Štítek: časová smyčka

Jsem rád a oceňuji, že se k nám do kin semtam dostanou i spíše artové filmy. Navíc konkrétně japonských je velmi málo (když pominu ty celovečerní anime, se kterými se teď doslova roztrhl pytel). A ono není vůbec od věci zhlédnout i nějakou nemainstreamovou záležitost. Ty kolikrát můžou i překvapit. S hrou Exit 8 jsem se poprvé setkal na YouTube. O to víc jsem byl překvapený, že se z toho chystá celovečerní film a ještě o to více, že ho budou dávat i v našich kinech. Výsledek? Naprosto skvělý. Ale opět to není snímek pro každého. S různými časovými smyčkami jsme se setkali již několikrát. Někdo holt na to nepřistoupí a a když podesáté vidí tutéž bílou chodbu japonského metra, může to pro něj být unavující. Jenže film není jen o tom procházení. Velmi jsem ocenil, že se tvůrci rozhodli původní „nudný“ příběh doplnit i o hloubku. Osobně jsem originální hru nehrál, ale u sledování hraní na YouTube mi toto trochu chybělo. Protože řekněme si upřímně – z původního námětu by nemohl vzniknout celovečerák, který nenudí. Trošku váhám konstatovat, zda je před zhlédnutím znát původní hru. Ve filmu princip pochopíte velmi rychle. Jenže za mě má celý snímek větší hloubku. Celé to vlastně může být jako jakási metafora. V životě se nám také může stát, že jakoby bloudíme v kruhu a dokud stále neuvidíme jakési „anomálie“, budeme v té smyčce chodit dále. Je to možná také o hledání sebe sama. Bylo fajn, že jsme se více dozvěděli příběh pána v bílé košili, což určitě ve hře nebylo. Samozřejmě je dobré podotknout, že ve filmu, kde je málo postav, je nutné každou jednotlivou nějakým způsobem rozvíjet.
Někdo by mohl podotknout, že na horor je tam málo hororových prvků. Tady to je více vsazeno na psychologii, pocit opuštěnosti a jsou tam fungující skryté odkazy, které především hlavní postavu více prohlubují a rozvíjí. Někdo by si mohl stěžovat na zbytečnou délku snímku. Já se ale ani na chvíli nenudil. Zpočátku samozřejmě dost času zabere, než je uvedeno, jak ústřední děj funguje. Hlavní hrdina neustálým opakováním se vlastně dostává hlouběji do sebe a objevuje se. Jde to celkově označit za plnohodnotný horor? Ano, proč by ne. Je to zase něco jiného, než na co je většina diváků hororových příběhů zvyklých. Je to ten typ snímku, který na různých světových festivalech posbírá ty hlavní ceny, ale ve finále u mainstreamové veřejnosti spíše propadne. Je to ale škoda. Dobře, uznávám, že ne každému se obdobné filmy líbí. A v tomto případě bych byl asi moc sebestředný, abych každému vykládal, že je to TOPový snímek, který rozhodně musí za každou cenu vidět. Když na něj ale narazíte, zkuste mu alespoň dát šanci. Je dost možné, že z toho nebude tak moc nadšení jako já, ale za pokus to určitě stojí. Teď už navíc neběží v kinech a tak ho kdyžtak můžete kdykoliv vypnout a opustit. Velmi ale doporučuji počkat si, protože za mě je poslední dejme tomu půlhodina opravdu skvostná. Tím si to ode mě zajistilo naprosté nadšení a spokojenost. Proč furt pozornost ubírat na mainstream, když přitom i klidně rozpočtově spíše chudší film dokáže velmi příjemně překvapit?