Štítek: frančíza

Když se zamyslím nad svou v podstatě celoživotní láskou k velkému žánru zvaném horor, můžu zaznamenat určitý posun v oblíbenosti subžánrů. Úplně zpočátku jsem byl nejvíce unešen zombieky. Následně se to trošku přesunulo k exorcismu a různým paranormálním aktivitám a duchařinám. Posléze také k více psychologickým filmům. Toto vše zmíněné mám stále velmi rád, ale přece jenom jedna hororová kategorie se o něco více tyčí nad ostatními. A tím je gore. Zjednodušeně – čím víc krve, tím lépe. Současné efekty a samozřejmě stále vynikající práce maskérů jsou opravdu úžasné. Na druhou stranu nemám rád, když čekám pořádný masakr, ale tvůrci kvůli přístupnosti v té nejlepší scéně přesunou kameru bokem a my jen slyšíme zvukové efekty umírajících a zabíjených. To je mnohdy škoda. Ale jsem rád, že čas od času i do kin „proleze“ i krvavější a brutálnější snímek. A ještě, že jsou takoví režiséři, jako kupříkladu pan Damien Leone.

Tímto oslím můstkem se konečně dostávám k samotnému zamyšlení na pokračování vynikající hororové série. Výjimečně mi český překlad originálního názvu Terrifier 3 zas tolik nevadí. Mám mnoho velmi oblíbených hororových postav – Ash Williams, Freddy Krueger, John Kramer, Candyman, Karel Kopfrkingl či Pennywise. Ale přesto nad těmito všemi ikonami stojí Art the Clown. Ten si mě získal hned úvodním krátkometrážním filmem, kde ho tedy ještě nehrál úžasný David Howard Thornton. Je prostě vidět, že když je nějaká postava skvěle napsaná, nepotřebuje vůbec promluvit. A to je vlastně na Artovi to nejděsivější. Samozřejmě, že není z tohoto světa, ale mě se opravdu líbí a to jako hodně. Oproti třeba Dexterovi tady emoce používá naplno – byť jako mim. Užívá si, když jeho oběti trpí. Velký široký úsměv a jiskřivé oči to jen potvrzují. Líbí se mi, jak se postupně celá série dalším a dalším dílem stává brutálnější a krvavější. Citlivé diváky rozhodně nešetří. A to je jedině dobře.
Celou dosavadní sérii Terrifier hodnotím velmi kladně, i když třeba dvojka absolutního TOPu nedosáhla. Ale rozhodně nejlepší je tento třetí vánoční speciál. Dočkáme se všeho, co od šíleného Arta máme rádi. Opravdu se jedná o zatím nejbrutálnější díl celé frančízy. Za celkové zasazení příběhu do zimních svátků jsem opravdu rád, protože každoročně mám tradici zveřejňovat seznam tipů na vánočně laděně horory. A navíc Terriefier 3 se z mého pohledu dostal na absolutní TOP horor roku 2024. To neustálé „pošťuchování“ Arta a Sienny mě opravdu velmi baví a dost si ho užívám. Z osobního hlediska jsem opravdu rád, že v dalším (a předpokládaném posledním díle) se již nedočkáme otravného mladšího bratra hlavní ženské hrdinky, protože ten mi lezl na nervy už od prvního filmu. Občas si říkám, jak je až neuvěřitelné, co všechno herci pro svou roli musí podstoupit. U Arta se mi líbí celkový look a vlastně i osobnost, která ho tvoří. David Howard Thornton se v něm vyloženě vyžívá.
Terrifier 3 byl asi můj vůbec nejočekávanější horor roku a jsem opravdu rád, že se velmi lehce vyšplhal i na samotný vrchol celkového mého žebříčku za rok 2024. Už teď se nemůžu dočkat čtvrtého dílu, protože předpokládám, že bude ještě brutálnější, než tento. Dokonce se musím k něčemu přiznat. Já v hororech můžu opravdu všechno – střeva, krev, zvratky a tak dál. Přesto v tomto třetím díle mi Art předvedl jednu scénu, nad kterou jsem dokonce tak otrlý divák jako já musel na chvilku odvrátit oči. Nebudu to podrobně popisovat, ale stačí říct jen tři věci – plastová trubky, krysy a zapalovač. Ovšem pochopitelně ani to mi nemohlo zkazit celkový skvělý filmový zážitek.