Vymítač ďábla: Znamení víry [2023]

Bohužel totální zklamání. Dle mého to je film, který se znaží jen přilákat vytřískat co nejvíc z úspěšného snímku z roku 1973. Režisér David Gordon Green má na svém kontě především komedie. Když před časem oznámil, že chystá pokračování kultovního Halloweenu, nejprve jsem byl trošičku skeptický. Vím, že Michael Myers je kultovní hororová postava a v rámci různých anket a žebříčků se vždy umísťuje na předních pozicích, ale ke mě si cestu moc příliš nenašel. Přesto jsem Gordonově trilogii dal šanci. A musím říct, že oproti obecnému diváckému zklamání já byl naopak velmi spokojený. No dobře, je třeba si říct, že oživování úspěšných filmů a značek dělají producenti především kvůli ziskům a možná také proto, že to chtějí přiblížit mladší generaci, která původní snímek třeba ani nezná. Už jsem se k tomu asi dříve vyjadřoval a tak nechám na každém, aby si na remaky udělal názor podle sebe.

Vím, že Gordon již dříve avizoval, že stejně jako s Halloweenem hodlá z Vymítače udělat trilogii. Pravděpodobně tomu dám šanci, i když popravdě první mě dost zklamal. Respektive jsem asi čekal, že bude dost navazovat na původní kultovní snímek. Z traileru mě nejvíc nalákala typická píseň Mikea Oldsfielda Tubular Bells. Té jsme se bohužel ve výsledném snímku prakticky nedočkali. Podle mě je The Exorcist: Believer vhodný spíš pro ty, kteří původní film neviděli. Ti aspoň nemůžou mít tendenci srovnávat. A tím pádem si to více užijí. Mě osobně třeba také poněkud vadilo, že posedlá nebyla jedna, ale dvě holky. Na jednu stranu je to zajímavý nápad. Ale pak jsem se v tom tím pádem trochu ztrácel. A nejzbytečnější na celém filmu? Rozhodně cameo Ellen Burstyn a Lindy Blair. K čemu tam byly, když to s původním filmem nijak nesouviselo? Asi na to chtěli tvůrci prostě jen nalákat.
Opravdu mi to celé přišlo jen jako ždímání úspěšného filmu. Dobrá, když se oprostím od „přímého pokračování“ a budu to brát jako komplet samostatný film, bohužel mi to přijde jako průměrný horor o exorcismu. Jen tentokrát je posedlých najednou víc. Vizuálně je to povedené, ale to bohužel nestačí. A navíc je to strašně dlouhé. Bezmála dvouhodinový film by měl mít „zajištěný“ poutavý scénář, aby se diváci nenudili. Já nevím, celé mi to přišlo nemastné neslané a žádná z postav se mi nevryla pod kůži, že bych jí fandil. To pochopitelně nemusí nic znamenat. Další výtka je v tom, že po úvodu snímku strašně dlouho trvá, než se něco konečně začne dít. Neříkám, že je nutné mít lekačky hned na začátku, ale v tomto filmu těch pár, co tam bylo, se dalo dost předvídat.
Abych snímku nekřivdil, nedal jsem mu ve výsledném hodnocení odpad. Má to učitou atmosféru a i výběr herců není špatný. Ale jinak to je dost podprůměrné. Pravda, asi jsem čekal větší navázání na původní film. I když na druhou stranu je pravda, že ten jsem relativně nedávno znovu viděl a nějaké pokračování mi nepřišlo vůbec nutné. Já prostě nového Vymítače chápu tak, že slouží jako přilákání mladších diváků, příp. těch, kteří původní snímek neviděli. Vůbec nikomu neberu, že z tohoto nového zpracování bude nadšen. Svůj názor na to jsem řekl. Dle mého by to tedy mělo být určitě kratší a mělo by se víc zapracovat na scénáři. Opravdu ty dvě holky vyvolaly démona tím, že jedna z nich chtěla mluvit se svou zesnulou matkou? No dobře, to ještě tak nějak beru. Ale nějak jsem asi v kině zaspal nebo mi uteklo vysvětlení, jak se pak z ničeho nic dostaly na tu farmu. Ale jak je možné, že to byl zase démon Pazuzu, který pak znovu poznal Chris MacNeilovou a připomněl jí její dceru Regan? A jeden z největších nesmyslů? Když Chris řekne, že ona vymítat neumí a vlastně ani nemůže a vzápětí to stejně dělá? No a jak pak za to dopadla? Zkrátka – na konci filmu jsem měl v hlavě víc otázek než odpovědí. Ale zase na druhou stranu se mi líbilo, že na konci to přežila jen jedna z dívek. To byl zvrat, který jsem vůbec nečekal.

Takže ve výsledku mě tento první díl nové trilogie vyloženě zklamal. Protože jsem si říkal, že když předešlá Gordonova Halloweenská trilogie celkově obecně pro větší většinu diváků byla zklamáním a mně se naopak líbila, tak jsem si právě říkal, že něco podobného se může stát i s Vymítačem. Ale na druhou stranu je ještě brzo dělat předčasné závěry. Za dva roky by se měl v kinech objevit druhý díl. Je otázka, jak moc bude celá trilogie na sebe navazovat. Na další film do kina opět nejspíše zase půjdu a budu doufat, že tentokrát bude lepší. Tento tedy nic moc.

Ve spárech ďábla [2018]

Pro filmy o exorcismu jsem měl vždycky slabost. Však taky můj první horor nebyl nic menšího než Vymítač ďábla z roku 1973. Ten jsem si nedávno shodou náhod opět pouštěl znovu, abych se ujistil, že je to stále ve své kategorii jeden z těch TOP nejlepších hororů. Byl jsem unešen, když jsem ho viděl poprvé, byl jsem nadšen, když jsem ho teď zhlédl opětovně. Přece jenom musím velmi pochválit tvůrce za skvělé triky, které ani dnes neztrácejí nic ze své dokonalosti. Teď si to v dnešní době ani neuvědomujeme, ale věřím, že když byl The Exorcist poprvé uveden v kinech, lidé byli šokováni, protože do té doby nic takového pravděpodobně neviděli. A ano, i mě jako menšího kluka (opravdu si už nevzpomínám, kolik mi tehdy bylo, když jsem to viděl poprvé) to některými scénami vyděsilo. Jenže v tom pozitivním smyslu, protože právě ten konkrétní snímek způsobil, že ve mně začala stále růst a růst ta moje láska k hororům, která trvá stále a nikdy nezhasne.

O různých vymítáních jsem viděl mnoho filmů. A musím říct, že tento v tomto aktuálním zamyšlení, The Possession of Hannah Grace, byl trošku jiný, než ty ostatní. Exorcismu se dočkáme hned v úvodu, ale záhy zjistíme, že tentokrát je démon silnější a i když svou dceru otec udusí polštářem, je nám všem jasné, že to stačit nebude. Chválím nápad, že se celý děj odehrával v márnici. Poslední místo, kam se především dostanou oběti vrahů a podobně, ale samozřejmě i ti zesnulí přirozenou smrtí. Možná si hodně lidí ze sledování různých kriminálek myslí, že by tam v pohodě mohli s mrtvolami pracovat (takhle v bezpečí obrazovky tabletu si to možná trochu myslím i já), ale při představě, že jste tam na noční úplně sami, s tuctem umrlců v šuplíkách a kvůli úspoře energie se světly na senzory – no musím říct, že už mi to nezní tak úplně vábně. Přiznám se, že se mi skoro hned okamžitě vybavil excelentní a ve všech směrech dokonalý horor Tajemství smrti slečny Neznámé z roku 2016. Prostě už jen takové prostředí, umístěné většinou na tom nejnižším patře nemocnice, má samo o sobě skvělou atmosféru. Takže už jen díky tomu ode mě hned přibylo jedno plus. Další pozitivní věc, co se mi líbila, byla změna zbarvení očí, čímž jsme poznali, že v těle Hannah je stále ďábel. Lekačky tam byly, ale z mého pohledu nebyly moc neočekávané, i když povedené (vím, jak paradoxně ta věta zní). Takže už jen díky místu, kam byl příběh zasazen, díky pocitu, že jste sami mezi mrtvými a díky kombinaci posednutí, to vše vedlo k nadprůměrnému hodnocení. Jen mě trošku možná zklamal závěr. Bylo jasné, že když Megan vsunula Hannah do pece, tak v té posedlé dívce ten démon už nebyl. Není to úplně výtka, ale potěšilo by mě, kdyby hned v té chvíli bylo naznačeno, že se ďábel přesunul do Megan (např., že by se nějak prohnula nebo tak podobně). Chci ale říct, že to není velká výtka, která by změnila můj pohled na hodnocení, to vůbec ne. Protože v závěru ve scéně s mouchou to bylo jasně vidět, kde démon skončil (či spíš do koho skočil). Je to jen taková menší vada na kráse, pro někoho možná zcela nepodstatná. Oceňuji i celkový menší počet postav, čímž je film o něco přehlednější.

Teď když nad tím přemýšlím, nedal jsem tomu zcela nejvyšší hodnocení. Vymítání, které se hned zpočátku nepovedlo? To určitě problém nebyl, protože na tom vlastně stál celý snímek. Otravná postava Davea, která tam ale svým způsobem zapadala, i když na mě působila jako výplň, která by se dala vynechat? Nevím. Málokdy měním hodnocení při psaní mých zamyšlení. A neudělám to ani teď. Když je film fenomenální, o celkovém hodnocení ani na sekundu neváhám. Tady jsem tomu dal nadprůměrné hodnocení 4/5 (čímž jsem aspoň lehce posunul úroveň ratingu snímku, který má na ČSFD takřka čistý průměr. Líbilo se mi to, především to prostředí, ale k naprosté dokonalosti k tomu něco chybělo. Nemá smysl se na snímek dívat znovu. Mohlo by se totiž lehce stát, že bych si namísto toho všimnul věcí, které by mi hodnocení posunulo níže. Nene, člověk by měl dát na první dojem. I když teď upřímně nedokážu říct, kde mi chyběla ta jedna hvězdička, za svým rozhodnutím si stojím. Však nejsem před nějakou komisí, před kterou bych můj pohled na film musel obhájit. Zamyšlení na tomto mém webu píšu jako takový dá se říct online deník, do kterého si zapisuji myšlenky a pohled na film, ale vše samozřejmě z mého soukromého a osobního pohledu. Je mi jasné, že kdybych se ve skutečnosti živil psaním recenzí, musel bych tam uvést i více negativ, ale naštěstí v mých zamyšleních si víceméně můžu psát co chci. Nikdy jsem je nepsal proto, aby se díky tomu případní návštěvníci těchto stránek rozhodli, zda se na základě mých pocitů na film podívají nebo spíše ne. Navíc každému se líbí něco jiného a je nemožné zavděčit se všem. Proto je úplně normální, jestli někdo v tomto snímku uvidí odpad. Beru to. Ani nevím, proč jsem teď tohle zamyšlení prodloužil jen pro jakousi obhajobu, jak to celé píšu. Měl jsem prostě takové nutkání. Nedělám si iluze a vím, že návštěvnost mého webu je velmi nízká. Samozřejmě mě to poněkud mrzí, protože každý, kdo si založí své stránky, je chce poskytnout co nejvíc lidem. Ale s tím jsem se již dávno vyrovnal a neřeším to. Jak jsem se zmínil, celý web a především zamyšlení vnímám a beru jako můj deník, kterému jen přidávám stránky. Nikomu své názory nevnucuji a ti, kdo to dočetli až sem, ať se samozřejmě o daném aktuálně „recenzovaném“ hororu rozhodují dle svého, jestli se na něj na základě mých pocitů podívají nebo ne.

Papežův vymítač [2023]

Konečně se zase blýská na hororové časy. Minimálně v dubnu toho bude celkem plno. 🙂
Kdokoliv se mě zeptá na můj první horor, vždy hned odpovídám, že to byl Vymítač ďábla z roku 1973. Je ovšem trošku paradox, že jsem ho snad viděl pouze jednou. Exorcismus mě vždycky bavil. Samozřejmě myslím jen ten zobrazovaný v kultuře, protože na duchy a démony absolutně nevěřím. Jako vysvětlení považuji různé psychické nemoci, které třeba v dané době ještě nebyly známy.
Russel Crowe mě v roli otce Amortha mile překvapil. A překvapilo mě, že právě The Pope’s Exorcist je jeho prvním hororem. Amorth v jeho podání je vtipný (super je jeho hláška „Ku-ku“) a klidně se postaví proti „nadřízeným“. Jeho šéf je ale samotný papež, se kterým dobře vychází. Hned zajímavý byl úvod snímku, kde se posednutí člověka přesunulo na prase. To jsem myslím ještě v žádném filmu o exorcismu neviděl. Když se nad tímto vymítačem opětovně zamýšlím, nadprůměrnou známku hodnocení si snímek vysloužil vlastně díky sympatickému Russellovi. Protože bez toho by to spíš byl takový průměrný snímek o vymítání, kterých již bylo natočeno mnoho. Efekty a hlas démona jsou samozřejmě dobré. Ale kromě exorcisty na mopedu film ve svém žánru nepřinesl nic moc nového. I když je pravda, že teď přemýšlím, jestli jsem někde viděl, že démon přeskočí rovnou do těla toho, kdo ho vymítá. Je možné, že ano, ale momentálně si nic takového nevybavím. Zkouším si vzpomenout na nějakou výraznější postavu kromě Amortha, co by mě nějakým způsobem více zaujala. Snad možná jen otec Esquibel, kterého si zahrál Daniel Zovatto. Je to mladý kněz, který považuje Amortha za svůj vzor. A i když na konci se docela dost zaslouží o vymícení démona z těla svého idolu, moc víc prostoru ve filmu nemá. Většinu času si totiž krade Crowe pro sebe. A to je myslím i dobře. Exorcista, který má smysl pro humor? Nakonec proč ne. Možná, kdyby tuto roli dostal jiný, pro mě neznámý herec, snímek by si asi vysloužil o něco nižší hodnocení, protože tam opravdu není něco extra nového, co bych už třeba neviděl dříve. Ale jako dobrý horůrek na večer to určitě stačí.