Dlouhý pochod [2025]

Netajím se svou absolutní láskou k úžasnému Stephnenu Kingovi, potažmo k jeho alter egu Richardu Bachmanovi. Možná trochu paradoxem je, že knihu, kterou jsem četl nejvíckrát, je právě od Bachmana. The Long Walk jsem určitě četl minimálně třikrát. Ačkoli se svým rozsahem jedná spíše o kratší novelu, King svým skvělým vypravěčským stylem dokáže čtenáře přímo vtáhnout do děje. Přijde vám, jako byste kráčeli po boku té stovky mladistvých chlapců, kteří se do této drsné soutěže přihlásili dobrovolně. Svým způsobem se jedná o parafrázi či metaforu jedné z největších válek americké historie – totiž té ve Vietnamu. Je to dystopická verze Ameriky.
Už pár let se objevovaly zkazky o tom, že režírovat tuto adaptaci se chystá norský filmař André Øvredal, který mě velmi zaujal především fenomenálním snímky Tajemství smrti slečny Neznámé či Noční můry z temnot. Režie se nakonec ujal Francis Lawrence. Když jsem poprvé zjistil, že se chystá zfilmování mé velmi oblíbené knihy, byl jsem totálně nadšený. Pomalu se blížila premiéra a já si zároveň uvědomil jednu zásadní věc – jak se tvůrcům vůbec podaří (ve výsledku bezmála dvou hodinovou) podívanou zpracovat tak, aby to nenudilo při podobných záběrech na pochodující mladíky? Ve výsledku se to myslím podařilo velmi dobře. Občas se dozvídáme bližší informace o životě ostatních účastníků pochodu, ale stejně hlavními hrdiny je v podstatě jen Garraty a McVries (vlastně spolu se Stebbinsem).
V některých komentářích k tomuto filmu se objevily názory, že Dlouhý pochod je vlastně Kingovým zobrazením hrůzných nacistických pochodů smrti. Já s tím osobně nesouhlasím. Především z toho důvodu, že účastníci této brutální soutěže se do ní přihlásili dobrovolně. Stejně je to zvláštní. Předpokládám, že každý znal pravidla. Že pochod nemá žádný cíl a že může opravdu vyhrát (přežít) jen jeden z nich. Přesto do toho každý šel s vírou či přesvědčením, že právě on nakonec vyhraje a zvítězí. Výhra v této drsné soutěži byla vlastně výhrou nad sebou samým. A i jen samotná účast byl projevem cti.
Celkově toto kingovské zpracování ve výsledku musím hodnotit velmi kladně. Ano, trochu mě zklamal konec, který tvůrci oproti předloze dost změnili a otočili. Ale když nad tím teď celkově přemýšlím, vlastně to byl dobrý nápad. Aspoň u mě to způsobilo velké překvapení a vlastně i šok. Režisér Lawrence měl nelehký úkol zfilmovat něco, u čehož jsem si myslel, že je nezfilmovatelné. Ale povedlo se mu to a vlastně jsem dlouho ani nemusel přemýšlet nad finálním hodnocení – tedy tím nejvyšším.

Rituál [2025]

Kolik již bylo natočeno hororů o exorcismu? Opravdu velmi mnoho. Pochopitelně asi nejznámějším a jedním z nejlépe hodnocených je bezpochyby ten z roku 1973 s Lindou Blair, do níž vstoupil démon Pazuzu. Otázka tedy zní: může v dnešní době ještě vymítání ďábla zaujmout? Já jsem si jistý, že ano, když se k tomu přidá správný scénárista a režisér. Důležitá je ta správná atmosféra a příběh. Snímek Rituál je možná zvláštní tím, že se celý děj vlastně odehrává na jednom místě. A tím je františkánský kostel ve městě Earling v americké Iowě. Když to kupříkladu srovnám s ikonickým Vymítačem ďábla, tak ten má záběr různých prostředí daleko širší – počínaje vykopávkami v severním Iráku přes hlavní část děje ve Washingtonu D.C. Největší problém příběhu na jednom místě je, aby to prostě nenudilo. Tady bylo zajímavé, že jsme viděli celkem asi šest rituálů, při kterých se démon pokaždé choval trochu jinak. Ano, někdo by mohl tvrdit, že snímek The Ritual vlastně nepřináší nic nového, nic, co jsme už někdy předtím neviděli. Přesto jsem byl z něho nadšený. Proč? Já si myslím, že film není jenom o náboženství. Je o víře obecně. Možná i o poznání sebe sama. Sám mladý kněz je od začátku k exorcismu skeptický. Jelikož se s ním osobně nikdy nesetkal, považuje dívčiny projevy za nějakou psychickou nemoc (logicky). Ono totiž je zvláštní, že se démon projevuje pouze jakmile starší a s praktikováním exorcismu zkušenější otec z Řádu menších bratří kapucínů Theophilus Riensinger v podání Al Pacina začne citovat úryvky z Bible. Jinak je dívka vlastně normální. Pacino si celý film krade tak trochu pro sebe. Při pohledu na jeho hnědou kutnu se mi okamžitě vybavila postava otce Školastyka z mé nepříliš oblíbené pohádky Hrátky s čertem. Jinak určitě musím vyzdvihnout efekty a taktéž celkový hudební doprovod. Konec je sice trošku předvídatelný, ale i tak potěšil. Za mě je tento Rituál opravdu velmi povedený a bez ostychu ho můžu zařadit přímo po boku k již výše zmíněnému kultovního snímku z roku 1973. Určitě ho zařadím mezi mé TOP horory roku 2025. Totální spokojenost.