Když jsem se poprvé dozvěděl, že se chystá pokračování Úsměvu, vcelku mě to nechávalo chladným. Jednička byla povedená a vlastně i uzavřená. Nedovedl jsem si představit, v čem konkrétně by se tam mohlo pokračovat. Naštěstí se tvůrci rozhodli udělat jakousi druhou kapitolu. Problém ale je, že je princip prakticky stejný. Jiné prostředí, atraktivní a sexy Naomi Scott v roli popové zpěvačky Skye Riley. Jen úvod filmu byl poněkud zmatečný, protože tam byla postava z konce prvního dílu, kterou jsem si ale vůbec nepamatoval. Teď si nejsem jistý zda to nebylo řečeno již v jedničce, ale tady mi hlavně chybělo nějaké větší objasnění, co vlastně za „usmívajícím se virem“ stojí. Myslím si, že v tomto zamyšlení budu mnohdy porovnávat s originálním snímkem. Tento novější byl určitě rozpočtově dražší a i vizuálně se na něj kouká lépe. Nevím proč, ale hlavní hrdinka mi prostě evokovala současnou pop star jako je třeba Taylor Swift. A to byl nejspíš i záměr. Zaujalo mě (což ale osobně nechápu), že Skye doma pije obyčejnou vodu, která ale dle obalu musí být velmi drahá. Dělal jsem si nějaké rešerše a jedná se o značku VOSS, jejíž původ je z jižního Norska. Dá se objednat i u nás a cenově vychází na cca 120 Kč (je to úplně obyčejná voda, ale platíte za skleněnou láhev). Ze zajímavosti jsem si vyhledal nejdražší balené vody a za ně klidně zaplatíte několik desítek tisíc amerických dolarů (opět se ale platí za design, což s vodou nemá nic společného, byť se u některých třeba míchá směs z více zdrojů jako z Fiji, Francie a ledovcová voda z Islandu). Ve filmu Úsměv 2 měla voda také velkou roli (značkově se určitě jednalo pouze o PP). Skye byla drogově závislá a vlastně i alkoholička, ale rozhodla se s tím skončit, než ji to zcela zničí a terapeut jí doporučil vypít láhev vody (značky VOSS) pokaždé, když ucítí potřebu dát si dávku. Voda tedy měla v podstatě fungovat jako placebo. A toho právě posléze zneužil „usmívající se virus“. Hlavní hrdince se záhy začnou velmi často objevovat halucinace a usmívající se entita ji přesvědčí, že vypitím láhve zpěvačka opět dostala sebe pod kontrolu, i když pravda byla úplně jiná.
Nedá se říct, že by Smile 2 byl špatným snímkem, to rozhodně ne. Ale vadilo mi opakování v podstatě již viděného z původního dílu. Ano, i tady byly působivé scény a nejvíc se mi asi líbil samotný závěr. Pár lekaček se tu jistě také najde, i když o vyloženě velké strašení také nejde. Celkový vizuál možná i dokonce mírně přesahuje originál (je znát poněkud větší rozpočet). Celkově mi z toho vyšel průměr, ale krásný průměr. Osobně bych tomu dal hodnocení 3,5/5.
Mám takové nepsané pravidlo, že pokud mě jakýkoliv film po prvním zhlédnutím zcela nezaujme, podruhé se na to již nepodívám. Semtam jsem udělal výjimku, ale mé hodnocení se většinou vůbec nezměnilo, spíše se někdy ještě snížilo. Rozhodl jsem se ale, že za nějaký čas dám druhému Úsměvu ještě znovu šanci. Je to dobrý horor, ale teď po prvním zhlédnutí určitě zůstanu u průměru.
Opět budu asi patřit spíše k menšině, komu snímek přišel nudný. Za mě, jako nevěřícímu, tam bylo hodně zbytečných „náboženských keců a žvástů“. Pochopitelně celý horor vede úžasný Hugh Grant, kterému ta role slizkého pana Reeda velmi sedla. Ale nezůstávají pozadu ani Chloe East a Sophie Thatcher (zvláště na tu se musím více zaměřit, protože se jeví jako skvělá mladá hororová hvězda). Předně jsem si musel vyhledat, co vlastně znamená slovo heretik. Česky se běžně říká kacíř, což ale chápu, že jako název filmu není úplně atraktivní. Ale aspoň bych tomu více rozuměl. Pokud se film odehrává jen na jednom místě, musí být perfektní scénář, aby pak děj nenudil. Do první půlky to je celkem povedené. Ale bezmála dvě hodiny dlouhý snímek mi přišel opravdu dlouhý. Nejzajímavější pro mě byla scéna s monopoly a vlastně i hudbou, kdy Reed dívkám a také i divákům vysvětloval, že o věcech, o kterých si myslíme, že jsou originál, ve skutečnosti jsou již dávno něčím inspirované. A to se týká i náboženství, které vlastně má také jeden původ, ze kterého se odvětvily další. Jasně, snímek je koncipován jako takové shrnutí víry pro nevěřící. Ale to mi právě na tom hodně vadilo. Konečné rozuzlení se zabitím kamarádky bylo překvapivé, to je pravda, ale jinak za mě tedy nic moc. Pár lekaček se tam našlo, ale celkově na mě ta atmosféra nějak vůbec nepůsobila. Velmi chválím obsazení. Je to opravdu jen film o třech hercích. Já nevím, asi jsem čekal úplně jiný horor. A tentokrát ani „síla kina“ nepůsobila. Můžu tedy akorát ocenit kameru, interiér domu a herce. Ale jinak nic záživného.
Nebyl jsem jen dobře naladěný nebo to opravdu z mého pohledu bylo tak strašně nudné? Než začnu se samotným zamyšlením, dovolím si odbočku k filmových plakátům. Spolu s trailery to musí být něco, co diváka okamžitě zaujme. Jenom mi tam vadí, když se píše názor kritiků a tím pádem to nás jako diváky může lehce ovlivnit. A u hororových plakátů vyloženě nesnáším tvrzení typu: Nejděsivější film roku! Podle skutečné události!Strašidelnější film jste neviděli! čí v případě snímku Oddity – Hororová senzace roku. Někdy to sice může být pravda, ale z osobní zkušenosti vím, že to tak z 90% nebývá. Asi si nikdy nezvyknu na české překlady titulů. Jasně, chápu, že se občas musí vybrat něco, co bude v češtině znít lépe a mnohdy by ani originální název nešel použít, aby to stále dávalo smysl. Jenže minulý rok takovéto překladatelské „kiksy“ byly minimálně dva – Duše prokletých a Sekáč (s tím se opravdu nikdy nesmířím; co je špatného na Longlegs, což vlastně bylo jméno, resp. přezdívka?).
Oddity je za mě opravdu špatný horor. Celé mi to přišlo takové nemastné, neslané a k tomu se to příšerně vleklo. Obvykle mě konce snímků překvapí, ale tady mi už zhruba v půlce filmu došlo, kdo je vrah. A to pak je něco špatně. Vůbec jsem netušil, že herečka Carolyn Bracken si zde zahrála dvojroli. Úvod se stanem byl vlastně pomalu nejlepší z celého filmu. To mě velmi navnadilo a já se těšil, jak si ten snímek hezky užiji. Zajímavé bylo, že ústřední postava Darcy byla slepá. Co se týká její vášně – sbírání prokletých předmětů -, to na mě absolutně nepůsobí, protože dle mého to jsou jen naprosté blbosti. Ale každý ať si věří, čemu chce. Prostředí Irska bylo ponuré a dobré. A samozřejmě největší „atrakcí“ byla dřevěná socha, která vypadala opravdu povedeně a působivě. Jenomže děj a postavy… jak to říct – vůbec mi nepadly do noty. Lekaček bylo pár a k tomu dost předvídatelných. Ale příběhově mi to absolutně nesedlo. Tvůrci se snažili, abychom si k hlavní hrdince vytvořili nějaký vztah. To mě úplně minulo. Nevadí mi, když jsou ve filmu herci, které jsem dosud neznal. To je dokonce převážná většina snímků. Vše vlastně je jen otázkou kvality scénáře. Atmosféra nebyla nejhorší, ale zaprvé duchařiny obecně zas tolik nemusím a pak hlavně mi příběh nějak nedržel pohromadě. Samozřejmě, že teď, půl roku po zhlédnutí, nemám šanci vzpomenout si na konkrétnější nedostatky. Vím jen, že od poloviny snímku jsem se opravdu nudil a v hlavě jen přemýšlel, kdy bude konec. Jsem přesvědčený, že i tak se najde velké množství diváků, kteří tento horor ocení lépe a užijí si ho víc než já. A tak je to jedině dobře a správně. Pro mě toto opravdu nebyl můj šálek kávy.
No. Tobe Hooper bude vždy patřit mezi významné hororové velikány. Myslím, že nebudu jediný, kdo se s tímto režisérem a scénáristou poprvé setkal v originálním Texaském masakru z roku 1974. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy, ale většinu viděných jsem ohodnotil spíše nadprůměrně. První čistý průměr přišel s Poltergeistem (kterému ale hodlám dát ještě opětovně šanci). No a pak dalším neslaným, nemastným snímkem je Krokodýl. Hned zpočátku chci říct, že se nejedná o katastrofální film jako je třeba Žraločí tornádo (ostatně to je samostatná kategorie filmů, které se nedají brát vážně, ale na tom jsou postavené). V případě Krokodýla se mi vlastně líbily i efekty, i když samozřejmě nebyly dokonalé, ale mám za to, že dost z nich (minimálně půlka) bylo praktických a ne přes CGI. K samostatnému příběhu se asi vyjadřovat nebudu, přeci jenom podobných námětů tu již bylo. Dle ČSFD.cz se jedná o 48. nejhorší film. S tím tak docela nesouhlasím. Ano, má to své mouchy a nelogické chyby, ale když vezmeme v potaz, v jakém roce snímkem vznikl, tak si myslím, že to nevypadá zas tak zle. Co si budeme povídat – v dnešní době se mnohdy natáčí mnohem nekvalitnější filmy. Když je obecně v ději mnoho postav, je někdy obtížné vybrat si svého oblíbence. Já jsem vlastně ani nefandil nikomu. Jen jsem si tak nějak zvráceně přál, aby se konečně jednalo o horor, kde to nikdo na konci nepřežije. Na jedno zhlédnutí to je dostatečné a i samotná délka je adekvátní. Velmi pochybuji, že bych se na to podíval znovu. Ale myslím si, že v černých číslech hodnocení je Krokodýl trochu neoprávněně. Ano, rozhodně se nejedná o favorita na Oscara, ale z mé strany to je celkem povedený průměr.
Achjo, tady to je spíš temnější thriller než nějaký horor. Robert Zemeckis je určitě hvězda režisérského řemesla. Většinu filmů pod jeho taktovkou jsem hodnotil velmi nadprůměrně. Jenomže občas se stane menší přešlap. Upřímně, u filmu What Lies Beneath jsem měl i problém s dokoukáním do konce. Je to takové nemastné neslané a ještě mi to přišlo takové utahané. Jak Harrison Ford, tak Michelle Pfeiffer se rolí zhostili dobře. Jenomže, když pak skřípe scénář (a párkrát jsem se při sledování podíval na hodinky, kolik času ještě zbývá), něco je špatně. Nevím, možná jsem na ten film nebyl dobře naladěn anebo nejsem cílovka. Za mě asi nejhorší slabinou je celková délka. Film se doslova vleče. Chápu a cením, když se postupně natahuje atmosféra. Ale v tomto případě mi to přišlo spíše nešťastné. Režisér pochopitelně chce, abyste si vytvořili vztah s Claire v podání Pfeiffer. Snažil jsem se, ale bylo mi pak víceméně jedno jak to dopadne, hlavně, když to skončí. Finále snímek trochu zachraňuje a díky tomu si to ode mě odneslo alespoň jednu hvězdu v hodnocení. Jak říkám, asi nejsem cílová skupina podobných filmů.
Co pokračování dva roky starého původního Tichého místa přineslo? V podstatě jen natahování původního námětu. V úvodu snímku je sice trochu více naznačeno, jak se alieni na Zem dostali. Ale je to bráno opravdu jen hopem. Tady záleží jak moc vám přirostla k srdci rodina Abbottových. V jedničce mě překvapila smrt otce jménem Lee. V prvním dílu jsem neměl vyloženě nejoblíbenější postavu, ale tato v podání Johna Krasinskiho mě celkem bavila. Ovdovělá matka se třemi dětmi? Jako určitě to znělo zajímavě. A to, že se nakonec hlavní postavou stala nejstarší hluchoněmá dcera Regan, vlastně ani tolik nevadilo. Zapojení herce Cilliana Murphyho do děje bylo dobré zpestření a jeho postava mě celkem i bavila, i když Murphyho jako herce nemusím. Ale když nad tím přemýšlím, co zásadně jiného přidal tento sequel? V podstatě mě nic moc nového nenapadá. Jasně, jakožto série musí být vzájemně propojená a vycházet z logiky původního snímku. Kamera je dobrá, i herci a opět monstra. Ale to jsem měli už v jedničce. Takže za mě poněkud zklamání. Ano, bylo to pár dobře natočených scén. Ale nic zásadního, co by se mi nějak zasadilo do hlavy. Jednička skončila dobře (v rámci možností), ale tady mi to pokračování přišlo více či méně nucené. Vyšel mi z toho slabší průměr. Věřím, že si to své fanoušky najde. A někdo to třeba bude považovat za ještě lepší než originální film z roku 2018. Mě to ale nepřesvědčilo.
Obecně se říká, že první díl jakékoliv série bývá ten nejlepší. Ohledně Tichého místa s tím víceméně souhlasím i když absolutního TOPu to nedosáhlo. Natočené to je ale dobře a i herečtí představitelé odvádějí dobrou práci. V dnešní době je poměrně obtížné přijít s nějakým novým nápadem, co se hororů týče. Většinou se točí jen remaky nebo díla, která okatě či trochu skrytě kopírují již nějaký v minulosti zpracovaný námět. Marně se pokouším vzpomenout na film, kde by zvuk (respektive ticho) byl v ději tak zásadní. Tady to je přímo na tom postavené. Trochu mě mrzí, že jsem neměl možnost snímek vidět v kině, protože by se mé hodnocení třeba díky tomu mohlo ještě zvýšit. Samotná monstra jsou dobře vizuálně zpracovaná. Toto zamyšlení opět (klasicky) píšu až doslova měsíce po zhlédnutí. Ale i tak si ani náznakem nedokážu vybavit, zda bylo nějak vysvětlen samostatný příchod alienů na Zemi. Hned od první scény jsme hozeni do děje bez bližšího vysvětlování a myslím si, že jsem nebyl jediný, komu to celkové ticho přišlo velmi zvláštní a zkoumal, zda nesleduje nějaký špatně nahraný film. Vše se ale brzy vysvětlí a my si jen můžeme užívat slušnou hororovou jízdu. Vlastně je dobře, že je film zaměřený jen na jednu rodinu. Jedna z nejzajímavějších scén pro mě byla ta, ve které děti hrají Monopoly s kostkami obalenými v molitanu. Navzdory děsivému světu venku si snaží udělat ten svůj, jak ho znali. A zakomponovat do scénáře porod, to byl přímo geniální tah. A vlastně to bylo i jakési takové zpestření. Bez toho by to bylo, no takové mdlé.
A Quiet Place jsem poměrně dlouho odkládal a vlastně nevím proč. Zajímavý nápad a dobře natočené. Johna Krasinskiho jsem dosud neznal a tohle první seznámení vůbec nebylo špatné. A ačkoli kromě dvou „Tichých míst“ žádný jiný hororový zářez jako režisér nemá, věřím, že by klidně mohl natočit něco dalšího z tohoto subjektivně nejskvělejšího žánru.
Jedná se o jeden z několika málo filmů, kdy jsem si opravdu dal s hodnocením hodně načas. Zpočátku chci uvést, že mě na tento snímek navnadila kolegyně Monča z práce, protože chtěla znát moji reakci. První, co mě v hodnocení napadne – zvláštní a poněkud bizarní film, který rozhodně není pro každého. Mám rád mysteriózní horory a pak zvláště ty, co jsou více psychologické a jdou více do hloubky. Tady jsme se dočkali obojího. Skoro celou dobu sledování filmu jsem se s dějem snažil spojit úvodní scénu s kukačkou. A upřímně si stále nejsem stoprocentně jistý. Úvod filmu byl ideálně krátký, abychom se jen narychlo seznámili s postavami (i když třeba doteď nevím, co za práci dělal Tom v podání Jesse Eisenberga). Ústřední dvojice Gemma a Tom působí velmi sympaticky a ladí jim to. Nic moc o nich nevíme, jen to, že hledají nový společný domov, kde by se mohli usadit. A třeba i později založit rodinu, i když to přímo ve filmu nezazní. Ohledně nově zbudované čtvrti Yonder jsou spíše skeptičtí, ale během prohlídky domu se jim to tam začíná i líbit. K tomu si dovolím menší poznámku. Osobně bych nechtěl bydlet ve čtvrti, kde desítky či snad stovky sousedních domů vypadá naprosto totožně. Ale velmi chápu autory scénáře. Když se pár snaží z Yonderu odjet, trochu jsem si tím připomněl skvělý seriál From, který minimálně zpočátku byl na obdobném principu také založen. Tím, že veškeré domy (včetně zahrad) jsou naprosto perfektní, dokonalé, a hlavně úplně identické, tím se víc ukáže celková bizarnost snímku. Ale to mě právě bavilo. Znovu musím ocenit tvůrce, že úvod filmu vzali opravdu hopem a bez většího zdržování jsme se dostali do ideální čtvrti, kde by chtěl žít každý (podobně jako v Českých Budějovicích). Vždycky je fajn sledovat, když se nějaké postavy (nejideálněji v nějakém partnerském vztahu) dostanou do situace, ze které pomalu začnou bláznit. Tady se to děje poměrně brzo. Klíčem celého snímku je samozřejmě „obdržení dárku v podobně dítěte“. Že něco není v pořádku je jasné i podle toho, jak dítě rychle roste. Z nějakého důvodu si najde cestu v podstatě spíše pouze ke Gemmě. Tom se také poměrně rychle od své partnerky oddělí kopáním jámy, která by podle něj všechno vysvětlila. Gemma stojí před těžší volbou mezi Tomem a dítětem, které ale není její a často mu tento fakt připomíná. Trochu přeskočím k ději až na konec. Dá se říci, že není vůbec nelogické, že to skončilo, jak to skončilo. Vlastně to i pak dávalo smysl.
V celkovém hodnocení mi vyšel velmi dobrý průměr. Původně jsem chtěl mířit trochu výše, ale díky několika faktům k tomu nakonec nedošlo. Je to tím, že po zhlédnutí snímku máte víc otázek než odpovědí. Zkusím zde některé nejpalčivější uvést a někdo, když si to třeba bude chtít někdy náhodou přečíst, k tomu může dodat odpovědi a vysvětlení. První si dokonce zkusím zodpovědět sám. Co to vlastně bylo za místo? Dle mého jedna z možností je, že se celou dobu jedná o nějakou šílenou simulaci či prostě jednoduše jen sen. Bloudění a kroužení páru mnoho hodin dokola po čtvrti je celkem logické a na to odpověď nepotřebuji. Je zvláštní, že ale v ději je několik časových skoků. Mám konkrétně na mysli, že když se chce dítě nechat změřit, je tam na stěně uvedeno 93. den. To by znamenalo, že by tam ten ústřední pár strávil víc jak tři měsíce. Ale čas tam očividně plyne rychleji, dle růstu dítěte. To, že dítě samo je mimozemšťan z jiného světa, je očividné a evidentní. Jak jsem zmínil, Gemma neustále tvrdí, že není jeho matkou. Proč se ale později v jedné scéně v podstatě poněkud nelogicky projeví a probudí její mateřský cit? Že by si na něj opravdu začala zvykat? Tom to řeší tím, že je neustále fascinován kopáním díry. Další otázka – proč při tancování za doprovodu nahlas puštěného autorádia dítě očividně úmyslně shodí Toma na obrubník? Ano, již dříve bylo naznačeno, že se cítí blíž s ženskou polovinou páru. A možná, že to je i ta odpověď. Z čeho Tom vlastně vážně onemocněl? Co měla znamenat ta televize s podivnými obrazci a šiframi (pravděpodobně komunikace malého mimozemšťana s ostatními jeho kamarády?). Proč ani jednomu z páru očividně nepřišlo divné, že dítě tak rychle roste a stárne? Proč se ke konci nemohou dostat do domu, když tam je již „dospělé dítě“? Šel by ten obrubník nadzvednout i dříve? To ovšem nedává vůbec zásadní odpověď – co tam pod těmi domy vlastně bylo? U mysteriózních filmů je dobré, když některé věci nedávají smysl a dávají v podstatě volnost divákově fantazii. Na druhou stranu mnoho nezodpovězených otázek také není úplně ideální. Za celým filmem jsem zkoušel najít nějaký hlubší význam a smysl. Byla to prostě jen kritika společnosti, kde chce každý mít vše dokonalé podle svých představ?
Je možné, že při opětovném zhlédnutí bych si více všiml nějakých podrobnějších detailů a na některé výše zmíněné otázky bych našel odpověď. Ale na druhé zhlédnutí se nechystám. Určitě ne v nejbližší době. Toto zamyšlení píšu několik hodin poté, co jsem film viděl, ale snímek a jeho děj mi v hlavě stále stejně rezonuje. Jsem ale rád, že mi byl tento spíše psychologický horůrek doporučen, protože si v tomto žánru rád stále a neustále rozšiřuji obzory. Tím, že ve výsledku dávám Viváriu průměr (i když velmi dobrý a lepší, než „klasický), je zároveň i jakási pocta. Celkem mě to příjemně zasáhlo a ještě nějakou dobu o tom všem budu přemýšlet a v hlavě si znovu budu připomínat jednotlivé scény. Určitě mě to zaujalo a už teď se těším na podobně laděný další film. Velmi chválím vybrané herce (i když to dítě mi pochopitelně pěkně lezlo na nervy) a vlastně i celkové vizuální zpracování. Když vynecháme úvod, je to film o čtyřech hercích (když započítáme i makléře Martina). Málo postav není na škodu, ba právě někdy naopak. Stojím si za tím, že tento film určitě není pro každého, protože určitě v sobě skrývá víc, než se nám snaží říct. Pěkně bizarní záležitost. Ale jinak vcelku spokojenost. Je to ten typ filmu, kdy jsem po uběhnutí závěrečných titulků dál zíral na prázdnou obrazovku a několik minut přemýšlel, co jsem to sakra vůbec viděl.
TOP6.: CIZINCI: KAPITOLA 1 (The Strangers: Chapter 1)
K Home Invasion hororům mám trochu respekt. A to z toho důvodu, že se to opravdu může stát i ve skutečnosti. Samotná série The Srangers je vcelku povedená, i když si není možné nevšimnout opakovacích se věcí. určitě to není typ hororu, který bych si pouště opakovaně. Ale na jedno zhlédnutí je to akorát. A tento poslední přírůstek je dle mého zatím nejlepší. Dobrá kamera, skvěle vybraní ústřední herci. Je téměř stoprocentně jisté, že se brzy dočkáme dalšího pokračování. V podstatě vždycky se na to dá nějak navázat. Ale rozhodně bych z toho nechtěl mít nekonečný seriál.
Zakončení trilogie jak má být. Byl to jeden z mých nejočekávanějších filmů roku 2024. A to hlavně z toho důvodu, že tato série má u mě (díky velmi slabé druhé Pearl) poněkud kolísavé hodnocení. V tomto případě by se vlastně dalo polemizovat zda se ještě jedná o horor nebo už ne. Ale nějaké té lehčí brutality se tady taky dočkáme. Hlavně tady pro mě největší pozitivum je ten celkový styl natáčení. Ty osmdesátky tam prostě cítíte. Jsem vždycky rád, když se film snaží být celkovým prostředím autentický dané době. Myslím si, že na Miu Goth bychom si měli dát dobrý pozor. Má již nastartovanou slušnou kariéru. A role Maxine (fucking) Minx jí sedla naprosto dokonale. Trochu mě mrzí, že se režisér Tiwest rozhodl ji rovněž obsadit do titulní role již zmiňované Pearl. To dle mého byl krok špatným směrem, protože já ji vždycky budu brát a vnímat jako Maxine. Jsem ale rád, že další díl už nebude. Tady totiž nevím, jak by se dalo dál smysluplně pokračovat. Ono méně je někdy více. Ale natočené to bylo skvěle. Užíval jsem si každý moment.
Sci-fi horory u mě mají zvláštní místo. A to z toho prostého důvodu, že je vlastně vůbec nevyhledávám. Ale někdy se prostě stane, že vás trailer skutečně naláká. Mě také velmi lákalo jméno samotného režiséra. Autor hitu Don’t Breath a mého loňského absolutního TOPu Evil Dead Rise Fede Alvarez se rozhodně narodil pro to být skvělým filmařem. Dalším z důvodů bylo prohlášení, že většina efektů bude praktických a ne CGI. Což vlastně byla největší pocta Ridleymu Scottovi, který se tentokrát ujal role producenta. Ve světě xenomorphů se příliš neorientuju a rozhodně jsem neviděl všechny díly. Jsem ale proto rád, že Alien: Romulus je v podatě samostatný film, ke kterému nepotřebujete znalost předchozích snímků. A rozhodně je to ideální film k vidění v kině. Nikdy jsem snad nezažil tak plný sál. A stálo to za to. Alien má již kultovní status a čestně patří mezi nejlepší hororová monstra, která kdy byla stvořena a vymyšlena.
Zde začnu naprosto nepochopitelným českým překladem. Proč se proboha čeští distributoři rozhodli pojmenovat snímek zrovna Sekáč?? Longlegs rozhodně zní lépe. Jinak se zcela jistě jedná o mé největší letošní překvapení. Zhlédnutí traileru jsem se vyhýbal co nejvíce to šlo. A jsem tedy rád, že jsem nebyl ničím ovlivněn. A Nicolasi Cageovi bych okamžitě z fleku dal Oscaru. Ten jeho výkon sériového vraha, který vlastně nikdy nevraždí je naprosto dokonalý. Je to typ herce, který do každé role jde naprosto naplno. Líbil se mi i styl natáčení a jak jsem se o vrahovi dozvídali postupně. O hodnocení jsem rozhodně nemusel vůbec přemýšlet. Tady to jasně vyplynulo samo.
Letošní rok bohužel začal s horory průměrné a podprůměrné hodnoty a kvality. Musel jsem čekat do května, kdy jsem poprvé jednoznačně dal nejvyšší možné hodnocení. A jsem rád, že jsem v kině snímek viděl dokonce dvakrát. Tarot dokonce dlouhou dobu aspiroval na absolutní TOP 2024. A ačkoli oficiálně skončil až na druhém místě, svým způsobem si zaslouží stejné umístění jako Art. Jasně, každý z těch filmů je jiný, ale tady třeba musím pochválit skvělou vizuální stránku. Hnidopiši by tam jistě našli nějaké nelogičnosti a chyby, ale já si to užil naprosto dokonale. A opětovné zhlédnutí není vůbec na škodu – právě naopak, protože si pak všimnete věcí, které vám předtím úplně unikly. Opravdu to na mě velmi zapůsobilo a z okolí mých hororových známých jsem zdaleka nebyl sám.
Zde začnu citací hororového webového magazínu Dread Central, který Arta označuje „jako prakticky stejně velkou ikonu jako je Michael, Jason a Freddy“. A já se pod to tvrzení milerád podepíšu. Pro mě to je tedy současně ta vůbec nejlepší postava. Je brutální a každou vraždu si dokonale užívá. A jeho největší zbraní je vlastně absolutní němota. Není z tohoto světa a díky tomuto třetímu pokračování se vlastně dozvíme ještě více o jeho minulosti. A hlavně jeho představitel si ho už tak přivlastnil, že nikoho jiného si v té roli nedokážu a nechci představit. Kdyby jste mi tak dva tři roky zpátky řekli jméno David Howard Thorton, absolutně bych se nechytal. Art the Clown mu sedl naprosto dokonale. Má skvělé grimasy a díky tomu nepotřebuje vydat ani hlásku (v tom je vlastně podobný právě Michaelu Myersovi). Líbí se mi, že se v současné době stále točí gore horory. To je má absolutní vášeň. A Terrifier 3 je jednoznačně dosud tím nejbrutálnějším dílem. Musím se přiznat, že při prvním zhlédnutí tam byla jedna scéna, ze které dokonce i mně bylo poněkud nevolno a musel jsem odvrátit oči – trubka a krysy, víc k tomu nemusím dodávat. Jsem rád, že je již potvrzený i čtvrtý díl. Tady to je vlastně potřeba, protože se jedná o skvělý hororový universe. Režisér Damien Leone měl pravdu, že tento třetí díl bude drsnější než ty dva předešlé. Takže pro něj je to vlastně taková výzva, aby i další pokračování si zachovaly stejnou brutální úroveň. Díky tomuto vánočnímu dílu má laťku nastavenou opravdu vysoko. Na úplný závěr si dovolím vyjádřit absolutní ignoraci českého názvu.
Další filmy, co stojí za zmínku, ale těsně se nevešly (hodnocení 4/5)
Letos musím oslavit menší jubileum. Je to již desáté vydání této tradice. A stále mě baví každoroční hledání těchto specifických hororů. Musím se přiznat, že jsem všechny dosud ještě neviděl. A v tomto čase si neustále kladu tu stejnou otázku. Co když náhodou žádný tematický horor nenajdu? Ale naštěstí vždy se něco objeví. Pojďme se tedy lehce postrašit… Mimochodem, vzhledem k výročí této mé tradice se sluší uvést i celkový počet zde doporučovaných vánočních hororů a to včetně letoška. Tato milá kolekce dosud čítá 96 titulů. Takže o zábavu na dlouhé zimní večery je myslím si bohatě postaráno.
