Štítek: zlo

Barbar [2022]

Jedním z mých nejoblíbenějších současných hororových herců je především Bill Skarsgård. Své herecké kořeny prostě nezapře a do každé role jde úplně naplno. Barbara jsem viděl až tři roky po premiéře. A hned zkraje musím říct, že po zhlédnutí jsem měl menší zklamání. Přišlo mi (podobně jako s Nosferatu), že na to všude možně narážím a že je kolem toho opět velký hype. Rozhodně to není špatný horor. Svým způsobem i vlastně originální. Jen mi trošku vadilo, že nějakou dobu trvalo, než se to aspoň trochu rozjelo. A moc nejsem zastáncem, když má film dvě různé dějové linie (i když tady to bylo vše tak nějak propojené). Asi jsem prostě čekal více. Teď vážně přemýšlím, zda tomu nedat ještě jednu šanci. Ale nemůžu tvrdit, že bych na to nebyl naladěný. Monstrum je výborné a zajímavé. Sympatičtí herci. Takže, co je vlastně špatně? Možná délka by se dala upravit. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, vždy mi prostě vyjde průměr. Konec je celkem fajn, ale kromě monstra tam bohužel nebylo nic, co bych si nějakým způsobem víc zapamatoval. Za mě Barbar zapadne mezi další horory, které jsou na jedno zhlédnutí fajn. První dějová linka mi přišla přeci jenom lepší. I když konec byl vlastně i zajímavý. Neurazí to a ani nenadchne. Což je bohužel škoda. Opravdu se mi líbí plakáty k filmu. Ty se dost povedly. Ať o tom celém jakkoliv přemýšlím, nemůžu se prostě vymanit z průměrného hororu. Některé lekačky tam byly vcelku povedené. Asi bych se musel hodně přemáhat, abych se na Barbara podíval znovu. Vlastně teď mě to ani nijak zvlášť neláká. Samozřejmě celý film mohl dopadnout ještě hůře. Tady to vyložená hloupost nebyla. Ale na konci mi přišlo: Super, viděl jsem to; a co dál?

Černý telefon 2 [2025]

Tady je důkaz. Není to sice zcela častý jev, ale státi se to může. Totiž, že pokračování v podobě „dvojky“ může vlastně mnohonásobně kvalitně předčit originál. Zatímco čtyři roky starý původní Černý telefon byl za mě uspávající čistý průměr (na jedno zhlédnutí ale celkem fajn), jeho následovník se mu v mnoha ohledech vymyká. Vrací se v něm naše známá trojice The Grabber, Finney a Gwen – tedy jmenovitě Ethan Hawke, Mason Thames a Madeleine McGraw. Tentokrát (zaslouženě) dostává větší prostor právě mladší ze sourozenců Gwen. Samozřejmě v jedničce ta její role také nebyla úplně zanedbatelná, ale tady to je ona, kdo se větší měrou zasluhuje o celý příběh.
Před zhlédnutím pokračování se občas kouknu pro připomenutí na původní film. Tady jsem to také plánoval, ale nakonec k tomu stejně nedošlo a to hlavně z toho důvodu, že jsem prostě tak nějak celkově neměl čas. Tady to je určitě ale lepší, pokud originál nemáte jakžtakž v hlavě. V této dvojce totiž máte dost odkazů na jedničku. Jasně, dá se na to podívat i tak a stejně si film užít, ale osobně to příliš nedoporučuji.
Zatímco první Černý telefon je z mého pohledu podstatě jen trošku temnější thriller, druhý už je absolutní horor. Nejprve oceňuji tu asi nejzásadnější věc, že film zůstal se stejnými tvůrci – stejný režisér a scénáristé. Na druhou stranu to může být trochu limitující. Nevěřím, že existuje nějaký režisér, který by o svém do světa vypuštěném filmu prohlašoval, že to je špatný film. Jenže právě jednoduše se může stát, že se to někomu úplně nelíbí a potom už tomu režisérovi moc nevěří, že nezůstane ve stejných kolejích. Naštěstí semtam se stane, že se pokračování povede. V tomto případě musím říct, že k tomu došlo a to tak, že velmi. Hlavně je to skutečně děsivější a hororovější než ospalá jednička. Nechci, aby celé toto zamyšlení bylo založeno jen na porovnání. Jen mi to přijde, jako byste si nejprve kousli do krajíce suchého chleba a hned poté by následovalo sousto bohatě zdobeného a naplněného sedviče. Více se rozvíjí samotná Hawkeova postava. Stejně je to změna, když se v podstatě z „normálního psychopata“ stane něco mnohem temnějšího. Pochopitelně absolutní špička celého filmu je při závěrečném střetu na zamrzlém jezeře. Chvilku mě přepadávala touha snímek vidět ještě jednou. V kině jsem to již nepodniknul, ale hned z kraje nového roku se na to chystám. Ono to totiž stojí za to. Kdo vlastně jako první přišel s tvrzením, že pokračování musím být už jen z obecného principu horší? Ale pokud bych měl něco osobně Černému telefonu 2 něco vytknout, tak snad jen to, že mi to dost zkomplikovalo můj finální TOP seznam hororů letoška. A dost to v horních pozicích celkovým pořadím zamíchalo.

V zajetí démonů 4: Poslední rituály [2025]

Jen málo hororových frančíz si drží poměrně vysokou laťku po všechny díly. Jenže tady to osobně s klidným srdcem prohlašuji. James Wan je dle mého jeden z TOP hororových režisérů současnosti (spolu s ním i Jordan Peele, Ari Aster či Osgood Perkins). A všechny Wanovy filmy mě vždycky bavily a vždy si ode mě odnesly velmi nadprůměrné ohodnocení. A to zcela zaslouženě. Byl to právě James Wan, kdo nám v roce 2013 přinesl první případ se známou manželskou dvojicí vyšetřující paranormální jevy, tedy Lorraine a Eda Warrenovými. První dva filmy (režírovaným právě Wanem) díky po všech stránkách skvělému filmovému zážitku si odnesly mou nejvyšší známku. Další dva v této frančíze malinko klesly o menší stupeň. Ale i tak to zůstává opravdu nadprůměrná záležitost.

Poslední dva díly této hororové série režíroval Michael Chaves. Ten také nebude úplně špatným režisérem, když jsem všem jeho čtyřem filmům dal shodně známku 4/5. A myslím si, že se předpřipravených Wanových otěží chopil velmi dobře. Filmařsky je to dost povedené. Jen mi tam do úplné spokojenosti něco málo chybělo. Čtvrtý díl s podtitulem Poslední rituály má být zároveň posledním. Hned zpočátku můžu říct, že se takové zakončení celkové série podařilo. Bylo fajn, že v každém dílu jsme se seznámili s jiným případem. Přesto to ale celkově do sebe dost zapadá a vytváří to tak celé univerzum (na které navázalo mnoho dalších filmů jako třeba Sestra či Annabelle). Samozřejmě se všechny případy točí kolem různých démonů (což nám možná až polopaticky naznačil český překlad názvu). A přesně takové typy hororů patří mezi mé TOPy – démoni a exorcismus (musím opět nejmíň posté zmiňovat mého milovaného Vymítače ďábla z roku 1973? haha). Vím, že v každém zamyšlení bych měl hodnotit jen ten jeden konkrétní film. Jenže v případě této série je to dost obtížné. Každý má skvělou atmosféru, povedené záporáky v podobě různých démonů a dobře vybrané herce, kteří ztvárňují uvěřitelné postavy. Moc se mi líbí ten celkový dobový styl – nic není moderní a tak to má být.
Samozřejmě si umím představit další a další části The Conjuring, ale spíš možná bude lepší, když to opravdu již bude ukončeno (pokud nepočítám související filmy, které jsou z tohoto univerza odvozeny). Jenomže jetli by to takhle dále pokračovalo, jako s tou hlavní „warrenovskou dějovou linkou“, stal by se z toho jednoduše seriál (s velmi neobvyklou délkou jednotlivého dílu). To by dle mého nebylo úplně šťastné rozhodnutí. Jasně, Annabelle již má tři samotné filmy a Sestra dvě. Takže to univerzum se velmi rozšiřuje. A to klidně i dál může, protože jak jsem zmínil, celý ten svět mě prostě chytl a baví mě. A to jako hodně. Ale samotné V zajetí démonů bych již nechal uzavřené. A koneckonců ten český název nezní zas tak špatně.

Rituál [2025]

Kolik již bylo natočeno hororů o exorcismu? Opravdu velmi mnoho. Pochopitelně asi nejznámějším a jedním z nejlépe hodnocených je bezpochyby ten z roku 1973 s Lindou Blair, do níž vstoupil démon Pazuzu. Otázka tedy zní: může v dnešní době ještě vymítání ďábla zaujmout? Já jsem si jistý, že ano, když se k tomu přidá správný scénárista a režisér. Důležitá je ta správná atmosféra a příběh. Snímek Rituál je možná zvláštní tím, že se celý děj vlastně odehrává na jednom místě. A tím je františkánský kostel ve městě Earling v americké Iowě. Když to kupříkladu srovnám s ikonickým Vymítačem ďábla, tak ten má záběr různých prostředí daleko širší – počínaje vykopávkami v severním Iráku přes hlavní část děje ve Washingtonu D.C. Největší problém příběhu na jednom místě je, aby to prostě nenudilo. Tady bylo zajímavé, že jsme viděli celkem asi šest rituálů, při kterých se démon pokaždé choval trochu jinak. Ano, někdo by mohl tvrdit, že snímek The Ritual vlastně nepřináší nic nového, nic, co jsme už někdy předtím neviděli. Přesto jsem byl z něho nadšený. Proč? Já si myslím, že film není jenom o náboženství. Je o víře obecně. Možná i o poznání sebe sama. Sám mladý kněz je od začátku k exorcismu skeptický. Jelikož se s ním osobně nikdy nesetkal, považuje dívčiny projevy za nějakou psychickou nemoc (logicky). Ono totiž je zvláštní, že se démon projevuje pouze jakmile starší a s praktikováním exorcismu zkušenější otec z Řádu menších bratří kapucínů Theophilus Riensinger v podání Al Pacina začne citovat úryvky z Bible. Jinak je dívka vlastně normální. Pacino si celý film krade tak trochu pro sebe. Při pohledu na jeho hnědou kutnu se mi okamžitě vybavila postava otce Školastyka z mé nepříliš oblíbené pohádky Hrátky s čertem. Jinak určitě musím vyzdvihnout efekty a taktéž celkový hudební doprovod. Konec je sice trošku předvídatelný, ale i tak potěšil. Za mě je tento Rituál opravdu velmi povedený a bez ostychu ho můžu zařadit přímo po boku k již výše zmíněnému kultovního snímku z roku 1973. Určitě ho zařadím mezi mé TOP horory roku 2025. Totální spokojenost.

Longlegs [2024]

Pravděpodobně úplně největší překvapení roku 2024. Pochopitelně jsem zaznamenal, že se chystá nějaký horor s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Jakmile se začaly objevovat první trailery, pokaždé, když na mě vyskočily, jsem je úspěšně přeskakoval a ignoroval. Chtěl jsem jít do kina s úplně čistou hlavou a nebýt jakkoliv ovlivněn. A rozhodně jsem udělal správně. Tady moment překvapení funguje skvěle. Ačkoli obecně kriminálky nesleduji, tento případ o sériovém vrahovi mě velmi zaujal. Už jen to, že on sám v podstatě žádnou vraždu nespáchal. To, že tam celkem podstatnou roli hrálo náboženství, satanismus a především okultismus, vlastně ani nevadí. Mám rád, když vás jakýkoliv film zaujme hned první scénou. Zasněžená zahrada, za ní dům a poté detail jenom na Longlegsova ústa (ano, zpočátku jsem si myslel, že se jedná o chybu kina, když byla horní část obrazu oříznuta). Samostatná postava Longlegs je velmi dobře popsaná a líbilo se mi, jak postupně během snímku se o tomto psychopatovi dozvídáme více. A hlavně, proč to celé dělal. Ačkoli je dopaden, stále se dějí vraždy.
Pokaždé, když někdo zmíní tento snímek, okamžitě se mi vybaví bílá tvář s výraznými rty a dlouhé neupravené vlasy. On vlastně i ten samotný vzhled nám dává najevo, že se nebude jednat o žádného svatouška a „normálního“ sériového vraha. Už jenom to líčení Nicolase Cage je úplně dokonalé a plným právem byly masky alespoň nominovány na Oscara. Sice ho nezískaly, ale dostal ho za svůj scénář režisér Osgood Perkins. Jeho jméno jsem si nejprve nemohl s nikým spojit. Až poté mi došlo, že je to syn Normana Batese z Hitchcockova Psycha. Trochu mě překvapilo, že dle nominací na Oscara byl Cageův Longlegs jako vedlejší postava. Celý film tedy táhne agentka Lee Harker, kterou ztvárnila sympatická americká herečka se zajímavým jménem Maika Monroe. S tou jsem se poprvé setkal u celkem hezky povedeného horůrku It follows. Role agentky FBI ji sedla perfektně. Scénář Longlegs je napsán opravdu dobře a udržuje diváka v napnutí vlastně až do závěrečných titulků. Zaslouženě byl oceněn Cenou Akademie. A Nicolas Cage si svou roli satanistického naprosto užívá. Je to prostě herec, kterému nedělá absolutně žádný problém zahrát jakoukoliv postavu a charakter.

Co říci závěrem? Překvapení roku se konalo a naprosto splnilo své poslání. Film vás dostane hned prvním záběrem a pak už vás prostě nepustí. Budete více fandit vrahovi nebo mladé agentce? Každá z postav je napsána velmi dobře a každý si najde svého favorita. Líbila se mi kamera a celkový způsob natáčení a rozkrývání chytře napsaného příběhu. Na detektivky se prakticky nedívám, ale tady to opravdu stálo za to. Pěkná filmařská práce.

P. S.: Rozhodl jsem se absolutně předstírat, že neexistuje český překlad názvu snímku…

Stáhni mě do pekla [2009]

Sam Raimi je pojem a filmová ikona, u které máte prakticky jistotu, že vás čeká výborná podívaná a skvělý filmový zážitek. Série Evil Dead či Spider-Man, pokračování Dr. Strange…
V tomto hororu se sešli všichni tři bratři Raimi (Raimiovi?? Raimiové?? – ať mě klidně opraví ten, kdo ví, jak se to správně česky píše :D) – nejstarší Ivan napsal scénář, Sam režíroval a nejmladší Ted si střihl menší roli doktora. A celkově to není vůbec špatné. Cikánka a kletba – okamžitě jsem si vzpomněl na knihu Richarda Bachmana (aka Stephena Kinga) Zhubni. V tomto případě se ale hlavní hrdinka ke kletbě dostane vlastně nevinně díky svému šéfovi. Možná obdobný příběh tu už byl, ale stejně se mi celkově velmi líbilo zpracování. K Christine Brown v podání Alison Lohman si rychle najdeme vztah a fandíme jí. A v její kůži bychom se určitě ocitnout nechtěli. Chvílemi se Raimi vrací ke svým kořenům, kdy kombinuje horor a komedii. Vlastně tam prakticky nenajdeme žádná hluchá či prázdná místa. Efekty na dobré úrovni a vše prokládané skvělým hudebním doprovodem. Tento film je určitě vhodný i pro hororové diváky-začátečníky. Je tam několik lekaček, ale celé je to doplněné dobrým černým humorem a vy Raimiho utrženého ze řetězu nemůžete brát zcela vážně. Ale i on jako zkušený režisér dovede pracovat s napětím a pár scén tam je i poměrně nechutných. Vrchol celého filmu je pochopitelně návštěva cikánčina domu a následné vymítání. Tam to byl čistokrevný horor (zapojení kozla bylo fajn) a hlavně to bylo skvěle natočené. Tam ten snímek získal tu pravou temnou atmosféru.
Jestli bych měl snímku něco vytknout, tak asi nejvíc mě mrzela absence Raimiho kamaráda Bruce Campbella. Ale Alison Lohman je velmi sympatická a byla to dobrá volba na hlavní roli. I k celému obsazení vlastně nemám co vytknout, ač se jedná opět o prakticky všechny pro mě neznámé herce. Ale příběh je dobrý a má to atmosféru. Jen bych možná trochu ubral na humoru v některých scénách, ale to je vlastně Raimiho styl. Jinak celková spokojenost.

Úsměv 2 [2024]

Když jsem se poprvé dozvěděl, že se chystá pokračování Úsměvu, vcelku mě to nechávalo chladným. Jednička byla povedená a vlastně i uzavřená. Nedovedl jsem si představit, v čem konkrétně by se tam mohlo pokračovat. Naštěstí se tvůrci rozhodli udělat jakousi druhou kapitolu. Problém ale je, že je princip prakticky stejný. Jiné prostředí, atraktivní a sexy Naomi Scott v roli popové zpěvačky Skye Riley. Jen úvod filmu byl poněkud zmatečný, protože tam byla postava z konce prvního dílu, kterou jsem si ale vůbec nepamatoval. Teď si nejsem jistý zda to nebylo řečeno již v jedničce, ale tady mi hlavně chybělo nějaké větší objasnění, co vlastně za „usmívajícím se virem“ stojí. Myslím si, že v tomto zamyšlení budu mnohdy porovnávat s originálním snímkem. Tento novější byl určitě rozpočtově dražší a i vizuálně se na něj kouká lépe. Nevím proč, ale hlavní hrdinka mi prostě evokovala současnou pop star jako je třeba Taylor Swift. A to byl nejspíš i záměr. Zaujalo mě (což ale osobně nechápu), že Skye doma pije obyčejnou vodu, která ale dle obalu musí být velmi drahá. Dělal jsem si nějaké rešerše a jedná se o značku VOSS, jejíž původ je z jižního Norska. Dá se objednat i u nás a cenově vychází na cca 120 Kč (je to úplně obyčejná voda, ale platíte za skleněnou láhev). Ze zajímavosti jsem si vyhledal nejdražší balené vody a za ně klidně zaplatíte několik desítek tisíc amerických dolarů (opět se ale platí za design, což s vodou nemá nic společného, byť se u některých třeba míchá směs z více zdrojů jako z Fiji, Francie a ledovcová voda z Islandu).
Ve filmu Úsměv 2 měla voda také velkou roli (značkově se určitě jednalo pouze o PP). Skye byla drogově závislá a vlastně i alkoholička, ale rozhodla se s tím skončit, než ji to zcela zničí a terapeut jí doporučil vypít láhev vody (značky VOSS) pokaždé, když ucítí potřebu dát si dávku. Voda tedy měla v podstatě fungovat jako placebo. A toho právě posléze zneužil „usmívající se virus“. Hlavní hrdince se záhy začnou velmi často objevovat halucinace a usmívající se entita ji přesvědčí, že vypitím láhve zpěvačka opět dostala sebe pod kontrolu, i když pravda byla úplně jiná.

Nedá se říct, že by Smile 2 byl špatným snímkem, to rozhodně ne. Ale vadilo mi opakování v podstatě již viděného z původního dílu. Ano, i tady byly působivé scény a nejvíc se mi asi líbil samotný závěr. Pár lekaček se tu jistě také najde, i když o vyloženě velké strašení také nejde. Celkový vizuál možná i dokonce mírně přesahuje originál (je znát poněkud větší rozpočet). Celkově mi z toho vyšel průměr, ale krásný průměr. Osobně bych tomu dal hodnocení 3,5/5.

Mám takové nepsané pravidlo, že pokud mě jakýkoliv film po prvním zhlédnutím zcela nezaujme, podruhé se na to již nepodívám. Semtam jsem udělal výjimku, ale mé hodnocení se většinou vůbec nezměnilo, spíše se někdy ještě snížilo. Rozhodl jsem se ale, že za nějaký čas dám druhému Úsměvu ještě znovu šanci. Je to dobrý horor, ale teď po prvním zhlédnutí určitě zůstanu u průměru.

První znamení: Přichází satan! [2024]

Prequely jsou takové boční uličky každého filmu. Pokud je nějaký snímek úspěšný, dost tvůrců se rozhodne to dané univerzum rozšířit různými dalšími díly a pokračováními. Jenže mnohdy s dalšími následujícími filmy rapidně upadá kvalita. Není to úplné pravidlo, ale většinou to tak je. Přebytečné ždímání původního snímku navíc lehce může nudit. Pokud se ale tvůrci vydají opačnou cestou, může to být i pozitivní. Prequel popisuje události, které předcházejí původnímu ději. Proto tam nutně nemusí být (a mnohdy tedy vlastně ani nejsou) známé postavy z originu. Ale stejně by minimálně ke konci měl prequel jaksi navázat na původní snímek a celé to univerzum spojit.
Již jsem si zvykl, že české názvy zahraničních snímků málokdy zcela odpovídají originálu. Na jednu stranu to chápu, protože v češtině bychom to tak mnohdy neřekli a dává to větší smysl než od původních tvůrců. I když je fakt, že někdy prostě ty překlady moc nechápu a nelíbí se mi. V případě The Omen je naopak český název dle mého mnohem zajímavější (i když na druhou stranu možná dopředu příliš prozrazuje). Kdyby se to totiž doslova překládalo jako Předzvěst či Osudové znamení, osobně by mě to dle názvu nenalákalo. Ale právě Přichází satan! je česky velmi povedené. Původní snímek je z roku 1976 (mimochodem ve stejném roce, kdy měly premiéry např. moje dobře hodnocené horory Carrie nebo ¿Quién puede matar a un niño?).
První The Omen s Gregory Peckem jsem kdysi jednou viděl a ohodnotil jsem to nadprůměrem, takže jsem byl se zpracováním spokojený. Problém ale je, že si z toho původního snímku vlastně prakticky vůbec nic nepamatuji. Naštěstí ale pro letošní, v pořadí již asi čtvrtý nebo pátý díl této frančízy, není nutné znát originální film. Snímek stojí sám o sobě a o jeho zpracování v podstatě nemůžu říct nic negativního. Tématicky to vlastně trochu připomínalo možná očekávanější, ale za to o dost průměrnější horor Neposkvrněná, který měl nedávno taky premiéru. Hororový subžánr nunsploitation má taky co do sebe. Pokud ještě můžu odbočit malým srovnáním s právě zmiňovaným Immaculate, v tomto případě hlavní hrdinka sice není tolik sympatická a atraktivní jako Cecilia v podání Sydney Sweeney, ale zase je její postava o něco více rozvinuta. Když teď nad tím přemýšlím, skoro týden po zhlédnutí, nějak si nedokážu vybavit důvod, proč byla Margaret vlastně poslána do Říma. Snímek si ale postupně buduje dobrou atmosféru a líbilo se mi postupné představování některých „obyvatel“ sirotčince. Celou dobu bylo naznačeno, že se hlavně máme zaměřit na Carlitu. Ta ve výsledku úplně hlavní nebyla, ač byla taky poměrně dost v celém příběhu důležitá. Děj pomalu plyne, ale vlastně nenudí. A největší divákovo probuzení nastává ve chvíli skvěle natočeného sebeupálení sestry Anjelicy. Pak to už dostane ten správný spád. A závěrečný porod je úplná lahůdka. Chybělo opravdu málo a žádný Damien by už nebyl. Jenže to pochopitelně nešlo, když je to hlavní postava již takřka padesátiletého originálu.
Ve výsledku tedy spokojenost a skvělá práce. Výborné je, že stejně jako v Neposkvrněné je ukázáno, že církev není vždy jen tak svatá, jak se navenek tváří. Určitě si chci znovu připomenout očividně povedený původní snímek z roku 1976. Jsem zvědavý, jak moc plynulé navázání s tím letošním tam bude. Tady to je dobře natočené. A bezpochyby se jedná o ten z lepších prequelů. Jak jsem zmínil v úvodu, pokud film dějově předchází původnímu dílu, mají tvůrci určitou volnost, ale přesto nesmí zapomínat ctít a nejlépe přímo navázat na originál. Tady se to myslím podařilo.

Christine [1983]

Jsem opravdu moc rád, že jsem se rozhodl znovu podívat na filmové adaptace pana Kinga. Kromě Osvícení jsem si nejvíce pamatoval právě z této aktuální Christine. Vím, že hned moje první seznámení s tímto filmem se mi hodně líbilo, ale musím říct, že kdyby to bylo možné, tak bych teď opětovně to své hodnocení klidně ještě zvednul. Je to opravdu dobře natočené a hlavně musím pochválit, že jsem tam prostě a jednoduše nenašel žádná hluchá místa. Je úžasně neskutečná proměna hlavního Arnieho. Kdyby si toho jednoho dne nevšiml prakticky-do-šrotu-vhodného Plymouthu Fury z roku 1958, nejspíš by stále byl šikanovaným outsiderem. Dokonce i jeho nejlepší kamarád Dennis nechápe Arnieho posedlost. Snaží se ho od toho odradit, ale když některým lidem něco vleze do hlavy, nic je před tím nezastaví. A sama Christine vycítí, jak je do ní Arnie blázen. Pro toho teenagera je to auto vším. Myslí si, že ho vlastní, ale je to přesně naopak.
Stejně to je úžasný nápad. Auto, které samo myslí a dokáže se regenerovat. Film obsahuje mnoho legendárních scén – hořící Christine; vejde se do úzké uličky i za cenu vlastního sebepoškození; jak probíhá její sebeoprava; poslední scéna, kde vyjde najevo, že ani po sešrotování tím její budoucí řádění neskončí. Je vidět, že John Carpenter jako režisér byl skvělá volba. Pouhý rok před tím šla do kin jeho legendární Věc. Sice jsem od něj viděl zatím jen pouze čtyři filmy, ale o jeho kvalitě svědčí to, že jsem těm všem snímkům vždy dal to nejvyšší hodnocení. A v případě Christine jsem opravdu vůbec neváhal. Film mě zaujal už od první scény z továrny na auta. obsazení je sympatické. Při samojízdě Christine jsem si s nostalgií vzpomněl na legendárního KITTa z Knight Ridera. Pokud bych ale přeci jen musel filmu vytknout aspoň jednu věc, tak by to asi bylo, že v českém znění autu říkají Kristýna. Vím, že to je možná pro někoho zajímavější, když se doslova překládají i názvy, ale dle mého by bylo mnohem lepší, kdyby se zachoval originální název, který by se ani nepotřeboval skloňovat. Ve výsledku to vlastně ani chyba není, protože to stejně zůstává jednou z nejlepších Kingových adaptací a klidně si to zařadím k mým TOP hororům vůbec. K ústřednímu tématu auta se Stephen King ještě později vrátil minimálně ve fenomenální knize Z Buicku 8 (i když pochopitelně v jiném smyslu), o jejíž filmovém zpracování se již delší dobu mluví.

Očekávám, že se ke Chritine ještě někdy v budoucnu znovu vrátím. Patří totiž k filmům, jejichž opětovné zhlédnutí nevadí, nenudí a není vůbec na škodu. Snímek obsahuje skvělé efekty a opravdu mě baví. Ačkoliv se o auta absolutně vůbec nezajímám, v tomto Plymouthu Fury bych se někdy chtěl aspoň na chvíli projet (samozřejmě ne s duší Christine hahaha). Myslím si, že se John Carpenter velmi dobře držel předlohy. Škoda, že jsem nemohl vidět přímo premiéru v kině. Film je opravdu povedený a moc si jeho každé zhlédnutí užívám. Kéž by takových snímků bylo stále víc a víc. Dokonalá super práce filmařského řemesla. Výborné. Skvělé!

Osvícení [1980]

Jeden z nejlépe hodnocených hororů vůbec. Klasika žánru. Jasně, pan King jako autor má plné právo tento již kultovní snímek nenávidět. Mně nejvíc asi chyběla oživlá zvířata z živého plotu a taky svým způsobem posedlý kotel. Ale ani to při mém opětovném zhlédnutí nic nezměnilo. Stále to bude patřit k vůbec nejlepším. Stanley Kubrick si to udělal prostě po svém. Miluju Kinga, ale nesouhlasím s ním, že první adaptace jeho Osvícení byla špatná. V celém filmu prakticky nenajdeme jediný jumpscare. Navíc teď po letech to beru jako spíš více psycho než čistý horor. Teď jenom přemýšlím, jaký bych měl z filmu pocit, kdybych nejprve viděl Kingův na míru napsaný scénář k televizní verzi z roku 1997 a teprve pak ten s fenomenálním Jackem Nicholsonem. Mně tam vůbec nevadí. Ano, Nicholson je šílený v podstatě od začátku, ale jsem si jistý, že jiného herce by sám Kubrick nechtěl. Je to pro mě Herec s velkým H. Muž, který zahraje jakoukoliv grimasu. A zde se opravdu mohl naplno vyřádit. A když se mu pak do rukou dostane sekera, nemusí pak už říct ani slovo. Každému je jasné, že Overlook nad ním naplno převzal kontrolu. A Danny to věděl celou dobu, že tam vůbec nemají jezdit. A teď si vážně pokládám otázku – netrpěl Jackův syn náhodou také částečně schizofrenií? Nebo byl Tony prostě součástí jeho osvícení? Musím se přiznat, že po prvním zhlédnutí jsem moc nechápal, co to vlastně to ono osvícení znamená. Myslel jsem, že to je pro všechny takto obdařené stejné – jako měl kuchař Halloran, když si mohl telepaticky povídat. Jenže to vlastně uměl i Danny, když mu rozuměl. Jenže on měl ještě jako „hlavní specializaci“ to, že viděl, co se na daném místě stalo. Musím si knihu pochopitelně ještě přečíst (myslím si, že jsem ji kdysi četl, ale prakticky vůbec nic si z toho nepamatuju). Jako, že tam i to bude srozumitelněji popsáno, co to přesně to osvícení je. Ve filmové verzi totiž s tou schopností nevidím žádné praktické využití, jako by bylo například létání či změna minulosti či budoucnosti. Ale celkově stejně opětovně musím smeknout před dokonalou představivostí pana Kinga. Je opravdu fascinující, že lidská mysl dokáže vytvářet světy a věci, které se nikdy nestaly a neexistovaly. Ale samozřejmě při čtení si to můžeme různě představovat – vlastně každý čtenář to uvidí nějak jinak. A pak samozřejmě záleží na tom, zda to tvůrci ve filmu nějak dodrží. Když se adaptuje libovolné knižní dílo, vždy by měla být zachována základní myšlenka, hlavní postavy a z většiny i děj. Je prakticky nemožné přenést celou knihu do filmové podoby. Jasně, kniha se může rozložit například do minisérií. Ale i přesto taky tam nebude úplně vše obsaženo. A v tomto konkrétním případě se mi Kubrickova první adaptace Osvícení velmi líbila. Mělo to hlavu a patu i právě pro ty diváky, kteří románovou předlohu nečetli. A to, že tam nějaké menší či větší detaily chyběly nebo byly poněkud upravené, to mi vůbec nevadilo. Jak říkám, viděl jsem to teď opětovně, možná tak potřetí, ale nic to neztratilo ze své dokonalosti. Hlavně taky to je film, který je vhodný i pro ty, co se normálně na horory vůbec nedívají. Není tam žádné strašení, v podstatě vše je vsazeno na celkovou psychickou (či psychopatickou?) notu. Možná to má svoje mouchy, ale z této Kubrickovy verze se mezitím stal kultovní horor. Už teď jsem moc zvědavý na ten druhý, knize věrnější televizní snímek, který jsem dosud neviděl. Třeba budu mile překvapený, kdo ví. Ale vím, že přes to všechno se mi verze z roku 1980 nikdy neomrzí. Pan Kubrick odvedl skvělou práci.