Rubrika: Zamyšlení

Megahroznýš [2021]

Některé horory jsou unikátní a originální a nedají se lehce zaškatulkovat. Pak jsou tu takové ty „běžné“, které pracují s již osvědčenými žánry a největší vliv na úspěch příp. neúspěch má především scénář a samozřejmě režisér. Hodnocení takovýchto snímků se pochopitelně liší divák od diváka. Ale rozhodně není pravidlem, že by každý druhý film musel nutně skončil podprůměrem. Záleží na každém, jak mu to sedne. Jenomže pak dle mého existuje ještě třetí rozdělení hororů. Jsou to takové, které už z principu míří na béčkovou, příp. dokonce céčkovou kategorii. Pro zachování duševního zdraví by je člověk neměl brát vůbec vážně – cílem by mělo být jen se pobavit a zapomenout na všední starosti. Proč se ale takové filmy v hodnocení prakticky vždy pohybují v černých číslech? Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny, určitě to své fanoušky má (ostatně také mně se občas stalo, že obecně velmi špatně hodnocený snímek se mi osobně naopak líbil). U filmů (stejně jako v hudbě) jsou žánry, které se mi prostě nelíbí a tak je cíleně nevyhledávám. S mou největší vášní je ale trošku „problém“, že v rámci mého vybraného celoživotního hororového vzdělávání se snažím vidět každý snímek, na který byť jen i nějakou naprostou náhodou narazím. Nastavil jsem si takové pravidlo, že když už se začnu na nějaký film dívat, tak ho i třeba přes jeho stále hlouběji klesající kvalitu prostě zhlédnu celý. Ale někdy se pak na konci chytám za hlavu, jak někoho takový nápad na zfilmování mohl vůbec napadnout. Jenže teď nemám na mysli pouze scénář, ale celkové vizuální zpracování. Pochopitelně chápu, že mnoho začínajících režisérů si nemůže dovolit rozpočet v řádu desítek milionů dolarů, jako mají velká studia. Jsou nuceni použít úplně ty nejlacinější efekty a naprosto neznámé herce. S tím osobně nemám problém, protože je i mnoho větších filmů, kde je pro mě obsazení zcela neznámé. Problém občas mám, když si představím ty chudáky herce, kteří do těchto céčkových filmů jdou hrát. Abych nikomu nekřivdil, někoho takové role třeba můžou opravdu bavit. A jako začínající herec budete rád za každé obsazení. Takovéto snímky určitě své diváky a fanoušky mají, ale pro jiné to jejich sledování může být vyloženě utrpení. Nejhorší je, když hororoví tvůrci své dílo (či možná lépe řečeno „své dítě“) berou smrtelně vážně. Ačkoli ve skutečnosti to celé vypadá jako komedie, příp. parodie na celý hororový žánr.
Samostatným subžánrem takovýchto céčkových filmů jsou tzv. animal horory. Zjednodušeně by se to dalo představit jako snímky, kde úhlavní roli mají různě zmutovaná zvířata. Jedním z nejznámějších zástupců je série Sharknado. A specialistou na takovéto braky je studio The Asylum. Základním pojítkem všech těchto filmů je nelogický scénář a chování postav, ale hlavně efekty, které jsou (nejspíš záměrně) opravdu špatné a do očí bijící – slušně řečeno. Zdá se, jako by je tvořil někdo, kdo daný grafický program otevřel poprvé v životě a proto vše přidané působí velmi uměle a nehezky. Jasně, chápu, že i za těmito CGI je určitá práce. Ale oko diváka tím trpí (pokud ještě přistoupí na akceptování děje samotného, což je otázka druhá). Ale jak říkám – všechny tyto typy hororů své diváky dozajista mají a já jim to přeju.

Megahroznýš je typickým zástupcem céčkové kategorie. Už podle názvu jsem věděl, do čeho asi jdu. Já se tentokrát ale schválně zkusil zaměřit více na samotný děj. Jenže i tak to byla hrůza. V hodnocení to nakonec úplnou katastrofou neskončilo, protože se tam našlo malinko i světlejších míst ve scénáři. Ale moc jich nebylo. A jakmile se na scéně objevil titulní megahroznýš, bylo hotovo. Fakt mi přišlo, jako by to monstrum někdo vystřihl a pak do filmu jednoduše přilepil. Vůbec to nepůsobilo přirozeně. A celé to tak nějak nedrželo pohromadě.

Tušil jsem, že kdybych psal zamyšlení čistě a pouze o tomto konkrétním snímku, bylo by to opravdu velmi krátké (viz předchozí odstavec). Animal horory opravdu nejsou pro každého. Musíte na to také být naladěni. Já jsem se opravdu tady snažil najít něco pozitivnějšího, ale bohužel se mi to moc nedařilo. Ale jestli se to tak dá říct, tak mi tento zástupce animal hororů přišel o trošičku lepší (ale stále těžký podprůměr). Špatné efekty jsou jedna věc, ale opravdu horší je, když má děj spoustu logických děr.
Takže ve zkratce – animal horory rozhodně nebudou patřit mezi mé oblíbené. Ale zase zároveň i takovéto snímky do velkého hororového světa patří. Určitě budou tací, kteří je budou brát zcela vážně jako jakýkoliv jiný subžánr. Tady opravdu nemůžu a nebudu nikoho soudit. Každý má prostě svůj vkus. Pro mě to ale není. A jestli to má člověk brát jako horrorcom (mého opravdu nejméně oblíbeného druhu hororu – já vím, už je to ohraná písnička), tak o to víc s tímto u mě rozhodně nepochodí.

Hokum [2026]

Za poslední léta rozhodně a jednoznačně tento rok 2026 vede v těch nejkvalitnějších hororech. A ano, i dost originálních. Tento nový z Irska se bez problémů bude muset nějak vmačkat do tlačenice mých TOP. Režiséra Damiana McCarthyho jsem poprvé poznal dva roky zpátky u Oddity – a to mě tehdy hodně zklamalo a celé mi to přišlo zdlouhavé a nudné. Pak najednou přijde Hokum a vše je diametrálně odlišné. Poměrně zajímavý je i vlastní název. Čeští distributoři většinou přijdou s něčím „originálním“. Ale tady to prostě radši vůbec nepřekládali. Měl jsem za to, že se bude jednat o nějaké zaklínadlo, místo, město či nějakou z postav. Protože napoprvé mi slovník vlastně nepomohl. Ona to je totiž jakoby složenina ze dvou slov a vlastně to znamená nesmysl (doslova). Řekl jsem si „Aha.“ a snažil si to nějak odvodit z celkového příběhu.
Hlavní postavou je spisovatel v hotelu, který je tak trošku prokletý (myšleno jako hotel, ne spisovatel, ale ne tak jako v Osvícení) – respektive jedna jeho místnost, kde prý sídlí čarodějnice. A když hlavnímu hrdinovi barmanka ukáže knihu irského folklóru, on se jen usměje, protože těm věcem nevěří a že je to prostě jen nesmysl. Schválně jsem dával pozor, ale samotné slovo „hokum“ v celém filmu vůbec nezaznělo. Rozhodně to už ale jen kvůli názvu zaujme.
Ale pozor. Dlouho mě žádný horor tak emočně nezasáhl – co se příběhu a i samotného filmařského zpracování týče. Mimochodem, hned v úvodu snímku jsem si myslel, že jsem prostě omylem vešel do jiného kinosálu. Takový otvírák v hororu není obvyklý. Ale možná paradoxně mě to hned ještě více zpočátku chytlo. Pokud bych musel aspoň jednu věc filmu vytknout, tak asi jen, že již zmíněná čarodějnice měla dost malý prosto. Ale o ní to tedy hlavně nebylo. Adam Scott velmi arogantního spisovatele hraje opravdu skvěle. Podobně jako Scullyová je to skeptik, který ale poté začne věřit.
Irsko si opravdu musím přidat na svůj bucket list. Ty lokace, kde se to natáčelo, jsou opravdu nádherné. Další TOP 2026 je jasný. Příběh je skvěle napsaný, herci své role hrají přesvědčivě. Úmyslně jsem se předem celou dobu vyhýbal jakýmkoliv ukázkám či komentářům. A ono to tak i mnohdy může fungovat. Respektive v takovém případě může snímek pouze překvapit (jestli dobrým či špatným směrem je už věc jiná). A konkrétně u tohoto hororu důrazně doporučuji podívat se na to bez žádných informací předem. Jsou tam zajímavé zvraty a minimálně jedna lekačka byla pro mě dost nepříjemná. Prostě celkově další paráda!

Kruh 2 [2005]

Jestliže jsem v předešlém zamyšlením adoroval a vychvaloval první Kruh, jeho o tři roky pozdější pokračování je těžký podprůměr. V tvůrčím týmu byl opět jako v předešlém díle scénáristou Ehren Kruger. Ale druhý film mi prostě přišel udělaný na sílu a jen kvůli dobrým ziskům jedničky. K hereckému obsazení přibyl Simon Baker, i když příliš výraznou roli tedy neměl. Jaké scény mi nějakým způsobem zůstaly v hlavě? Asi jen dvě – jeleni na silnici a pak přetékající vana. Jinak za mě nic dalšího zapamatovatelného. Ano, dozvídáme se trochu víc o Samaře. Jednička byla plná napětí od začátku do konce, ale tedy v pokračování opravdu nic výrazného není. Pokračování navíc v kinech vydělalo podstatně méně, než původní snímek z roku 2002. Do režisérského křesla usedl Hideo Nakata, tedy režisér původních dvou japonských verzí. V něm bych vlastně ani chybu neviděl, spíše v tom slabém scénáři, který je takový nemastný neslaný. Každopádně ten pomyslný wow efekt z prvního snímku je prostě pryč. Zatímco v jedničce jsem si vytvořil nějaký ten vztah k Rachel, ve dvojce mi byla víceméně lhostejná.
Ačkoli to za mě zní jako totální katastrofa a odpad, není to úplně nejhorší. Jen to prostě ani toho pomyslného průměru to zkrátka nemělo šanci dosáhnout. Sám o sobě by film už vůbec neobstál, protože alespoň minimální znalost originálu je potřeba. Jinak se v tom člověk může ztrácet. Někdy před rokem jsem si znovu pouštěl oba filmy hned za sebou. Jednička je stále perfektní, zatímco dvojka se ji jen snaží kopírovat a vykrádat. To rozhodně nebyl krok správným směrem. Naomi Watts stále zůstává krásná a sympatická, ale na tom se film zkrátka utáhnout nedá. Za mě prostě dost zbytečné pokračování. Jasně, že to své fanoušky má (nedivil bych se ani tomu, kdyby to někdo vychvaloval i lépe, než originál). Každý má právo na svůj vlastní názor. Já ale opravdu už nemám žádnou potřebu zhlédnout to znovu. Vůbec nic by se totiž nezměnilo.
Abych toto zamyšlení zakončil aspoň trochu pozitivně – make up a maska samotné Samary je povedená.

Kruh [2002]

Dle hodnocení na ČSFD.cz jsem tento horor viděl poprvé před 14 lety. A když si teď na něj vzpomenu, určitě je to stále dobrý horor, který bych z celého srdce doporučil jako první film tomu, kdo s hororovým žánrem třeba teprve začíná. Neznám knihu a neznám ani originální snímek (obecně japonskou kinematografii vůbec nevyhledávám). Tady bych asi udělal výjimku a časem se na něj podíval a přečetl i předlohu. Protože vím, že novější (především americké) remaky přeci jen jsou trošku „uhlazenější“ než původní ze Země vycházejícího slunce.
Americký Kruh má vše, co by každý správný horor měl mít – napětí, skvělý příběh, nepříjemně mrazivá atmosféra, dobré herecké výkony (a obsazení), výborná kamera i hudba. Pár dobrých lekaček tam také je (tu úvodní ve skříni jsem si v hlavě přehrával dalších několik dní po zhlédnutí). A míval jsem také nepříjemný pocit s koněm na trajektu. Pochopitelně nejfantastičtější je samotný obsah prokleté kazety. Je stejně neskutečné, jaké divné výjevy tam tvůrci zakomponovali. O to víc mě tedy láká podívat se na původní snímek, v čem konkrétně se to bude v tomto ohledu lišit.
O mém nejvyšším hodnocení nemohlo být pochyb. Dokonce i několikáté opětovné zhlédnutí nic z kvality nesnižuje. A hlavně také vůbec nestárne. Myslím si, že je to jedna z opravdu povedených amerických předělávek. Čtyřiadvacet let starý horor a stejně vyvolává nepříjemně mrazivé pocity. Já se na Kruh jednou za čas kouknu prostě z nostalgie. A určitě z toho mám stále stejně dobrý pocit, jako když jsem to viděl poprvé. Režisér Gore Verbinski (který se mimo jiné hned poté více proslavil původní trilogií Pirátů z Karibiku) odvedl opravdu dobrou práci. Ten celkový vibe z filmu je opravdu skvělý.
The Ring bych určitě nechal zapsat do knihy základních hororů, které by prostě měl vidět každý. Napětí je postupně budováno hned od začátku a hlavně mě hodně bavil samostatný příběh. Po úplně prvním zhlédnutí to byl jeden z hororů, co ve mě dokázal vyvolat opravdu nepříjemné pocity, které ještě nějaký čas setrvávaly. Stejně vždycky mě nejvíc dostává scéna, kdy Rachel vzbudí charakteristický zvuk z nahrávky, rychle běží do pokoje, aby následně viděla svého syna Aidana, jak si pouští kazetu. Myslím, že jsem nikdy nepochopil, proč vlastně Aidan svou matku vždy oslovuje jako Rachel. Ale vím, že jejich vztah byl prostě komplikovaný. Rachel a Noah, otec Aidana, žili odděleně. Možná i to způsobilo, že se jejich syn po celý film chová divně a vidí prostě víc, než jeho matka.
Ano, film vám vyvolá otázky, na které ale nedá jednoznačné odpovědi. Některé jsou zodpovězeny v o dost horším pokračování, ale zbytek musíte interpretovat podle sebe. Nic z toho ovšem nemění na tom, že tento „původní“ americký Kruh je celkově velmi povedený a jeho zpracování se všemi filmovými aspekty je na špičkové úrovni.

Všechno nejhorší 2 [2019]

První Happy Death Day z roku 2017 byla skvělá popcornovka a horrorcom (opět jedna ze světlých výjimek, která mi v tomto žánru nevadila). Navíc časové smyčky jsou vždycky moc fajn (jako první mi vždy na mysl přijde úžasné Na hraně zítřka s Tomem Cruisem).
Pokračování vzniklo jen dva roky poté. Princip sice víceméně zůstává stejný, ale i tak to baví. I když o kapku méně než v jedničce. Tady je víc vysvětleno, jak celá ta časová smyčka může fungovat. Takže do celkového vymezení žánrů se rovněž musí přidat sci-fi, jehož obecně nejsem žádným fanouškem, ba spíše přesně naopak. Ale jinak vysvětlení mi přišlo dost dobré. Kdo by čekal nějaký výraznější posun či změnu oproti jedničce, asi bude zklamán. Už v originále jsem byl fascinován maskou dítěte, za kterou se skrýval vrah. Ostatně mi přišla mnohem děsivější, než třeba v Halloweenu (promiň Michaele Myersi). Opět je třeba mít na paměti, že se film vůbec nemůže brát vážně. Je to jen taková jednoduchá oddechovka. A ač se dost podobností s originálem prostě nezapře, já jsem byl s výsledkem spokojený. Celou dobu snímek hezky utíká. A i zde dojde na překvapení, kdože se skrývá za maskou mimina. Vím, že jsem někde kdysi četl náznaky, že by se mohl připravovat další film. To je dle mého už zbytečné, i když bych se na něj už jen ze zvědavosti také určitě podíval. Jen bych se prostě s neustálým opakování bál, že by se snímek jako takový dovedl zacyklit a opravdu by už nepřinesl nic nového. Dvojka s celým tím vysvětlení ohledně smyčky prostě působí dobře, ale myslím si, že je to spíše na jedno zhlédnutí. To pak působí velmi dobře. Ale určitě je potřeba také mít i jen takové jednohubky na odlehčení. Mimochodem ústřední Jessica Rothe jako Tree je opravdu stále moc sympatická a hot.

Twin Peaks: Ohni se mnou pojď [1992]

David Lynch je fenomén a kapitola sama o sobě. Je velmi obtížné sledovat a hlavně pochopit jeho filmy – a to opravdu můžete od něj zvolit jakýkoliv. Občas to jsou jen náznaky a divák si to musí vyložit po svém. A hlavně v každém druhém snímku je nějaký odkaz na další Lynchovu tvorbu. Bezesporu jedním z nejznámějších děl je seriálový opus Twin Peaks, který v devadesátých letech spoluvytvořil se scénáristou Markem Frostem. Velmi dlouho jsem tomuto seriálu odolával a třeba poprvé jsem ho viděl tak tři, čtyři roky zpátky. Zatímco první série si celou dobu drží tu správnou mysteriózní a překvapivou notu, ta druhá v sobě míchá už víc žánrů, především tedy komedii. Přesto jsou obě dvě série naprostý fenomén. Já osobně na přední místo stavím třetí The Return, což je obecně pro mě vůbec nejoblíbenější. Je neuvěřitelné, jak i po 25 letech Lynch s Frostem dokázali plynule navázat.
Jenže ještě před tou třetí sérií vznikl film, který se především soustřeďuje na hlavní Lauru Palmerovou. Ze samotného seriálu o ní víme poměrně hodně, ale film celkový ten svět prostě rozšiřuje. Jediný problém je, že prostě musíte znát původní série, jinak film nemáte šanci pochopit (což skoro platí i o seriálu samotném). Lynch s Frostem vytvořili komplexní svět z amerického maloměsta, kde narazíte na plno zvláštních figur a jejich osudy.
Rozhodně nemá význam popisovat děj filmu, protože já osobně bych toho ani nebyl schopen. Lynch vám odpoví na některé otázky, které vás třeba v seriálu zarazily. Ale nikdy nedá zcela kompletní odpověď. Naopak vám některé otázky ještě přidá. Je zcela normální, že u některých scén budete přirozeně tápat. Mám rád filmy, u kterých se musí přemýšlet a občas jít i trochu tzv. „za roh“. Ale zase by to nemělo být úplně zmatečné, jak to v tomto případě párkrát bylo. Scény, kterým jsem tak úplně nerozuměl vlastně způsobily, že je film z mého pohledu sice lehce nadprůměrný, ale vrchol to není.
Samotný seriál jsem nedávno celý zhlédl znovu. A ano, líbí se mi. Je super a příjemně zvláštní. Je to prostě unikát, který dle mého už nikdy nevznikne. Teď mi došla slova a nevím, co tedy ještě k tomu dodat. Film je primárně samozřejmě určen pro fanoušky kultovního seriálu, ale mohli by si ho užít i jiní. Ale samozřejmě stoprocentně doporučuji již něco o světě Twin Peaks vědět.

Lee Cronin: Mumie [2026]

Jestliže jsem nedávno psal, že na konci roku bude velká tlačenice v boji o první místo v TOPech, tato Mumie pravděpodobně obsadí úplně poslední příčku. Největší problém jsem neměl s délkou – naopak vítám, když má horor přes dvě hodiny, což není vůbec obvyklé. Ale vlastně s metráží to také souvisí. Celá první polovina filmu je strašně utahaná a ospalá. Pokud bych měl hodnotit pouze tu, byl by to asi zcela jasný průměr. Ona celá ta část mě tak nějak nudila a nepřišla mi nijak záživná. Vzhledem k tomu, že samostatný snímek byl pro mě jedním z nejočekávanějších hororů roku, v první půlce jsem cítil menší zklamání. Naštěstí druhá polovina převážila pomalost a ospalost té první. Ale i tak to mělo namále, aby se to vůbec dostalo mezi TOP za 2026. S hodnocením jsem si trochu dával čas. Cestou z kina jsem si neustále celý film přehrával v hlavě a pomyslně si poznamenával ty nejlepší části. Nakonec největší podíl na nejvyšším ohodnocení měly samostatné masky. Velmi cením tvůrce, že titulní mumii opravdu hrála skutečná herečka a nebylo to všechno jen přes CGI (některé její efekty samozřejmě ano). Proto bych si moc přál, aby byl tento snímek příští rok při předávání Oscarů minimálně nominován za make up a masky. Ty se opravdu velmi vydařily. Ač osobně na duchy či démony absolutně vůbec nevěřím, prokletí s egyptskými hrobkami vždy tak nějak souviselo. Paradoxem je, že scény v Káhiře se ve skutečnosti natáčely ve Španělsku (dále se točilo i v Irsku). Ale pokud nejste místní, tak si myslím, že nemáte šanci poznat, že to doopravdy nebylo v Egyptě.
Zajímavý je i samotný název filmu, kde se určitě úmyslně nechalo i jméno režiséra/scénáristy, aby se zabránilo spojitosti s dobrodružnou sérií s Brendanem Fraserem. V poslední době obecně jsem nikdy s hodnocením premiérových hororů neměl problém a věděl jsem to hned, jakou známku dám. Ale v tomto případě jsem opravdu dost váhal a skutečně jen s odřenýma ušima to dosáhlo po metě nejvyšší. Koneckonců vždy musím hodnotit film jako celek a ne, že se nějaká část strašně táhla a nebyla tak záživná. Opět se vrátím k úplnému úvodu tohoto zamyšlení – když nad tím teď tak přemýšlím, možná zkrácení určitých scén by filmu neuškodilo. Jinak je to skvělý film se zajímavým námětem. Celkem dost mě pobavilo, že se stačí naučit jen pár vět nějaké kletby a převedení démona do jiného hostitele může provést v podstatě každý.
Celkový konec byl hodně dobrý a dost uspokojivý. Film měl sice semtam nějaké menší mouchy, ale to nic nemění na faktu, že jsem si jeho sledování dost užil. A především zvláště kvůli druhé půlce bych všem velmi doporučil vidět to přímo v kinosále. Stálo to za to.

Krvavá nevěsta: Hra začíná [2026]

Už to vidím, že na konci roku bude pěkná přetlačovaná o umístění v TOPu. Pokračování Nevěsty si totiž velmi jednoznačně ode mě odneslo to zcela nejvyšší ohodnocení. Nejprve musím ocenit, že druhý díl úplně přesně navazuje na ten původní – včetně záběru na zakrvácenou Grace, co si zapaluje cigaretu. Takže zcela bezpečně to funguje jako kompletní jeden film. Opět se ukázalo, že někdy nastane situace, kdy pokračování prostě předčí původní dílo. První Nevěsta byla fajn a bavila mě, ale tady se to vyzdvihlo ještě o laťku více. Přibylo mnohem více akce a mého naprosto milovaného gore. A samozřejmě více výbuchů jednotlivých rodinných členů. Moc se mi líbila ta myšlenka, že svět ovládá jen pár vybraných rodin. Velmi potěšila menší role kanadského veterána body hororu a sci-fi Davida Cronenberga. Kromě hlavních postav Grace a Faith mě nejvíce zaujala role právníka, kterého skvěle ztvárnil „Frodo“ Elijah Wood. Cením tvůrce, že vedle hlavní hrdinky Grace poměrně velkou roli ve filmu hraje její sestra v podání Kathryn Newton. Upřímně si nejsem úplně jistý, jestli by pokračování nevěsta utáhla celé sama. Film se drží stejných kolejí a také používá totožný humor. Možná i v tomto ohledu lehce jedničku převažuje. Navíc je i o něco delší. Pokud by někoho náhodou štvali krvavé výbuchy záporáků v jedničce, ať se asi na sequel nechystá. Protože tady jich je mnohem více (zejména na úplném konci).
Opravdu mám radost, že dosud celý tento rok je hororově naprosto fenomenální a nadprůměrný. Tato druhá Nevěsta byl jedním z mých nejočekávanějších filmů vůbec. A očekávání se zcela splnila, ba dokonce se mnohonásobně předčila. Sledování snímku je naprosto báječné, až si při závěrečných titulcích říkáte, proč ta jízda nebyla ještě delší. Jak jsem se zmínil v úvodu, oba dva filmy jsou naprosto skvělé, ale přesto bude za mě tento druhý díl vždycky o kapku lepší. Hlavní bylo, že u toho zůstali stejní tvůrci. Já osobně tyto dva filmy považuji příběhově za ukončené. I když samozřejmě by se to dalo ještě prodloužit. Například mě velmi zajímá další osud právníka. Mimochodem, pokud bych měl aspoň jednu věc vytknout, chybělo mi, že Elijah Wood nepronesl nějakou hlášku odkazující na Pána prstenů. Navíc konkrétně prsten zde má také velkou roli a tak by se to tam skvěle hodilo. Ale jinak si opravdu na nic nemůžu stěžovat. Byla to moc super podívaná a místo v letošních TOPech má snímek naprosto jistý. Dokonce bych se nebál v tuto chvíli označit ho za úplně nejlepší. Ale konec roku je ještě daleko a vím minimálně ještě o jednom horkém favoritovi.

Krvavá nevěsta [2019]

Kritéria popcornovky – splněna. A navíc se u toho nenudíte. Za mě tedy jeden z nejoriginálnějších snímků své doby. Celé je to vlastně horrorcom, což mi paradoxně v tomto případě vůbec nevadilo. Ten humor tam byl dobře vybrán a použit. Když se na tím člověk zamyslí, dal byl se z toho udělat i krátkometrážní film a nic by se z toho kouzla neztratilo. Snímek má standartní délku, ale v podstatě žádná hluchá místa tam nejsou. Úvod je možná trošku zdhlouhavější ale nutný, abychom měli kostru děje. Samozřejmě všechno graduje ve chvíli, kdy si Grace vytáhne hru na schovávanou. Tady si dovolím menší odbočku. Jaké byly další hry? A trochu mám pochybnosti, že by právě hra na schovávanou měla být jediná vraždící. Koneckonců členové rodiny Le Domas jsou uctívači satanského kultu. A ti už jen z podstaty potřebují oběti.
Ready or Not je vlastně spíše taková temnější komedie, ale i nějakého slušného gore se také dočkáme. Ve scénáři nejsou nějaké podstatné trhliny. Ústřední postava Grace v podaní skvělé Samary Weaving je moc pěkná a sympatická. A Grace by klidně mohla být další final girl. V druhé půlce si navíc v podstatě celý film krade pro sebe. Moc se mi ale líbila i role komorníka, který byl hned zpočátku napsán jako komická postava. Celý film se v podstatě odehrává jen v jednom domě. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o sídlo zbohatlíků, prostoru na schovávání je víc než dost.
Film jsem dohromady viděl třikrát – z toho dvakrát v kině. Líbil se mi obecně ten styl a vlastně i celkově zajímavý děj. Kapitola sama o sobě je vtipné vybuchování členů rodiny, které jen dokázalo (pokud by to někomu nebylo ještě jasné), že film se má brát s nadhledem a je čistě a pouze pro relax. Snímek hodnotím velmi kladně, nadprůměrně, ale absolutní vrchol to není. Ale jinak prostě dobře zpracovaná pocornovka, která zabaví.

Sestra smrt [2023]

Mám tu další tip od mé výborné kolumbijské kamarádky. Opět to sice není horor přímo z Kolumbie, ale aspoň španělský. A tady se mi to hned líbilo mnohem více než předešlé Turno Nocturno. Po zhlédnutí a přečtení zajímavostí k filmu jsem zjistil, že Hermana muerte je vlastně prequelem k šest let staršímu snímku Verónica od stejného režiséra Paco Plazy.
Nejsem žádný věřící, ale stejně mě tak nějak obecně baví horory s jeptiškami. A navíc víra jako taková může mít mnoho podob – nemusí to být jen jakýsi vousatý pán na obláčku. Ano, i u tohoto filmu by se mohlo poznamenat, že něco podobného to už bylo. Jasně, že jo, ale stejně je každé zpracování trochu odlišné. V hororovém subžánru nunsploitation je prý producentem nejvíce těchto snímků sice itálie (především ze 70. let), ale určitě mnoho jich má i Španělsko. V tomto konkrétním případě v příběhu poměrně velkou roli sehrála španělská občanská válka, která je dost zásadní v historii této země. A stejně jako v jiných lidských společenstvích, i tady všichni opravdu nejsou svatí. Kolikrát už v minulosti věřící našli právě onoho jednoho vyvoleného, který měl vidění. Bylo evidentní, že její rodina byla věřící, protože pak sama vstupuje do kláštera. I když původně jen jako učitelka.
Někdo by mohl namítat, že v tomto hororu moc nejsou lekačky. To je sice pravda, je jich vlastně velice poskrovnu, ale za mě je příběh obecně zpracován velmi dobře. A některé scény jsou opravdu povedené – viz třeba ta s plněnými koláčky (či co to bylo). Paradoxem je nastávající jeptiška, která ale sama má o své víře pochybnosti. Nevidí to, co jiní. Zásadní roli ve snímku hraje zatmění slunce. Nejsem si zcela jist, zda jsem pochopil, co hlavní hrdinku vlastně vedlo, že měla nezastavitelné nutkání zírat přímo do zlatého životodárného kotouče. Ale nebýt toho, nezjistila by celou pravdu.
Abych byl upřímný, nemůžu říct, že by se tento film stal mým úplně nejoblíbenějším. Velmi pravděpodobně bych ho nezařadil ani do první desítky. Přesto ale má své kouzlo.Co se týče příběhu – až na pár nejasností se to dost povedlo. Navíc jsem rád, že když jsou v ústřední roli jeptišky, nemusí to nutně znamenat exorcismus. I když se to tady nabízelo, nebylo to vůbec o vymítání.
Bavilo mě to. Užil jsem si to. A klidně to doporučím dál.