Vrať mi ji [2025]

Australská bratrská dvojice s poněkud netypickým příjmením Philippou na sebe filmařsky nejvíce upozornila povedenou duchařinou Talk to Me z roku 2022. Zatímco o scénář se s dalším scénáristou stará Danny, režisérskou židli si dělí oba sourozenci rovným dílem. Popravdě se v případě Bring Her Back jednalo asi o mé největší hororové očekávání tohoto roku. A ve výsledku to bylo opravdu fenomenální a skvostné. Bylo to zase o něco trochu jiného, než jsme zvyklí (ostatně to samé mohu potvrdit i u zmíněného Mluv se mnou). Jasně, oživování není žádná novinka – viz třeba Stephenův Řbitov domácích zviřátek. Ale tady je velmi povedené celkové zpracování. A za mě to bylo originální a osobité. Sally Hawkins mi byla poněkud povědomá, jen jsem si ji hned nemohl nikam zařadit (jedná se ale o jednu z hlavních hereček v za mě podprůměrné del Torrově Tváři vody, kde byla nominována na Oscara). Už jen její trošku netradiční vzhled dává tušit, že s ní nebude něco v pořádku. Osobně bych s ní vlastně ani nechtěl být v jedné místnosti.
Jelikož se jedná o jedno z nejlepších (nejen hororových) překvapení letošního roku, víc se o příběhu nezmíním. Protože jak tvrdí klasik – my nesmíme ani naznačovat. Ne, že bych se o to nechtěl podělit – zas tak skoupý nejsem – nerad bych ale případného jednoho náhodného čtenáře mých zamyšlení připravil o zmíněné tajemství. Sice je dost možné, že by nesdílel ke konci stejné nadšení (to je dokonce ta pravděpodobnější varianta), ale nerad bych mu to nějakým detailním spoilerem kazil. Jsou tam skvělé scény a minimálně jedna byla pro mě trochu nepříjemná sledovat. Všichni herci podávají vynikající výkon, i když se osobně nad všemi lehce vytyčuje již zmíněná Hawkins. Je vidět, že Australané umí. Možná, že něco obdobného tady již někdy bylo, minimálně podobný princip, ale já to považuji za originál. Jsou tam nečekané dějové zvraty a vlastně samotný konec mě velmi dostal.
Na bratry Philippou si budu muset dát opravdu pozor, protože se mi líbí jejich přístup. Každý z obou jejich celovečerních snímků byl velmi povedený i když osobně tento letošní byl o stupínek lepší. Je to ale těžké hodnotit, protože každý film je pochopitelně zcela odlišný. Ale mají velmi dobře nakročeno. Mám jejich styl opravdu velmi rád.

Mluv se mnou [2023]

Po nějaké době jsem šel do kina a rozhodně jsem nelitoval. Když je někdo ve filmové branži nový, jeho debut je velmi zásadní. Jeho kvalita může ovlivnit celou jeho budoucí kariéru. Co když se ze dvou australských youtuberů postupně stanou úspěšní režiséři? I to se může stát. Navíc když je při jejich debutu zaštítí takové studio, jaké je A24, což je v dnešní době jedním z největších producentů hororů. Tento debut bratrů Dannyho a Michaela Philippou měl premiéru na filmovém festivalu Sundance, sbírá velmi slušné recenze a už jen teď utržil přes pětinásobek původního rozpočtu. A já věřím, že zisky z toho dále porostou. A musím pochválit zajímavý nápad, který jsem myslím dosud nikde jinde neviděl. Ono vymyslet v dnešní době něco, co tu ještě nebylo, je docela těžké. V tomto případě to bylo super.

Na duchy nevěřím (nevím, proč to furt opakuji, ale aby bylo jasno haha). S tím souvisí vyvolávání a následná komunikace s mrtvými. Jenže tady není žádná ouija tabulka. Ke spojení stačí popsaná porcelánová ruka. Zajímavé bylo, že když jste duchovi dovolili, aby do vás vstoupil, začali jste se chovat jako on. Zdánlivě neškodná zábava. Minimálně pro partu znuděných teenagerů. Bylo jasné, že jednou se to muselo zvrtnout. Navíc jste nikdy dopředu nevěděli, kterého ducha vyvoláte. Tady se příliš nehraje na lekačky. Ale kupodivu mi to ani nevadilo, protože celková atmosféra filmu byla dokonalá. Konec snímku mi sice poněkud unikl a moc jsem ho nepochopil. Ale to je dobře, protože teď nad tím budu víc přemýšlet. Tak by měl skončit každý film – aby vám v hlavě zůstalo něco, co jste buďto úplně nepochytili nebo naopak to, co vás nejvíc zaujalo. Určitě ještě jednou musím pochválit celý námět tohoto australského debutu. Už teď díky dobrým výdělkům se uvažuje o pokračování. To nezní vůbec špatně, i když tvůrci to budou muset víc pozměnit, aby se příliš neopakovali, ale aby zároveň zůstali na stejné notě. Od dokonalého hodnocení mi utekl jen ten závěr, o kterém budu muset chvíli přemýšlet. Jinak ale snímek můžu každému jen vřele doporučit. Bylo to zábavné, místy děsivější a hlavně neotřelé. Myslím, že nám bratři Philippou jen ukázali, že bychom se na ně měli zaměřit. A to já rozhodně udělám. Protože tady odvedli velmi dobrou práci.