Zaznělo zvonění. Všichni se okamžitě zvedli a začali si co nejrychleji balit věci.
„Na příští hodinu si nastudujte kapitolu 12. Bude z toho test!“ křičela ještě profesorka Craftwardová do řvoucí třídy.
Pochopitelně ji už nikdo neposlouchal. Každý už totiž v hlavě měl mnohem lepší a důležitější věci než nějakou školu. Konec konců byl pátek.
Caroline Webstar mířila ke své skříňce.
„Čau, Carol,“ zvolala vesele Taissa Lincolnová, její spolužačka, která měla skříňku hned vedle ní.
„Hej, jak je?“
„Chystáš se dneska jít na tu Tomovu párty?“
„Spíš asi ne. Musím doma ještě něco dodělat.“
„Ale to je škoda. Bude to zábava“
„Jojo, Tom je děsnej vtipálek.“
„Přesně tak. Tak co, dorazíš možná třeba později?“
„Uvidím, možná.“
„Tak se uvidíme později.“
„Jasně. Měj se.“
Caroline se stále dívala za odcházející kamarádkou. Nějaká stupidní párty jí vůbec nezajímala. Musela totiž dneska ještě udělat dost věcí. Protože vždycky trvalo dlouho, než našla tu pravou, která dokonale padne, a tudíž si ji musela pečlivě vybírat. A dneska už byl ten nejvyšší čas.
***
Caroline Webstar neměla šťastné dětství. Původně byla z dvojčat, ale to jedno se zamotalo a uškrtilo na pupeční šnůře těsně před narozením. A ačkoli Caroline nikdy nepoznala svou sestru, občas měla pocit, jako by její část byla někde uvnitř ní. Ne, nebyla to vyloženě schizofrenie. Někdy prostě cítila, jako kdyby někdo v její hlavě činil a určoval rozhodnutí, o kterých z nějakého důvodu nemohla rozhodnout sama.
Když bylo Caroline osm, její rodiče měli tragickou autonehodu. Její matka byla v tu dobu těhotná s další Carolininou sestrou a otec ji vezl do nemocnice na běžnou pravidelnou prohlídku. Silnice byla stále lehce mokrá a kluzká, protože den předtím pršelo. Zkrátka – otec jednoduše ztratil kontrolu nad vozem a dostal smyk. V plné rychlosti rychlosti narazili do pouliční lampy. Klakson křičel jako šílený, výstražné blinkry hlasitě blikaly, stěrače stále stíraly jako splašené. Matka byla na místě mrtvá, otec měl jen několik zlomených žeber a menší pohmožděniny.
Aspoň to bylo ta oficiální verze. Ale Caroline věděla, co viděla. Viděla totiž, že zatímco byla její matka stále v koupelně, aby se převlékla, otec vytáhl z kuchyňské skříňky láhev brandy a dvakrát z ní krátce natáhl. A ačkoliv se Caroline později otce ptala a řekla mu o tom, on jednoduše všechno popřel. Od té doby ho nenáviděla. A co víc – teprve tři měsíce po matčině smrti si otec domů přivedl baculatou sestřičku, kterou potkal v nemocnici – s obříma silikinovýma kozama a velkými, botexem naplněnými rty. On vždycky měl slabost pro velmi vyvinuté ženy – ať už přírodní nebo chirurgicky upravené. Caroline je oba nenáviděla. Z toho důvodu se domů ze školy vracela až navečer, kdy pouze na moment otevřela ledničku, aby si odnesla jídlo nahoru do pokoje.
Jako malá holka, v době, kdy ještě všechno bylo v pořádku, chodívala prakticky každý víkend s otcem do lesa na procházku a výlety. Její otec Caroline naučil, jak milovat přírodu. A ta její láska a vášeň v ní stále zůstala. Existuje snad něco lepšího, jak si protáhnout plíce, než pěkná procházka na čerstvém vzduchu? Carolinin otec tu vášeň a touhu po přírodě ztratil před dlouho dobou – již roky ji vyměnil za pití Jacků.
Caroline to nebrala jako nějakou povinnost. Prostě jednoduše věděla, že pouze v lese mohla kompletně relaxovat a odhodit všechny starosti a strasti všedního života. Jednou, když se jen tak procházela, narazila v lese na malou jeskyni. I když ve skutečnosti to vlastně byla velká díra v zemi. Dívka tím z nějakého důvodu byla úplně fascinovaná. Caroline byla přirozeně manuálně zručná. Rozhodla se, že tu díru vylepší a zvětší a postaví si z toho takové doupě. Prostě místo, kam se bude moct schovat a jen tak relaxovat a odpočívat. A tak druhého dne šla do jejich garáže, kde úplně vzadu na policích otec ukládal různé nářadí. Dívka ho často sledovala vrtat se a spravovat menší přístroje a jiné věcičky na pracovním ponku. Nyní tedy Caroline otevřela její malý batůžek a dala do něj kladivo, provaz, hřebíky, pilu a panty na dveře. Provlékla si ruce popruhy a dala si batoh zpět na záda. Pod pracovním stolem byla pečlivě urovnána různě dlouhá prkna, a tak si dívka vybrala několik kratších a vzala si je do ruky. Už už málem vyšla ven z garáže, když v tom si na něco ještě vzpomněla a vrátila se pro malou roli látky, nůžky a taky malou skládací lopatku. Se vším tímto vybavením mířila do lesa. Zapomněla si vzít metr, ale čert to vem.
Jako první se rozhodla lopatou rozšířit jámu. Dívka málem okamžitě skočila do díry, ale náhle se zastavila. A jak se pak asi dostaneš ven, ty hloupá? zasmála se pro sebe. A tak se Caroline nejdříve rozhlédla po lese a sesbírala tlustší, delší a menší klády, aby z nich následně udělala lehce improvizovaný žebřík. Několik klád musela zkrátit pilou. Potom to všechno pevně svázala konopným lanem. Dívka opřela žebřík o strom a opatrně po něm vylezla nahoru. Dokonce na šprynclích párkrát skočila, aby zjistila, jestli je žebřík dostatečně silný a stabilní. Po úspěšném testu pomalu položila svůj výtvor do díry. Slezla dolů a začala kopat. Zpočátku si myslela, že to bude mít rychle hotové, ale ve výsledku tam první den strávila víc jak hodinu, protože ještě neměla gryf na správnou techniku. A aby toho nebylo málo, hlína se místy začala drolit i tam, kde to vůbec nechtěla. Dívka nesčetněkrát lezla po žebříku nahoru a dolů, aby do jámy nanosila silné dlouhé klády pro podporu stěn a improvizovaného stropu. Příště si s sebou musím vzít pytel cementu, abych zpevnila stěny, řekla si pro sebe. A také lepší a silnější baterku. Vždycky měla malou ledkovou v batohu, ale ta prostě nebyla dostatečná. Doma v garáži měli jednu obří, která polykala pět velkých baterií. Takže po další půlhodině musela dívka práce nechat, protože už na to neviděla.
V nejvzdálenějším koutě jeskyně Caroline nechala veškeré nářadí a vybavení. Na vrch jámy, která byla asi tak půldruhého metru široká, dala několik prken a celé to zakryla listím.
Ve výsledku jí celá práce na doupěti zabrala více než dva týdny. Byla překvapená, že dokázala vykopat místnost o rozměrech 3×3 metry – a to vše zcela sama bez cizí pomoci. Stěny byly obložené dřevem a vyztuženy betonem. Jako poslední udělala poklop z prken, látky a hřebíků, který připevnila na panty k mohutným kmenům, umístěným naproti žebříku. Celé padací dveře zajistila nahoře silným řetězem s velkým visacím zámkem a opět to celé vše zakryla listím.
Caroline byla na sebe neskutečně pyšná. Později si do svého doupěte přinesla židli, malý stolek a komodu. A tam v té jámě trávila veškerý volný čas, kde si kreslila, psala, poslouchala hudbu a mohla v klidu přemýšlet a relaxovat. Ve své noře se cítila naprosto bezpečně a volná, protože to bylo uprostřed lesa, uprostřed ničeho, úplně mimo civilizaci.
***
Asi před šesti měsíci zjistila, že má nějaké kožní problémy. Zpočátku to bylo jen akné, ale postupně se to zhoršovalo. Občas měla pocit, jako by celá její tvář byla jako v ohni. Proto si přes internet objednala nějaké speciální mastičky. Byly celkem dobré, ale působily jen dočasně. Musela je na tvář aplikovat alespoň třikrát denně.
Jednoho dne, když se jen tak dívala na různá videa na YouTube, narazila na jednoho youtubera, který mluvil o Dark webu a co všechno tam můžete najít. Caroline tím videem byla naprosto fascinovaná a věděla, že si o tom musí zjistit víc. Celý večer strávila v pokoji, aby se víc naučila, jak vlastně funguje Dark web. Obecně vzato nebyla moc technický typ a počítače ji nebavily, ale toto ji velmi chytlo. Předtím Caroline neměla ani tušení, co se všechno skrývá na temné části internetu.
(Chcete nové papíry, občanku či pas? Máme! Chcete prodávat drogy, ale nechcete chodit po ulici? Super! Máte otravného manžela, kterého se chcete zbavit? Zařídíme! Chcete si koupit první album Justina Biebera? OK!)
Nejprve byla Caroline úplně paf a šokovaná, protože Dark web byl a je stále záhadným místem. Ale také samozřejmě nebezpečným. Netrvalo dlouho a dívka narazila na detailní a propracovaný článek nebo spíše manuál, chcete-li. Tam se dozvěděla, jaké produkty by si měla koupit v drogérii, pokud by se chtěla zbavit mrtvoly uložené v garáži. Ani byste si nedokázali představit, jak jednoduše si můžete udělat účinnou a efektivní kyselinu, která vám pomůže zahladit stopy, ať už se jedná o kosti či nehty nebo vlasy. Bylo to současně hrozné a úžasné, protože to bylo psané formou i pro naprosté blbečky. A všechny potřebné věci jste si normálně legálně mohli koupit v místním obchodě ve vašem městě. A na Dark webu jste takovýchto podobných článků našli kvanta.
A právě na této černé straně internetu Caroline našla ten rituál. Článek byl možná až příliš jednoduše nazván „Face Time“. No není to k popukání? Dark web je skutečně neuvěřitelné místo se vším. Tento konkrétní článek byl velmi dlouhý a opravdu detailní. Celé to začínalo tímto:
Přemýšleli jste někdy o změně vizáže? A ne, teď nemyslím jednoduše si změnit oblečení, nabarvit vlasy nebo si přidat nějaký ten piercing. Ne. V tomto případě to je totiž totální výměna tváře – a to doslova. Pokračujte ve čtení a vše se dozvíte. Je to celkem jednoduché, ale za to vskutku velmi efektní…“
Caroline zírala na svůj laptop s pusou široce otevřenou. Vlastně nejtěžší na celém rituálu bylo, že jste si potřebovali najít, no, takového takzvaného dobrovolníka. Jednoduše někoho, s kým si tu tvář vyměníte. A to byl pro Caroline docela velký problém. Hlavně nevěděla, kde by takovou vhodnou osobu našla. Ona prakticky nikdy nechodila na párty či diskotéky. Byla prostě silný introvert. Zbytek rituálu byl celkem jednoduchý – potřebovali jste udělat jakousi směs z dvanácti různých bylin, které se většina nebo spíše všechny daly objednat online. Následný krok byla vzájemná inhalace a to proto, aby se tváře hezky a patřičně uvolnily…
***
Jakožto introvert nebyla Caroline zvyklá nosit make-up či nějaké vyzývavé oblečení. Nejlépe se prostě cítila ve vytahané mikině bez zipu a s volnými tepláky. Teď o tom přemýšlela. Pokud to chce udělat (a to ona opravdu chtěla, o tom už byla přesvědčená), tak musí kompletně změnit svůj vzhled a všechno, co k tomu náleží. Možná bude také muset nějak pozměnit své chování – je prakticky nemožné změnit svou pravou osobnost – ale dívka věděla, že bez toho to nebude fungovat. Další věcí, o které Caroline musela přemýšlet, bylo, kde najde takzvanou oběť. Pak si náhle vzpomněla na jeden místní klub, který byl zaměřený na gay komunitu. Protože to bylo přesně to jediné místo, kde se bude moct porozhlédnout po novém obličejovém designu.
Během čtení toho manuálu na Dark webu dívka okamžitě přemýšlela, že si bude muset objednat nové a vhodnější oblečení a jiné doplňky, tak aby proběhla i celková vizuální proměna. V duchu Caroline děkovala své milované matce, že ji před lety v bance založila účet. Tam ji matka pravidelně posílala peníze, a tak tam teď Caroline měla už dost našetřeno. Nikdy není lehké, když chcete odhodit svůj starý život, veškeré návyky a podobné věci, na které jste zvyklí, abyste si je vyměnili komplet za nové. To Caroline velmi dobře věděla, ale na druhou stranu ji ten článek na Dark webu opravdu zaujal a pevně chytil její pozornost, a proto byla ochotná všemu se přizpůsobit, ať už to stálo cokoliv.
Když dorazil balíček nového oblečení, dívka byla trošku nervózní. Přeci jenom to bude úplně jiný styl, než na který byla dosud zvyklá. Rozhodla se, že se zaměří na punkový/emo/metalový outfit. Proto si objednala extrémně krátkou černou minisukni, těsný kožený chocker s ostrými, dlouhými, ocelovými hroty, dále síťované podkolenky a kožený top bez rukávů s hlubokým výstřihem. Caroline neměla velká prsa. A tak musela trochu improvizovat s push-up podprsenkou a také korzetem, aby je aspoň naoko udělala větší. Dalším krokem ke změně vzhledu bylo nabarvení a styling vlasů. Dívka si zvolila kombinaci černých a fialových odstínů. Byla přírodní blondýna, ale již nějakou dobu koketovala s myšlenkou, že si je jednou nechá obarvit. Caroline obvykle nosila malé peckové náušnice. Tentokrát je nahradila opravdu obřími, kulatými. Původně uvažovala i o nějakém tom piercingu, ale nakonec nesebrala dostatek odvahy.
Tak jo. Carolinina totální životní přeměna byla hotová. Když si na sebe oblékla nové oblečení a nanesla make up, při pohledu do zrcadla byla poněkud šokovaná a nervózní. S pusou otevřenou zírala na svůj odraz. Protože dívka, kterou v zrcadle viděla, byla kompletně a úplně jiná než ta, kterou Caroline prakticky znala celý život. Ale na druhou stranu se v tom punkovém outfitu cítila naprosto uvolněně, jako by to k ní vždycky patřilo. Ano, byla jiná (minimálně ve vzhledu), ale po nasazení nového oblečení měla pocit, jako by s tím rovněž pozměnila i svoji osobnost. Ale to vše se jí zdálo naprosto přirozené. Carolinin věčně opilý otec si žádné změny vůbec nevšiml – velmi zásadní změny v jejím životě. Ale zato ve škole vzbudila hodně pozornosti – alespoň pro první dva tři dny. Nutno říct, že se Caroline cítila velmi šťastně a rychle si na to zvykla.
***
Konečně nastal ten velký den. Pátek večer. Tedy doba, kterou by Caroline normálně trávila ve svém doupěti uprostřed lesa. Nene – dneska mířila do gay klubu. Protože jinak by celá její životní proměna vešla v niveč.
Neonový růžový nápis „Flamingo“ zářil již z dálky. Naštěstí dneska už téměř nikdo neřešil, co vás přitahuje, jak se cítíte či identifikujete. Caroline si vlastně sama nebyla jistá, zda ji víc zajímají kluci nebo holky, protože jako introvert prakticky s nikým ven nechodila. A víceméně ji to vůbec nevadilo. Kluci můžou být debilové, ale stejně tak i holky. Caroline nicméně věděla, že beztak v tom klubu nesmí hledat lásku, ale oběť.
Když dívka otevřela dveře, přivítala ji ohlušující hudba. Ačkoliv by klub poměrně velký, i tak bylo takřka úplně plno. Chvíli trvalo, než si zvykla na hudbu. Caroline se stále trochu nervózně porozhlížela po místnosti. A pak se rozhodla, že zamíří k baru.
Barman byl třicátník se strništěm a dlouhými vlasy nagelovanými tužidlem do špičky, takže to trochu vypadalo, jako by měl na hlavě hvězdici.
„Tak co to bude, mladá dámo?“ zeptal se, zatímco stále myl sklenice.
„Hm…pomerančový džus,“ a když barman zdvihl oči, Caroline rychle dodala: „…s vodkou, prosím.“
„Hned to bude.“
Když obdržela své pití, znovu se začala rozhlížet po klubu. Mohli jste tam najít všechny druhy lidí – tedy ty, kteří milovali stejné pohlaví, abychom byli přesnější. Ale dneska, kdy pomalu nemůžete soudit jiné, každý mohl být homosexuál, i když se choval a vypadal „normálně“.
Najednou Caroline upoutala jedna holka. Byla velmi vysoká, téměř nejvyšší v celém klubu, ale stála sama na nejvzdálenějším rohu místnosti. Dívala se směrem na bar, a tak si ji Caroline mohla lépe prohlédnout. Co na ní bylo nejvýraznější? Vyjma ohnivě rudých vlasů to byl určitě velký úsměv, – stále se smála – který ale zároveň působil trochu nepřirozeně. Caroline si byla takřka stoprocentně jistá, že si určila vzala nějaký prášek, co jí někdo v klubu nabídl. Dokonce i její pohled byl takový nepřítomný. Caroline se krátce napila. Měla bych to zkusit? pomyslela si pro sebe. Zvažovala všechna pro a proti, a nakonec došla k závěru, že za pokus nic nedá.
Dopila vodku a vstala. Chvíli tam ještě postávala u baru a pak pomalu zamířila k té vysoké holce. Teprve až když byla přímo u ní si uvědomila, jak je vlastně obří a gigantická. Vůbec nebyla tlustá – naopak opravdu velmi hubená ale její výška byla doslova nesmírná. Dokonce když se Caroline dívala přímo rovně, viděla jen vršek její hrudi. Zdálo se, že Vysoká si Caroline dosud vůbec nevšimla, ačkoli ta už stála pouze dva metry od ní.
Caroline polkla a podívala se přímo do jasně zelených očí.
„Čau, bavíš se?“
„Nnaaazdaar, broooukuu!“ odvětila Vysoká a podle toho, jak se jí motal jazyk Caroline usoudila, že musí být sjetá jak kráva. Tak doufejme, že to s ní bude brnkančka, řekla si Caroline pro sebe.
„Viděla jsem tě támhle od baru. Jsi tu s někým?“
„Byylaa jsem, aaale ta čubkaa…“ a Vysoká někam neurčitě mávla rukou.
„Rozumím, jak se cítíš. Protože nedávno jsem zažila úplně to stejné.“
„Vážně?“
„Mhm.“
„Ó, chudinko.“
„To je v pořádku. Mimochodem, jsem Caroline.“
„Coo-ol jméno! A já Clara.“
„To je báječný! Takže můžeme být C-C jako ta moucha?“ zasmála se Caroline.
„To beru,“ odvětila Clara a přidala se k jejímu smíchu.
„Dáme si ještě něco k pití? Zvu tě!“
Clara se šíleně rozesmála. „To je ovšem nabídka, kterou nemouu odmítnout.
„Tak tedy pojďme!“ odvětila Caroline a chytla Vysokou za ruku.
Dívky přešly přes celý klub a sedli si k už poměrně plnému baru.
„Dvě vodky s džusem, prosím.“
„Ne-e, čisté!“ zasmála se Clara a zahýkala jako kobyla.
A tak čas plynul. Caroline nechtěla být úplně opilá, protože potřebovala fungovat, a tudíž předstírala, že pije své panáky, zatímco jejich obsahy nenápadně poté přelévala do Clařiny sklenice. Carolinina první oběť byla díky drogám už hezky dezorientovaná a omámená a teď ještě více s alkoholem.
Po hodině se Caroline rozhodla, že je čas. Nahnula se blízko ke své nové „kamarádce“ a takřka dotýkající se jejího ucha Vysoké zašeptala:
„C? Víš, hned jsem jsem tě předtím uviděla v tom rohu, tak jsi se mě strašně moc zalíbila. Znám nedaleko odsud jedno místo, takovou mojí schovku, kde bychom si mohli trochu zašpásovat. Co ty na to?“ a pak Claru políbila na tvář.
„Ó, to bylo tak super a sladké!“ řekla vášnivě Clara a blýskla očima. „Ano, prosím. S tebou půjdu klidně až na konec světa, C!“
„To se mi líbí, to je moje holka! Tak dopijme tuto poslední sklenku a můžeme jít.“
„Tak to mi vůbec nemusíš říkat dvakrát, krásko!“
***
Celou dobu v baru Caroline skutečně měla jen jednu vodku a pití těch ostatních prostě jen velmi přesvědčivě předstírala. Bála se, že to nebude fungovat, že si toho Clara všimne, ale naštěstí ta byla totálně mimo. Takže teď měla Caroline takřka čistou hlavu. Její kamarádka byl naprostý opak. Když dívky vyšly z klubu Flamingo, Clara se kývala ze strany na stranu a Caroline ji musela podpírat. Clara stále něco blábolila, ale nebylo jí rozumět a druhá dívka ji furt napomínala, aby nebyla tak hlasitá.
Po další půlhodině dívky konečně dívky dorazily ke Carolinině doupěti. Pro někoho, kdo o této schovce nevěděl (což byli všichni kromě Caroline), to bylo zcela skryté místo. Pro jistotu si Caroline v army shopu koupila kus maskáčové látky, kterou přibila na poklop, a navíc to vždy přikrývala listím. A kromě toho, ten večer byla úplná tma. Jakmile dívky opustily poslední zbytky světla z pouliční lampy a vkročily do lesa, okamžitě je pohltila temnota. Musely si vytáhnout mobily a zapnout svítilny, protože jinak by vůbec neviděly na cestu. No, vlastně to byla spíše jen Caroline, kdo svítil, protože zfetovaná a totálně grogy Clara prostě neudržela ruku nahoře, a tudíž mobil ozařoval pouze zem pod jejíma nohama. Obě dívky se stále držely pevně za ruce, když tu se náhle Caroline zastavila.
„Počkej tady, C a ani se nehni, prosím,“ řekla a klekla si. Očistila poklop od listí, odemkla zámek a otevřela padací dveře. Žebřík byl na svém místě, poslušně opřený o zeď. Caroline si dala mobil zpět do kapsy a opatrně vlezla na žebřík. Lezla po něm nahoru a dolů nejmíň milionkrát, ale určitě neprahla po tom, aby si zlomila nohu. Obzvlášť ne dneska, když se měla uskutečnit její životní změna (nebo spíše přeměna).
Když se dívka dotkla nohou podlahy, udělala tři kroky vlevo a jistě sáhla po krabičce zápalek, která ležela na poličce. Caroline jednu sirku vytáhla a zapálila. Chviličku se dívala přímo do právě narozeného plamene, aby jím následně zapálila velkou lucernu, která osvítila většinu místnosti. Na několika místech doupěte měla umístěny svíčky, které teď jednu po druhé začala zapalovat.
„OK, pomalu můžeš slézt ke mně dolů, C. Ale prosím tě buď opatrná!“ křikla nahoru na Claru.
„Jasně, jasně, už jdu.“
Jak Clara sestupovala po žebříku, minula předposlední příčku a začala padat. Naštěstí stála Caroline hned vedle žebříku, a tak se jí podařilo Claru obejmout a chytit kolem prsou a zpomalit její pád tím, že ji pomalu nechala dopadnout na sebe. Na chvíli se rozhostilo ticho.
Pak se ale Clara začala smát a Caroline se k ní posléze přidala.
„Díky, C. To bylo naprosto úžasný!“
„Myslíš tím, že je moje tělo perfektní plocha na přistání?“
„Přesně tak! Prostě jako polštář,“ odvětila Clara stále se smíchem.
„Dej mi chvilku, už začínáš být pěkně těžká,“ řekla Caroline lehce přidušeným hlasem, ale pořád se smějíce.
„Dobře, promiň. Ale jen abys věděla – mám ráda, když jsem nahoře.“
„Cool. Budu si to pamatovat.“
___
„Chceš něco k pití, myslím nealko, po tom všem, co jsme měly?“ zeptala se po chvíli Caroline, když byla osvobozena od kamarádčina těla.
„Ano, ráda.“
„Tak pojď a sedni si tady ke stolu.“
„Jasná páka.“
Clara následovala Caroline, která ukázala na kožené křeslo.
Caroline jí mezitím podala plechovku coly. Pak ze skříňky vytáhla láhev vody a malý vařič, na který umístila hrnec. Nalila vodu do hrnce a zapálila vařič.
„Co to děláš, princezno?“ zeptala se Clara.
„No, napadlo mě, že udělám pro nás čaj. Budeš taky chtít?“
„Možná jen trochu.“
„Super. Hned to bude.
Caroline se otočila zády ke Claře, aby ta nemohla vidět krabičku, kterou Caroline minulý týden objednala na Dark webu. Kromě těch dvanácti bylin zmíněných v tom manuálu, tak uvnitř krabičky bylo i speciální sérum, které jste jednoduše přidali do pití své oběti, se kterou si chcete vyměnit tvář. Další věcí v boxu byl malý skalpel. A jako poslední průhledná nádobka s jakousi zelenou tekutinou, která sloužila k tomu, aby nová tvář na tu původní perfektně sedla.
Když se voda začala vařit, Caroline vzala otvírací sítko na čaj, dala do něj byliny a vložila ho do hrnce. Nechala ho tam asi deset minut. Mezitím se podívala na svou oběť. Clara stále omámeně seděla v křesle, hlavu zvrácenou dozadu, v ruce pořád držíce plechovku. Bylo jasné, že toho už má za ten celý den dost. Chudinka! Ale již brzy z ní veškerá tíha spadne. Již velmi brzy…
Dívka nalila bylinný mix do dvou hrnků a do jednoho kápla sérum. Tekutina lehce zrudla.
„Tak tady to je, princezno,“ řekla Caroline a lehce zatřásla kamarádčiným ramene, aby ji probudila.
„Pojďme si dát čaj o páté!“
„Joo, přesně tak!“
Díky tomu článku na Dark webu Caroline věděla, že bylinná směs je naprosto bezpečná a zdravá. Přesto to zpočátku pila pomalu a opatrně. Nejdůležitější bylo nezaměnit to s tím, ve kterém je sérum. Protože jinak…
„COO-O SE TO DĚJE?“
Carolininy myšlenky byly přerušeny Clařiným pronikavým jekotem. Podívala se na svou oběť a málem vyprskla zbytek čaje, který ještě nespolkla. Clařina tvář se rapidně změnila. Byla celá rudá a hlava jí začala škubat v ticích.
„BOŽE, TO JE HROZNÝ. STRAŠNĚ TO PÁLÍ! MOJE TVÁŘ HOŘÍ. Prosím zastav to!“
Caroline zvedla obočí a široce otevřela oči. Absolutně nečekala, že sérum zareaguje tak rychle. Clara se začala potit a třást se. Najednou jí na obličeji vystouply žíly. Dívat se na ni byl úplný horor. Protože ty žíly začaly nepravidelně pulzovat.
„Arghhh..ne-nemůžu mlu…“
Zbytku věty už nebylo rozumět. Ano, to sérum způsobila paralýzu. Nemohla mluvit, nemohla vstát, nemohla se vůbec hýbat – no, mohla jenom hýbat očima. A ano, byla úplně vystrašená. Doslova vyděšená k smrti.
Caroline si všimla, jak se kůže na kraji obličeje začíná lehce loupat. Caroline byla stále v šoku, ale podařilo se jí vstát a dojít k objednanému boxu. Vytáhla skalpel. Čepel se blýskala ve svitu svíček. Dívka chvíli váhala, ale věděla, že už jednoduše nemůže udělat krok zpět, už to nešlo obejít ani zastavit. Teď už ne.
Musím to udělat rychle, nechci, aby trpěla víc, než je nezbytně nutné, řekla si pro sebe. Věděla, co podle manuálu nyní bude následovat. A nebude to příjemné.
Znovu se podívala na Claru. Okraje obličeje se ještě více oddělily. Ale ty oči! Naprosto plné strachu! Zdálo se, že se jí chce brečet, ale s tou paralýzou to jednoduše nebylo možné. Caroline přistoupila blíže k sedící dívce a zhluboka se nadechla. Vzala dívčinu hlavu do ruky a lehce ji natočila. Clařiny oči byly suché a jaksi matné. Ale stále v nich byl život! Po celou dobu.
Tak jo, jdeme na to! dodala si Caroline odvahu. Sevřela skalpel pevněji a začala opatrně řezat. To probudilo oči oběti, které začaly rychle těkat ze strany na stranu. Nejdůležitější bylo, aby celý obličej zůstal zcela neporušený. Caroline jemně oběma rukama uchopila překrásnou Clařinu tvář a opatrně ji začala strhávat z původní majitelky. Ještě dvakrát, třikrát si musela pomoct skalpelem, než tvář zcela oddělila.
Pohled na odhalenou „nahou“ tvář byl odporný. Rudé maso stále víc a víc pulzovalo, bylo plné krve a oči byly jediné, které oslnivě zářily jasně bílou barvou a ze strachu neustále těkaly ze strany na stranu. Pořád v nich byl život. Clara sice byla paralyzovaná, ale stejně veškerou bolest naplno cítila. Caroline musela odvrátit hlavu a podívat se jinam. Zamířila k malému zrcadlu a tentokrát bez zaváhání si položila Clařinu tvář na svoji. Byla stále teplá.
Caroline, stále držíce přiloženou tvář své první oběti, přešla k objednané krabičce a vytáhla z ní lahvičku se zelenou tekutinou. Otevřela ji a nakapala si trochu na tvář. Z manuálu na Dark webu věděla, že to musí nechat alespoň čtvrt hodiny působit. S tou speciální tekutinou v barvě Shrekovy kůže se odříznutá tvář přizpůsobila konturám a obrysům původní tváře. Splynula tedy dohromady, ale ta původní se „prosvítila“ skrz tu novou. V reálu to tedy vypadalo, jako by k žádné změně ani nedošlo. To bylo velmi důležité, jinak by to totiž v lidech mohlo vzbudit pozornost. Byla to její tvář – ale čistá a bez jakýchkoliv kosmetických nedostatků.
***
Někdo by možná mohl namítnout, že by Caroline nemusela přistoupit k tak drastickému kroku, ale mohla na svou tvář nadále aplikovat ty různé mastičky, které by zakryly to její zhoubné akné. Jenomže největší problém byl, že působily jen dočasně – po dobu několika hodin – a pak se musely aplikovat znovu. A to pro Caroline opravdu nebylo. A proto se rozhodla udělat jeden velký krok, který její dosavadní život změnil navždy. Nová tvář jí vždycky vydržela zhruba dva týdny a poté si Caroline musela najít novou oběť.
Maškaráda byla nyní kompletní.
konec
