Štítek: TOP

Hodina zmizení [2025]

Absolutně beze slov. Během závěrečných titulků jen sedící v kinosále, zírající na běžící jména tvůrců a snažící se mozkem zpracovat, co vlastně viděl. Ano. Přesně takové pocity měl jsem po ihned skončení tohoto filmu. Pakliže jsem již jednou mluvil o překvapení roku (Bring Her Back), ve skutečnosti to bylo jen do té doby, než jsem viděl absolutní letošní filmový zvrat v podobě Weapons. Občas se jen z názvu dá minimálně odhadovat, o čem to celé bude. V tomto případě to je ale opravdu zrádné a velmi pochybuji, že by to někdo odhalil předem. Troufám si tvrdit, že je to odhaleno až ve druhé třetině hororu. Někdy mi poněkud hodně vadí české názvy, které mnohdy nemají absolutně nic společného s originálem. V tomto případě musím ale distributory pochválit. Kouknul by se někdo na film „Zbraně“ ? Nemůžu soudit ostatní, ale mě by to tedy rozhodně vůbec nenalákalo.
Musím říct, že jsem již dlouho neviděl snímek, který kombinuje tolik různých (a na první pohled těžko slučitelných) žánrů. Tady to byl doslova koktejl. Já to opravdu stále celé zpracovávám, protože je to tak perfektně natočené a za mě totálně nepředvídatelné. Julia Garner je v roli učitelky třídy ztracených dětí úplně skvělá. Ale úplně si nekrade film pro sebe. Onou „zlodějkou“ je tetička Gladys neboli Amy Madigan. Jsem rád a potěšen informací, že snad je již ve vývoji samostatný snímek, který více poodhalí tuto její fenomenální postavu. Takovou tetičku by chtěl každý. No ne?
Co tedy dělá Weapons snímkem tak absolutně překvapujícím a za mě naprosto dokonalým? Velkou část děje tvoří černý humor, který je ale perfektně zakomponovaný. Neznám jiný horor, při kterém by se v kině tolik lidí hlasitě smálo. Normálně bych za to tvůrce více či méně odsoudil, ale tady se to vlastně i hodilo a celé to zpestřilo. Další klad vidím v tom stylu natáčení. Velmi se mi líbilo, že některé scény byly natočeny několikrát, ale vždy z pohledu různých postav. Každá postava tak přinesla více detailů. Momentálně si nemůžu vybavit jiný snímek, kde by byla použita stejná technika. A opravdu to bylo super. Dále bylo dobře vybráno celkové obsazení. Především jsem byl rád za již zmíněnou Julii Garner, kterou jsem letos viděl taktéž v pětihvězdičkovém hororu Vlčí muž. Poslední dobou v mých zamyšleních často zmiňuji velké dějové zvraty. A i toto není výjimka a je jich tu dostatek. No a další (i když asi ne zcela poslední zajímavost) se týká samotné propagace a vlastně i úvodu filmu. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl tak často trailer na jeden konkrétní snímek. Ano, pro někoho by to bylo již otravné (také mi to po druhém zhlédnutí tak trochu přišlo), ale zároveň mě osobně to nějakým zázračným způsobem uchvátilo a získalo mou pozornost. O to větší byl šok, když v úvodních minutách hororu byl celý trailer vlastně slovo od slova citován znovu. To byl vynikající záměr tvůrců, protože pokud jste z traileru měli nějaký odhad, o čem to celé bude, toto zopakování vám tu celou myšlenku zbouralo a vy jste prakticky začínali na nule. Mnohdy se stává, že někteří diváci jsou naštvaní, když v traileru je nějaká scéna, která se ale ve výsledném snímku neobjeví. V tomto konkrétním případě se ale tvůrci pojistili tím, že v úvodu znovu řekli celé věty z traileru, aby navázali větou, že pravý příběh začíná až teď.
Poslední dobou má zamyšlení nejsou nijak dlouhá. Tady jsem chtěl udělat výjimku, protože si to Weapons totálně zaslouží. A musím říct, že to opravdu hodně dlouho balancovalo na absolutním TOPu za rok 2026. Proč ale musím pořád chválit? Proč nemůžu být někdy kritický a (jak mají někteří toxickým koníčkem) hledat nějaké chyby a nelogické chování postav či přímo absurdní posun děje? Já se ale ptám. Proč to dělat a vlastně se stydět za svůj vkus? Je naprosto pochopitelné, že každý preferuje něco jiného. Pokud by totiž všichni měli rádi pouze to stejné, stali bychom se jen hloupými ovcemi.
Weapons je úplně super a celková (závěrečná) pointa mě opravdu dostala. Každý rok se na hororovém poli objeví nějaké příjemné překvapení. A když od začátku do konce vůbec netušíte, jak to celé dopadne, je to jen důkazem toho, jak kvalitní ten film je. Temná stránka je tady je sice občas více odlehčena, ale není to vlastně na škodu. Věřím, že každý si na tom najde něco svého. Já jsem po zhlédnutí měl tak neskutečný pocit totálního blaha. To spojení nečekaného a příjemného překvapení opravdu udělalo svoje. Prosím tedy všechny budoucí hororové tvůrce – nechť je vám tento originální snímek inspirací. I v dnešní době může film naprosto zaujmout. Jen více takových případů, prosím. 🙂 🙂

Ohnivé oči [1984]

Na úvod musím poznamenat, že moc nechápu český překlad názvu. Proč Ohnivé oči? Dobře, ne vždy je vhodné použít doslovný název. Ale v tomto případě mi určitě lépe zní Žhářka. Nebyla to první role Drew Barrymore, ale přeci jedna z prvních. A skvěle tam zazářila (či snad spíše žhnula?). Nevinná dívenka, která tak úplně nevinná není. I když ona za svou schopnost nemohla. Není to sice outsider jako Carrie, ale obě mají parapsychologické schopnosti, které se teprve musí učit ovládat. A samozřejmě vláda chce její schopnosti zneužít pro svůj prospěch. A táta Charlie ji musí ochránit za každou cenu.
Knihu jsem četl už před dlouhou dobou a vím, že poprvé jsem ji vlastně ani možná nedočetl. Odložil jsem ji s tím, že se k ní později vrátím, až budu mít čas a hlavně chuť. A vyplatilo se mi to. A při sledování této první filmové adaptace jsem v tom začal knihu poznávat. Pochopitelně ji už úplně v hlavě nemám a stejně jako ostatní si ji budu muset znovu přečíst. V tomto případě se jedná o velmi povedenou adaptaci Kingovi knihy. Určitě ji osobně řadím k těm nejvěrnějším. Oproti Kingově „normě“ to není žádný dlouhý román. Má ale zajímavý příběh. Vždycky mě fascinovaly různé záhady, tajné pokusy a částečně i konspirační teorie. Děj se odehrává v 70. letech a právě má druhá výše zmíněná vášeň se tam vyskytuje. Je přirozené, že mladí vysokoškoláci obrací každou korunu a tak se bez většího přemýšlení dobrovolně účastní tajného placeného projektu. A získají víc než jen peníze. A bylo tedy logické, že tento „dar“ posléze dostane i jejich dcera, která to ale má i tak silnější. Svých pyrokinetických schopností se ale bojí, protože jimi jako malá omylem zranila svou matku. Otec zase zjistil, že časté používání jeho kontroly vědomí mu způsobuje silné migrény. Americká vláda si je vědoma potencionální „lidské zbraně“ v podobě malé Charlie a proto se rozhodne, že ji musí za každou cenu dostat. To se jim povede, i když se dívce spolu s otcem potom podaří uniknout. A pak právě nastává jedna z nejlepších částí knihy, tedy střet rodiny McGeeových s agenty na farmě. Na tu jsem byl asi nejvíc zvědavý, jak moc se to podaří udělat ve filmu. A výsledek? Fenomenální!! Opravdu skvěle a poctivě natočeno. Dalším velkým pozitivem snímku je celkové herecké obsazení (byť pro mě z větší části neznámé). Jelikož neznám její dětské role, nepoznal jsem v hlavní roli roztomilou Drew Barrymore jejíž filmová účast zde byla jedna z vůbec prvních. A role Charlie se zhostila opravdu velmi dobře. Zároveň musím dost ocenit Davida Keitha, protože jejich vztah otec-dcera působil opravdu uvěřitelně a měli mezi sebou patřičnou chemii. Další velmi zajímavou postavou je indiánský lovec Rainbird, kterého vedení organizace The Shop pověřilo, aby Charlie a jeho otce našel a vystopoval. Ztvárnil ho pro mě další neznámý herec George C. Scott (i když jsem měl pocit, že už jsem ho někdy viděl). A ač to je záporná postava, pro mě byla asi po Charlie ta nejoblíbenější a nejzajímavější.
O hodnocení jsem nemusel ani na vteřinu váhat. Zajímavostí je, že jako první jsem viděl druhou filmovou adaptaci této Kingovy knihy z roku 2022, která byla celkem také povedená, ač trošku jiná. Ta původní z roku 1984 je stejně ještě o stupeň lepší. Kniha se čte velmi dobře a stejně tak se sleduje i filmové zpracování. Já byl opravdu spokojený a když teď nad tím přemýšlím, musím si Kingovo dílo opět někdy v budoucnu přečíst. Znovu musím zmínit,že jediné, co mě na snímku zarazilo, byl český název Ohnivé oči, když originál je tak krásný a jednoduchý – Firestarter. Přiznám se, že na tento film jsem narazil až díky skvělé knize Stephen King ve filmu (průvodci Kingových adaptací), kterou mám doma. Normálně podle názvu bych asi ani netipoval, že to je King. Jinak pro pořádek –  o nejvyšším možném hodnocení, tedy 5/5, jsem ani na chvilku nemusel váhat. Přiznám se, že děj původní knihy jsem si vybavoval jen velmi matně, akorát mi v hlavě utkvěla ta farma. O ještě jednou musím filmové tvůrce velmi ocenit a pochválit, jak se toho ujali a zhostili. Výborná práce. Takhle by se měli dělat adaptace krále hororu pana Kinga. Vynikající!


Tarot [2024]

Dvě „P“ – prostě paráda! Prozatím pro letošek absolutní TOP. A to přitom při oznámení a prvním viděném traileru jsem tomu moc šancí nedával a do kina jsem spíš šel jen z povinnosti, než abych se na snímek těšil. Očekával jsem další tuctovou „lekačku pro teenagery“ a víc jak průměr jsem ani neočekával. Naštěstí se stále v dnešní době daří semtam urodit překvapení. Ukazuje se, že někdy je prostě lepší od hororu nic nečekat a vzápětí dostanete perfektní podívanou.
V tomto případě nejde ani tak o lekačky (většina jich je tady bohužel předvídatelných), ale jako spíše o celkové vizuální zpracování. Tady se to prostě povedlo na jedničku. Každý oživlý obrázek z prokletých tarotových karet vypadá skvostně. Drží se své namalované předlohy, ale právě ještě k tomu přidává něco navíc. Nejvíc se mi stejně líbilo – a nevybavuji si, že bych to viděl někdy jinde – že po každém útoku jsme danou příšeru viděli v plné kráse. Jako by se chtěl ještě divákům extra pochlubit. Jednotlivé smrti jsou dobře vymyšlené a hned třeba první s žebříkem je vyloženě lahůdka. Je vidět, že se občas prostě vyplatí dát si kvalitně záležet na vizuální stránce. Samozřejmě, že celkový dojem z filmu nestojí jen na tom, ale já to vidím vždy jako pozitivum. Možná by bylo dobré nějak zmínit, proč jsem tomu po zhlédnutí traileru nedával moc velkou šanci. Je to podobné jako s filmy o náboženství – jednoduše na takové podobné věci nevěřím. Amulety, které vás mají ochránit, víra v jakousi vyšší moc, jaký život budeme mít nám určí hvězdy, čtení z ruky – to vše jsou pro mě naprosto totální nesmysly, kterým zároveň ale polovina lidí věří. Ti, kteří denně do novin píší (resp. pouze vymýšlí) horoskopy, musí být báječní pohádkáři, co si ale zároveň musí dávat pozor, aby se často neopakovali. Budu pokračovat ve své skepsi když řeknu, že mám za to, že veškeré horoskopy a podobné věci mají již z kdysi dávna daný scénář – jakýsi mustr, který se prostě jen podle potřeby vždy upraví. Každý ale ať si věří čemu chce.

Tarot je pro mě zatím největší překvapení letoška. Měl jsem možnost film vidět dokonce dvakrát a ani opakované zhlédnutí rozhodně není na škodu – ba spíše naopak. Ačkoliv jsem v podstatě přesně věděl, co se v jaké scéně stane, stále jsem byl uchvácen (ano vím – již několikrát zmiňovanou) vizuální stránkou. Ta se prostě povedla. A i celkový děj vlastně dává smysl. Musíte ale vydržet úvodní scénu do názvu filmu, která právě může mylně napovídat, že se bude jednat o průměrný (až podprůměrný) popcornový horůrek pro mladistvé. Ano, místy je to lehce říznuté komedií, ale v tomto případě mi to vlastně ani tolik nevadilo. Potěšila mě v závěru zobrazená Smrt, která mi prostě vzhledem evokovala Eddieho – legendárního maskota neméně legendární britské heavy metalové skupiny Iron Maiden. Všechny nestvůry do jedné byly opravdu povedené. Závěr filmu je poněkud přehnaný a osobně bych ho tak přehnaně vtipný nenechal. Ale i tak to nezmění celkový výborný pocit z celého hororu. A opakované zhlédnutí určitě není na škodu. Já se bavil přímo královsky.