Štítek: adaptace

Silent Hill [2006]

Tohle se dá označit za velmi čistý horor bez nějakých subžánrů. Líbilo se mi to celkové zpracování. Na film jsem se podíval podruhé po dlouhých čtrnácti letech a to hlavně z toho důvodu, že se chystá třetí pokračování (které by na to sice vůbec nemělo navazovat, ale rozhodně originální snímek je lepší pro pochopení celého světa toho prokletého města). Již tehdy poprvé jsem horor hodnotil lehce nadprůměrně a to jsem nijak neměnil ani teď po těch letech. Jen je to ten typ snímku, u kterého je za mě lepší znát i originální videohru. Když vynechám ty velké odlišnosti filmu a hry, tak snímek i nezasvěcenému fanouškovi v rámci možností celý svět Silent Hillu osvětluje. Za mě osobně to ale místy přišlo zmatečné a přidávám se k asi většině diváků, pro které samotný závěr vyvolal spíše více otázek než odpovědí. Ano, líbilo se mi to tehdy a líbilo se mi to i teď po opětovném zhlédnutí, ale i tak mi ten děj přišel mnohdy zmatečný a moc jsem ho místy nechápal. Ono pak na konci se všechno postupně propojí a svým způsobem to i dává smysl, ale pro úplné pochopení jsem si musel na internetu najít podrobného vysvětlení celého filmu (těch online najdete mnoho). Náhle mi všechno bylo jasnější. Stále se jedná o nadprůměrný horor se skvělými monstry, kteří vlastně ani nejsou těmi hlavními, ale spíše doplňujícími postavami. Velmi se mi líbí celkový vizuál. Je to sice lehký nadprůměr, ale die-hard-fan ze mě nikdy nebude. Největší roli v celém filmu vlastně hraje náboženství (ač ta odvrácená – kultovní – strana). Ale konkrétně já osobně to považuji za zvrácené z jakékoliv strany.
Časem bych si určitě rád zahrál i videoherní předlohu. Možná bych si to pak i více oblíbil. Já vlastně upřímně nevím, co si úplně o tomto filmu myslet. Rozhodně to není špatné a je tam dobré obsazení. Jen dějově mi to přišlo prostě poněkud složitější. Nejoblíbenější postavou je určitě Pyramid Head a taktéž skupina sestřiček s trhavými pohyby. Když tak teď nad tím přemýšlím (a to i z ohlédnutím na fakt, že už vcelku dobře znám celý děj dost podrobně), tak asi další zhlédnutí se z mé strany už konat nebude.

Until Dawn [2025]

Happy Death Day. To je první film, který mi vytane na mysl, když se řekne časová smyčka. A ačkoli Všechno nejhorší bylo i dle propagace spíše komedie, v případě Until Dawn je to opačný případ. U podobně tématických snímků je pro tvůrce pochopitelně velkou výzvou, aby se smyčky často neopakovaly, protože by to pak těžko utáhlo celý film. Byl jsem rád, že jsem si o tomto snímku nic dopředu nezjišťoval. A taktéž jsem rád, že jsem dosud nehrál videoherní předlohu (ačkoli ji už mám pěkně dlouhou dobu nainstalovanou). Z nejbližších osobních zdrojů jsem se totiž dozvěděl, že to s hrou má jen pramálo společného. Já ale naštěstí hodnotím film jako celek a z této stránky za mě obstál na výbornou. Bylo super, že po nepříliš dlouhém (nezbytném) úvodu se hned začalo něco být. Postupem času se snímek stal stále akčnější a měl i pár povedených lekaček. Monstra jsou zpracovány velmi kvalitně. Jak už to tak bývá u snímků, kde se vyskytuje nějaká parta, většina z postav není příliš zapamatovatelná, tedy až na hlavní hrdinku, která je sympatická. Za mě je toto horor, jak má být. Má to dobrý příběh, monstra, hudbu, kameru a záporáka. Z kina jsem odcházel velmi nadšený. V nejbližší době se chystám i na již zmíněnou původní počítačovou hru a tak případně budu moci porovnat, jak moc je film odlišný. Určitě ale své hodnocené měnit nebudu. Mě ten snímek totiž velmi bavil. Film měl premiéru koncem dubna a od začátku roku 2025 to byl teprve druhý snímek s mým stoprocentním hodnocením (po skvělém Vlčím muži z ledna). Opravdu to mělo vše, co by dobrý horor mohl mít. Jsem přesvědčen, že kdybych tento film neviděl v kině ale doma, nic by to na mém pohledu nezměnilo. A samozřejmě o trochu více by se mé hodnocení navýšilo (což už bohužel stejně není možné), kdyby se jednalo o originální dílo a ne „jen“ o videoherní adaptaci. Můj další zářez mezi TOPy roku 2025 byl jednoznačný a stoprocentně si to zasloužil.

Dlouhý pochod [2025]

Netajím se svou absolutní láskou k úžasnému Stephnenu Kingovi, potažmo k jeho alter egu Richardu Bachmanovi. Možná trochu paradoxem je, že knihu, kterou jsem četl nejvíckrát, je právě od Bachmana. The Long Walk jsem určitě četl minimálně třikrát. Ačkoli se svým rozsahem jedná spíše o kratší novelu, King svým skvělým vypravěčským stylem dokáže čtenáře přímo vtáhnout do děje. Přijde vám, jako byste kráčeli po boku té stovky mladistvých chlapců, kteří se do této drsné soutěže přihlásili dobrovolně. Svým způsobem se jedná o parafrázi či metaforu jedné z největších válek americké historie – totiž té ve Vietnamu. Je to dystopická verze Ameriky.
Už pár let se objevovaly zkazky o tom, že režírovat tuto adaptaci se chystá norský filmař André Øvredal, který mě velmi zaujal především fenomenálním snímky Tajemství smrti slečny Neznámé či Noční můry z temnot. Režie se nakonec ujal Francis Lawrence. Když jsem poprvé zjistil, že se chystá zfilmování mé velmi oblíbené knihy, byl jsem totálně nadšený. Pomalu se blížila premiéra a já si zároveň uvědomil jednu zásadní věc – jak se tvůrcům vůbec podaří (ve výsledku bezmála dvou hodinovou) podívanou zpracovat tak, aby to nenudilo při podobných záběrech na pochodující mladíky? Ve výsledku se to myslím podařilo velmi dobře. Občas se dozvídáme bližší informace o životě ostatních účastníků pochodu, ale stejně hlavními hrdiny je v podstatě jen Garraty a McVries (vlastně spolu se Stebbinsem).
V některých komentářích k tomuto filmu se objevily názory, že Dlouhý pochod je vlastně Kingovým zobrazením hrůzných nacistických pochodů smrti. Já s tím osobně nesouhlasím. Především z toho důvodu, že účastníci této brutální soutěže se do ní přihlásili dobrovolně. Stejně je to zvláštní. Předpokládám, že každý znal pravidla. Že pochod nemá žádný cíl a že může opravdu vyhrát (přežít) jen jeden z nich. Přesto do toho každý šel s vírou či přesvědčením, že právě on nakonec vyhraje a zvítězí. Výhra v této drsné soutěži byla vlastně výhrou nad sebou samým. A i jen samotná účast byl projevem cti.
Celkově toto kingovské zpracování ve výsledku musím hodnotit velmi kladně. Ano, trochu mě zklamal konec, který tvůrci oproti předloze dost změnili a otočili. Ale když nad tím teď celkově přemýšlím, vlastně to byl dobrý nápad. Aspoň u mě to způsobilo velké překvapení a vlastně i šok. Režisér Lawrence měl nelehký úkol zfilmovat něco, u čehož jsem si myslel, že je nezfilmovatelné. Ale povedlo se mu to a vlastně jsem dlouho ani nemusel přemýšlet nad finálním hodnocení – tedy tím nejvyšším.