Autor: admin

Návrat do Silent Hill 3D [2012]

Vlastně super. Toto mě možná bavilo o kapku více než první Silent Hill. Určitě je až skoro nutná znalost původního dílu, jinak se v tom budete ztrácet. I když tady je to vysvětleno také dobře. Pravdou je, že úvod je trošku zdlouhavý a má spíše pomalejší rozjezd. Ale užil jsem si to, to tedy ano. Stále to je za mě jasný nadprůměr. V přechozím díle měl Sean Bean více prostoru, ale stejně jako v jedničce ani tady není jeho role nějak výrazná. I když své místo tam také má. Tady vlastně ještě více. Jediné, co mě trošku mrzí je, že příliš nebylo vysvětleno jak se přesně Sharon aka Heather dostala ze Silent Hillu (vůbec si to nepamatuji, možná mi to jenom nepatrně uniklo). Taktéž škoda, že nebylo přesně uvedeno po kolika letech se druhý díl odehrává od událostech z prvního filmudílu. Naštěstí mám už trošku nastudovanou celou historii původního Silent Hillu a tak dost věcí vím. Tady si myslím, že změna režiséra je dost znát. Celý příběh je vyprávěn poněkud odlišně. Opět tu je sice mnoho stejných monster, ale to k této sérii prostě patří. A vůbec mi nevadila absence Rose z prvního dílu. Sharon ji naprosto skvěle nahradila. Příběh celkově je dost zajímavě podaný. A opět se o samotném městečku Silent Hill dozvíme mnohem více. V kinech to bylo uvedeno jako 3D film a některé efekty o to možná až křečovitě usilovaly. Tady ani speciální brýle nepotřebuji. Děj dobře odsýpá. Vlastně celý scénář a dialogy byly dobře napsány. Už se nemůžu dočkat, až se někdy dokopu k tomu, abych si všechny originální hry zahrál. Otázka je – změní to pak nějak můj pohled na filmy? Osobně si to moc nemyslím. A jelikož zatím předlohu neznám, hodnotím to čistě jen jako film jako každý jiný. A z tohoto ohledu jsem byl dost spokojený. Asi bych to nezařadil k mému TOPu roku, ale určitě ho klidně můžu doporučit. Pokud vás totiž bavila jednička, řekl bych, že tento kousek si oblíbíte také. Jasně, některé dějové postupy a prostředky mohou být podobné tomu, co už bylo natočeno a předloženo. Ale stejně tomu dejte šanci. Už od prvního Silent Hillu jsem nemohl odtrhnout oči a stejný pocit jsem měl u tohoto pokračování. Rozhodně to nenudí. A nebudu se zlobit za každé další pokračování. Dokud neznám videoherní předlohu, nemůžu říct, jak moc to by mohla být jen ždímačka peněz. Ale obdobné horory jsou fajn. Baví mě to.

Silent Hill [2006]

Tohle se dá označit za velmi čistý horor bez nějakých subžánrů. Líbilo se mi to celkové zpracování. Na film jsem se podíval podruhé po dlouhých čtrnácti letech a to hlavně z toho důvodu, že se chystá třetí pokračování (které by na to sice vůbec nemělo navazovat, ale rozhodně originální snímek je lepší pro pochopení celého světa toho prokletého města). Již tehdy poprvé jsem horor hodnotil lehce nadprůměrně a to jsem nijak neměnil ani teď po těch letech. Jen je to ten typ snímku, u kterého je za mě lepší znát i originální videohru. Když vynechám ty velké odlišnosti filmu a hry, tak snímek i nezasvěcenému fanouškovi v rámci možností celý svět Silent Hillu osvětluje. Za mě osobně to ale místy přišlo zmatečné a přidávám se k asi většině diváků, pro které samotný závěr vyvolal spíše více otázek než odpovědí. Ano, líbilo se mi to tehdy a líbilo se mi to i teď po opětovném zhlédnutí, ale i tak mi ten děj přišel mnohdy zmatečný a moc jsem ho místy nechápal. Ono pak na konci se všechno postupně propojí a svým způsobem to i dává smysl, ale pro úplné pochopení jsem si musel na internetu najít podrobného vysvětlení celého filmu (těch online najdete mnoho). Náhle mi všechno bylo jasnější. Stále se jedná o nadprůměrný horor se skvělými monstry, kteří vlastně ani nejsou těmi hlavními, ale spíše doplňujícími postavami. Velmi se mi líbí celkový vizuál. Je to sice lehký nadprůměr, ale die-hard-fan ze mě nikdy nebude. Největší roli v celém filmu vlastně hraje náboženství (ač ta odvrácená – kultovní – strana). Ale konkrétně já osobně to považuji za zvrácené z jakékoliv strany.
Časem bych si určitě rád zahrál i videoherní předlohu. Možná bych si to pak i více oblíbil. Já vlastně upřímně nevím, co si úplně o tomto filmu myslet. Rozhodně to není špatné a je tam dobré obsazení. Jen dějově mi to přišlo prostě poněkud složitější. Nejoblíbenější postavou je určitě Pyramid Head a taktéž skupina sestřiček s trhavými pohyby. Když tak teď nad tím přemýšlím (a to i z ohlédnutím na fakt, že už vcelku dobře znám celý děj dost podrobně), tak asi další zhlédnutí se z mé strany už konat nebude.

28 let poté: Chrám z kostí [2026]

Páni! Takový otvírák roku 2026 jsem tedy nečekal. A k tomu má tento snímek další zářez – myslím si, že celkově to je teprve třetí, na kterém jsem byl v kině dvakrát (rekord zatím drží Joker z roku 2019, jenž jsem v kinosále zhlédl dokonce třikrát).
Bylo evidentní, že se prvních 28 let poté točilo současně s tímto pokračováním. Tady děj navazuje přímo tam, kde jednička končila. Klidně by to mohl být jeden dlouhý film, i když v případě sequelu se děj více soustředí na skvělého Ralpha Fiennese a pak „kultovní“ partičku kolem Jimmyho Crystala, kterého bravurně ztvárnil Jack O’Connell. Ten si tu roli vyloženě užíval. Vlastně se dá říct, že celá zombie nákaza se velmi upozadila stranou. Ale to mi ani nevadilo. Mně se líbí celý ten svět. Z úplně původních 28 dnů poté se stal kult v žánru. Vždycky jsem měl slabost pro zombie. Ale tady je fajn, že se to není jen o zuřícím viru, ale je to více zaměřeno na lidi samotné.
Určitě je pozitivní, že u série nadále zůstávají scénárista Alex Garland a Danny Boyle – byť on opět pouze v roli producenta. Osvěžující bylo, že se na režisérském křesle vystřídala talentovaná Nia DaCosta (která je taktéž podepsaná pod – z mého pohledu naprosto fenomenálním – novým zpracováním Candymana). Ano, bylo to trošku jiné, než kdyby to natáčel Boyle. Ale osobně mě toto pokračování bavilo mnohem více. Předchozích 28 let poté bylo dost nadprůměrné, ale tady to bylo ještě o kousek lepší a výše. Pokud bych musel říct aspoň jedno negativum, zpočátku mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na ty dvě střídající scény – první s Jimmyho partou a druhou s dr. Ianem Kelsonem a jeho Samsonem. Jimmy je vůdce jedné jako z mnoha nesmyslných násilných sekt. A scény s tím a jeho nohsledy bylo rozhodně akčnější než s doktorem. Už od počátku je jasné, že ve svého „boha“ vlastně ani sám nevěří, ale má obrovský vliv na své následovníky, kteří v něm skutečně vidí toho syna vyvoleného. Proto mě opravdu naprosto pobavila scéna, kdy mu Kelly aka Jimmy Ink říká, že Kotelníka skutečně viděla. Při tom (a posléze při prozkoumání chrámu z kostí dalekohledem) je krásně vidět, že si to své „náboženství“ pouze vymyslel. Jimmy Crystal je ten typ vůdce, co špinavou práci nechá dělat své následovníky.
Pokud bych měl film nějak rozdělit, druhá půlka je celkově přeci jenom trochu akčnější. Vše ale samozřejmě vyvrcholí setkáním Jimmyho sekty s Kelsonem. Vlastně se dá říct, že právě doktorova show s Kotelníkem byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl na film po dvou dnech jít znovu do kina (a do technicky lépe vybaveného sálu). Iron Maiden tam seděli naprosto perfektně.
Když jsem si teď četl různé komentáře a hodnocení jiných diváků, oni ten film celkově hodnotí spíše průměrně a dokonce i hůře. S tím já ale naprosto nesouhlasím a jen mi to utvrdilo v názoru, že podle hodnocení jiných nebudu předem hodnotit libovolný film. Tady jsem poměrně velmi brzy věděl, že se mi to bude naprosto líbit a budu z toho nadšený. O nejvyšším hodnocení nemohlo být pochyb. Nebyla tam jediná scéna, která by mi přišla hluchá a zbytečná.
Chrám z kostí je zcela fantastické pokračování, které budu mít ještě dlouho v hlavě. Úplný závěr taktéž potěšil, protože přeci jenom Cillian Murphy k této zombie série prostě patří. Jsem zvědavý, jak se celkový příběh bude ještě vyvíjet. Film se určitě vyplatí vidět v kině, ale myslím si, že si ho užijete i doma. S čistým svědomím ho můžu zcela určitě a naprosto doporučit.

Krokodýl 2 [2002]

Už první film z roku 2000 (ač v režii věhlasného Tobe Hoopera) byl čistý průměr. Takovéto filmy se opravdu nemůžou brát vůbec vážně. Jenže problém je, že se u toho ani vlastně neodreaguju. Jednoznačně můžu říct, že oba Krokodýlové jsou o stupínek lepší, než třeba všechny možné druhy „Sharknád„. Kdo má vlastně potřebu podobné věci vůbec točit?. A víc, kdo má nutkání a potřebu tyto snímky vyhledávat a sledovat? Není ale slušné soudit jiné. Každý ať si dělá a kouká, na co má chuť. Jenže já s tím mám celkem zásadní problém. Samotný scénář je opravdu velmi bídný a jakoby ochotnický. Jedněmi z prvních zástupců tohoto hororového žánru jsou bezesporu Spielbergovi Čelisti. Ty v době uvedení musely vyvolat velký poprask, protože do té doby nic takového prostě nebylo. Když jsem se na ně díval znovu po několika letech, stále to je lehký nadprůměr, ale z dnešního pohledu působí animatronický žralok minimálně úsměvně. To ovšem nic nemění na skvělém scénáři a celkovém příběhu. Je ale trochu smutné, že po téměř třiceti letech vznikne snímek, který co se efektů týče za zmíněnými Čelistmi dost zaostává (tady to skoro zní, že naopak příběh je výborný, což absolutně nikdo nemůže myslet vážně a není to pravda). Nejsem velkým fanouškem podobných céčkových blafů. Vím, že je to primárně určené k pobavení a odreagování. Jenže to u mě opravdu vůbec neplatí a je mi vlastně líto všech dobrovolně zúčastněných herců, kteří do podobného projektu šli. Jasně, chápu, že všechny tyto filmy jsou opravdu velmi nízkorozpočtové a tvůrci si nemůžou dovolit kdovíjaké speciální efekty. I když jsem zmínil, že žralok z Čelistí dnes už může pro někoho působit až směšně, je třeba si uvědomit, že v době vzniku se ještě dělalo dost praktických efektů a v tomto případě trikaři odvedli vynikající práci. Jenomže když v moderní době vznikne film, kde je loutka jasně vidět, není to pro tvůrce dobrou vizitkou. Pro mě to jsou opravdu jen paskvily, na které, když narazím, je to čistě jen z důvodu, že čas od času má pro každého z nás vesmír připravené překvapení, které nám prostě přihodí do cesty. Pokud se v tomto případě budu držet čistě konceptu příběhu (pominu-li především nelogické chování postav), je to ještě ucházející. A jen z toho důvodu to sice bylo dost podprůměrné, ale samotného dna to ještě nedosáhlo. Toto je vlastně jen velmi, ale opravdu velmi volné pokračování původního, o dva roky staršího Krokodýla. Už ten nebyl rozhodně žádná sláva, ale tento trošku novější jde s kvalitou o další velký kus níže.
Je mi jasné, že tvůrci si budou za filmem stát. A u mnohých fanoušků bude bezesporu patřit mezi kultovní horory. Takovéto filmy rozhodně dobrovolně nevyhledávám. Vždy se tam snažím najít aspoň špetku něčeho pozitivního, ale velmi často bojuji sám se sebou, abych snímek vůbec dokončil. Je to prostě hororová kategorie sama o sobě a mě tedy vůbec neoslovuje.

Sám v temnotě [1982]

Slasher k hororovému žánru patří již mnoho desetiletí. Já ho vnímám úplně v pohodě. Někdy sice může dojít k velmi obdobnému napodobování. Přeci jenom přijít s něčím opravdu originálním není jen tak. V tomto konkrétním případě se jedná o hezký průměr (ale lepší). Běžně v tomto žánru je jen jeden vrah. Tady jich byli rovnou čtyři. A ještě k tomu poněkud mentálně vyšinutí. Úvodní útěk díky výpadku elektrického proudu patří skoro k tomu nejlepšímu z celého filmu. Velmi se mi líbila role Donalda Pleasence, který mimojiné zazářil jako Dr. Loomis v Halloweenu. Vlastně to celkově ani špatné nebylo. Díky utečencům z psychiatrické léčebny to dostalo pěkný náboj. A režisér Jack Sholder nás pěkně drží v napětí. Oproti již zmíněného Halloweenu tady v tomto případě je stáří filmu poměrně znát. A za mě můžu říct, že jedno zhlédnutí je tak akorát. Nebudete křičet strachy, ale i tak si myslím, že se nudit vyloženě nebudete. Je tam mnoho různých postav, kterým můžete fandit. Možná lehce zamrzí trošku předvídatelný konec. Je to ale jeden z těch filmů, který neurazí ale vlastně zároveň ani nijak extra nenadchne. V žánru slasher jsem viděl už i lepší kousky (obecně Noční můra v Elm Street či třeba vybrané části Pátku třináctého). Tady jsou sice občas hezké zvraty, ale ve skutečnosti se nic moc nového nepřidává. Trochu mi už dochází slova. Potěšil celkem rychlý úvod. A samozřejmě nejzásadnější je druhá půlka, kdy se doktorova rodina brání před agresory.
Zajímalo by mě, zda se tvůrci herní série Alone in the Dark inspirovali právě tímto filme. Hry neznám, ale osobně si myslím, že ne. Celý snímek jsem zařadil k filmům, které jsem viděl, na konci řekl OK a uložil ho do šuplíku, ze kterého už nebudu vytahovat. Fakt nemám potřebu toto dílo vidět znovu. Opravdu to není špatné, ale to mé rozhodnutí o průměru nezmění. Vlastně se dá říct, že slasher obecně není ani nejvíce ani ani naopak nejméně mým oblíbeným hororovým žánrem. Drží se prostě čistě ve středu.

Godzilla -1.0 [2023]

Co si jako první představíte, když se řekne Japonsko? Určitě sushi, různé čaje, vysoká životní úroveň, manga, anime, nejlidnatější město na světě (Tokio), všeobecný pořádek a preciznost. Co se týká filmů, má Japonsko také něco originálního. Už od třicátých let minulého století se začaly objevovat snímky, kde ústřední roli hrály tzv. kaiju. Zjednoduše se dá říct, že se jedná o monstra gigantických rozměrů a síly. Nejznámějšími zástupci jsou především King King, Gamera či právě Godzilla. Je jich samozřejmě ještě mnohem více a dohromady takovýchto specifických filmů opravdu vzniklo už velmi mnoho. Musím se přiznat, že japonskou filmografii (či asijskou obecně) vlastně vůbec nevyhledávám. Ale občas jsem nějaký film odtamtud viděl.
Jako Godzilly samotné jsem viděl pouze dvě – tuto a velmi průměrně hodnocenou americkou verzi od Rolanda Emmericha z roku 1998. Ale ta pravá japonská byla o dost lepší. Není to můj oblíbený žánr a tak to nedostalo hodnocení nejvyšší. Líbilo se mi celkové zapojení armádního pilota a že se to neodehrávalo v současnosti. Kaiju mají tu zvláštnost, že klasické (byť i nějak vylepšené) zbraně na ně takřka nemají žádný vliv a akorát to v těch gigamonstrech vyvolává větší a větší agresi. V tomto případě se mi moc líbila postupná regenerace. Tím se stala prakticky nezničitelnou. Ale to by nebyla Godzilla, aby nebyla nakonec nějakým způsobem poražena. I když tady to dávalo smysl. Postupným útokem totiž nebude mít dost času, aby si všechny rány a šrámy obnovila.
Film jsem si pustil již s určitou představou. Asi nikdy nebudu fanouškem takovýchto podobných snímků, ale jednou za čas to není úplně k zahození. Jasně, celé to je přehnané, ale to právě filmy s kaiju dělá takové jedinečné. Z mé strany to tady skončilo s lehkým nadprůměrem. Ještě před zhlédnutím jsem si říkal, co může Godzilla ještě přinést nového v dnešní době. Ale zase upřímně budu radši sledovat ji, než různá Sharkanada a podobné céčkové kýče.
Určitě takováto gigantická monstra k Japonsku patří. A určitě to má mnoho fanoušků a obdivovatelů. Kaiju filmy rozhodně vyhledávat nebudu, ale když už mi nějaký ten snímek přijde do cesty, určitě ho zkouknu. Byť ne cíleně.

Tumbbad [2018]

Úplně úžasné a fantastické! Dokonalá premiéra. A to v tom smyslu, že nikdy předtím jsem žádný čistě indický horor neviděl (nebo jakýkoliv jiný žánr). S Indií mám poněkud problém s mnohonásobně převyšující populací, než kolik je ta země schopna zvládnout, přehršle odpadků a skládek a a všude naprostá špína. Lidi tam jsou úplní chudáci.
Marně se pokouším vzpomenout, kde přesně jsem k snímku Tumbadd přišel. Pravděpodobně jsem to u někoho zahlédl v nějakým seznamu doporučených hororů. Jelikož obecně s filmografií z této země nemám žádné zkušenosti, absolutně jsem nevěděl, co mám vůbec čekat. Podvědomě jsem tomu ale moc šancí nedával. Jenomže to, co v téměř bezmála dvouhodinové podívané následovalo, bylo opravdu velké překvapení. Ale velmi příjemné. Spíš jako horor se to dá vnímat v podstatě jako čistou pohádku. Je tam dobro, je tam zlo (především chamtivost) a také na konci dostaneme krásné ponaučení. Velmi se mi líbily proložené indické písně, které se tam prostě hodily (a tím jen utvrdily pohádkovější ražení). Pochopitelně to není pro malé děti. Super je, že celou dobu film krásně odsýpá. Bylo fajn seznámit se s takovým totálně odlišným prostředím a zvyky z pro mě dost exotické země. Jsem si takřka jistý, že takovýto příběh je velmi starý a vychází z místního folklóru. Samotný děj je vlastně jednoduchý a v několika málo vět snadno převyprávětelný. Pohádka je to také v tom, že hlavním cílem je poučit a občas nutnost bojovat se svými démony a porazit zlo. Prozřít. Koho by zajímal význam názvu filmu, nemusí za tím hledat nějakou záludnost. Je to prostě jméno vesnice, kde se příběh odehrává (mimochodem ta vesnice skutečně existuje).
Rád si rozšiřuji své filmové obzory. Je vidět i v takovýchto pro mě dost extrémních zemí se najdou úžasní filmový tvůrci. Příběh je samozřejmě scénáristicky upravený, ale určitě je nějakým způsobem spojený s místním vyprávěním. Já tady opravdu musím pět jenom chválu. Nebýt toho nějakého výše zmíněného seznamu, nikdy v životě bych na tento horor nepřišel. A ti démoni zvláště na konci tam byly úplně super. Celkově mě to velmi bavilo. Užíval jsem si každý moment. Zaslouženě a snadno si to ode mě odneslo hodnocení zcela nejvyšší. O tom jsem byl mimochodem přesvědčený ještě dávno před koncem samotného filmu. Mám teď skoro chuť prohledat a najít další z indických hororů. Tady to bylo skvostně povedená podívaná.

H.P. Lovecraft’s Witch House [2021]

Upřímně – nevím o čem to bylo. Ale problém je, že ani ne proto, že toto zamyšlení píšu prakticky přesně po roce po zhlédnutí. Na tom by nic nezměnilo, ani kdybych to psal ještě tentýž den. Miluji horor nade vše, ale musím se přiznat, že s tvorbou H. P. Lovecrafta nejsem vůbec obeznámen a nic jsem od něho nečetl. Co jsem se dozvěděl, v tomto případě se jedná o jednu z jeho povídek zasazenou do současnosti. Jenomže celé je to žalostné. Ubohý scénář, nekvalitní herecké výkony, laciné triky. Ano, některé amatérské filmy se povedou. A pochopitelně ne každý si zpočátku může dovolit milionové budgety. Jenže problém je, když to vypadá opravdu až moc amatérsky. Dá se říct, že od absolutního odpadu to zachránila pouze herečka v hlavní roli Portia Chellelynn (vlastním jménem Michelle Morris), která je dost sympatická. Pro asi větší atraktivitu filmu byl do děje zakomponován lesbický prvek. Celý snímek se snaží tvářit, že spolu s hlavní hrdinkou se unášíme na jakési psychedelické vlně.
Už dlouho jsem neviděl tak špatný film, který mě navíc vůbec dějově nebavil. V tuto chvíli mi už doslova dochází slova a nevím co víc mám k tomuto zamyšlení ještě napsat. Tentokrát to bude velmi krátké. Problém je, že po pár hodinách od zhlédnutí se mi snímek úplně vypařil z hlavy. I u těch horších snímků je semtam nějaká scéna, která mi nějak alespoň trochu uvízne v paměti. V tomto konkrétním případě se mi nevybaví ale vůbec nic. Na druhou stranu si říkám, že kdyby se točily pouze nadprůměrné filmy, byla by to dost nuda. Musí to být právě proloženo i takovými „skvosty“, ovšem za mě zbytečnými. Ale jak se říká – každé zboží má svého kupce. A tak jsem přesvědčený, že někdo jiný může tento horůrek adorovat a vychvalovat do nebe.

Nosferatu [2024]

Musím tomu dát ještě jednu šanci. Protože dle mého je kolem toho jen velký hype. Ano, filmařsky to je skvělá práce – celková výprava, dobové kostýmy a kamera. A pochopitelně k nepoznání nalíčený můj oblíbený Bill Skarsgård. To vše je perfektní. Trošku „problémový“ je pro mě režisér a scénárista Robert Eggers. Problémový v tom smyslu, že dohromady jsem od něj viděl pouze tři filmy (včetně tohoto) a hodnocení je velmi kolísavé. Zatímco jeho režijní debut Čarodějnice (mj. první větší role mé milované Anye Taylor-Joy) byl hezký nadprůměr, jeho druhý film Maják byl z mého pohledu až příliš „artový“ a tudíž to skončilo velkým podprůměrem. No a Nosferatu je film z mého pohledu jen průměrný. Ale je to lepší průměr, tj. 3+.
Trošku mám problém s tím, že snímek v podstatě nepřináší nic nového. Přeci jenom adaptací Dráculy jsme viděli již mnoho. Toto je navíc remake úžasného němého filmu Upír Nosferatu z roku 1922 (ten si taktéž musím znovu připomenout, ale vím, že jsem jím byl poprvé naprosto fascinovaný a uchvácen).
Eggersův Nosferatu sází především na zvučná jména. A nebýt závěrečných titulků, tak bych skutečně netušil, kdo se skrývá pod maskou rumunského hraběte. Líbil se mi taktéž Willem Dafoe, který zde vlastně ztvárňuje Van Helsinga. Docela dost prostoru dostala Lily-Rose Depp, kterou jsem ve filmu viděl vůbec poprvé. Určitě nás jako Čechy potěší, že dost scén se natáčelo u nás a i ve štábu bylo mnoho našich lidí. Pokud by měl být tento film oceněn Oscarem, rozhodně by si to zasloužila výprava (která je naprosto skvělá) spolu s povedenými kostýmy. Moc se mi líbil samotný hrad „Dráculy“.
Tentokrát mi ona má pověstná síla kina moc nepomohla. Rozhodně se nejedná o špatný film – je vlastně hodně dobrý. Jenomže já musím vždy film hodnotit jako celek a tady mě trošku mrzelo, že to není originální dílo. Jako, tedy svým způsobem je. A jelikož minimálně 95% současných diváků nikdy původní němý německý snímek nevidělo (nebál bych se ještě nějaké to procento přidat), je to fajn. Je to vlastně dělané pro nové diváky, kteří by si to třeba vlastně ani s Dráculou vůbec nespojili.
Takovéto „omlazování“ dnes již kultovních hororů určitě má co do sebe (viz třeba Leigh Whannellův Neviditelný a Vlčí muž). Chce prostě zaujmout mladší publikum a to se těmto snímkům bezesporu daří. Sice se mi moc nestává, abych po opětovném zhlédnutí nějaké filmu měnil (nějak výrazně) celkové hodnocení. Z poslední doby dám ale šanci minimálně dvěma snímkům – tomuto a také vysoce hodnoceným Hříšníkům.
Osobně nejsem příliš velkým příznivcem remaků. Ale čas od času se povede něco dobrého. Při druhém zhlédnutí se úplně oprostím od originálu z dvacátých let minulého století. A Nosferatu budu vnímat jako úplně samostatný film. Už teď mám takový menší pocit, že bych hodnocení přeci jen mohl o trochu zvednout. Ale nechci předbíhat.

MOJE TOP 2025

TOP10.: DLOUHÝ POCHOD (The Long Walk)

Každá nová Kingovka potěší. Tento rok jich bylo celkem hodně. Ale když nepočítám seriál IT: Welcome to Derry, jediným mnou viděným filmovým zástupcem je právě tento román, který ale Pan spisovatel vydal ještě pod pseudonymem Richard Bachman. Jsem velkým fanouškem této knihy, určitě tak dvakrát třikrát jsem ji četl. Po letech odkladů jsem rád, že došlo k filmové verzi. Sám jsem byl zvědavý, jak se s touto dle mého náročně realizovatelnou adaptací tvůrci poperou. Ač se měnily některé detaily z knihy, celkově to bylo velmi dobré.

TOP9.: RITUÁL (The Ritual)

Pro mě v netypické roli se úžasně předvedl již stárnoucí Al Pacino. Exorcismus vždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější hororové žánry. Občas je problém vymyslet něco originálního. Zvláště když bezpochyby každého tvůrce nějakým způsobem ovlivnil klasický The Exorcist z roku 1973. Takové snímky ale můžu sledovat stále.

TOP8.: VLČÍ MUŽ (Wolf Man)

Leigh Whannell se v hororu již vyzná. A rozhodl se vytvořit novou sérií klasických filmů od Universal Pictures. Už jeho první Neviditelný nasadil vysokou laťku, i když ho Wolf Man ještě o stupínek přeskočil. Musíte to brát, že je to prostě jiná adaptace již dříve natočeného. Jen celé to je dáno do moderního hávu. Je to více dělanou pro současné hororové publikum. Celkově mě prostě převládla spokojenost.

TOP7.: CIZINCI: KAPITOLA 2 (The Strangers: Chapter 2)

Původní dvoudílná série mě celkově nijak moc nenadchla. Zato toto nové zpracování je minimálně o level výše. Chválím, že stále zůstává stejný tvůrčí tým. Určitě to není subžánr, který bych nějak zvlášť vyhledával, ale toto je právě taková ta světlá výjimka. Už se nemůžu dočkat třetího dílu.

TOP6.: EXIT 8 (8-ban deguči)

Velmi zajímavé zpracování videohry, kterou jsem si jako celovečerák opravdu nemohl představit. Ale takovou bombu jsem nečekal. Pro někoho to neustálé opakování může být nudné. A nějakých čistě hororových prvků se dočkáme až později. Za mě se na to ale vyplatí počkat.

TOP5.: UNTIL DAWN

Jsem rád, že některé názvy se nepřekládají. Tady si to moc neumím představit. Originální hru jsem dosud nehrál, ale mám ji již dávno nainstalovanou. Možná to bylo lepší, protože prý s hrou samotnou to nemá moc společného. Já tedy hodnotím celkový film jako každý jiný a z tohoto pohledu nemůžu dát jiné než nejvyšší hodnocení.

TOP4.: VRAŤ MI JI (Bring Her Back)

Jedno z úplně největších překvapení tohoto roku. Na bratry Philippou si prosím dejme velký pozor. Vypadá to na rostoucí hororové prince. Oba dva jejich dosavadní snímky byly dost originální a nadprůměrné. Co k tomu dodat víc?

TOP3.: FRANKENSTEIN

K tomuto jsem doslova přišel jako slepý k houslím. Zaznamenal jsem to nějak během roku, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Je moc fajn a super, že jsem se k tomu ještě letos dostal. Trošku mi to pomíchalo toto TOPové pořadí, protože jinak by na třetím místě bylo zasloužené Bring Her Back. Guillermo del Toro je prostě zárukou kvalitní podívané.

TOP2.: HODINA ZMIZENÍ (Weapons)

Toto je ovšem největší překvapení za rok 2025. A musím podotknout, že velmi dlouho to bylo na absolutním TOPu v tomto mém seznamu. Tady by mělo být tabu, cokoliv o snímku předem prozrazovat někomu nezasvěcenému. Ani já víc nenapíšu. Vynikající.

TOP1.: ČERNÝ TELEFON 2 (Black Phone 2)

Letošní seznam TOP hororů mi dal opravdu zabrat. Na prvním místě původně mělo být Weapons. A vlastně veškerá místa 1-4 osobně považuji za první místo. Tady je důkaz, že i sequely dovedou velmi překvapit. Trochu mi tady opět pomohla ta ona síla kina. Musel jsem ale vybrat nějaký absolutní TOP a vyšel mi tento. Celkově tento rok hodnotím velmi dobře a určitě to je v pořadí vůbec ten nejtěsnější.

Další filmy, co stojí za zmínku, ale těsně se nevešly (hodnocení 4/5)

Hříšníci
Opice
28 let poté
M3GAN 2.0
V zajetí démonů 4: Poslední rituály
Tichá noc, krvavá noc