Málokdy se stane (prakticky vůbec), abych opětovně zhlédnul snímek, který si už beztak ode mě odnesl velmi slabé hodnocení. V tomto případě se jednalo o chybu z mé strany, protože jsem to měl na mém „must-watch“ listu a teprve při hodnocení jsem zjistil, že už jsem to viděl předtím. Ale zase na druhou stranu musím říct, že jsem si z toho absolutně nic nepamatoval, takže to bylo v podstatě jako poprvé. Nicméně je to takový nudný snímek, který mě příliš neoslovil. Jessica Alba je sice skvělá, jenže to je asi tak všechno. Ale zase si cením tvůrců za okaté přiznání při úvodních titulcích, že se jedná o remake hongkongského stejnojmenného snímku z roku 2002. Obecně nemám moc remaky v oblibě. Proč zpracovávat stejnou látku znovu, byť s jinými herci a prostředím? Ano, někdy se vyskytne předělávka, co může stát po boku vedle skvělého úvodního snímku, a někdy dokonce může být lepší. V tomto případě můžu hodnotit pouze remake a tak netuším jak moc se odklonil od původního filmu.
Příběh Oka je takový jednoduchý a rozhodně by potřeboval poopravit a doplnit. Dost věcí mi chybělo vysvětlit, především více o historii „původní majitelky očí.“ Konec se dá tak trošku předvídat dopředu. Žádná výraznější hudba či kamera. A postavit film jen na Jessice, které malinko sekunduje Alessandro Nivola, taky nebyl dobrý nápad. Ale zase na druhou stranu to nemůžu zařadit mezi odpad hororové kinematografie. Sice dost podprůměr (a to jsem při druhém zhlédnutí své hodnocení malilinko zvýšil), ale úplně nejhorší to také nebylo. Jen prostě škoda nevyužitelného potenciálu. Své fanoušky si to jistě najde. Třetí zhlédnutí rozhodně nemám v plánu. 🙂
No teda! Moc si nepamatuju, kdy naposledy jsem z kina odcházel tak nadšený a spokojený. A potěšilo mě také, že v sále bylo poměrně dost lidí (relativně). Občas přemýšlím, který subžánr hororů mám radši – zda ten „klasický“ s monstry a strašidly nebo spíš, který sází na psychologii. V mém případě to je asi půl na půl; hlavní je prostě celková kvalita snímku. Zpočátku jsem asi preferoval ty klasické.
Kdyz už jsem u monster – jaká mě přivedla k hororu? Určitě to byli zombíci. A asi i duchové. Ale naopak tu byli jedni, které jsem vyloženě nevyhledával. Neměl jsem moc k nim prostě vztah. Upíři. Ale zase na druhou stranu jsem četl klasického Drákulu a ten se mi hodně líbil. Asi se na ně trochu více zaměřím.
U tohoto filmu si především cením skvělé kamery a povedené hudby. Od filmu jsem v podstatě nic nečekal. Po traileru jsem si říkal – tak jo, to bude zase nějaká duchařina, kterých tu už je taky mnoho. Ale občas zdání klame. To, že s ženichem nebude něco v pořádku, bylo jasné už od začátku. Evie je sympatická, i když do nově objevené rodiny prostě nepatří. A povedený zvrat – že Walt je ve skutečnosti upír. Upřímně, nečekal jsem to, i když nějaké ty náznaky tam byly – Oliverova rodina dělá v realitách (jako Jonathan Harker) a také se tu vyskytuje postava Lucy, čili opět vyložená a zjevná inspirace Drákulou. Nejsou tu v podstatě hluchá místa. Já si užíval každou minutu. Je to celkově pěkně natočené. Jen jednu věc bych potřeboval osvětlit, protože se mi moc nezdá. Když vás kousne upír a vy ho zabijete, znamená to tedy, že se poté opět přeměníme zpátky do člověka? Upřímně si to nemyslím. Nicméně ale tato malinká vada na kráse vůbec nezkazila celkový skvělý dojem z filmu. Je super, když už v půlce filmu víte, že obdrží plné hodnocení. Vše se mi líbilo a to tak, že velmi. Sympatické obsazení, povedená režie, pěkné prostředí. Klidně bych snesl i druhé zhlédnutí. 🙂
Spisovatel Ellison Oswalt píše kriminální příběhy podle skutečně provedených zločinů. Hledá inspiraci pro svou další knihu a tak se se svou manželkou a dvěma dětmi přestěhuje do domu, kde došlo k vyvraždění celé rodiny. O tomto incidentu ví ovšem pouze Ellison. Při prozkoumávání domu objeví na půdě starou promítačku a několik filmových pásů. Na nich jsou natočeny brutální vraždy rodin, které v tom domě žily. Oswalt chce najít podrobnosti, ale jakmile je ohrožena jeho vlastní rodina, zjistí, že za tím stojí jakási nadpřirozená síla…
Mladá matka Courtney Collinsová uteče se svými dětmi, dvojčaty Dylanem a Zachem, od násilnického manžela. Přestěhují se do jednoho domu na venkově. Netuší přitom, že je to stejný dům, kde byla brutálně zavražděna rodina spisovatele Oswalta (známého z prvního dílu). Brzy se opět probudí zlo. Duchové devítiletého Dylana přimějí, aby sešel do sklepa a přes starou promítačku zhlédl vraždy předešlých rodin. Naštěstí se o nových obyvatelích domu dozví bývalý zástupce šerifa, který ví, co se v domě v minulosti stalo. Rozhodne se tedy mladou rodinu ochránit. Podaří se mu to dřív, než je dostane démon Bughuul?
Po oznámení o nadcházejícím novém filmovém projektu pana Peelea jsem byl opravdu nadšen. Protože oba jeho předchozí snímky ode mě obdržely plnohodnotné nejvyšší hodnocení (ačkoli u jeho debutu Get Out jsem až po druhém zhlédnutí pozměnil ranking na 5/5). Vůbec tohoto tvůrce neznám z jeho komediální kariéry. Ale vždy nějaký ten vtípek „nacpe“ do svých filmů. Nechci to zakřiknout, ale pokud Peeleovy i další snímky budou mít takovou moc, že po zhlédnutí budu totálně nadšený, zlobit se vůbec nebudu. Jordan Peele je spolu s Ari Asterem dle mého skromného názoru nejlepší hororový režisér a scénárista současnosti. Peele má navíc takový již rozpoznatelný rukopis. Kromě obsazování v podstatě černých herců do hlavních rolí, je zajímavé, že se v žádném z jeho dosavadních hororů neobjevují duchové, upíři, zombie a další klasická monstra. Jako scénárista to má vše dokonale promyšlené a sází spíše na psychologii postav. To někomu může vyhovovat, ale samozřejmě se můžou objevit i odpůrci a zastánci „klasického hororu“. Peele ve svých filmech poukazuje na jakési sociální problémy (především – ale nejen – Ameriky), jako jsou rasové rozdíly či traumata z dětství. A vždy tam přidá něco navíc. Myslím si, že je lepší jeho snímky zhlédnout aspoň dvakrát, protože pak divák ocení i skryté odkazy a detaily kterých si třeba předtím nevšiml. Určitě je to jeden z nejambicovanějsich a nejnadanějších (nejen) hororových tvůrců současnosti. Takže už teď v úvodu můžu říct, že se velmi řeším na jeho další projekt.
Mimo hororů mám velmi rád různé záhady a nevysvětlitelná tajemství. Ne všemu věřím, ale stejně je to úžasné. Od mala mě zajímalo hlavně UFO (dnes odborníky spíše nazýváno UAP – Unexplained Aerial Phenomena). Nevěřím na zelené „Alzáky“, teoreticky můžou vypadat jako my, jen prostě nějakým způsobem na vyšším evolučním stupni. Když se řekne UFO, většina lidí si prostě představí létající talíře a šediváky, co si chtějí podrobit naši planetu. Jenže jestli lidstvo bude pokračovat jako doposud (tím myslím především totálně nesmyslné a ubohé války a tyranii), může svět, který známe, skutečně skončit katastrofálně. Takže mimozemšťané mohou čekat a v klidu se bavit tím, jak jsou někteří lidé hloupí a vše ničí…
A abych už konečně něco přidal k samotnému filmu Nope. Je to opět další z Peeleových snímků, u kterého sice můžeme říct děj, ale stejně teprve po zhlédnutí pochopíme i další detaily. Peele navíc UFO či létající talíř pojal po svém – není to jen kosmická loď, ale spíše živá bytost, která se za vesmírný prostředek pouze vydává. Která má ráda koně a nepozře fáborky. Snímek hezky odsýpá a po vizuální stránce tomu nemám co vytknout. Ale dvě věci mě přeci jen trochu zklamaly a částečně spolu souvisí. Škoda, že postava Stevena Yeuna, starého veterána z The Walking Dead, nedostala více prostoru a je to opravdu jen velmi vedlejší role. Nevím, ale nepochopil jsem epizodu s šimpanzem Gordym. Jeho „rage“ je možná menší skrytý odkaz na 28 dní poté. Ale k příběhu samotnému to moc nepřidá. Podle mě to je jen taková omáčka k mdlé Yeunove postavě. Snímek samozřejmě táhne Daniel Kaluuya spolu s Keke Palmer. A třeba postava Angela Torrese, kterou hrál Brandon Perea, je právě ten komediální prvek, o kterém jsem se zmínil v úvodu. Schválně nebudu příliš prozrazovat děj, ten si můžete ostatně přečíst ze synopse sami. Řeknu jen, že je to spektakulární podívaná. Konec je možná až poněkud pohádkový. Ale Peele to zase dokázal. Z kina jsem odcházel totálně nadšený. I přes poněkud delší stopáž to nenudí. V celém filmu jsem v podstatě našel jen dva mínusy, o kterých jsem se již zmiňoval. Naopak musím velmi pochválit vizuální podobu bytosti UFO. A už teď se těším na další spolupráci dua Peele-Kuluuya.
Možná začnu tím, že tento snímek si ode mě vysloužil hodnocení jako odpad. Ono totiž nestačí jen obsadit sexy herečky (ani všechny si takové označení snad ani nezaslouží). Vánoční horory mám rád, vždy mají něco do sebe. Může být snad něco lepšího, než když se zkazí pohodová a klidná atmosféra nějakou povedenou vyvražďovačkou? Jenomže tohle všechno leží v rukou scénáristů. Soubojů Santy s Krampusem jsem už taky viděl mnoho a myslím si, že nic moc originálního ani vzniknout nemůže. Základ je vždy stejný. Jenomže je taky právě problém, když se pro film vyberou nesympatičtí herci. Tady jsem se celou dobu opravdu nudil. Je to klasické béčko. A ačkoliv takové filmy taky mnohdy mají co do sebe a rozhodně je nezatracuji, musí se na ně pohlížet stejně kriticky, jako na jakýkoliv super rozpočtový snímek. Přiznám se, že toto zamyšlení píšu teprve až po třech a půl měsících. Ale beztak vím, že bych toho k napsání opravdu nic víc nevymyslel. Věřím, že své fanoušky si to najde a někdo na to bude pět jenom chválu, ale já byl totálně zklamaný. Celý koncept mohl být rozhodně udělán a zpracován lépe. Ale každé zboží má svého kupce. Usilovně se snažím přijít na jakoukoliv pozitivní věc, ale skutečně mě nic nenapadá. Pro mě to byla prostě jen a pouze zbytečná ztráta času. Když tak nad tím přemýšlím, nějak už nemám zájem vidět podobný horor. Zároveň si však přeji, aby se přece jen ještě aspoň jeden takový (vynikající) snímek objevil. Ale pouze pod podmínkou, že se ho nechopí nějaký břídil. Dočkám se?
Den před premiérou tohoto prequelu jsem si pustil původní snímek Orphan z roku 2009. A ač to není úplně „povinné“, řekl bych, že je to lepší. Mnoho věcí pak má větší smysl. A díky tvůrcům za povedené odvedení pozornosti. Mám na mysli úplný úvod snímku, kdy se Anna Troyev v podání Gwendolyn Collins uchází o pozici v estonské psychiatrické léčebně Saarne. Opravdu jsem měl za to, že vedle Esther to bude další hlavní postava. A když dojde k její povedené vraždě, je jasné, že se ještě máme na co těšit. Na tento snímek jsem byl zvědavý, protože jsem se trošku jaksi bál, aby to nebylo kopírování původního filmu. Naštěstí ne. Jede se ve slušném tempu a k mírnému zbrzdění dojde ve chvíli, kdy z Tricii vyjde, že Esther vlastně není její dcera. Pak se to zvrtne trošku do komedie, jak před otcem předstírají, že je vše v pořádku. Nebýt posledních deseti minut, určitě by si za mě film odnesl plné hodnocení. Rozhodně se mi to líbilo víc, než původní. Jenže právě ten konec to akorát pěkně zkazil. Tam mě zarazily dvě věci. Jednak, jak je možné, že se sporák sám zapálil? Dobře, možná to mohlo být tak, že v zápalu souboje matky s „dcerou“ k tomu došlo. Tak jo, to ještě beru. Ale jak to pak tam všechno mohlo chytnout? To jako když si já doma zapnu sporák a během chvíle mi to v kuchyni začne vše hořet? Dobře, i když to všechno nějak pominu, tentokrát CGI úplně a totálně zklamalo. Tak okatě umělý oheň jsem už hodně dlouho neviděl. Pak se taky trošku zamýšlím nad situací, kdy Allen zjistí, že mu Esther zabila ženu a syna. Vím, že ji stále považoval za svou dceru, nicméně měl příležitost ji shodit ze střechy. Nakonec tak skončil sám. A pak ještě jedna taková neuvěřitelná věc. Opravdu je tak snadné lézt po střeše nahoru? Že bych to tedy také zkusil? Trošku mi také přišla zbytečná postava detektiva Donnana.
Orphan: First Kill je povedený úvod k už i tak povedenému horůrku. Ačkoliv jsem tomu měl co vytknout, z mé strany to bylo přeci jen o něco povedenější. Na Isabelle Fuhrman je třináct let navíc již poněkud znát, ale stejně je to ta stará dobrá Esther. Na tu roli se perfektně hodí. Nikdy by ji asi určitě nechtěl mít doma… Kolem a kolem je obecně Sirotek povedený horor a myslím si, že by to tak už mohlo zůstat. Kapitola je uzavřená a i když by tu možnost případného dalšího dílu byla, byl bych radši, kdyby k tomu již nedošlo.
Nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik hororů mám na svém tzv. „must-watch listu“. A tento seznam se stále rozšiřuje. A proto je nejlepší čas, abych si to postupně začal odškrtávat. Vybral jsem si snímek v originále nazvaný The Void (ano, tentokrát je to přeložené správně).
U některých filmů je lepší pomalejší rozjezd. To tady ale rozhodně nečekejte. Akce je tu v podstatě hned zpočátku. A tajemné postavy v bílém s černým trojúhelníkem slibovaly pěknou podívanou (ano, hned ve mě evokovaly dvě věci – KuKluxKlan a Squid Game). Celý film se v podstatě odehrává jen v jedné menší okresní nemocnici. Záleží pochopitelně na kvalitě scénáře, ale mnohdy i takto omezený prostor je dobrá volba. Kdo trošku zná horory, nemůže si nevšimnout odkazů na starší snímky, především Carpenterovu Věc. Musím rozhodně ocenit masky monster, které jsou opravdu povedené. Ale příběh jako takový je poněkud zvláštní a podle mě nedotažený. Osobně jsem moc nepochopil ty postavy v bílém. Vše je „jednoduše“ na konci vysvětleno jakýmsi „něčím vyšším“. Nevím, jak bych to líp vysvětlil. Takový konec se dal trochu čekat, ale přišlo mi to takové až moc zjednodušené. A také jsem v podstatě nemohl najít jakoukoliv postavu, které bych nějak vyloženě fandil. Je pravda, že atmosféra je docela povedená, praktické efekty též, ale přesto z mého pohledu bylo ve scénáři několik ne přímo chyb, ale spíš jako by nedotažených věcí. Takže za mě bohužel prostě jen další průměr.
Již dlouho jsem vyhlížel v programech kina nějaký nový horor. A konečně jsem se dočkal. A dokonce adaptace povídky od syna Stephena Kinga Joe Hilla. Bylo to mé první setkání s tímto autorem. Pochopitelně to nemůžu srovnávat s knižní předlohou, kterou jsem nečetl. Ale zase na druhou stranu režisér snímku Scott Derrickson mi není úplně neznámý. Muž, který stojí za skvělými horory Sinister či V moči ďábla. Proto jsem očekával i super podívanou. Nebylo to vyloženě špatné, ale mohlo to být mnohem lepší. Zde je poměrně velmi tenká linie mezi thrillerem a hororem. The Grabber je zajímavá postava a přece jenom musím říct, že jsem tomu únosci dětí fandil víc než hlavní dětské postavě Finneymu. Ethan Hawke se role zhostil skvěle. Zvláště se mi líbilo střídání masek podle emocí. O to víc, když je vytvořila snad největší žijící ikona mezi hororovými maskéry – Tom Savini. Ale zároveň The Grabber mohl dostat více prostoru, abychom se o něm dozvěděli více. Ze sourozenců mi hned zpočátku byla sympatičtější mladší Gwen v podání Madeleine McGraw. Musím také pochválit i výkon Jeremy Daviese v nevelké roli opileckého otce. Celý film se snaží ukradnout Mason Thames jako Finney. Ačkoli jako hlavní hororový prvek je telefonování titulním černým telefonem a kluk se ze sklepa nakonec přece jen pomocí dřívějších zemřelých obětí dokáže dostat, nepůsobilo to na mě příliš přesvědčivě. Těch unesených děti přeci jen bylo poměrně hodně a uniknout se podaří až teprve Finneymu?
Libila se mi ale celková atmosféra sedmdesátých (či osmdesátých?) let. Povedená lekačka – ano, víc jsem v podstatě nenapočítal. Předvídatelný happy end. Ale celkově mi z toho vyšel čistý průměr, protože některé věci ve scénáři mohly být více dotažené. Zase na druhou stranu musím říct, že mě snímek nalákal na přečtení povídkové předlohy. Už jen proto, abych zjistil o kolik moc by se z knihy dalo vytáhnout víc. Na druhou stranu Scott Derrickson už není v hororovém žánru žádným nováčkem a tak věřím, že on je s adaptací spokojený. Jen osobně od něj příště chci něco aspoň o trochu lepšího.
