Krokodýl 2 [2002]

Už první film z roku 2000 (ač v režii věhlasného Tobe Hoopera) byl čistý průměr. Takovéto filmy se opravdu nemůžou brát vůbec vážně. Jenže problém je, že se u toho ani vlastně neodreaguju. Jednoznačně můžu říct, že oba Krokodýlové jsou o stupínek lepší, než třeba všechny možné druhy „Sharknád„. Kdo má vlastně potřebu podobné věci vůbec točit?. A víc, kdo má nutkání a potřebu tyto snímky vyhledávat a sledovat? Není ale slušné soudit jiné. Každý ať si dělá a kouká, na co má chuť. Jenže já s tím mám celkem zásadní problém. Samotný scénář je opravdu velmi bídný a jakoby ochotnický. Jedněmi z prvních zástupců tohoto hororového žánru jsou bezesporu Spielbergovi Čelisti. Ty v době uvedení musely vyvolat velký poprask, protože do té doby nic takového prostě nebylo. Když jsem se na díval znovu po několika letech, stále to je lehký nadprůměr, ale z dnešního pohledu působí animatronický žralok minimálně úsměvně. To ovšem nic nemění na skvělém scénáři a celkovém příběhu. Je ale trochu smutné, že po téměř třiceti letech vznikne snímek, který co se efektů týče za zmíněnými Čelistmi dost zaostává (tady to skoro zní, že naopak příběh je výborný, což absolutně nikdo nemůže myslet vážně a není to pravda). Nejsem velkým fanouškem podobných céčkových blafů. Vím, že je to primárně určené k pobavení a odreagování. Jenže to u mě opravdu vůbec neplatí a je mi vlastně líto všech dobrovolně zúčastněných herců, kteří do podobného projektu šli. Jasně, chápu, že všechny tyto filmy jsou opravdu velmi nízkorozpočtové a tvůrci si nemůžou dovolit kdovíjaké speciální efekty. I když jsem zmínil, že žralok z Čelistí dnes už může pro někoho působit až směšně, je třeba si uvědomit, že v době vzniku se ještě dělalo dost praktických efektů a v tomto případě trikaři odvedli vynikající práci. Jenomže když v moderní době vznikne film, kde je loutka jasně vidět, není to pro tvůrce dobrou vizitkou. Pro mě to jsou opravdu jen paskvily, na které, když narazím, je to čistě jen z důvodu, že čas od času má pro každého z nás vesmír připravené překvapení, které nám prostě přihodí do cesty. Pokud se v tomto případě budu držet čistě konceptu příběhu (pominu-li především nelogické chování postav), je to ještě ucházející. A jen z toho důvodu to sice bylo dost podprůměrné, ale samotného dna to ještě nedosáhlo. Toto je vlastně jen velmi, ale opravdu velmi volné pokračování původního, o dva roky staršího Krokodýla. Už ten nebyl rozhodně žádná sláva, ale tento trošku novější jde s kvalitou o další velký kus níže.
Je mi jasné, že tvůrci si budou za filmem stát. A u mnohých fanoušků bude bezesporu patřit mezi kultovní horory. Takovéto filmy rozhodně dobrovolně nevyhledávám. Vždy se tam snažím najít aspoň špetku něčeho pozitivního, ale velmi často bojuji sám se sebou, abych snímek vůbec dokončil. Je to prostě hororová kategorie sama o sobě a mě tedy vůbec neoslovuje.

Krokodýl [2000]

No. Tobe Hooper bude vždy patřit mezi významné hororové velikány. Myslím, že nebudu jediný, kdo se s tímto režisérem a scénáristou poprvé setkal v originálním Texaském masakru z roku 1974. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy, ale většinu viděných jsem ohodnotil spíše nadprůměrně. První čistý průměr přišel s Poltergeistem (kterému ale hodlám dát ještě opětovně šanci). No a pak dalším neslaným, nemastným snímkem je Krokodýl. Hned zpočátku chci říct, že se nejedná o katastrofální film jako je třeba Žraločí tornádo (ostatně to je samostatná kategorie filmů, které se nedají brát vážně, ale na tom jsou postavené). V případě Krokodýla se mi vlastně líbily i efekty, i když samozřejmě nebyly dokonalé, ale mám za to, že dost z nich (minimálně půlka) bylo praktických a ne přes CGI. K samostatnému příběhu se asi vyjadřovat nebudu, přeci jenom podobných námětů tu již bylo. Dle ČSFD.cz se jedná o 48. nejhorší film. S tím tak docela nesouhlasím. Ano, má to své mouchy a nelogické chyby, ale když vezmeme v potaz, v jakém roce snímkem vznikl, tak si myslím, že to nevypadá zas tak zle. Co si budeme povídat – v dnešní době se mnohdy natáčí mnohem nekvalitnější filmy. Když je obecně v ději mnoho postav, je někdy obtížné vybrat si svého oblíbence. Já jsem vlastně ani nefandil nikomu. Jen jsem si tak nějak zvráceně přál, aby se konečně jednalo o horor, kde to nikdo na konci nepřežije. Na jedno zhlédnutí to je dostatečné a i samotná délka je adekvátní. Velmi pochybuji, že bych se na to podíval znovu. Ale myslím si, že v černých číslech hodnocení je Krokodýl trochu neoprávněně. Ano, rozhodně se nejedná o favorita na Oscara, ale z mé strany to je celkem povedený průměr.

Prokletí Salemu [1979]

Strašně dlouho jsem odkládal zhlédnutí tohoto snímku. Předlohu jsem četl již před před X lety, ale něco matně jsem si přeci jen z knihy pamatoval.Vůbec jsem netušil, že to natočil legendární hororový režisér Tobe Hooper. Tři filmy, které jsem od něj dosud viděl, získaly ode mě od průměrného po nejvyšší hodnocení (Poltergeist zatím zůstává průměrný, ale v budoucnu mu zároveň chci dát ještě jednu šanci). Salem’s Lot (zkrácený název pro Jerusalem Lot) je Kingův druhý román. Tentokrát se otevřeně inspiroval Drákulou. Tedy jen částečně, udělal si ho dost po svém. Upíři k hororu odjakživa patří. A Prokletí Salemu není příběhově vůbec špatná kniha. King si libuje v maloměstech, které vždy zaplní různorodými postavami. A když se do Salemu přestěhují dva cizinci, z nichž toho jednoho prakticky nikdo neviděl, vzbudí to ve starousedlících zájem. A když se po letech do městečka vrací bývalý rodák Ben Mears, přišlo mi, že pánové Barlow a Starker teprve až v tu chvíli začínají s únosy a vraždami. Jasně, Ben je hlavní postava, ale nějakým způsobem to je on, kdo to všechno odstartuje. Jenomže ve filmové adaptaci mi nějakou dobu trvalo, než mi začal být aspoň trochu sympatický. Nechci dopodrobna zde psát děj. Film celkem dobře utíká a má i několik skvělých scén (obzvláště legendární je škrábání na okno). Stejně jako v případě s Carrie si musím opět přečíst knižní předlohu. Ale i tak si myslím, že Tobe Hooper odvedl dobrou práci. Nebylo to úplně dokonalé a možná bych i zkrátil celkovou délku. U mě stejně celý film vedl elegantní Starker v podání Jamese Masona. Ten byl pro mě nejsympatičtější. Jak říkám, k plnému hodnocení mi pár věcí chybělo. Ale určitě to stojí za zhlédnutí.