Beetlejuice Beetlejuice [2024]

Timu Burtona mám rád. Líbí se mi jeho unikátní styl. Ať už se jedné o hrané snímky či animace, takřka vždy ho bezpečně rozpoznáte. Někdo o něm může říct, že je zvláštní, ale myslím si, že on sám by to bral úplně v pohodě. Viděl jsem většinu z jeho bohaté filmografie. A v podstatě všechno považuji za nadprůměr. Nejsem si úplně jistý, ale dost možná byl Beetlejuice prvním filmem, který jsem od něj viděl. Přiznám se, že jsem zpočátku možná ne úplně rozuměl tomu termínu bio-exorcista. Ale vybrat do hlavní role Michaela Keatona byl skvělá volba (možná si ho Burton tak oblíbil, že o rok později ho obsadil jako Batmana). Beetlejuice je hororová komedie – tedy žánr, který osobně absolutně nevyhledávám. Toto je ale jeden z několika těch šťastných snímků, které i přes tento fakt považuji za velmi povedené.
Nikdy bych si ale nedokázal představit, že by mohlo vzniknout pokračování. Ale je aspoň fajn, že u toho Burton zůstal a měl to tedy plně ve svých rukou. Hned zpočátku musím říct, že je to trošku slabší, než původní snímek. Keaton to zase celé vede. Je ale vidět, že Burton si taktéž oblíbil mladší tváře, protože navázal spolupráci i se sympatickou Jennou Ortegou. Ano, u filmu Beetlejuice Beetlujuice platí, že se dle standardu Tima Burtona jedná o nadprůměr. Ale rozhodně to nemůže překonat originál. Příběh je celkem fajn, ale už mi přijde, že to je jen ždímání původního skvělého nápadu. Do kina jsem se na snímek těšil, protože první film jsem v době uvedení nemohl vidět z toho jednoduchého důvodu, protože jsem v té době ještě nebyl na světě. Věřím, že se najdou lidé, kteří budou mít za to, že pokračovaní v lecčems překonalo originální film. V některých věcech je možná lepší (dost se mi třeba líbila postava, kterou ztvárnil Willem Dafoe). A vlastně i celá stylizace snímku se drží v původních kolejí. To je sice vlastně fajn, ale zároveň to nepřináší nic moc nového. Občas mi přišlo, že Keaton byl někdy dost upozaděn Ortegou, které se ve filmové branži vlastně už i celkem daří. Někde jsem slyšel zvěsti, že je v plánu opět další pokračování. To už si myslím, že je zbytečné a muselo by se přijít s fakt opravdu originálním námětem. Osobně bych to již takto nechal. Pokračování je fajn, neurazí a některé scény dost pobaví. Snímek se samozřejmě velmi opírá o originál. Zatímco původní snímek jsem v průběhu let viděl vícekrát, nevím, zda bych to stejné udělal i s tímto sequelem. Nejsem si jist, jestli by mi to náhodou trošku ten můj první dojem neovlivnilo (myšleno negativním směrem). Možná se přeci jenom na to znovu podívám, ale jen pod podmínkou, že bych ještě těsně před tím zhlédl originál. Třeba by mi víc došly nějaké ty souvislosti, které mi mohly uniknout a celé pokračování bych si více vychutnal. Teď už ale pouze spekuluji.
Závěrem bych tedy chtěl podotknout, že pokud jste fanoušci původního filmu, rozhodně se vyplatí vidět i dvojku. A nechám zcela na vás, jaký dojem si z toho odnesete.

Klaunovy Vánoce [2024]

Když se zamyslím nad svou v podstatě celoživotní láskou k velkému žánru zvaném horor, můžu zaznamenat určitý posun v oblíbenosti subžánrů. Úplně zpočátku jsem byl nejvíce unešen zombieky. Následně se to trošku přesunulo k exorcismu a různým paranormálním aktivitám a duchařinám. Posléze také k více psychologickým filmům. Toto vše zmíněné mám stále velmi rád, ale přece jenom jedna hororová kategorie se o něco více tyčí nad ostatními. A tím je gore. Zjednodušeně – čím víc krve, tím lépe. Současné efekty a samozřejmě stále vynikající práce maskérů jsou opravdu úžasné. Na druhou stranu nemám rád, když čekám pořádný masakr, ale tvůrci kvůli přístupnosti v té nejlepší scéně přesunou kameru bokem a my jen slyšíme zvukové efekty umírajících a zabíjených. To je mnohdy škoda. Ale jsem rád, že čas od času i do kin „proleze“ i krvavější a brutálnější snímek. A ještě, že jsou takoví režiséři, jako kupříkladu pan Damien Leone.

Tímto oslím můstkem se konečně dostávám k samotnému zamyšlení na pokračování vynikající hororové série. Výjimečně mi český překlad originálního názvu Terrifier 3 zas tolik nevadí. Mám mnoho velmi oblíbených hororových postav – Ash Williams, Freddy Krueger, John Kramer, Candyman, Karel Kopfrkingl či Pennywise. Ale přesto nad těmito všemi ikonami stojí Art the Clown. Ten si mě získal hned úvodním krátkometrážním filmem, kde ho tedy ještě nehrál úžasný David Howard Thornton. Je prostě vidět, že když je nějaká postava skvěle napsaná, nepotřebuje vůbec promluvit. A to je vlastně na Artovi to nejděsivější. Samozřejmě, že není z tohoto světa, ale mě se opravdu líbí a to jako hodně. Oproti třeba Dexterovi tady emoce používá naplno – byť jako mim. Užívá si, když jeho oběti trpí. Velký široký úsměv a jiskřivé oči to jen potvrzují. Líbí se mi, jak se postupně celá série dalším a dalším dílem stává brutálnější a krvavější. Citlivé diváky rozhodně nešetří. A to je jedině dobře.
Celou dosavadní sérii Terrifier hodnotím velmi kladně, i když třeba dvojka absolutního TOPu nedosáhla. Ale rozhodně nejlepší je tento třetí vánoční speciál. Dočkáme se všeho, co od šíleného Arta máme rádi. Opravdu se jedná o zatím nejbrutálnější díl celé frančízy. Za celkové zasazení příběhu do zimních svátků jsem opravdu rád, protože každoročně mám tradici zveřejňovat seznam tipů na vánočně laděně horory. A navíc Terriefier 3 se z mého pohledu dostal na absolutní TOP horor roku 2024. To neustálé „pošťuchování“ Arta a Sienny mě opravdu velmi baví a dost si ho užívám. Z osobního hlediska jsem opravdu rád, že v dalším (a předpokládaném posledním díle) se již nedočkáme otravného mladšího bratra hlavní ženské hrdinky, protože ten mi lezl na nervy už od prvního filmu. Občas si říkám, jak je až neuvěřitelné, co všechno herci pro svou roli musí podstoupit. U Arta se mi líbí celkový look a vlastně i osobnost, která ho tvoří. David Howard Thornton se v něm vyloženě vyžívá.
Terrifier 3 byl asi můj vůbec nejočekávanější horor roku a jsem opravdu rád, že se velmi lehce vyšplhal i na samotný vrchol celkového mého žebříčku za rok 2024. Už teď se nemůžu dočkat čtvrtého dílu, protože předpokládám, že bude ještě brutálnější, než tento. Dokonce se musím k něčemu přiznat. Já v hororech můžu opravdu všechno – střeva, krev, zvratky a tak dál. Přesto v tomto třetím díle mi Art předvedl jednu scénu, nad kterou jsem dokonce tak otrlý divák jako já musel na chvilku odvrátit oči. Nebudu to podrobně popisovat, ale stačí říct jen tři věci – plastová trubky, krysy a zapalovač. Ovšem pochopitelně ani to mi nemohlo zkazit celkový skvělý filmový zážitek.