Štítek: horrorcom

Hodina zmizení [2025]

Absolutně beze slov. Během závěrečných titulků jen sedící v kinosále, zírající na běžící jména tvůrců a snažící se mozkem zpracovat, co vlastně viděl. Ano. Přesně takové pocity měl jsem po ihned skončení tohoto filmu. Pakliže jsem již jednou mluvil o překvapení roku (Bring Her Back), ve skutečnosti to bylo jen do té doby, než jsem viděl absolutní letošní filmový zvrat v podobě Weapons. Občas se jen z názvu dá minimálně odhadovat, o čem to celé bude. V tomto případě to je ale opravdu zrádné a velmi pochybuji, že by to někdo odhalil předem. Troufám si tvrdit, že je to odhaleno až ve druhé třetině hororu. Někdy mi poněkud hodně vadí české názvy, které mnohdy nemají absolutně nic společného s originálem. V tomto případě musím ale distributory pochválit. Kouknul by se někdo na film „Zbraně“ ? Nemůžu soudit ostatní, ale mě by to tedy rozhodně vůbec nenalákalo.
Musím říct, že jsem již dlouho neviděl snímek, který kombinuje tolik různých (a na první pohled těžko slučitelných) žánrů. Tady to byl doslova koktejl. Já to opravdu stále celé zpracovávám, protože je to tak perfektně natočené a za mě totálně nepředvídatelné. Julia Garner je v roli učitelky třídy ztracených dětí úplně skvělá. Ale úplně si nekrade film pro sebe. Onou „zlodějkou“ je tetička Gladys neboli Amy Madigan. Jsem rád a potěšen informací, že snad je již ve vývoji samostatný snímek, který více poodhalí tuto její fenomenální postavu. Takovou tetičku by chtěl každý. No ne?
Co tedy dělá Weapons snímkem tak absolutně překvapujícím a za mě naprosto dokonalým? Velkou část děje tvoří černý humor, který je ale perfektně zakomponovaný. Neznám jiný horor, při kterém by se v kině tolik lidí hlasitě smálo. Normálně bych za to tvůrce více či méně odsoudil, ale tady se to vlastně i hodilo a celé to zpestřilo. Další klad vidím v tom stylu natáčení. Velmi se mi líbilo, že některé scény byly natočeny několikrát, ale vždy z pohledu různých postav. Každá postava tak přinesla více detailů. Momentálně si nemůžu vybavit jiný snímek, kde by byla použita stejná technika. A opravdu to bylo super. Dále bylo dobře vybráno celkové obsazení. Především jsem byl rád za již zmíněnou Julii Garner, kterou jsem letos viděl taktéž v pětihvězdičkovém hororu Vlčí muž. Poslední dobou v mých zamyšleních často zmiňuji velké dějové zvraty. A i toto není výjimka a je jich tu dostatek. No a další (i když asi ne zcela poslední zajímavost) se týká samotné propagace a vlastně i úvodu filmu. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl tak často trailer na jeden konkrétní snímek. Ano, pro někoho by to bylo již otravné (také mi to po druhém zhlédnutí tak trochu přišlo), ale zároveň mě osobně to nějakým zázračným způsobem uchvátilo a získalo mou pozornost. O to větší byl šok, když v úvodních minutách hororu byl celý trailer vlastně slovo od slova citován znovu. To byl vynikající záměr tvůrců, protože pokud jste z traileru měli nějaký odhad, o čem to celé bude, toto zopakování vám tu celou myšlenku zbouralo a vy jste prakticky začínali na nule. Mnohdy se stává, že někteří diváci jsou naštvaní, když v traileru je nějaká scéna, která se ale ve výsledném snímku neobjeví. V tomto konkrétním případě se ale tvůrci pojistili tím, že v úvodu znovu řekli celé věty z traileru, aby navázali větou, že pravý příběh začíná až teď.
Poslední dobou má zamyšlení nejsou nijak dlouhá. Tady jsem chtěl udělat výjimku, protože si to Weapons totálně zaslouží. A musím říct, že to opravdu hodně dlouho balancovalo na absolutním TOPu za rok 2026. Proč ale musím pořád chválit? Proč nemůžu být někdy kritický a (jak mají někteří toxickým koníčkem) hledat nějaké chyby a nelogické chování postav či přímo absurdní posun děje? Já se ale ptám. Proč to dělat a vlastně se stydět za svůj vkus? Je naprosto pochopitelné, že každý preferuje něco jiného. Pokud by totiž všichni měli rádi pouze to stejné, stali bychom se jen hloupými ovcemi.
Weapons je úplně super a celková (závěrečná) pointa mě opravdu dostala. Každý rok se na hororovém poli objeví nějaké příjemné překvapení. A když od začátku do konce vůbec netušíte, jak to celé dopadne, je to jen důkazem toho, jak kvalitní ten film je. Temná stránka je tady je sice občas více odlehčena, ale není to vlastně na škodu. Věřím, že každý si na tom najde něco svého. Já jsem po zhlédnutí měl tak neskutečný pocit totálního blaha. To spojení nečekaného a příjemného překvapení opravdu udělalo svoje. Prosím tedy všechny budoucí hororové tvůrce – nechť je vám tento originální snímek inspirací. I v dnešní době může film naprosto zaujmout. Jen více takových případů, prosím. 🙂 🙂

Opice [2025]

Pan Osgood Perkins je opravdu zajímavá persóna. Poprvé jsem se s tímto pánem setkal s loňským TOPovým Longlegs (tehdy mi ani jeho jméno nic nepřipomínalo). Dle hodnocení uživatelů na ČSFD.cz jsou jeho snímky do jednoho průměrné. S tím rozhodně nesouhlasím. Perkins má svůj osobitý styl. A musíte se jednoduše naladit na jeho vlnu, která vás buď pohltí nebo se v ní nudou ztratíte. Zatím jsem od tohoto režiséra viděl jen tři filmy a až letošní Keeper ode mě dostal velmi podprůměrné hodnocení. Zbylé dva byl povedený nadprůměr (ačkoli pouze zmíněný Longlegs si odnesl známku nejvyšší). Opice je fajn. Ale…

…není to rozhodně pro každého. Těsně před premiérou jsem si přečetl původní předlohu. Kingova povídka není nikterak dlouhá. A sám Osgood se jí inspiroval jez zlehka a spíše si svůj film udělal po svém. Několikrát jsem zmiňoval, že ačkoliv je horor můj opravdu nejoblíbenější (a ne jen filmový) žánr na světě, jsou podkategorie, které tolik nemusím. Tím pochopitelně narážím na hororovou komedii – už jen takové slovní spojení ve mně budí směšný odpor. Paradoxně právě The Monkey v tomto kontextu patří k tomu lepšímu. Ačkoliv originální povídka je spíše kratšího rozsahu, King tam dokázal vměstnat dost temnoty. Naproti tomu Osgood atmosféru mnohdy zlehčuje, ale kupodivu to i celkem funguje. Jen to prostě nemůžete brát moc vážně. O to více, když znáte originální předlohu. Horor je samotnou povídkou spíše více či méně inspirován. Perkins částečně do svého snímku přenesl i podobný koncept jako v Nezvratném osudu. Je trochu škoda, že jednotlivé smrti jsou sice zajímavé, ale trvají vždy tak krátce. Bylo to z důvodu nižší věkové přístupnosti? Z toho jsem byl trošku zklamaný.
Obecně řečeno byla Opice jedním z mých nejočekávanějších hororů roku 2025. A dostal jsem vlastně něco, o čem bych si ani nezdál. Rozhodně to není špatný film. A celkově mě dost bavil. Trošku zamrzela pozměněná podoba ústřední opičí hračky, kdy v původním Kingově díle má v ruce malé činely, kterými bouchá o sebe. Tady to bylo nahrazeno bubínkem. To ale ve výsledku ani nevadilo. Toto bych obecně asi nazval dost volnou adaptací literární předlohy. Možná jsem čekal více temnoty, která povídka vyloženě nabízela. Tady se upřímně trošku bojím případného druhého zhlédnutí. Při premiéře v kině jsem byl dost ohromen, protože jsem pochopitelně nic z toho absolutně nečekal. Jenže mám strach, že by tento „wow efekt“ napodruhé už prostě nefungoval. Osgood Perkins má prostě svůj vlastní osobitý styl. Buďto vás hned dostane nebo se na jeho filmy jednoduše nenaladíte.
Můžu tedy Opici doporučit? Vlastně asi můžu. Rozhodně to ale není pro každého. Pokud hledáte hlubší (a temnější) příběh, asi to pro vás nebude to pravé ořechové. Jestliže ale máte náladu na dobrou popcornovku, při které se pobavíte, jděte do toho.

Beetlejuice Beetlejuice [2024]

Timu Burtona mám rád. Líbí se mi jeho unikátní styl. Ať už se jedné o hrané snímky či animace, takřka vždy ho bezpečně rozpoznáte. Někdo o něm může říct, že je zvláštní, ale myslím si, že on sám by to bral úplně v pohodě. Viděl jsem většinu z jeho bohaté filmografie. A v podstatě všechno považuji za nadprůměr. Nejsem si úplně jistý, ale dost možná byl Beetlejuice prvním filmem, který jsem od něj viděl. Přiznám se, že jsem zpočátku možná ne úplně rozuměl tomu termínu bio-exorcista. Ale vybrat do hlavní role Michaela Keatona byl skvělá volba (možná si ho Burton tak oblíbil, že o rok později ho obsadil jako Batmana). Beetlejuice je hororová komedie – tedy žánr, který osobně absolutně nevyhledávám. Toto je ale jeden z několika těch šťastných snímků, které i přes tento fakt považuji za velmi povedené.
Nikdy bych si ale nedokázal představit, že by mohlo vzniknout pokračování. Ale je aspoň fajn, že u toho Burton zůstal a měl to tedy plně ve svých rukou. Hned zpočátku musím říct, že je to trošku slabší, než původní snímek. Keaton to zase celé vede. Je ale vidět, že Burton si taktéž oblíbil mladší tváře, protože navázal spolupráci i se sympatickou Jennou Ortegou. Ano, u filmu Beetlejuice Beetlujuice platí, že se dle standardu Tima Burtona jedná o nadprůměr. Ale rozhodně to nemůže překonat originál. Příběh je celkem fajn, ale už mi přijde, že to je jen ždímání původního skvělého nápadu. Do kina jsem se na snímek těšil, protože první film jsem v době uvedení nemohl vidět z toho jednoduchého důvodu, protože jsem v té době ještě nebyl na světě. Věřím, že se najdou lidé, kteří budou mít za to, že pokračovaní v lecčems překonalo originální film. V některých věcech je možná lepší (dost se mi třeba líbila postava, kterou ztvárnil Willem Dafoe). A vlastně i celá stylizace snímku se drží v původních kolejí. To je sice vlastně fajn, ale zároveň to nepřináší nic moc nového. Občas mi přišlo, že Keaton byl někdy dost upozaděn Ortegou, které se ve filmové branži vlastně už i celkem daří. Někde jsem slyšel zvěsti, že je v plánu opět další pokračování. To už si myslím, že je zbytečné a muselo by se přijít s fakt opravdu originálním námětem. Osobně bych to již takto nechal. Pokračování je fajn, neurazí a některé scény dost pobaví. Snímek se samozřejmě velmi opírá o originál. Zatímco původní snímek jsem v průběhu let viděl vícekrát, nevím, zda bych to stejné udělal i s tímto sequelem. Nejsem si jist, jestli by mi to náhodou trošku ten můj první dojem neovlivnilo (myšleno negativním směrem). Možná se přeci jenom na to znovu podívám, ale jen pod podmínkou, že bych ještě těsně před tím zhlédl originál. Třeba by mi víc došly nějaké ty souvislosti, které mi mohly uniknout a celé pokračování bych si více vychutnal. Teď už ale pouze spekuluji.
Závěrem bych tedy chtěl podotknout, že pokud jste fanoušci původního filmu, rozhodně se vyplatí vidět i dvojku. A nechám zcela na vás, jaký dojem si z toho odnesete.

Stáhni mě do pekla [2009]

Sam Raimi je pojem a filmová ikona, u které máte prakticky jistotu, že vás čeká výborná podívaná a skvělý filmový zážitek. Série Evil Dead či Spider-Man, pokračování Dr. Strange…
V tomto hororu se sešli všichni tři bratři Raimi (Raimiovi?? Raimiové?? – ať mě klidně opraví ten, kdo ví, jak se to správně česky píše :D) – nejstarší Ivan napsal scénář, Sam režíroval a nejmladší Ted si střihl menší roli doktora. A celkově to není vůbec špatné. Cikánka a kletba – okamžitě jsem si vzpomněl na knihu Richarda Bachmana (aka Stephena Kinga) Zhubni. V tomto případě se ale hlavní hrdinka ke kletbě dostane vlastně nevinně díky svému šéfovi. Možná obdobný příběh tu už byl, ale stejně se mi celkově velmi líbilo zpracování. K Christine Brown v podání Alison Lohman si rychle najdeme vztah a fandíme jí. A v její kůži bychom se určitě ocitnout nechtěli. Chvílemi se Raimi vrací ke svým kořenům, kdy kombinuje horor a komedii. Vlastně tam prakticky nenajdeme žádná hluchá či prázdná místa. Efekty na dobré úrovni a vše prokládané skvělým hudebním doprovodem. Tento film je určitě vhodný i pro hororové diváky-začátečníky. Je tam několik lekaček, ale celé je to doplněné dobrým černým humorem a vy Raimiho utrženého ze řetězu nemůžete brát zcela vážně. Ale i on jako zkušený režisér dovede pracovat s napětím a pár scén tam je i poměrně nechutných. Vrchol celého filmu je pochopitelně návštěva cikánčina domu a následné vymítání. Tam to byl čistokrevný horor (zapojení kozla bylo fajn) a hlavně to bylo skvěle natočené. Tam ten snímek získal tu pravou temnou atmosféru.
Jestli bych měl snímku něco vytknout, tak asi nejvíc mě mrzela absence Raimiho kamaráda Bruce Campbella. Ale Alison Lohman je velmi sympatická a byla to dobrá volba na hlavní roli. I k celému obsazení vlastně nemám co vytknout, ač se jedná opět o prakticky všechny pro mě neznámé herce. Ale příběh je dobrý a má to atmosféru. Jen bych možná trochu ubral na humoru v některých scénách, ale to je vlastně Raimiho styl. Jinak celková spokojenost.

Abigail [2024]

Úplně první zmínky o upírech pochází dokonce již z období Mezopotámie či Starověkého Egypta a postavy jako takové k hororu prostě patří. Při slově upír se naprosté většině lidí jako první jistě vybaví Dracula, kterého v roce 1897 přivedl na svět irský spisovatel Bram Stoker. Ale již v roce 1819, tedy o 78 let dříve, byl původně anonymně vydán příběh s prostým názvem The Vampyre. Nejprve bylo toto krátké dílko připisováno slavnému anglickému romantickému básníku lordu Byronovi (celým jménem George Gordon Noel Byron), ale ve skutečnosti příběh sepsal jeho osobní lékař Dr. John Polidori. A ještě jedna zajímavost. Je známý fakt, že upíři nesnášejí slunce. Jenomže ve Stokerově Draculovi není zmíněno, že tak mohou i zemřít. To je poprvé zobrazeno v dnes již kultovním německém němém hororu z roku 1922 Upír Nosferatu (celým originálním názvem Nosferatu, symfonie hrůzy), kdy tímto způsobem v závěru snímku umírá hrabě Orlok. K tomu si neodpustím ještě jeden poměrně známý fakt. Podoba mezi Orlokem a Draculou není náhodná. Německým tvůrcům se nepodařilo sehnat autorská práva a aby je obešli, tak jednoduše pozměnili jména a místo děje. Jedná se tedy o prvního zfilmovaného Draculu, který se tam vlastně ale nevyskytuje. Titulky byly přeložené do francouzštiny, ale poté, co film vyšel v USA, tak zase do angličtiny, ale již s použitím originálních jmen ze Stokerova románu. Pak se do toho vložila spisovatelova vdova Florence a vysoudila, že se původní titulky (s pozměněnými jmény) musí zničit. Ale nakonec se později ještě jedna kopie originálních titulků našla v jednom východoněmeckém archivu, co tam ležela bez povšimnutí skoro půl století.

Tak. Po vyčerpávajícím úvodu se konečně vrhnu na samotné zamyšlení snímku Abigail. Ještě bych rád podotknul, že upíři obecně nepatří k mým nejoblíbenějším hororovým stvořením. Čekal jsem jednoduchou oddechovku a tu jsem i dostal, ale zároveň i o něco víc. Trailer vypadal dost dobře a měl jsem i nějakou tu představu, ale i tak jsem byl zvědavý, co si tvůrci na nás tentokrát vymysleli. Úvodní scéna únosu Abigail je celkem povedená a tajně jsem doufal, aby se to poté neslo v podobném duchu. Z ukázky bylo jasné, že to bude také říznuté komedií. Můj vztah k „horrorcomu“ jsem již zmiňoval několikrát a tak k tomu nebudu nic dodávat. Při vtipných scénách jsem se jen lehce pousmál, ale víc jsem se soustředil na samotný děj. To, že se z baletky stane upír, bylo ukázáno již v traileru. Ale v konečném snímku to bylo místy opravdu pěkně akční a dobře natočeno. Dočkáme se krve, dočkáme se mrtvol a i pár (aspoň pro mě) nečekaných zvratů. Je zajímavé, že od začátku jsem vlastně fandil jen titulní Abigail a přál jsem si, aby prostě všechny rozsápala a vysála. Co mi ale přišlo přetažené za vlasy (a co vlastně možná způsobilo bod v hodnocení dolů) byla postava otce Abigail, Kristofa Lazaara. Moment, ale jako ostatní věděli, že tento mafiánský boss je zároveň upír? To mi přišlo takové zvláštní.
Co se týká délky snímku, je úplně adekvátní a tak akorát. Film nemá skoro žádná hluchá místa, i když zpočátku samozřejmě trvá, než začne nějaká ta akce. Pak to ale stojí za to. Člověk od tohoto filmu nemůže čekat nic hlubšího. Je to prostě jen ideální oddechovka, která ale i pěkně zabaví. Jinak se musím přiznat, že balet je pro mě velká neznámá. Nerozumím mu, ale to je tím, že se o něj nezajímám. Ale musím tvůrce pochválit za nápad upíří baletky. Nevybavuji si žádný obdobný hororový snímek, kdy by se někdo takový objevil. Takže to je jasné pozitivum. Abigail není úplně top, ale zároveň jsem si film dost užil.
Mimochodem, jsem jediný komu herec Kevin Durand (postava Petera) strašně připomínal Elona Muska? 😀

Creepshow [1982]

Stačilo málo a dostalo by se to pod průměr. Vím, že Stephen King napsal i několik scénářů. A Creepshow je jeden z nich. Přiznám se, že nejsem příliš velký fanoušek povídkových filmů. Vždy by to mělo mít jedno téma společné (tady v tomto případě byl pojítkem popelník, který se prý objevil ve všech pěti povídkách, ale já jsem si ho všiml jenom v té první). Bohužel musím říct, že jsem od Creepshow čekal víc a dostal jsem poněkud zklamání. První povídka byla vskutku dobrá (ač nefalšované béčko), ale zase druhá, kde se sám King objevil v titulní roli – to byla prostě jedna celá katastrofa. Vím, že Romero Kingovi řekl, ať to hraje podle sebe, ale to amatérské přehrávání bilo do očí a vůbec se mi to nelíbilo. Beztak vím, že právě tahle povídka bude pro někoho nejlepší. To ta moje best je určitě ta následující, třetí v pořadí. Leslie Nielsena znám pouze jen z parodií a komedií a nikdy bych si ho nedovedl představit v nějaké vážné roli. Tady byl opravdu skvělý a jen tím dokázal, že to byl pan Herec. Je slizký, brutální a s ničím se nemaže. Upřímně toto byla opravdu velmi hnusná smrt – když se nemůžete hýbat a jen čekáte, až vás navždy spláchne vlna. Zatímco všechny ostatní povídky měly vždy v sobě nějaký ten humorný a komediální prvek, v této konkrétní opravdu nic k smíchu nebylo. Ale líbila se mi asi úplně nejvíce. Čtvrtá s tajemnou bednou navazovala na stejnou notu jako první. Dle mého byla ale tato o něco slabší než ta úvodní. Ale nebyla špatná. Poslední povídka byla moc fajn a super. Zápletka velmi jednoduchá, ale přesto přesto vůbec nenudila. Moc se mi líbilo zpracování. Všechno bylo jen v jeho v hlavě, ale přesto na konci tomu tak úplně nebylo. Povídka působila zvláštně, ale to se mi na ní právě moc líbilo a užil jsem jsi ji.
Vím, že tímto filmem chtěli pánové King a Romero vzdát hold béčkovým a brakovým sešitovým komiksům a dost možná se jim to podařilo. Bohužel za mě byla nejvíc super jen jedna povídka (plus tedy ve velmi těsném závěsu ta poslední), ale musím snímek hodnotit jako celek. Líbilo se mi celkové propojení s otcem, který synkovi vyhodí ty brakové komiksy, ale pak sám na to doplatí. Jak jsem zmínil v úvodu, povídkové filmy obecně příliš nevyhledávám. Tím neříkám, že to bylo úplně špatné, ale některé věci bych prostě stejně upravil a vylepšil. Proto si myslím, že průměr je ode mě adekvátní hodnocení. Ale zase jsem na jednu stranu rád, že jsem to viděl a mohu si to odškrtnout jako splněné.

13 duchů [2001]

Říká se, že tisíc lidí, tisíc chutí. Jinými slovy – co se líbí jednomu automaticky neznamená, že se to bude líbit druhému. V tomto případě se řadím k té druhé skupině. Všude možně jsem na Thir13en Ghosts četl samou chválu. Jediné, co jsem o snímku věděl, bylo, že se jedná o remake z šedesátých let (konkrétně z roku 1960). Znáte to, když vás všude možně pozitivně na něco lákají a pak jste z toho akorát zklamaní? Tak to se mi přesně stalo. Abych zpočátku jen nehanil, musím pochválit vizuální stránku. Duchové jsou vyobrazeni fakt parádně. A i celkový skleněný dům je pro oko působivý. Dále chválím výběr hlavních herců. Ač jsem příliš nesledoval seriál Můj přitel Monk, jeho představitel Tony Shalhoub je opravdu nepřehlédnutelný. Ale mé největší potěšení bylo zjištění, že další výraznou postavu hraje jeden ze dvou vrahů původního Screamu z roku 1996, tedy Matthew Lillard.
Co mi ale na snímku chybělo byla absence větších krvavých scén, kterých by se dalo určitě využít (vlastně tam gore scény prakticky vůbec nebyly). Jenže problém je, že celkový film je koncipován jako „family friendly“ a tak tam moc násilí být nemohlo, aby byl přístupný i mladším divákům. Však je to taky uděláno minimálně částečně jako komedie. Pokud tam byly nějaké lekačky, tak jsem je buď zaspal nebo je vůbec neregistroval. Já nevím, příběh by mohl být propracovanější. Opravdu to na mě působilo spíše jako fantasy rodinný film s malými prvky hororu. A možná v mých třiceti letech jsem nebyl ta pravá cílová skupina. Jasně, věděl jsem minimálně podle zařazených žánrů k filmu, že to bude hororová komedie – tedy spojení, které jsem nikdy nedokázal spolknout. Ano, najdou se samozřejmě výjimky, kde se mi tyto pro mě zcela protikladné žánry ve společné kombinaci líbily. Takže z této strany by někdo mohl namítnout, proč jsem se na to vlastně díval, když „horrorcom“ ze své podstaty absolutně doborovolně nevyhledávám. Jak jsem uvedl, můžou být v tomto směru výjimky. V tomto případě jsem se prostě a jednoduše ke zhlédnutí nechal „přemluvit“ v podstatě samými pozitivními doporučeními na internetu.
V některých (pro mě spíše nepravděpodobných) situacích může dojít k tomu, že při opětovném druhém zhlédnutí po nějakém čase na film změním názor a hodnocení. Jenže v tomto případě mě již další rewatch prakticky nečeká, protože silně pochybuju, že by to nějak ovlivnilo celkový názor na tento snímek. Pro korektnost nebudu nikomu vyčítat, že toto bude pro danou osobu jako TOP a absolutně nejlepší horor. Je zcela a totálně normální a přirozené, že každý má tu svou hranici „vkusu a líbivosti“ někde jinde. V tomhle opravdu je třeba být tolerantní. Já neumím psát recenze. Proto tu mám místo toho kategorii nazvanou „Zamyšlení“. A to obsahuje jen čistě můj osobní názor a pocit z daného filmu. Občas se mi totiž stalo, že prakticky všemi haněný a sepsutý horor u mě vyvolal naprostý opak.
Je možné, že časem se kouknu i na těch původních 13 Ghosts z roku 1960. Někdy je originál lepší než remake, ale to rozhodně není pravidlo. A vice versa. Toto novější zpracování mě prostě absolutně vůbec nezaujalo. Takže v podstatě opravdu chválím prakticky jen vyobrazení duchů, ale když musím snímek hodnotit celkově i s příběhem, tak to hodnocení rapidně klesá. Pro rodiny asi dobré, ale určitě se z toho dalo vytěžit mnohem více. Za mě tedy zklamání.

Renfield [2023]

Tak to bylo opravdu super! Neříká se nadarmo, že výjimka potvrzuje pravidlo. Jedná se totiž o skvělou hororovou komedii. Kdysi dávno (opravdu to už je hodně let) jsem četl Drákulu od Brama Stokera. Ale rozhodně mám v plánu si to přečíst znovu. Vím, že tam nějaký Renfield vystupoval, který pojídal mouchy a pavouky a díky tomu skončil v blázinci. A tam ho právě našel sám Drákula.
Dost se mi líbil hned úvod snímku, kde byla jaksi reprízovaná scéna z klasického Drákuly ze 30. let studia Universal. Cage tam opravdu vypadá jako Bela Lugosi, příp. Christopher Lee. Už ze samotného traileru bylo jasné, že to opravdu bude pěkná komedie. Renfielda, či spíše jeho představitele Nicholase Houlta, jsem poprvé uviděl naservírovaného ve fenomenálním hororovém Menu. Už i tam mě velmi zaujal a určitě se nad jeho filmografií v budoucnu pozastavím. Tady se Drákulova posluhovače ujal opravdu znamenitě. Ale i Nicolas Cage se svého Drákuly zhostil na jedničku (a konečně se dočkal – prý tento valašský princ byl jeho vysněnou rolí). Vlastně se mi líbilo zapojení mafie do příběhu. A Awkwafinu jsem konečně někde viděl (znal jsem jí pouze jen podle zvláštního jména, resp. pseudonymu). Nejlepší část filmu byla rozhodně první půlka a pak samotný závěr. V Polovině se tempo lehce zpomalilo, ale ani to tak nevadilo. Musím pochválit povedené komediální akční scény (např. jak Renfield jednomu nepříteli utrhl obě ruce, aby jimi mohl následně propíchnout dva další mafiány). Nejedná se o žádnou parodii Drákuly – ten je zobrazen skvěle a Cage mu svým šarmem dodává ještě více. Není to ani žádný remake. Vlastně by se dalo říct, že to je jakési pokračování knihy, i když tam (jestli si dobře vzpomínám) se Drákulu podaří zabít. Je to prostě zasazené do současnosti. S tím jsem ale neměl žádný problém. Celé herecké obsazení je skvělé. Musíte si ale prostě hned ze začátku uvědomit, že film nevznikl kvůli tomu, aby vyloženě děsil nebo se bral vážně – je to prostě zábavná oddechovka. Každý se do Renfielda může vžít a mně byl mimo jiné díky panu Houltovi opravdu velmi sympatický. Film jsem si maximálně užil. A rozhodně musím tvůrce pochválit i za povedené závěrečné titulky. U mnoha filmů to totiž je, že jsou hezky udělané jenom hlavní herci, scénáristé či režisér, aby se to poté změnilo na nudný seznam zainteresovaných techniků, kostymérů, osvětlovačů atd. A zvlášť při návštěvě kina během tohoto jmenného seznamu hodně lidí ze sálu odchází. To rozhodně při mé včerejší projekci neplatilo. Každý seděl na svém místě až do úplného konce. Nebudu přesně popisovat, co tam během těch závěrečných titulků bylo, ale můžu říct, že se o žádnou nudu nejedná. A byla by škoda, kdyby to někdo vynechal.

Little Monsters [2019]

Na úvod dá se říct skoro tradičně zopakuji dvě věci, které jsem už určitě nesčetněkrát uváděl. Spojení komedie a hororu se mi víceméně z principu příčí, protože každý žánr je zcela odlišný. A další již známá věc je, že jedny z mých nejoblíbenějších hororových monster jsou právě zombie. Naštěstí (pro mě) se sem tam povede a hororovou komedii si užiju. V tomto případě to určitě platí a to nejen přítomností nemrtvých. Krásnou Lupitu Nyong’o zbožňuji mimo jiné kvůli jedinečnému jménu. Shodou okolností ve stejném roce 2019, kdy vyšel snímek Little Mosters, měl premiéru i horor Jordana Peelea – Us. V obou tedy měla hlavní roli zmíněná Lupita a v obou mě svým výkonem okouzlila. Bylo příjemné ze závěrečných titulků zjistit, že ve filmu na ukulele opravdu hraje ona. Horory s dětmi sice také příliš nevyhledávám, ale tady to bylo povedené. Kamarádi a učitelka z mateřské školky jedou na školní výlet do zábavného rezortu. Jenže brzy zjistí, že na ně příliš zábavy nečeká. Zajímavá pro mě byla i úvodní dlouhá hádka partnerů, i když jsem se trochu bál, že to bude prostě jen komedie a z hororu minimum. Ale já se příjemně bavil. Postava Teddyho McGiggleho mi zbytečná nepřišla, protože ve filmu má svůj podíl a o to víc, když se dozvíme o jeho pravém charakteru. A i přes dobrý výkon Davida v podání Alexandera Englanda si Lupita Nyong’o a její slečna Caroline celý film takřka krade pro sebe. Takovou učitelku by rozhodně chtěl mít každý. A zavěrečné vyvrcholení s vlivem hudby na zombie mě možná trošičku zaskočilo, ale zase to tak nějak spadalo do celého konceptu tohoto snímku. Jsem opravdu rád, že po delší době jsem nějakému hororu mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení. Celou dobu jsem se bavil, zombie jsou povedení, pobavily mě některé hlášky (A jsou to pomalý nebo rychlý zombie? – Pomalý. – Díky bohu, že aspoň pomalý). Hororové komedie bych asi jen tak někomu nedoporučil, ale tady to klidně udělám. Pokud máte rádi zombie a naladíte se na stejnou vlnu snímku, tento film si určitě užijete. Já byl spokojený naprosto.