Štítek: Indie

Tumbbad [2018]

Úplně úžasné a fantastické! Dokonalá premiéra. A to v tom smyslu, že nikdy předtím jsem žádný čistě indický horor neviděl (nebo jakýkoliv jiný žánr). S Indií mám poněkud problém s mnohonásobně převyšující populací, než kolik je ta země schopna zvládnout, přehršle odpadků a skládek a a všude naprostá špína. Lidi tam jsou úplní chudáci.
Marně se pokouším vzpomenout, kde přesně jsem k snímku Tumbadd přišel. Pravděpodobně jsem to u někoho zahlédl v nějakým seznamu doporučených hororů. Jelikož obecně s filmografií z této země nemám žádné zkušenosti, absolutně jsem nevěděl, co mám vůbec čekat. Podvědomě jsem tomu ale moc šancí nedával. Jenomže to, co v téměř bezmála dvouhodinové podívané následovalo, bylo opravdu velké překvapení. Ale velmi příjemné. Spíš jako horor se to dá vnímat v podstatě jako čistou pohádku. Je tam dobro, je tam zlo (především chamtivost) a také na konci dostaneme krásné ponaučení. Velmi se mi líbily proložené indické písně, které se tam prostě hodily (a tím jen utvrdily pohádkovější ražení). Pochopitelně to není pro malé děti. Super je, že celou dobu film krásně odsýpá. Bylo fajn seznámit se s takovým totálně odlišným prostředím a zvyky z pro mě dost exotické země. Jsem si takřka jistý, že takovýto příběh je velmi starý a vychází z místního folklóru. Samotný děj je vlastně jednoduchý a v několika málo vět snadno převyprávětelný. Pohádka je to také v tom, že hlavním cílem je poučit a občas nutnost bojovat se svými démony a porazit zlo. Prozřít. Koho by zajímal význam názvu filmu, nemusí za tím hledat nějakou záludnost. Je to prostě jméno vesnice, kde se příběh odehrává (mimochodem ta vesnice skutečně existuje).
Rád si rozšiřuji své filmové obzory. Je vidět i v takovýchto pro mě dost extrémních zemí se najdou úžasní filmový tvůrci. Příběh je samozřejmě scénáristicky upravený, ale určitě je nějakým způsobem spojený s místním vyprávěním. Já tady opravdu musím pět jenom chválu. Nebýt toho nějakého výše zmíněného seznamu, nikdy v životě bych na tento horor nepřišel. A ti démoni zvláště na konci tam byly úplně super. Celkově mě to velmi bavilo. Užíval jsem si každý moment. Zaslouženě a snadno si to ode mě odneslo hodnocení zcela nejvyšší. O tom jsem byl mimochodem přesvědčený ještě dávno před koncem samotného filmu. Mám teď skoro chuť prohledat a najít další z indických hororů. Tady to bylo skvostně povedená podívaná.

Démon ve mně [2023]

Na toto jsem byl velmi zvědavý. Zvláště proto, že výjimečně v USA byla premiéra o měsíc dříve než u nás. Obecně platí, že si k novým hororům dopředu nečtu synopse. To myslím platilo i o tomto snímku. Ale hlavně mě nejvíc zaujal samotný název. Počítal jsem, že to bude další vymítačský horor a tak jsem doufal, že by mohl být aspoň něčím obzvláštěn. Tentokrát jsme ochutnali Indii. Je fascinující, kolik různých kultur a lidí na Zemi žije. To, co je doma běžné a „normální“, to v cizině fascinuje a možná i udivuje. Indie je zvláštní země. Nikdy mě nelákalo a neláká ji navštívit. Působí totiž na mě strašně špinavě. Ale je i plná tajemství, zvláště co se jejich náboženství týče.

Nejdřív bych chtěl upozornit na několik hororových klišé, které mě už nebaví, jak se neustále opakují. Skoro každý film začíná krátkou scénou, kde uvidíme úhlavní monstrum – tedy, my ho neuvidíme, většinou to je jen v náznacích a ve stínech. To má pochopitelně nalákat na zbytek filmu. I když se často stává, že je to jediná akční scéna, protože pak strašně dlouho trvá, než se v příběhu skutečně něco začne dít. A navíc ten úvod mnohdy ani s celkovým filmem tolik nesouvisí. Pochopitelně jsou i výjimky. Další věc, která se opakuje a velmi mě irituje – jak nejlépe utéct monstru, které nás napadne a my spadneme na zem? No jedině stále se plazit po zemi a nejlépe ještě pozadu. Jojo, tak nejlépe a hlavně nejrychleji utečeme. Mnohdy mi to připomíná nejhorší a nejvíc přehnanou smrt v dějinách kinematografie (zasvěcení jistě vědí, co mám na mysli). Těch klišé je fakt hodně a tak nemá cenu je všechny zmiňovat – nejlepší je se rozdělit, jít do temných místností bez baterky a volat, zda tam někde někdo není… A opravdu nejhorší je, že se neustále tyto klišé recyklují a v každém filmu se opakují.

Prvotní nadšení z tohoto hororu (dané především zajímavým názvem), ale brzy pominulo, no a ve výsledku mi z toho prostě vyšel jen o trošku lepší průměr. Nemám moc rád, když se rozjede nějaká scéna, ale pak se nedokončí. Jako beru a chápu to tak, že tvůrci chtějí diváka nalákat a udržet v napětí. Jenže když jsou neustále jen naznačovány a nejsou dotaženy do konce, to moc nemusím. Kvalitní horor se pochopitelně obejde bez lekaček na každém rohu. Ale já si osobně myslím, že jen naznačování akce a následné nedokončení v divákovi je totožné jako v Cimrmanovi prvek očekávání následováný prvkem zklamání. A těchto nedokončených scén v tomto konrétním filmu It lives inside bylo na můj vkus až příliš. První větší akce se dočkáme na houpačce, která se celkem povedla. Dále musím velmi kladně ohodnotit samotný vzhled monstra, který je naprosto dokonalý. Je ale veliká škoda, že si ho naplno užijeme jen v několika posledních minutách snímku. Přitom by tam mohl být mnohem déle. Za nejlepší vymítání budu vždycky považovat to v klasickém Vymítači ďábla z roku 1973. Tady to vlastně vymítání v pravém smyslu asi vlastně ani nebylo. Ale až v závěru jsem si uvědomil, jak v podstatě zbytečný a nesmyslný byl celý název filmu. Když se to doslova stane až úplně na konci snímku. A ostatně celá závěrečná scéna mi příliš zajímavá nepřišla. Prostě ve výsledku je tento film průměr, ale ne úplně čistý, ale lehce nad. Jsem ale rád, že se „použila“ pro nás cizí indická kultura. To určitě bylo oživením snímků, které jsem viděl v poslední době.

V posledních zamyšleních si víc a víc uvědomuji, že než o snímcích samotných se v nich spíše věnuji hororovému žánru obecně. Ostatně, vím a již jsem to i dříve avizoval, že prostě a jednoduše neumím psát recenze. Mým úkolem není úplně napsat pro a proti. Vždycky to bylo jen o mých vlastních pocitech, ale právě většinou se o snímku začínám zmiňovat až v posledním odstavci a to jen zběžně a okrajově. Nemá smysl tu psát dopodrobna děj (ostatně si ho stejně příliš do detailů nepamatuju). Jsou to prostě jen mé osobní pocity a jak obecně vnímám horor. A právě při těchto „nedějových“ částí zamyšlení si víc a víc uvědomuji, proč tak miluju tento velký žánr zvaný horor. Tento web vlastně pro mě slouží jako takový deník, do kterého si zapisuji své myšlenky. A současně rád objevuji nové (nebo někdy jen pro mě nové) horory. Je parádní, jak je tento žánr zajímavý a komplexní. A už teď se těším na další film, který uvidím. Ať už mé celkové hodnocení dopadne jakkoliv.