Štítek: Irsko

Hokum [2026]

Za poslední léta rozhodně a jednoznačně tento rok 2026 vede v těch nejkvalitnějších hororech. A ano, i dost originálních. Tento nový z Irska se bez problémů bude muset nějak vmačkat do tlačenice mých TOP. Režiséra Damiana McCarthyho jsem poprvé poznal dva roky zpátky u Oddity – a to mě tehdy hodně zklamalo a celé mi to přišlo zdlouhavé a nudné. Pak najednou přijde Hokum a vše je diametrálně odlišné. Poměrně zajímavý je i vlastní název. Čeští distributoři většinou přijdou s něčím „originálním“. Ale tady to prostě radši vůbec nepřekládali. Měl jsem za to, že se bude jednat o nějaké zaklínadlo, místo, město či nějakou z postav. Protože napoprvé mi slovník vlastně nepomohl. Ona to je totiž jakoby složenina ze dvou slov a vlastně to znamená nesmysl (doslova). Řekl jsem si „Aha.“ a snažil si to nějak odvodit z celkového příběhu.
Hlavní postavou je spisovatel v hotelu, který je tak trošku prokletý (myšleno jako hotel, ne spisovatel, ale ne tak jako v Osvícení) – respektive jedna jeho místnost, kde prý sídlí čarodějnice. A když hlavnímu hrdinovi barmanka ukáže knihu irského folklóru, on se jen usměje, protože těm věcem nevěří a že je to prostě jen nesmysl. Schválně jsem dával pozor, ale samotné slovo „hokum“ v celém filmu vůbec nezaznělo. Rozhodně to už ale jen kvůli názvu zaujme.
Ale pozor. Dlouho mě žádný horor tak emočně nezasáhl – co se příběhu a i samotného filmařského zpracování týče. Mimochodem, hned v úvodu snímku jsem si myslel, že jsem prostě omylem vešel do jiného kinosálu. Takový otvírák v hororu není obvyklý. Ale možná paradoxně mě to hned ještě více zpočátku chytlo. Pokud bych musel aspoň jednu věc filmu vytknout, tak asi jen, že již zmíněná čarodějnice měla dost malý prosto. Ale o ní to tedy hlavně nebylo. Adam Scott velmi arogantního spisovatele hraje opravdu skvěle. Podobně jako Scullyová je to skeptik, který ale poté začne věřit.
Irsko si opravdu musím přidat na svůj bucket list. Ty lokace, kde se to natáčelo, jsou opravdu nádherné. Další TOP 2026 je jasný. Příběh je skvěle napsaný, herci své role hrají přesvědčivě. Úmyslně jsem se předem celou dobu vyhýbal jakýmkoliv ukázkám či komentářům. A ono to tak i mnohdy může fungovat. Respektive v takovém případě může snímek pouze překvapit (jestli dobrým či špatným směrem je už věc jiná). A konkrétně u tohoto hororu důrazně doporučuji podívat se na to bez žádných informací předem. Jsou tam zajímavé zvraty a minimálně jedna lekačka byla pro mě dost nepříjemná. Prostě celkově další paráda!

Hříšníci [2025]

Zdá se, že mnohými je tento snímek považován za nejlepší horor snad i celé dekády. Podle mě je kolem něho jen vysoký hype. Ano, líbil se mi, ale rozhodně to absolutně nemůžu zařadit mezi TOPy. Film je dlouhý a – řekněme si na rovinu – prakticky celá první hodina je strašně nudná a pomalá. Jasně, celé se to odehrává v jižanské Americe a jak víme ze známého sloganu televizní reklamy na Royal Crown Colu: „Southern slow since 1905„. Málokdy se mi to stává, ale můžu říct, že do první půlky jsem měl mnohdy nutkání několikrát zkontrolovat hodinky a jen si přát, aby zbytek filmu měl už nějaký rozjezd.
Když hodnotím nějaký film, může to mít různé stupně. Tím pro mě nejlepším (což ale není vůbec pravidelné) je, že po deseti minutách od začátku snímku vím, že mě to bude ohromně bavit a pokud tam tvůrci neudělají nějakou vyloženou botu, dostane tento mou nejvyšší známku. Pak jsou tu další filmy, které mi po celou dobu hodnocení balancují mezi 4/5 a 5/5. V takovém případě to většinou stejně skončí tím o trochu horším. A to proto, že já ten film musím hodnotit jako celek. Takový snímek mě dost bavil, ale přece mi tam tak trošku něco chybělo. A pak jsou v podstatě ty ostatní snímky, kdy mě to zpočátku vlastně ani nezaujme (nejhorší jsou horory, kdy je prvních pět deset minut naprosto skvělých, aby to následně až do konce tvůrci totálně zazdili) a jen tajně doufám, že v tom najdu aspoň něco málo pozitivního. A jestliže mě film ani v půlce nezaujme, dodívám se na něj pak možná spíše více méně ze zvědavosti, jestli druhá půlka bude stejně slabá jako ta první. Nebo ještě horší.
Co se týká Sinners, až do té půlky to vypadalo jako pro hodnocení v mé třetí kategorii a kdyby v tu chvíli ten snímek skončil, myslím si, že bych mu určitě dal dost podprůměrné hodnocení. Naštěstí semtam se stane, že zpočátku horší film nakonec příjemně překvapí. A to se stalo i v tomto případě. Druhá půlka je rozhodně lepší a konečně se dočkáme nějaké té větší akce. A vlastně finální střet bandy irských upírů s návštěvníky zábavného klubu pro černé je hodně povedený a dočkáme se i slušného (a mého milovaného) gore. A minimálně z toho důvodu se chystám na horor kouknout ještě znovu. Opravdu výjimečně se stane, že bych po následovném zhlédnutí měnil hodnocení. Ale tady jsem na to sám zvědavý. Třeba se můj celkový dojem zlepší a ten za mě velmi pomalý rozjezd bude dávat smysl.
Již jsem několikrát zmiňoval, že ačkoliv upíři jsou klasická hororová monstra, já v podstatě uznávám jen Dráculu. Ale čas od času se najdou i dobré snímky s postavami lačnícími po lidské krvi. Hříšníci mají celkově zajímavou atmosféru a to možná i částečně rozhodlo, že z mého pohledu to skončilo lehce nadprůměrně. Byla rovněž zajímavá dvojrole hlavních bratrů, kdy opravdu každý byl jiný. Ve výsledku tedy Sinners nemůžu označit za špatný film. Je vlastně vcelku dobrý a povedený, jen prostě mou největší výtkou je pomalost v podstatě celé první půle. Vážně ale všem netrpělivým doporučuji vytrvat a počkat si na druhou část, která je osobně mnohonásobně lepší. Vím, že se v různých hororových žebříčcích tento horor objevuje na předních místech – především co se týká zisku určitě patří mezi vysoce výdělečné. A při závěrečných titulcích jsem měl nejprve opravdu trochu rozporuplné pocity. Jak je možné, že první půlka dokáže opravdu nudit (a ano, i uspat), aby to následně výrazně zlepšila část druhá? Určitě to ale bude patřit mezi mé pamětihodné horory roku 2025. Vlastně to je dost originální kousek. Nezáleží mi na tom, že celé herecké obsazení je pro mě prakticky neznámé. Podle toho už dávno filmy nehodnotím (popravdě možná asi nikdy, když se nad tím zamyslím). Jak vždy tvrdím, nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv snímku je dobrý scénář, potažmo příběh, a minimum nelogického chování postav a hluchých míst.
Co se tedy říci závěrem? Hříšníci určitě není vyloženě špatný horor. A třeba při opětovném zhlédnutí ho budu vnímat ještě trochu jinak. Jen za mě trochu nechápu, proč kolem něho bylo takové haló. Já osobně bych celý film o dost zkrátil. A hodně dlouho trvá, než se začne něco pořádného dít. Jenomže, když to přeci jen nakonec nastane, pak to je parádní jízda. Hudbě nemůžu nic vytknout, ta tam sedla ideálně. Věřím, že se může najít dost lidí, kterým takový příliš pomalý úvod (a vlastně celá první půle) přišel skvělý. Což je naprosto v pořádku. Já tomu určitě ještě jednu šanci dám. Při druhém zhlédnutí si totiž můžu všimnout detailů, které jsem si při kinopremiéře nevšiml.
Ačkoliv se tento snímek mezi mé TOPy nedostal, stejně se drží těsně pod vrcholem. Což určitě ve výsledku vlastně ani není špatná známka.

Duše prokletých [2024]

Nebyl jsem jen dobře naladěný nebo to opravdu z mého pohledu bylo tak strašně nudné?
Než začnu se samotným zamyšlením, dovolím si odbočku k filmových plakátům. Spolu s trailery to musí být něco, co diváka okamžitě zaujme. Jenom mi tam vadí, když se píše názor kritiků a tím pádem to nás jako diváky může lehce ovlivnit. A u hororových plakátů vyloženě nesnáším tvrzení typu: Nejděsivější film roku! Podle skutečné události! Strašidelnější film jste neviděli! čí v případě snímku Oddity – Hororová senzace roku. Někdy to sice může být pravda, ale z osobní zkušenosti vím, že to tak z 90% nebývá. Asi si nikdy nezvyknu na české překlady titulů. Jasně, chápu, že se občas musí vybrat něco, co bude v češtině znít lépe a mnohdy by ani originální název nešel použít, aby to stále dávalo smysl. Jenže minulý rok takovéto překladatelské „kiksy“ byly minimálně dva – Duše prokletých a Sekáč (s tím se opravdu nikdy nesmířím; co je špatného na Longlegs, což vlastně bylo jméno, resp. přezdívka?).

Oddity je za mě opravdu špatný horor. Celé mi to přišlo takové nemastné, neslané a k tomu se to příšerně vleklo. Obvykle mě konce snímků překvapí, ale tady mi už zhruba v půlce filmu došlo, kdo je vrah. A to pak je něco špatně. Vůbec jsem netušil, že herečka Carolyn Bracken si zde zahrála dvojroli. Úvod se stanem byl vlastně pomalu nejlepší z celého filmu. To mě velmi navnadilo a já se těšil, jak si ten snímek hezky užiji. Zajímavé bylo, že ústřední postava Darcy byla slepá. Co se týká její vášně – sbírání prokletých předmětů -, to na mě absolutně nepůsobí, protože dle mého to jsou jen naprosté blbosti. Ale každý ať si věří, čemu chce. Prostředí Irska bylo ponuré a dobré. A samozřejmě největší „atrakcí“ byla dřevěná socha, která vypadala opravdu povedeně a působivě. Jenomže děj a postavy… jak to říct – vůbec mi nepadly do noty. Lekaček bylo pár a k tomu dost předvídatelných. Ale příběhově mi to absolutně nesedlo. Tvůrci se snažili, abychom si k hlavní hrdince vytvořili nějaký vztah. To mě úplně minulo. Nevadí mi, když jsou ve filmu herci, které jsem dosud neznal. To je dokonce převážná většina snímků. Vše vlastně je jen otázkou kvality scénáře. Atmosféra nebyla nejhorší, ale zaprvé duchařiny obecně zas tolik nemusím a pak hlavně mi příběh nějak nedržel pohromadě. Samozřejmě, že teď, půl roku po zhlédnutí, nemám šanci vzpomenout si na konkrétnější nedostatky. Vím jen, že od poloviny snímku jsem se opravdu nudil a v hlavě jen přemýšlel, kdy bude konec. Jsem přesvědčený, že i tak se najde velké množství diváků, kteří tento horor ocení lépe a užijí si ho víc než já. A tak je to jedině dobře a správně. Pro mě toto opravdu nebyl můj šálek kávy.