Štítek: vyvolávání duchů

Nedá se říct, že by found footage patřil mezi můj oblíbený hororový žánr. Roztřesená kamera a amatérské podání tomu možná přidávají na autentičnosti, tak jak by to mohl natočit kdokoliv z nás, ale na mě to už prostě tak nepůsobí. Určitě souhlasím asi s většinou, že The Blair Witch Project z roku 1999 byl zásadní film tohoto subžánru a ve své době určitě musel způsobit velký boom. Už od počátku tvorby filmů bylo již mnoho zásadních období – nejdřív např. konec éry němých filmů, dále třeba přechod na barevný film. No a pak samozřejmě každý filmový žánr se různě vyvíjel. Nechci se tady pouštět do rozpitvávání vývoje hororového žánru. Chci říct, že některé subžánry ve mě zanechaly větší dojem a jiné zase ne. A třeba právě konkrétně found footage bych nemohl sledovat pravidelně.

Jakmile snímek Ghoul začal a viděl jsem o jaký typ hororu se jedná, přiznám se, že jsem byl trochu zklamaný. Ale vždycky je dobré a vhodné samozřejmě hodnotit až později, nejlépe pochopitelně až na konci. A tak jsem se pohodlně usadil a začal se soustředit na děj. První věc, co mě zmátla, bylo, že jsem věděl, že se jedná o český film, ale dabing herců prostě poznáte. Ale bral jsem to, že je to od českého režiséra Petra Jákla a ačkoliv se ani nenatáčel u nás, považuji ho za český. Začátek díky rozhovorům s pár obyvateli ve mně (a nejen naposledy) vyvolal vzpomínku na již zmiňovanou Záhadu Blair Witch. Asi jsem se již někdy předtím zmínil, že nevěřím na duchy a jejich vyvolávání. Ale v hororu to funguje. A když v ději trochu poskočím, nenapadlo mě, že ukrajinský vrah a kanibal v jedné osobě, Andrej Čikatil, skutečně existoval. A prý za svou „kariéru“ spáchal asi padesát brutálních vražd a většinu nebohých obětí minimálně částečně ochutnal.
Musím na snímku pochválit celkem mrazivou atmosféru. Ne, to jsem se špatně vyjádřil. Myslím tím, že když se většina filmu odehrává skoro v jedné místnosti, působí to stísněně. Obdobně jako v Blair Witch to působí celkem reálně. Sice tam bylo pár lekaček, ale ty se naprosto minuly účinkem. Ale líbila se mi ta kletba, že se nemohli vzdálit daleko od domu.

Zpočátku jsem přemýšlel o poměrně dost nízkém hodnocením. Výsledný průměr sice nevypadá jako nějaký zásadní zvrat z mého pohledu, ale například mě na úplný závěr potěšilo, že jsme viděli samotného Čikatila. Chvíli jsem uvažoval i o vyšším ratingu, ale asi na mě prostě také svou vahou dolehl samotný found footage, ve kterém byl celý film natočen. Ano, někdo může namítnout, proč jsem se na to tedy díval, když tento hororový subžánr moc nemusím. Já jsem byl hlavně zvědavý, že se jedná o český horor a to si přiznejme, že se u nás obecně takové filmy příliš často netočí. Určitě to mělo ambice uspět i v zahraničí a je dost možné, že to i zaujalo. Špatné to rozhodně nebylo a z mého průměrného hodnocení (které chvílemi opravdu balancovalo s nadprůměrem) je jasné, že jsem si snímek vlastně i užil. Něco mi tam prostě vadilo či chybělo a teď nemyslím jen samostatný žánr. Ale jinak to takhle českým režisérům přeji, aby měli cíl aspoň nějakým způsobem zkusit „dobýt“ svět. Tady jsem tu ambici pana Jákla viděl (už jen tím, že tam obsadil samé cizí herce, i když to pochopitelně není rozhodující faktor). A takhle tímto poněkud otevřeným koncem bych toto zamyšlení zakončil. Nechám každého, ať se na snímek podívá a sám zhodnotí, ale kdo ví – třeba se mnou s tím průměrem bude i souhlasit.