Vetřelec: Romulus [2024]

Sci-fi prostě není můj šálek kávy. Pokud to je ale v rámci hororu, jsem ochoten to „skousnout“. Samotná značka Alien je velmi silná a již vlastně legendární. Rád bych z počátku podotkl, že jsem zdaleka neviděl všechny díly této vetřelčí ságy. Do kina mě vlastně nalákaly dvě věci. Zaprvé to byl skvělý trailer, který jsem viděl několikrát a dokázal opravdu zaujmout. A za další Fede Alvarez. Tohoto uruguaysjkého režiséra a scénáristy jsem si nejprve všimnul v novém zpracování Evil Dead z roku 2013 a poté ve skvělém snímku Don’t Breathe. Do mé emailové schránky mám přihlášený odběr několika hororových webů s novinkami, které si občas čtu. A další důvod, proč vidět tohoto Vetřelce bylo, že v jedné z těchto novinek bylo, že Alvarez chce použít minimum CGI a namísto toho mnohem více těch praktických efektů. Tím vlastně vzdal hold tvůrci originální předlohy Ridley Scottovi, který se tentokrát „pouze“ účastnil role producenta.

Stojí za to jít na Alien: Romulus do kina? Pakliže nemáte doma dokonalé ozvučení, tak určitě. Protože zvuk a hudba je tady opravdu zásadní a jen to přidává plusové body k tak již skvělé atmosféře. Ve světě xenomorphů se příliš neorientuju a rozhodně neznám všechny díly. Jsem ale proto rád, že Alien: Romulus je v podstatě samostatný film, ke kterému nepotřebujete znalost předchozích snímků. Efekty jsou opravdu fantastické a je prostě znát, že milióny dolarů byly utraceny dopodrobna. Ačkoli zpočátku máme několik postav tvořících mladou posádku, celý příběh vlastně táhne humanoid Andy (David Jonsson), kterému skvěle sekunduje velmi sympatická Cailee Spaeny v roli Rain.
Několikrát se mi potvrdila moje teorie „síly kina“, kterou jsem již dříve několikrát zmiňoval. Ač má snímek bez dvou minut rovné dvě hodiny, z mého pohledu nedovolí divákovi, aby se některými scénami nudil. Alieni jsou zpracováni opravdu dobře a nejsem si vědom jakýchkoli hluchých míst.

Tento film patřil mezi mé favority o nejočekávanější filmy roku 2024. A stoprocentně toto očekávání splnil. Možná na tom opravdu nějaký podíl (určitě) mělo samosté kino. Možná bych z toho tak skvělý pocit doma neměl. Ale třeba také ano, kdo ví. Závěrem chci říct, že celá sága alienů je již legendární a tento velmi povedený díl to je potvrdil. Snímek můžu všem jen doporučit. Skvělý režisér a casting, dokonalá hudba a celkové zvukové (a praktické) efekty, velmi dobrá kamera. A především skvěle napsaný příběh.
V kině tradičně vždy zůstávám až do závěrečných titulků, během niž jsem si celý film znovu zrychleně v hlavě přehrál, abych si jen potvrdil, o jak výborně natočený film se jedná. Dobrá práce všem, kteří se jeho vývoji podíleli.

Kočičí oko [1985]

Netajím se svou láskou k Stephenu Kingovi. Vždy mu bude patřit můj největší obdiv a úžas za to, jak je (neustále) plodný. Občas mi přijde neskutečné, kolik toho za svůj dosavadní život napsal a vydal. Ať už jste milovníci jeho (převážně) delších románů či povídek, vždy si přijdete na své. A zvláště povídky má opravdu různorodé, některé temnější, jiné i zábavné, kratší i delší. Z každé povídkové sbírky, které jsem četl, mám více oblíbené kousky a ty méně. A jsem rád, že v tomto snímku se sešly dvě mé velmi oblíbené. I když mám taková dojem, že Muže na římse již před Kingem zpracoval Alfred Hitchcock. Ale Nekuřáci s.r.o. (pokud si vzpomínám, tak se to v češtině jmenuje takto) z mé strany patří k vůbec nejoblíbenějším povídkám. Možná paradoxně více, že jsem nekuřák a nikdy jsem cigaretu neměl v ruce. Ale určitě by to měli vidět všichni, kdo třeba jen přemýšlí o tom, že by s tímto zlozvykem chtěli skončit. Myslím si, že po zhlédnutí tohoto by se jejich rozmýšlení urychlilo.

Nebudu dopodrobna popisovat všechny tři povídky. Jen řeknu, že poslední povídka s podivným skřítkem byla rozhodně nejslabší a prostě taková dětská. Jsem rád, že se režisér Lewis Teague (mj. muž, který stál i u dva roky staršího Kingova zpracování románu Cujo) rozhodl, že do snímku zpracuje pouze tři povídky. To je úplně dostatečné. V úvodu velmi potěšily odkazy na Christine a Cuja. Průvodcem všech tří příběhů je – jak ostatně název filmu napovídá – kočka. Zároveň jistě potěší návrat malé Drew Barrymore, která se přesně rok zpátky blýskla v roli Charlie McGee v další Kingovce Ohnivé oči (s tímto českým názvem osobně nesouhlasím). Celkem Cat’s Eye hodnotím pozitivně a člověk se určitě nebude nudit. Sice to je taková jednohubka (ovšem rozdělená do tří samostatných příběhů) a na druhé zhlédnutí to nenaláká, ale i tak jsem byl se zpracováním těchto Kingových povídek spokojen.