tedy na filmu změnil, aby byl lepší? Určitě rozvést více minulost postav. Je to tam řečeno narychlo jen v pár větách. Ale jak se ostatní (konkrétně Ciara a Daniel) do úkrytu vlastně dostali? Přeci jenom ten film je také o nich. Dále menší výtka může být, že jsme až přibližně v půlce snímku poprvé viděli elfí monstra (která se ale celkem povedla). Některé scény mi přišly zbytečné a zdlouhavé. A celkově to je takové nemastné, neslané. Dlouho jsem se tak u hororu v kině nenudil. Bohužel to s čistým svědomím nemůžu nikomu doporučit. Já na tom prostě nic moc pozitivního nenašel.
Francouzi umí. Nikdy jsem se nepovažoval za arachnofobika. Ale zároveň vím, že bych se nikdy dobrovolně nedotkl chlupatého sklípkana. Říká se, že každý (byť sebehnusnější) živočišný druh je svým způsobem krásný. Já se s takovým tvrzením tedy vůbec neztotožňuji. Vzhled některé havěti je pro mě naprosto odpudivý. Ale pochopitelně ve filmech to zas tak hrozné není. Tam víte, že ne všechno je skutečné, živé a reálné. Vermines v celkovém hodnocení trochu pokulhává velmi těžko uvěřitelnou rychlostí rozmnožování pavouků a jejich absurdní neustálé zdvojnásobování velikosti. Ale přesto jsem byl se snímkem spokojený a rozhodně jsem z kina neodcházel zklamaný. Líbilo se mi jednoduché umístění celého děje do jednoho činžáku na poněkud špinavé francouzské předměstí. Předpokládám, že jsem nebyl jediný, koho zaujal architektonicky unikátně podaný vzhled bytového domu. Ale ve srovnání s našimi klasickými paneláky tam těch bytů určitě bylo přes stovku. Trailer na Havěť možná prozradil trochu více, než by bylo žádáno, ale přesto se v konečném filmu objevilo několik velmi povedených scén. Je potřeba to celé brát poněkud s nadhledem. Nejsem odborník na pavouky, ale občas se mi jejich chování zdálo opravdu neuvěřitelné. Co naopak musím velmi pochválit, tak celkový zvuk. Opět jsem byl skutečně rád, že jsem snímek viděl v kině, kde bylo skvěle využito různě umístěných reproduktorů po celém sále, čímž se vytvořil perfektní 3D audio zážitek. Opravdu jsem měl občas pocit, že pavouci „vylezli“ ven z plátna a začali rejdit po sále. Celkový film je pochopitelně zaměřen na pavouky a boj s nimi, ale je možná škoda, že na úkor nich byly utlumené detailnější charakteristiky jednotlivých postav. Za celou dobu sledování jsem si prostě nenašel svého oblíbence, kterému bych vyloženě fandil. Z úplně úvodní scény filmu na poušti (která mě příjemně nečekaně překvapila), jsem neměl absolutně žádnou představu, jak bude probíhat zbytek snímku. V tu chvíli jsem si vlastně okamžitě vzpomněl na můj první horor, ke kterému se hrdě hlásím – Vymítač ďábla z roku 1973. Ten také začíná na poušti kdesi v Iráku a potom se přesouváme do Washingtonu D.C.. Ale přesto u obou těchto snímků je každý jednotlivý začátek velmi důležitý. Stejně je zajímavé, že se do našich kin Havěť dostala až skoro půl roku po francouzské premiéře. Ale měl jsem od toho hodně očekávání. A čekání se vyplatilo. Bylo to velmi povedené a celková atmosféra byla dost dobrá a byť to nedosáhlo absolutnímu vrcholu (tomu zatím letos z mého pohledu vévodí Tarot), při sledování jsem se nenudil. Musíte se prostě oprostit od občasných nelogičností hlavních postav a také samotných pavouků. Závěr je možná trošku přehnaný, ale já musím hodnotit celkový dojem, co mi tento snímek dal. Chválím skvělý zvuk a také kameru. A někdy je prostě lepší, když se celý příběh odehrává v podstatě v jednom prostoru. Současně to je ale pro tvůrce poněkud výzva, aby se i na takto omezeném místě divák nenudil. Pavouci (když nepočítám ty opravdu přehnaně velké) vypadají pěkně a reálně. Takže po vizuální stránce nemám co vytknout. Příběh má možná poněkud pomalejší začátek, ale dočkáme se pak i slušně rozjeté akce. Možná vše nepůsobí úplně uvěřitelně, ale přesto se Havěť povedla. Já jsem byl spokojený, i když nepředpokládám, že bych se na snímek ještě někdy podíval znovu. Ale stálo to za to. Fun fact: Po návratu domů z kina na mě ve vaně čekal pavouk. Tak jsem mu zamával a poslal ho tobogánem do útrob trubek SčVaKu. 😀 😀
Tak kdy se konečně dozvíme, kdo je ta Tamara, kterou v každém díle shánějí? Spolu s odšroubovanou žárovkou u hlavních dveří to začíná být ohraná písnička. Ale zase na druhou stranu, proč ne? Vždy jsou tři, vždy mají stejné masky a tak i ta otázka a žárovka k této sérii patří. Když jsem se dozvěděl, že do kin míří v podstatě prequel této série, byl jsem úplně nejprve lehce rozpolcený. Jednak jsem se těšil, že uvidím další horor v kině, ale na druhou stranu jsem věděl, že bych si naplno ten snímek neužil. Ty předchozí dva díly jsem nikdy předtím neviděl a tak jsem je oba zhlédl necelý týden před premiérou toho letošního. A vlastně jsem udělal dobře, protože jsem to měl čerstvě v hlavě a mohl tedy případně srovnávat. Oproti čistě průměrné jedničce se moje hodnocení druhého dílu velmi lehce přehouplo do nadprůměrné kategorie (byť ne úplně té nejlepší). Takže třetí snímek této hororové série měl v podstatě jen dvě možnosti – buď bude na podobné (nebo dokonce lepší) úrovni jako skvělá dvojka, anebo v hodnocení sklouzne k průměrnému originálu, či dokonce ještě níže. Tady naštěstí zvítězila ta první možnost – a to dokonce tak, že tento prequel ještě víc předčil povedený druhý díl. Přiznám se, že k tomu částečně (ale ne zároveň malou měrou) přispělo něco, vyjádřené dvěma slovy – síla kina. S tímto „fenoménem“ jsem se setkal již několikrát. On je opravdu mnohdy velký rozdíl, když se díváte v podstatě na jakýkoliv film doma nebo, když na něj vyrazíte do kinosálu. On ten samotný prostor kina – sál, větší a pohodlnější sedačky, ozvučení, vůně popcornu (který osobně vůbec nemusím), ostatní (mnohdy naprosto cizí) lidi a prostě celková ta potemnělá atmosféra – to vše z mého pohledu způsobuje to, že daný film vnímám jinak. Ale samozřejmě a pochopitelně – když je celkový film prostě špatný, prostředí ho nezachrání. Já už jsem si tu sílu kina mnohokrát osobně vyzkoušel a potvrdil. Když se mi totiž někdy z kina líbil nějaký film a později jsem si ho pustil doma, tak – byť kvalitně byl stejně dobrý – jsem si ho v tom kině prostě užil o něco více. Nejprve mě ale zarazil samotný název filmu – samozřejmě míněn český překlad. V originále se ta celá série jmenuje The Strangers, čemuž odpovídá název tohoto letošního prequelu. Nevím, proč se distributoři rozhodli tentokrát pro doslovný překlad, když v předchozích dvou filmech se to v češtině jmenuje Oni a přitom to patří do stejné série. To na mě působilo prostě poněkud zmatečně. Ale to je vlastně skoro jediná vada na kráse. I když z předchozích dvou dílů víme, o čem to zhruba bude, i tak to dovede překvapit, s čím vším tvůrci ještě přijdou. Tento prequel se vlastně částečně vrací k originálu, protože obětí tří maskovaných agresorů se opět stanou dva mladí lidé. Líbilo se mi, že i v úplně malém městečku se můžete ubytovat v rámci Airbnb. Ale vlastně proč ne, tuto službu je možno dneska využít v podstatě kdekoliv. Opakuje se úplně stejný scénář, kdy mužská část páru zase na nějakou dobu odjede pryč. Zaklepání na dveře a dotaz, zda je Tamara doma. Je ale pravda, že podobně jako ve druhém dílu této série, tak i zde je přidáno více brutality a násilí, než v komornějším originálu. A ačkoli je to prequel, je zde pár možností, jak se tří agresorů úplně zbavit. Což pochopitelně nejde. Chata v lese je skvělá volba a jsem rád, že se jí vytěžilo ve filmu na maximum (tj. včetně prostoru pod základy a přilehlé kůlny). Film celkově příjemně utíká a moc nelogičností jsem na vlastně vůbec nenašel. Další pokračování (i když v tomto konkrétním případě to vyloženě pokračování nebylo) vždy může zlepšit či naopak uškodit předchozím dílům. Tady se mi nejvíc vlastně líbilo asi to celkové prostředí. Scény v mlhavém lese možná působily trochu fantasticky a uměle, ale jsem rád, že se celý film neodehrával jen v chatě, jako tomu bylo prakticky v případě originálu. Hlavní postavy jsou velmi sympatické. Jediné lehké negativum mám v úplném závěru, kdy jsem trochu čekal (a doufal), že nikdo z páru nepřežije. I když ono tomu pak ve skutečnosti tak vlastně skončilo, jak bylo vidět v potitulkové scéně. Podobně jako povedenou dvojku jsem si tento prequel opravdu velmi užil, mnohem více, než ospalý originál. Přesto letošní přírůstek do této série hodnotím velmi kladně a ještě to lehce předčilo i tak povedený druhý díl. Je zajímavé, jak z mého pohledu mají jednotlivé ty filmy vzestupnou tendenci. Po třech dílech tvůrci ujistili, že se v podstatě můžou k této série kdykoliv v budoucnu vrátit. Jen se trochu bojím, aby se scénáristé nevyhnuli určitým opakováním. Přeci jenom v každém z dosavadních tří dílů se našlo něco společného. Na jednu stranu to je dobře, protože aby série působila i nadále jako celek, měly by tam být určitá pojítka (jako například v sériích Saw či Final Destination). Každé další hodnocení postupně jednotlivých snímků jsem zvyšoval. Pakliže jsem ale již teď dosáhl nejvyššího možného ohodnocení, může se poměrně lehce stát, že to s případnými přibývajícími díly mohlo postupně zase kvalitativně klesat. Ale třeba ne. Třeba se to bude postupně ještě více zlepšovat. Nicméně, nechme se tedy překvapit. Skoro bych totiž dal ruku do ohně za to, že již se v hlavách tvůrců rýsuje další přírůstek/přírůstky k této dobře rozjeté sérii.
Achjo. Stačilo kousek a dal bych nejvyšší možné hodnocení. Po čistě průměrném prvnímu dílu z roku 2008 jsem neměl moc velká očekávání. Předpokládal jsem, že se bude jednat o úplně jiný příběh; tedy o jakousi další kapitolu ze stejného univerza. Vše záleží na tvůrcích, jak se pokračování chopí. Svým způsobem by mělo respektovat styl původního dílu, ale to samozřejmě není pravidlo, které se nutně musí dodržet. Obecně se má za to, že každé další pokračování nedosahuje úplně stejné kvality jako originál. Naštěstí i tak je plno výjimek potvrzujících pravidlo. Druhý díl The Strangers: Prey at Night se odehrává v úplně jiném prostředí, což tomu jenom prospívá. Ono je fakt poměrně obtížné vytvořit film, který nenudí, když se odehrává jen na jednom místě, jako tomu bylo v originálním snímku. Prostředím kempu možná tvůrci chtěli svým způsobem vzdát hold Pátku třináctému a vlastně i pytlovitá maska jednoho ze tří agresorů připomíná Jasona Voorheese z druhého dílu této kultovní série. Tady ta rodina i přes odlišnosti kupodivu pasuje dohromady. Dospívající děti mají každý trochu jiné problémy, zvláště ta nejmladší, a to je takovým základem celého příběhu. Přirozeně se chce bouřit, což je v jejím věku naprosto normální. Svým způsobem jsem trochu spíše očekával, že to bude ona, kdo první zemře. Když udělám menší porovnání s prvním dílem, tento díl je o dost brutálnější. Přeci jenom v uzavřeném prostoru jedničky (když se v podstatě celý film odehrával skoro jen v jedné místnosti) tolik možností nebylo, kolik jich naskýtal prostorný kemp. Už z originálu bylo vidět, že agresoři si to velmi užívají a rozhodně od nich nesmíme očekávat žádné slitování. Takže veškeré zabíjení je bez soucitu a brutální. Ačkoliv ze čtyř členů rodiny zemřou pouze rodiče, i děti utrží pěkné rány (syna jsem i přes závěrečné převezení do nemocnice beztak stejně odepsal). Trochu jsem si říkal, že jestli se chce pokračování nějak držet prvního snímku, na konci nikdo nesmí přežít. K tomu ale nedojde. Nejmladší (které jsem zpočátku absolutně vůbec nefandil) se i přesto podaří maskovaným psychopatům uniknout, ale asi lepší by pro diváka bylo nechat ji prostě také zemřít. Žádný happy ending. Druzí Oni dost zvedli laťku. Snímek měl bavil o dost víc než originál, protože to tady vůbec nenudilo. Velmi lehce to přesáhlo čáru průměru, ale k úplnému vrcholu stejně nedošlo. Tady to z mého pohledu trochu zkazil poněkud přehnaný závěr filmu. Z „pytlové masky“ tvůrci udělali trochu terminátora a dle mého to bylo jen zbytečné natahování a protahování. Absolutně nejlepší je scéna v bazénu, která se dost povedla (zvláště v doprovodu skvělého songu Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler). A vlastně největší zábavy se člověk dočká po smrti obou rodičů, kdy se sourozenci snaží psychopatům uniknout. Takže celkově snímek hodnotím velmi kladně. Žádná hluchá místa jsem tam vlastně nenašel. A pokud by konec nebyl tak bláznivě zdlouhavý, byl by to skvělý TOP horor. Nebylo to vůbec špatné a nevadilo by mi se na snímek po nějaké době kouknout znovu. Je super, že se tvůrci nebáli a oproti originálu ještě trošku přitvrdili. Dobrá práce a za mě spokojenost.
