Barbar [2022]

Jedním z mých nejoblíbenějších současných hororových herců je především Bill Skarsgård. Své herecké kořeny prostě nezapře a do každé role jde úplně naplno. Barbara jsem viděl až tři roky po premiéře. A hned zkraje musím říct, že po zhlédnutí jsem měl menší zklamání. Přišlo mi (podobně jako s Nosferatu), že na to všude možně narážím a že je kolem toho opět velký hype. Rozhodně to není špatný horor. Svým způsobem i vlastně originální. Jen mi trošku vadilo, že nějakou dobu trvalo, než se to aspoň trochu rozjelo. A moc nejsem zastáncem, když má film dvě různé dějové linie (i když tady to bylo vše tak nějak propojené). Asi jsem prostě čekal více. Teď vážně přemýšlím, zda tomu nedat ještě jednu šanci. Ale nemůžu tvrdit, že bych na to nebyl naladěný. Monstrum je výborné a zajímavé. Sympatičtí herci. Takže, co je vlastně špatně? Možná délka by se dala upravit. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, vždy mi prostě vyjde průměr. Konec je celkem fajn, ale kromě monstra tam bohužel nebylo nic, co bych si nějakým způsobem víc zapamatoval. Za mě Barbar zapadne mezi další horory, které jsou na jedno zhlédnutí fajn. První dějová linka mi přišla přeci jenom lepší. I když konec byl vlastně i zajímavý. Neurazí to a ani nenadchne. Což je bohužel škoda. Opravdu se mi líbí plakáty k filmu. Ty se dost povedly. Ať o tom celém jakkoliv přemýšlím, nemůžu se prostě vymanit z průměrného hororu. Některé lekačky tam byly vcelku povedené. Asi bych se musel hodně přemáhat, abych se na Barbara podíval znovu. Vlastně teď mě to ani nijak zvlášť neláká. Samozřejmě celý film mohl dopadnout ještě hůře. Tady to vyložená hloupost nebyla. Ale na konci mi přišlo: Super, viděl jsem to; a co dál?

Nosferatu [2024]

Musím tomu dát ještě jednu šanci. Protože dle mého je kolem toho jen velký hype. Ano, filmařsky to je skvělá práce – celková výprava, dobové kostýmy a kamera. A pochopitelně k nepoznání nalíčený můj oblíbený Bill Skarsgård. To vše je perfektní. Trošku „problémový“ je pro mě režisér a scénárista Robert Eggers. Problémový v tom smyslu, že dohromady jsem od něj viděl pouze tři filmy (včetně tohoto) a hodnocení je velmi kolísavé. Zatímco jeho režijní debut Čarodějnice (mj. první větší role mé milované Anye Taylor-Joy) byl hezký nadprůměr, jeho druhý film Maják byl z mého pohledu až příliš „artový“ a tudíž to skončilo velkým podprůměrem. No a Nosferatu je film z mého pohledu jen průměrný. Ale je to lepší průměr, tj. 3+.
Trošku mám problém s tím, že snímek v podstatě nepřináší nic nového. Přeci jenom adaptací Dráculy jsme viděli již mnoho. Toto je navíc remake úžasného němého filmu Upír Nosferatu z roku 1922 (ten si taktéž musím znovu připomenout, ale vím, že jsem jím byl poprvé naprosto fascinovaný a uchvácen).
Eggersův Nosferatu sází především na zvučná jména. A nebýt závěrečných titulků, tak bych skutečně netušil, kdo se skrývá pod maskou rumunského hraběte. Líbil se mi taktéž Willem Dafoe, který zde vlastně ztvárňuje Van Helsinga. Docela dost prostoru dostala Lily-Rose Depp, kterou jsem ve filmu viděl vůbec poprvé. Určitě nás jako Čechy potěší, že dost scén se natáčelo u nás a i ve štábu bylo mnoho našich lidí. Pokud by měl být tento film oceněn Oscarem, rozhodně by si to zasloužila výprava (která je naprosto skvělá) spolu s povedenými kostýmy. Moc se mi líbil samotný hrad „Dráculy“.
Tentokrát mi ona má pověstná síla kina moc nepomohla. Rozhodně se nejedná o špatný film – je vlastně hodně dobrý. Jenomže já musím vždy film hodnotit jako celek a tady mě trošku mrzelo, že to není originální dílo. Jako, tedy svým způsobem je. A jelikož minimálně 95% současných diváků nikdy původní němý německý snímek nevidělo (nebál bych se ještě nějaké to procento přidat), je to fajn. Je to vlastně dělané pro nové diváky, kteří by si to třeba vlastně ani s Dráculou vůbec nespojili.
Takovéto „omlazování“ dnes již kultovních hororů určitě má co do sebe (viz třeba Leigh Whannellův Neviditelný a Vlčí muž). Chce prostě zaujmout mladší publikum a to se těmto snímkům bezesporu daří. Sice se mi moc nestává, abych po opětovném zhlédnutí nějaké filmu měnil (nějak výrazně) celkové hodnocení. Z poslední doby dám ale šanci minimálně dvěma snímkům – tomuto a také vysoce hodnoceným Hříšníkům.
Osobně nejsem příliš velkým příznivcem remaků. Ale čas od času se povede něco dobrého. Při druhém zhlédnutí se úplně oprostím od originálu z dvacátých let minulého století. A Nosferatu budu vnímat jako úplně samostatný film. Už teď mám takový menší pocit, že bych hodnocení přeci jen mohl o trochu zvednout. Ale nechci předbíhat.