V zajetí démonů 4: Poslední rituály [2025]

Jen málo hororových frančíz si drží poměrně vysokou laťku po všechny díly. Jenže tady to osobně s klidným srdcem prohlašuji. James Wan je dle mého jeden z TOP hororových režisérů současnosti (spolu s ním i Jordan Peele, Ari Aster či Osgood Perkins). A všechny Wanovy filmy mě vždycky bavily a vždy si ode mě odnesly velmi nadprůměrné ohodnocení. A to zcela zaslouženě. Byl to právě James Wan, kdo nám v roce 2013 přinesl první případ se známou manželskou dvojicí vyšetřující paranormální jevy, tedy Lorraine a Eda Warrenovými. První dva filmy (režírovaným právě Wanem) díky po všech stránkách skvělému filmovému zážitku si odnesly mou nejvyšší známku. Další dva v této frančíze malinko klesly o menší stupeň. Ale i tak to zůstává opravdu nadprůměrná záležitost.

Poslední dva díly této hororové série režíroval Michael Chaves. Ten také nebude úplně špatným režisérem, když jsem všem jeho čtyřem filmům dal shodně známku 4/5. A myslím si, že se předpřipravených Wanových otěží chopil velmi dobře. Filmařsky je to dost povedené. Jen mi tam do úplné spokojenosti něco málo chybělo. Čtvrtý díl s podtitulem Poslední rituály má být zároveň posledním. Hned zpočátku můžu říct, že se takové zakončení celkové série podařilo. Bylo fajn, že v každém dílu jsme se seznámili s jiným případem. Přesto to ale celkově do sebe dost zapadá a vytváří to tak celé univerzum (na které navázalo mnoho dalších filmů jako třeba Sestra či Annabelle). Samozřejmě se všechny případy točí kolem různých démonů (což nám možná až polopaticky naznačil český překlad názvu). A přesně takové typy hororů patří mezi mé TOPy – démoni a exorcismus (musím opět nejmíň posté zmiňovat mého milovaného Vymítače ďábla z roku 1973? haha). Vím, že v každém zamyšlení bych měl hodnotit jen ten jeden konkrétní film. Jenže v případě této série je to dost obtížné. Každý má skvělou atmosféru, povedené záporáky v podobě různých démonů a dobře vybrané herce, kteří ztvárňují uvěřitelné postavy. Moc se mi líbí ten celkový dobový styl – nic není moderní a tak to má být.
Samozřejmě si umím představit další a další části The Conjuring, ale spíš možná bude lepší, když to opravdu již bude ukončeno (pokud nepočítám související filmy, které jsou z tohoto univerza odvozeny). Jenomže jetli by to takhle dále pokračovalo, jako s tou hlavní „warrenovskou dějovou linkou“, stal by se z toho jednoduše seriál (s velmi neobvyklou délkou jednotlivého dílu). To by dle mého nebylo úplně šťastné rozhodnutí. Jasně, Annabelle již má tři samotné filmy a Sestra dvě. Takže to univerzum se velmi rozšiřuje. A to klidně i dál může, protože jak jsem zmínil, celý ten svět mě prostě chytl a baví mě. A to jako hodně. Ale samotné V zajetí démonů bych již nechal uzavřené. A koneckonců ten český název nezní zas tak špatně.

Annabelle 3 [2019]

S Annabelle to mám jako na houpačce. První díl z roku 2014 byla pro mě úplná katastrofa. Vůbec mě to nebavilo, neodsýpalo to a každou chvíli jsem se díval na hodinky, kdy bude konec. O tři roky později bylo oznámeno pokračování, i když se vlastně jednalo o prequel. Pravděpodobně bych to nechal být. Ale moje přítelkyně, která by se na horor sama nikdy nedívala, chtěla jít na něco do kina a vybrala právě Annabelle 2: Zrození zla (je zajímavé, že když už jde se mnou do kina, tak prakticky vždy vybere horor 😀 ). Já jsem pochopitelně souhlasil, i když se mi příliš nechtělo, vzhledem k mým převažujících negativních pocitů z prvního dílu. A výsledek? Naprostá a totální spokojenost. Nebylo to poprvé, kdy jsem pocítil sílu kina. Mám na mysli, že jsem zvyklý chodit na čtvrteční premiéry (ovšem pouze a jen na horory). A ať je ve výsledku film jakkoliv natočený či napsaný, vždy si ode mě odnáší bonusový bod už jen za to, že jsem ho viděl v kině. Protože ta atmosféra v sále má prostě taky co do sebe. A je to rozhodně jiné, než když se na film kouknu doma na notebooku či tabletu. Ale abych to nesváděl jen na kino, dvojka Annabelle je povedená, má dobré lekačky a vůbec samostatný děj. Opravdu se mi ten film líbil.

V úvodu jsem mluvil o houpačce. A přesně to dopadlo i s třetím pokračováním prokleté panenky, v originálu nazvaném Annabelle Comes Home. Na pomyslné křivce je první film ve velkém mínusu pod čarou, poté prudký vzestup a následně zase pokles, i když ne v naprosto totožné rovině jako první snímek (ale není od něj daleko). Já nevím, občas (nebo možná spíš většinou) mi přijde, že natahování jednoho filmu do víc sérií je naprosto zbytečné a tvůrcům jde převážně jen o zisk, byť třeba samotná kvalita upadá. James Wan je špičkový hororový tvůrce, scénárista a producent v jedné osobě a jeho duchařské filmy jako Insidious či The Conjuring jsou divácky velmi dobře hodnocené, protože James dovede divákům zprostředkovat mrazivou atmosféru, zajímavé postavy a skvělý děj. No a ostatní tvůrci na něj a jeho úspěch pochopitelně chtějí navázat. Již teď existuje celé univerzum Conjuringu. Mám rád různé záhady a tajemno. Ed a Lorraine Warrenovi bezpochyby patřili mezi nejslavnější lovce paranormálních jevů. A i když především na duchy ve skutečnosti nevěřím, filmové zpracování případů zmíněné slavné dvojice mě víceméně vždycky bavilo.

Ale právě na tom stálo i to, že manželé Warrenovi byli součástí celého děje. Ale to bohužel ve třetí Annabelle nebylo. Byli tam jen ze začátku a pak prostě kamsi odjeli (pravděpodobně za dalším případem nebo nevím, to jsem totiž nějak vůbec nepochytil). Nevím jestli se o tom nějak zmiňovaly i jiné filmy, ale osobně až tady jsem se dozvěděl, že Warrenovi měli dceru. Vím, že především v USA je velmi populární babysitting. Proto si kdykoliv kamkoliv můžete odjet a starost o ratolesti a celou domácnost dáte do rukou chůvy. Klidně i přes noc…
Nebudu teď dopodrobna popisovat děj. Ale musím říct, že to bylo zase jedno velké zklamání. Byl to takový mišmaš. Tím, že ve filmu byly tři hlavnější postavy, tvůrci se rozhodli, že tam dají co nejvíc monster a duchů, co je budou jednotlivě honit – které Daniela vypustila, když se dotýkala různých předmětů v uzavřeném pokoji s artefakty manželů Warrenových. Ale právě takové kvantum posedlých věcí nebylo z mé strany dobrým tahem, protože pak jsem se tam začal v ději trochu ztrácet. Navíc prakticky všechny lekačky byly takové předvídatelné, že pak vlastně ani nefungovaly.
Ve finále to bylo o malý chlup lepší než první film s Annabelle z roku 2014. Ale opravdu to žádná sláva nebyla. Dokonce se to u mě na pomyslný průměr nedostalo. Já nevím, celé mi to přišlo takové nezajímavé a nezáživné. Nebyla to vyloženě katastrofa, ale teď si jen odškrtnu, že jsem ten film viděl a víc ho řešit nebudu.

Bude Annabelle 4? No, asi to nebude můj must-watch film. Ale kdo ví. Potřetí se vracím k úvodní houpačce. Když tento třetí přírůstek nic moc nebyl, může to znamenat, že se případné následující pokračování vyhoupne vzhůru mezi mé TOP filmy?