Štítek: duchové

Říká se, že tisíc lidí, tisíc chutí. Jinými slovy – co se líbí jednomu automaticky neznamená, že se to bude líbit druhému. V tomto případě se řadím k té druhé skupině. Všude možně jsem na Thir13en Ghosts četl samou chválu. Jediné, co jsem o snímku věděl, bylo, že se jedná o remake z šedesátých let (konkrétně z roku 1960). Znáte to, když vás všude možně pozitivně na něco lákají a pak jste z toho akorát zklamaní? Tak to se mi přesně stalo. Abych zpočátku jen nehanil, musím pochválit vizuální stránku. Duchové jsou vyobrazeni fakt parádně. A i celkový skleněný dům je pro oko působivý. Dále chválím výběr hlavních herců. Ač jsem příliš nesledoval seriál Můj přitel Monk, jeho představitel Tony Shalhoub je opravdu nepřehlédnutelný. Ale mé největší potěšení bylo zjištění, že další výraznou postavu hraje jeden ze dvou vrahů původního Screamu z roku 1996, tedy Matthew Lillard.
Co mi ale na snímku chybělo byla absence větších krvavých scén, kterých by se dalo určitě využít (vlastně tam gore scény prakticky vůbec nebyly). Jenže problém je, že celkový film je koncipován jako „family friendly“ a tak tam moc násilí být nemohlo, aby byl přístupný i mladším divákům. Však je to taky uděláno minimálně částečně jako komedie. Pokud tam byly nějaké lekačky, tak jsem je buď zaspal nebo je vůbec neregistroval. Já nevím, příběh by mohl být propracovanější. Opravdu to na mě působilo spíše jako fantasy rodinný film s malými prvky hororu. A možná v mých třiceti letech jsem nebyl ta pravá cílová skupina. Jasně, věděl jsem minimálně podle zařazených žánrů k filmu, že to bude hororová komedie – tedy spojení, které jsem nikdy nedokázal spolknout. Ano, najdou se samozřejmě výjimky, kde se mi tyto pro mě zcela protikladné žánry ve společné kombinaci líbily. Takže z této strany by někdo mohl namítnout, proč jsem se na to vlastně díval, když „horrorcom“ ze své podstaty absolutně doborovolně nevyhledávám. Jak jsem uvedl, můžou být v tomto směru výjimky. V tomto případě jsem se prostě a jednoduše ke zhlédnutí nechal „přemluvit“ v podstatě samými pozitivními doporučeními na internetu.
V některých (pro mě spíše nepravděpodobných) situacích může dojít k tomu, že při opětovném druhém zhlédnutí po nějakém čase na film změním názor a hodnocení. Jenže v tomto případě mě již další rewatch prakticky nečeká, protože silně pochybuju, že by to nějak ovlivnilo celkový názor na tento snímek. Pro korektnost nebudu nikomu vyčítat, že toto bude pro danou osobu jako TOP a absolutně nejlepší horor. Je zcela a totálně normální a přirozené, že každý má tu svou hranici „vkusu a líbivosti“ někde jinde. V tomhle opravdu je třeba být tolerantní. Já neumím psát recenze. Proto tu mám místo toho kategorii nazvanou „Zamyšlení“. A to obsahuje jen čistě můj osobní názor a pocit z daného filmu. Občas se mi totiž stalo, že prakticky všemi haněný a sepsutý horor u mě vyvolal naprostý opak.
Je možné, že časem se kouknu i na těch původních 13 Ghosts z roku 1960. Někdy je originál lepší než remake, ale to rozhodně není pravidlo. A vice versa. Toto novější zpracování mě prostě absolutně vůbec nezaujalo. Takže v podstatě opravdu chválím prakticky jen vyobrazení duchů, ale když musím snímek hodnotit celkově i s příběhem, tak to hodnocení rapidně klesá. Pro rodiny asi dobré, ale určitě se z toho dalo vytěžit mnohem více. Za mě tedy zklamání.