Den: 23. 6. 2021

Horory z osmdesátek jsou prostě fajn. Mám teď ovšem na mysli béčkovou kategorii. Jasně, některé jsou fakt hrozné a člověk se baví jednoduchými (a levnými) efekty. Mnohdy je to spojené s komediálními prvky, i když ne vždy to tak tvůrci původně plánovali. Pak jsou tu na druhou stranu takové filmy, které by si zasloužily lepší hodnocení. Důležitý je příběh, herci, kteří se charakterově i vzhledově k dané postavě hodí, a celkové prostředí. Pokud to vše snímek (ač béčkový) splňuje, bude myslím i tak poměrně úspěšný. To jenom tak k úvodu.

Proč tu tedy mám film, který není z osmdesátých let, ale z poloviny devadesátých? Po zhlédnutí to totiž evokuje právě předešlá léta béčkového hororu. A není to na škodu. Zde převládá především humorná stránka, i když tu samozřejmě hororové prvky jsou (rozemletý pes, oko a švábi ve zmrzlině, uřízlé hlavy). Myslím, že jsem se již zmiňoval, že nejsem milovníkem hororových komedií, protože je osobně považuji za jakési znesvěcení samotného žánru. Jenže občas existují výjimky. Ještě musím říct, že na film jsem narazil čistě náhodou a prakticky jsem si o něm žádné podrobnější informace nezjišťoval. A hned dialog z úvodu filmu je naprosto geniální. Matka se po vraždě zmrzlináře ptá syna, jestli se mu nic nestalo a on odpoví: „A kdo nám teď bude vozit zmrzlinu?“ Výše jsem psal, že k dobrému filmu patří vhodní herci. Clinta Howarda, který zde má hlavní roli, jsem předtím neznal. Role Gregoryho Tudora mu ovšem sedla dokonale. Dlouho jsem již neviděl tak „slizkého“ herce. A to myslím v tom nejlepším smyslu slova. Někdy prostě mám, že když je ústřední postava čistě záporná, fandím jí a přeju, ať dosáhne svého. Nejlepší jsou snímky, u kterých již od prvních minut vím, že to bude skvělé. Ice Cream Man má takovou atmosféru, že mě okamžitě chytnul. Hlavní děsivá část pro mě byla psychiatrická léčebna. Z takového prostředí se často necítím úplně dobře. Jistě měla v příběhu své odůvodnění (i několik jejích krátkých útržků v průběhu celého filmu), nicméně teď, pár dnů po zhlédnutí, mi přijde, že samotná část s léčebnou a policajty možná byla zbytečně dlouhá. Trochu jsem taky nepochopil, proč Tunak byl vždy tak pomalý. Ale to vůbec nemění můj celkový dojem z filmu. Stále bude zcela určitě patřit mezi mé nejoblíbenější. Myslím, že se mi nijak nezmění chuť na zmrzlinu (i když si ji osobně příliš často nedávám), ale možná si při konzumaci přeci jen vzpomenu na tento skvost.

Oznámení o pokračování snímku Annabelle mě nechávalo vcelku chladným. První Annabell mě vůbec nezaujala a tak jsem byl přesvědčený, že se na její druhý díl nekouknu. Navíc obecně (dle mého názoru, ale kromě jistých výjimek samozřejmě) nejsou pokračování na takové úrovni jako první film. No dobře, s tímto názorem se ztotožňuji i v tomto případě ačkoli v úplně diametrálně odlišné pozici – druhý film předčil film první.

Po dlouhé době jsem šel do kina. Když jsem se díval na program, nenašlo se tam takřka nic, co by nějak vystupovalo a zaujalo mě. Samozřejmě jsem si všimnul i druhé Annabelle, ale nezabýval jsem se tím. Byla to vlastně má přítelkyně, která to rozhodla (ačkoli sama horory nevyhledává). Opět jsem si uvědomil, jaký vliv na celkový dojem má sledování filmu v kině. To je ale v tomto případě velmi nepatrná věc, která ve skutečnosti neměla takovou váhu pro hodnocení snímku. Annabelle 2 má svižný děj a nenašel jsem tam hluchá místa. Také mě potěšilo, že se film neodehrával v současnosti, protože to tomu dodalo takovou tu potřebnou atmosféru. Snad jen jedna věc (není to ale výtka, protože to je vlastně standard dnešních hororů) je ohledně hudby. Hudbě samotné nemám co vytknout. Dnes je typické, že tvůrci hororů nám předem naznačují, že bude následovat nějaká lekačka tím, že přestane v určitou chvíli hrát hudba. Není to podle mě problém, protože aspoň máme jako diváci větší šanci nedostat infarkt 🙂
Z počátku filmu jsem si nebyl jistý, která z těch dvou dívek bude „ta šťastná“, která se ujme panenky. Asi to bylo tím, že oproti ostatním dívkám přece jen kvůli obrně byla jiná. Tak si to tím aspoň vykompenzovala 🙂 Celkový příběh je vynikající a velmi mě potěšila přímá návaznost na film první (na který se ale znovu již nechystám). Trochu jsem jenom přemýšlel,  jak se Janice/Annabell dostala najednou do jiného sirotčince. Ale zlo je mocné a prostě si nějak cestu našlo. Potěšila mě i skutečná panenka Annabell, která se ke konci filmu objevila – s červeným trojúhelníkovým nosem a červenými vlasy. Upřímně bych nechtěl v reálném životě potkat ani jednu, ale přesto mě víc děsí ta skutečná Annabell než ta použitá ve filmu.

Bylo by super, kdyby tento film byl natočen dříve než oficiální první díl, protože pak bych třeba možná snímek z roku 2014 ohodnotil jinak i lépe, ale to samozřejmě už nezjistím. Annabell 2 bude nyní patřit na čestné místo mých nejoblíbenějších hororů. Zjišťuji, že démoni velmi silně konkurují mým oblíbeným zombies a možná je už nepatrně posunují na pomyslné druhé místo…

V poslední době jsem horory zanedbával, protože jsem měl jiné povinnosti. Zjistil jsem ale jak mi chybí, a tak jsem se – k těm filmovým – opět vrátil. Mám rád takřka veškeré žánry hororů, ale na duchy jsem se (vědomě) příliš nezaměřoval. Musím samozřejmě počítat mé velmi oblíbené série Insidious a Conjuring.

Nedávno jsem podruhé viděl povedenou duchařinu Hrůza v Connecticutu. Osobně se mi velmi líbila. Věděl jsem, že je i druhý díl, ale občas (rozhodně ne vždy) se druhých a dalších dílů nějakého „mého super filmu“ děsím. Někdy to je stejně dobré jako díl první, ba i lepší, ale mnohdy to je katastrofa, která jen těží z výborné značky. S druhou „Hrůzou“ jsem si nebyl jistý. Po prvním zhlédnutí filmu prvního jsem si četl komentáře i na druhý díl. Vesměs se tam psalo, že to na jedničku rozhodně nemá a hlavně, že tam není žádná spojitost mezi Connecticutem a asi 1600 km vzdáleným státem Georgia. S názorem ohledně názvu musím souhlasit, s tím ostatním už nikoli.

U filmů (a nemyslím jen horory) se při jejich sledování zaměřuji na několik kritérií, podle kterých pak následně film hodnotím. Určitě nejhlavnější položkou je děj, se kterým v podstatě přímo souvisí případné (ne)logické chování postav. Dalším důležitým milníkem jsou i použité efekty. Myslím si, že v dnešní době se již předpokládá, že tvůrci použijí co nejkvalitnější a „nejreálnější“ efekty. Přece jen ale stále obdivuji ty staré filmy, kde se prakticky veškeré triky dělaly ručně, a přece vypadají kvalitně. Jako další aspekt při zhodnocení filmového díla považuji vybranou hudbu. To má taky svůj podíl na celkovém ději. Když už jsem zmínil staré filmy, vzpomněl jsem si na jednu (snad podivnou) skutečnost.  Tvůrci hororů dnes chtějí diváka co nejvíc vylekat – typická scéna, kdy hlavní postava stojí otočená zády a někdo jiný mu zezadu položí ruku na rameno. V dnešních filmech je prakticky běžné doprovázet obdobnou scénu děsivým zvukem či hudbou. Dříve to tak mnohdy ani nemuselo být.

Ale abych se již konečně dostal ke konkrétnímu filmu – Hrůza v Connecticutu 2: Duch Georgie. Zpočátku jsem (ač marně) hledal nějakou spojitost s prvním dílem. Už po pár minutách jsem si trochu říkal, že to bude tak nějak víc akčnější. Mnozí si stěžují, že se každou chvíli objevovali různí duchové a že jich bylo mnoho. To mi ale vůbec nevadilo a akorát mě to víc navnadilo na celý film. Zápletka ohledně „přednosty stanice“ mi přišla velmi zajímavá a neokoukaná. Všichni herci se mi líbili a přišlo mi, že tam přesně patří. Nejradši mám ty filmy, které vás hned od počátku připoutají k obrazovce, a nepustí a nepustí, a postupně vás víc „vplétají“ do děje. Přesně jak jsem dříve očekával, akčních scén byl dostatek a byly dobře zpracované. Efekty byly na opravdu skvělé úrovni a přišly mi i zajímavé různé barevné filtry a jejich prolínání. Dle mého názoru je atmosféra tohoto dílu temnější než toho „předešlého“. Zarazil mě snad jen jediný fakt. Když Lisa vídávala duchy (a brala na ně prášky), proč jí přišlo divné, že duchy vidí i její dcera Heidi, když bylo zmíněno, že tento dar se v rodině dědí a stejně to má i Lisina setra Joyce? To je ale jen drobná vada (pokud napočítám samotný název), která ale můj celkový dojem z filmu zkazit nemůže. Dlouho jsem již neviděl tak pěkný horor, kde byl zajímavý děj, dostatek akce a skvělé triky a efekty. Určitě bude patřit mezi mé oblíbené. Kdo čeká pokračování první Hrůzy v Connecticutu, bude asi zklamaný, ale jinak je to velmi povedená duchařina. Je to jen můj názor a kdo si o tom myslí něco jiného, nebudu mu to vůbec brát.