Štítek: vrah

Temná okna [2023]

Vím, že můj brácha by to za horor rozhodně nepovažoval. Ale home invasion ve skutečnosti je samotný podžánr hororu. Občas mám pocit, že kdybych nějaký konkrétní film viděl doma a ne v kině, asi bych to vnímal a hodnotil jinak. Já ale miluji čtvrteční premiéry. Ta samotná atmosféra v potemnělém sále má prostě co do sebe. Původně jsem chtěl úvod k tomuto zamyšlení napsat delší, ale už mě nějak nenapadá jak. Protože se toriž obávám, že tato moje „recenze“ nebude moc dlouhá.
Víme, že se stala nehoda. Sice se ke konci filmu dozvíme, co se asi stalo, nicméně úplně to vysvětleno není a my se můžeme jen domýšlet, jak to ve skutečnosti bylo a co tomu úplně předcházelo. Odjet do domu (tady to rozhodně chata není!), aby trojice kamarádů přišla na jiné myšlenky po tragédii, zní celkem jako fajn nápad. Jsem rád, že tam hlavní postavy jsou v podstatě jen tři (pokud nepočítám vraha), protože je samozřejmě mnohem jednoduší se v celém příběhu dobře orientovat. Celé by to mohlo být pojaté jako takové tragické drama s happy endem. Dům sám o sobě není absolutně vůbec strašidelný a aby se divák leknul, jen se v určitou chvíli zvýší hlasitost hudby. Líbilo se mi neustálé zhasínání a opětovné zapalování svíček u malého oltáře. Už jen pocit, že někdo byl v domě, aby to udělal, je velmi zneklidňující. Dle mého názoru dlouho trvalo, v podstatě až do třičtvrtě filmu, než se něco trochu začalo dít. Každý se se ztrátou kamarádky vyrovnává po svém. Líbilo se mi využití nahrávky jako důkazu. Ale přeci jen mi to přijde divné. Dobře, Ali volala svému tátovi a nechala to zvonit, protože to nebral. On si to pak celé nahrál. Jenomže háček je v tom, že během flashbacků v autě u Ali nikde není položen ten její mobil. Myslím si, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam třeba jen kratičký záběr na něj byl. Ale stejně – kdo by si chtěl nahrávat nějaký hovor? A tím víc, aby ho pak použil jako důkaz? Proč by to někoho vůbec napadlo? Takhle to skoro vypadalo, jako by s tím táta Ali prostě počítal. Ale nejhorší kiks přišel v závěru, který jsem vůbec nepochopil. Proč ten táta na konci Tilly nezabil? Jen jí řekl, že jako trest s tím bude muset žít do konce života. A to jako proč? Vždyť tak to ona měla už předtím hned po té nehodě?! Celý film se z mého pohledu držel těsně nad průměrem a ke konci, kdy dojde ke konfrontaci s vrahem, jsem chvíli přemýšlel ještě o vyšším hodnocení. To bych dal, kdyby přeci jenom se Tilly na konci předávkovala. Jenže ona si vesele odjíždí v policejním autě. To mě vyloženě zklamalo.
Jak jsem zmínil, celkově snímek balancoval na hranici čistého průměru a lehkého nadprůměru. Možná přeci jenom o finálním lepším hodnocení rozhodla samotná atmosféra kina. Na další opětovné zhlédnutí mě to ale rozhodně nenalákalo.

Jack staví dům [2018]

Lars von Trier. Pro mě absolutně neznámý režisér, kterého znám jen podle jména. Ale pochopil jsem, že by to svým způsobem mohl být vlastně „brácha“ Davida Lynche. Oba totiž točí takové jakési „filmy náročného diváka“. Samozřejmě ne každému to vyhovuje (já mám třeba s Lynchem problém dosud, i když některá jeho díla jsou i z mého pohledu lepší a pochopitelnější). Nicméně tento konkrétní film jsem měl v hledáčku už dlouho. A určitě tomu nedám stoprocentní hodnocení. Musíte se přizpůsobit tomu, že je to vyprávěno z pohledu sériového vraha. To je samozřejmě zajímavá myšlenka. Nemůžu říct, že by mi to přímo vadilo, ale zpočátku pro mě bylo trošku zvláštní rozdělení filmu na asi pět kapitol, tzv. incidentů. Ale zase to mělo výhodu, že ty jednotlivé dílky postupně tvořily celek. Každý incident představoval jiný časový úsek. Pro mě byla nejzajímavější asi třetí část, kdy Jack má díky vousům totálně změněnou image a – co mě překvapilo nejvíc – dokonce i rodinu (kterou tedy stejně obětuje). Nikdy jsem ve filmu neviděl vraha (jako bych ho někdy viděl v reálu, haha), který by měl obsesi dokonale uklízet místo svého činu. A to i za cenu, že by se nechal přitom chytit.
Škoda jen, že některé scény mohly být více brutální. Nějakou dobu jsem přemýšlel pouze o průměru, ale nakonec se to dostalo lehce přes. Je to takový těžší film a určitě ne pro každého. Navíc zde je hrdina vrah. Musím ale pochválit casting, protože Matt Dillon se na roli slizkého Jacka hodí dokonale. Sám bych měl problém ho po tomto výkonu obsadit třeba do komedie. Konec snímku s peklem byl možná přeci jen trochu přehnaný, ale na druhou stranu to tam tak nějak logicky patřilo. The House that Jack Built není dokonalý film. A rozhodně mě už jeho „znovuzhlédnutí“ neláká. Neměl jsem problém s tím, že hlavní hrdinou příběhu je vrah. Spíš to na mě místy bylo až moc filozofické. Vím, že v názvu zmíněný dům měla být nějaká metafora čehosi, ale to už jsem moc nepobíral. Na konci filmu jsem přemýšlel – co by se stalo, kdyby Jack úspěšně přešel peklem a znovu a znovu začal vraždit? Režisér jasně ukázal, že když je někdo zlý člověk, čeká ho v pekle to nejhorší.
Opět se musím přiznat, že s tímto zamyšlením jsem zase nějaký čas otálel, protože jsem potřeboval chvíli na vstřebání dojmů. Pokud bych nad snímkem ještě dále přemýšlel, možná by se moje hodnocení změnilo (spíše tedy snížilo). Takže mé jediné větší výtky jsou k menší brutalitě při vraždách a že je to opět film, u kterého je nutné myslet s čistou hlavou. Nejsem schopen ho komukoliv doporučit, protože to je individuální na každém, jak snímek přijme. Nepochybuji, že bude mít své skalní fanoušky, který na něj nedají dopustit. U mě rozhodně platí, že jednou a dost.