28 let poté [2025]

Zombie vždy od počátku formovali mou lásku a vášeň k hororu. Stále mě baví a nedám na ně dopustit. A velké díky patří velikánovi jménem George A. Romero, který (od) roku 1968 legendárně představil nemrtvé v podobě, v jaké je známe dnes. O jejich velkou popularitu se taktéž zasloužil povedený seriál The Walking Dead. Zack Snyder byl zase jedním z prvních, díky kterému známe rychlé zombie. Pokud bych měl vybrat nějaký můj oblíbený horor s touto tématikou, určitě by zazněla některá z klasik již zmíněného pana Romera, ale jistě bych si taktéž vzpomněl na manchesterského rodáka Dannyho Boyla. Jeho 28 dní poté patří dle mému k tomu nejlepšímu v této kategorii. Příběh je fajn a podaný tak, že by se to i reálně klidně mohlo stát. Velkou lahůdkou je samotná hudba od Johna Murphyho (především ikonická skladba In The House – In A Heartbeat).
Pokračování 28 týdnů poté bylo již z mé strany opravdu průměrné (tedy kromě vynikající úvodní scény na farmě – tu také jako jedinou režíroval sám Boyle, jinak u zbytku filmu zůstal pouze v roli producenta).

Když jsem se dozvěděl o dalším pokračování této série, vlastně jsem byl dost nadšený. O to víc, když se vrátili duchovní otcové Danny Boyle a scénárista Alex Garland. Navíc jsem viděl pár fotek z natáčení a věděl jsem, že to bude stát za to. A také ano. Největším problémem celého snímku ale je, že není akční po celou dobu. Jsou tam prostě takové výkyvy, kdy film hezky utíká, aby následovaly momenty, které celkově děj zpomalují. Za mě tedy první půlka s otce byla mnohem zajímavější. I když je pravda, že tu druhou si zase krade pro sebe samotný Voldemort. Musím říct, že za mě to bylo malinké zklamání. Určitě to byl jeden z nejočekávanějších hororů tohoto roku. Jak jsem říkal v úvodu, k zombíkům mám opravdu slabost a navíc tady mě hodně bavily alfy. Jednoznačně nejlepší scénou je ta, jak se otec se synem tryskem vrací přes molo a za nimi se žene ten mohutný obr. Když začaly závěrečné titulky, trochu jsem si pomyslel, zda jsem neviděl dva různé filmy. První půlka je o otci a druhá o matce. Klidně bych se obešel bez scény, kdy zombie žena porodí zombie dítě. To tam podle mě bylo navíc. Je ale super, že se filmu opět ujal Boyle s Garlandem, protože je to celkově velmi povedené duo, které je zárukou dobrou podívané. Musím velmi pochválit kameru. Ta byla opravdu špičková.
S tím tvrzením, že se jedná o dva filmy, jsem ale nebyl zas tak daleko od pravdy. Konec jasně ukázal, že prostě bude pokračování. To se navíc točilo společně s tímto filmem. Mám za to, že vzhledem k tomu, že i k chystanému sequelu napsal opět scénář Alex Garland, hned od začátku měl napsaný celkový příběh, který by ale na kino byl příliš dlouhý. Jinak 28 Years Later vlastně obstojí i jako samostatný snímek, protože vlastně nijak nenavazuje na dříve natočené filmy. Tady jsem se dočkali pěkné akce. Jen prostě nemám rád otevřené konce, kde je naprosto evidentní, že příběh bude pokračovat. Rozhodně nejvíce zazářil Ralph Fiennes. Roli doktora si náležitě užíval a jsem vlastně rád, že příští snímek by měl být více zaměřený na něj. Celkově jsem byl velmi spokojený a jednalo se o lehce nadprůměrnou podívanou. Myslím si, že téma zombie apokalypsy je takřka nevysychající studnice, i když samozřejmě v tom může být potíž, že se některé filmy prostě opakují. Tady je ale zajímavý i samotný původ viru, který je za mě dost originální.
Vím, že 28 let poté bude součástí nové trilogie (již je studiem Sony potvrzený třetí díl). Sám jsem zvědavý, kam se celá tato rostoucí frančíza bude ještě vyvíjet. Ale celkově mě tento svět velmi baví.

Někdo klepe na dveře [2023]

Bohužel poslední dobou nemám na horory šťastnou ruku. Z těch několika, co jsem v posledních dnech viděl, byl jen jeden lehce nadprůměrný, další dva čisté průměry a pak několik podprůměrných. A z nich dokonce dva, které v hodnocení skončily těsně nad odpadem. A ano, mluvím teď i o tomto v aktuálním zamyšlení.

Filmy M. Night Shyamalana, které jsem dosud viděl, dostaly ode mě často nadprůměrné ohodnocení, jenže tak jak to někdy bývá, někdy nastane zkrat. Co je obecně na filmu nejdůležitější? I když na tom (občas nemalou) roli hrají vybraní herci, na nich to úplně nestojí. Hudba? Občas mi přijde takové fascinující, když si uvědomím, že při natáčení na place žádná hudba většinou není. Ta se později přidá až v postprodukci. Ale s tím jsem v žádném filmu neměl žádný problém. Ano, jasně, hudba je velmi důležitý prvek, který dokresluje atmosféru. Ale nejdůležitějším aspektem je samotný příběh. Herci moc nedostávají příležitost, aby si upravili dialogy nebo nějak změnili děj (ano, všude jsou výjimky). A tak jsou mnohdy jakoby nuceni „odříkat to, co pro ně napsal někdo jiný“. A když je scénář strašný, žádná super hvězda to prostě nespasí. Ačkoli Shyamalana příliš neznám, vím o něm minimálně tři věci. Než vyjde jeho nový film, tak si detaily k příběhu drží pevně pod pokličkou a ven se dostane jen velmi malá, nepatrná část. Další známou věcí je, že si k svým filmům píše sám i scénář. No a dále, že se s oblibou sám obsazuje do malých roliček. Svým způsobem tak trochu připomíná např. Woodyho Allena. Je sice pravda, že každý Shyamalanův film je originál, ale to přirozeně vůbec neznamená pokaždé úspěch.

Mám rád postapokalyptické filmy. Jenže, co když si vypůjčíte část z bible a vyšlete čtyři jezdce apokalypsy, aby vám oznámily konec světa a jak tomu zabránit? Jako námět to zní přinejmenším zajímavě. Ale tady to zpracování mi vůbec nesedlo. Musím se přiznat, že jsem spíše příznivcem „klasických vztahů“. Samozřejmě každý má právo si to v životě udělat jak chce a je třeba to rozhodnutí prostě respektovat. Nechci říct, že by snad role gayů měla na hodnocení nějaký vliv, ale možná do toho nepatrně (a skoro nevědomky) zasáhla. Víc jsem se soustředil na samostatný děj. Co se mi naopak velmi líbilo, že čtveřice „jezdců“ na dveře chaty zaklepe hned v úvodu snímku. To byl dobrý krok, protože kdyby se to stalo třeba až v půlce filmu, první půlka by pak byla jen zbytečné natahování. Místo čtyř jezdců bych asi spíše mohl použít „čtyři sebevrazi“. To by vlastně bylo přesnější označení. Proč se postupně vlastně zabíjeli? A co kdyby na konci oba rodiče s Wen všichni přežili? Aha, jasně, nastal by konec světa. No, celý film na mě působil jaksi mdle a neuvěřitelně (v negativním smyslu pochopitelně). Co se týká hereckého obsazení není vlastně asi co vytknout, ale jak jsem říkal v úvodu, na tom to rozhodně nestojí. Příběh byl takový nemastný, neslaný a vůbec to na mě nepůsobilo dobře. Dobrý film také poznáte, že po závěrečných titulcích ten film ještě v hlavě zpracováváte a přivoláváte si znovu ty nejlepší části či scény a užíváte si prostě celkový „dojezd“. Jenže tady v mém případě k ničemu takovému vůbec nedošlo. A to je špatně. Jak se říká, každé zboží má svého kupce. Tudíž každý film má svoje příznivce, který na snímek nedají dopustit, no a pak ty druhé. Pane Shyamalane, příště vymyslete něco lepšího, prosím.