Štítek: brutalita

Tak kdy se konečně dozvíme, kdo je ta Tamara, kterou v každém díle shánějí? Spolu s odšroubovanou žárovkou u hlavních dveří to začíná být ohraná písnička. Ale zase na druhou stranu, proč ne? Vždy jsou tři, vždy mají stejné masky a tak i ta otázka a žárovka k této sérii patří. Když jsem se dozvěděl, že do kin míří v podstatě prequel této série, byl jsem úplně nejprve lehce rozpolcený. Jednak jsem se těšil, že uvidím další horor v kině, ale na druhou stranu jsem věděl, že bych si naplno ten snímek neužil. Ty předchozí dva díly jsem nikdy předtím neviděl a tak jsem je oba zhlédl necelý týden před premiérou toho letošního. A vlastně jsem udělal dobře, protože jsem to měl čerstvě v hlavě a mohl tedy případně srovnávat. Oproti čistě průměrné jedničce se moje hodnocení druhého dílu velmi lehce přehouplo do nadprůměrné kategorie (byť ne úplně té nejlepší). Takže třetí snímek této hororové série měl v podstatě jen dvě možnosti – buď bude na podobné (nebo dokonce lepší) úrovni jako skvělá dvojka, anebo v hodnocení sklouzne k průměrnému originálu, či dokonce ještě níže. Tady naštěstí zvítězila ta první možnost – a to dokonce tak, že tento prequel ještě víc předčil povedený druhý díl. Přiznám se, že k tomu částečně (ale ne zároveň malou měrou) přispělo něco, vyjádřené dvěma slovy – síla kina. S tímto „fenoménem“ jsem se setkal již několikrát. On je opravdu mnohdy velký rozdíl, když se díváte v podstatě na jakýkoliv film doma nebo, když na něj vyrazíte do kinosálu. On ten samotný prostor kina – sál, větší a pohodlnější sedačky, ozvučení, vůně popcornu (který osobně vůbec nemusím), ostatní (mnohdy naprosto cizí) lidi a prostě celková ta potemnělá atmosféra – to vše z mého pohledu způsobuje to, že daný film vnímám jinak. Ale samozřejmě a pochopitelně – když je celkový film prostě špatný, prostředí ho nezachrání. Já už jsem si tu sílu kina mnohokrát osobně vyzkoušel a potvrdil. Když se mi totiž někdy z kina líbil nějaký film a později jsem si ho pustil doma, tak – byť kvalitně byl stejně dobrý – jsem si ho v tom kině prostě užil o něco více.
Nejprve mě ale zarazil samotný název filmu – samozřejmě míněn český překlad. V originále se ta celá série jmenuje The Strangers, čemuž odpovídá název tohoto letošního prequelu. Nevím, proč se distributoři rozhodli tentokrát pro doslovný překlad, když v předchozích dvou filmech se to v češtině jmenuje Oni a přitom to patří do stejné série. To na mě působilo prostě poněkud zmatečně. Ale to je vlastně skoro jediná vada na kráse. I když z předchozích dvou dílů víme, o čem to zhruba bude, i tak to dovede překvapit, s čím vším tvůrci ještě přijdou. Tento prequel se vlastně částečně vrací k originálu, protože obětí tří maskovaných agresorů se opět stanou dva mladí lidé. Líbilo se mi, že i v úplně malém městečku se můžete ubytovat v rámci Airbnb. Ale vlastně proč ne, tuto službu je možno dneska využít v podstatě kdekoliv. Opakuje se úplně stejný scénář, kdy mužská část páru zase na nějakou dobu odjede pryč. Zaklepání na dveře a dotaz, zda je Tamara doma. Je ale pravda, že podobně jako ve druhém dílu této série, tak i zde je přidáno více brutality a násilí, než v komornějším originálu. A ačkoli je to prequel, je zde pár možností, jak se tří agresorů úplně zbavit. Což pochopitelně nejde. Chata v lese je skvělá volba a jsem rád, že se jí vytěžilo ve filmu na maximum (tj. včetně prostoru pod základy a přilehlé kůlny). Film celkově příjemně utíká a moc nelogičností jsem na vlastně vůbec nenašel. Další pokračování (i když v tomto konkrétním případě to vyloženě pokračování nebylo) vždy může zlepšit či naopak uškodit předchozím dílům. Tady se mi nejvíc vlastně líbilo asi to celkové prostředí. Scény v mlhavém lese možná působily trochu fantasticky a uměle, ale jsem rád, že se celý film neodehrával jen v chatě, jako tomu bylo prakticky v případě originálu. Hlavní postavy jsou velmi sympatické. Jediné lehké negativum mám v úplném závěru, kdy jsem trochu čekal (a doufal), že nikdo z páru nepřežije. I když ono tomu pak ve skutečnosti tak vlastně skončilo, jak bylo vidět v potitulkové scéně.
Podobně jako povedenou dvojku jsem si tento prequel opravdu velmi užil, mnohem více, než ospalý originál. Přesto letošní přírůstek do této série hodnotím velmi kladně a ještě to lehce předčilo i tak povedený druhý díl. Je zajímavé, jak z mého pohledu mají jednotlivé ty filmy vzestupnou tendenci. Po třech dílech tvůrci ujistili, že se v podstatě můžou k této série kdykoliv v budoucnu vrátit. Jen se trochu bojím, aby se scénáristé nevyhnuli určitým opakováním. Přeci jenom v každém z dosavadních tří dílů se našlo něco společného. Na jednu stranu to je dobře, protože aby série působila i nadále jako celek, měly by tam být určitá pojítka (jako například v sériích Saw či Final Destination). Každé další hodnocení postupně jednotlivých snímků jsem zvyšoval. Pakliže jsem ale již teď dosáhl nejvyššího možného ohodnocení, může se poměrně lehce stát, že to s případnými přibývajícími díly mohlo postupně zase kvalitativně klesat. Ale třeba ne. Třeba se to bude postupně ještě více zlepšovat. Nicméně, nechme se tedy překvapit. Skoro bych totiž dal ruku do ohně za to, že již se v hlavách tvůrců rýsuje další přírůstek/přírůstky k této dobře rozjeté sérii.