Štítek: jezero

Sledovaní [2022]

Tak se nám Greta dostala do filmu! Ona totiž ta podobnost s hlavní hrdinkou v podání Molly Nutley je dost velká. Obě jsou pro mě po fyzické stránce a vzhledově naprosto nesympatické 😀 Před dvěma měsíci jsem možná poprvé v hororu slyšel norštinu a nyní pro změnu švédštinu. Od filmu jsem prakticky nic nečekal. Nic jsem si o něm schválně nechtěl zjišťovat, ani trailer, prostě nic, protože to mnohdy je lepší. Člověk totiž může být zklamaný jen ze špatného zpracování. A když synopsi znáte, máte tak aspoň hrubou představu. Samozřejmě to není pravidlem, ale může to mít vliv na celkové hodnocení. A já právě spíše preferuji, když do něčeho jdu právě detailně neobeznámen. A líbí se mi, že česká kina uvádějí kromě amerického mainstreamu i filmy z jiných zemí. Sice se občas stane, že snímek k nám dorazí třeba i s ročním zpožděním (jako je třeba případ tohoto filmu Feed), ale to myslím vůbec není na škodu. Nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv filmu je kvalitní scénář, na kterém se odráží celkové zpracování. Nemusí tam být úplně ti nejznámější herci – nicméně v tomto případě se může jednat o nastupující švédskou mladou filmovou generaci. Co vlastně v hororu znamená pojem mainstream? Že je v lese sériový vrah? Že je film nadupaný samými lekačkami? Že jsou tam démoni a jiná klasická monstra? Že producenti od filmu očekávají velké zisky? Že je to z USA? Já myslím, že takových filmů už máme všude kolem dost. A proto jsem rád, když mám možnost v kině vidět film z jiné země. Skandinávie obecně je známá svými temnými a syrovými detektivkami. Dalo se tedy očekávat, že to bude i v tomto případě. Já to ale osobně vnímám jako film pro většinové, tj. mainstreamové publikum. Což ovšem automaticky neznamená špatný snímek. Protože tady to z mého pohledu absolutně neplatí. Právě naopak – dokonalý horor, který mě ve všech ohledech bavil a rozhodně se na něj vyplatilo jít do kina.

Zpočátku jsem se trochu obával, že se bude jednat o found footage – tedy hororový žánr, který příliš nemám v oblibě. Naštěstí tyto obavy byly liché. Sice žiju v době, kdy v podstatě každý má Instagram či TikTok, ale já je nemám a účet na těchto „sociálech“ si vytvářet nehodlám. Mám Facebook, ale stejně ho příliš moc nepoužívám. Proto nerozumím těm, kteří svou „práci“ označují termínem vloger či influencer. To jsou jinými slovy lidé, kteří pracovat nechtějí a přežívají jen díky propagaci různých značek. Sice to bylo jedním z ústředních témat celého filmu (minimálně důvod cesty na „kemp“ na malebném ostrově), ale naštěstí to nestálo jen na tom. Kolik už bylo natočeno filmů, kde byla nějaká místní legenda, která se stala skutečností. I když to tady vlastně úplně neplatilo. Ale zase mě to velmi chytlo – tím celkovým pojetím a zpracováním. Věděl jsem (no dobrá, možná jen tušil), že za čarodějnicí utopenou v jezeře nebude něco nadpřirozeného. Ale tipoval jsem špatně, kdo se skrývá za tou železnou masku se zvonečkem. Nejvíc mě potěšil závěrečný zvrat, kdo že to byl synem majitelů ubytování na ostrově. Jen jsem věděl, že závěrečný útěk nebude jen tak – to by u mě jinak to hodnocení asi trochu pokleslo. Tady jsem se ale celou dobu bavil. Vím, že úvod by měl do celkového příběhu nalákat, ale možná by to mohlo být rovnou o té čarodějnici. Ale nevadí. Často totiž úvody nemají moc společného s celkovým dějem. Jak říkám, slouží to spíš jako takové lákadlo. Pokud bych přeci jenom měl aspoň jednu věc vytknout – když došlo k zabití, často to bylo vidět mimo kameru a pak byl pohled na zraněné tělo oběti. A taky se dalo předpokládat, že minimálně hlavní hrdinka přežije. Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu takovou nelogickou věc. Když jedna holka z party při útěku do sauny zakopne a spadne na zem, nikdo jí nejde pomoct a nechají ji ležet (sama to sice říkala, že hned příjde, ale logické mi to moc nepřijde). Zvláště když vás někdo honí…
Ale stejně to jsou spíše takové maličkosti, které neměli absolutní šanci překazit můj dokonalý filmový zážitek. Chci více těchto „mimo mainstreamových“ hororů. Protože tady se to povedlo. Skvěle natočeno, dobrá „monstra“, hezké prostředí. Líbilo se mi to. A peněz za lístek do kina určitě nelituji. Stálo to za to. Před dvěma měsíci v půli června jsem viděl norský horor a teď další ze stejné části Evropy. Je vidět, že tyto státy mají temné vypravování v krvi. A svědčí jim. Sice Feed se letos neobjeví na mém trůnu nejlepšího hororu (tam stále nepřekonatelně zůstává Evil Dead Rise), ale i tak se umístí na velmi dobré příčce. Budu se těšit na další horůrek ze Skandinávie. Protože tyto národy umí natočit kvalitní filmy, které zaujmou. Tady se mi to opravdu velmi líbilo. Jen tak dál!

The Deep House [2021]

Co se týká fobií, určitě nesnáším hady. Pak možná i pavouky, hlavně tedy ty větší, ale nemám vlastně rád žádné. No a jako další věc – mám strach z potápění. Nikdy jsem se nějak nepotápěl (když teda nepočítám, když vyletím z tobogánu v aquaparku a rychlostí mě to jednoduše ponoří do vody s prty pevně připnutými k nosu). Svým způsobem obdivuju všechny kdo mají potápění jako svůj koníček. Vím, že já mezi ně nikdy patřit nebudu.

V tomto zamyšlení porušuji jedno mé nepsané pravidlo. Většinou to píšu až třeba další den nebo i po týdnu, ale tady v tomto případě musím udělat výjimku. Teprve před pár minutami jsem snímek zhlédl a zážitek z něj je prostě tak silný, že to jednoduše musím napsat ihned. Jaká je nejhorší smrt? Je to vlastně zvláštní otázka protože to my nevíme, dokud to sami nezažijeme. Ano, máme tak nějakou (správnou?) představu, jak třeba musí trpět oběti, co někde uhoří či zemřou při autonehodě. Ale stejně si to jenom představujeme. No a kdybych měl sepsat seznam nejhorších smrtí, z mého pohledu by na vrchol asi dosáhlo utonutí. Musí to být fakt hnusný pocit, když víte, že víc dechu nezadržíte, začínáte polykat vodu a víte, že každou chvíli u vás nastane absolutní blackout. Ne…už jen teď to pomyšlení na to ve mně doslova vyvolává husí kůži a nepříjemný, svíjející pocit. A co horší může být, když vám k dosažení hladiny chybí tak dva, tři metry? Ale to teď předbíhám.

U snímku The Deep House jsem se zpočátku trošku byl, že to bude další found footage. Jako ten hororový subžánr mi v podstatě tak nevadí, ale ani ho nevyhledávám – jen prostě scénář nesmí být nudný. Hlavními postavami jsou Tina a Ben, mladý pár, co vyhledává a navštěvuje různá tajemná místa. Myslím si, že úvod filmu je dobrý, i když vlastně nic moc nenapoví, o čem celý děj bude (ano, nemalá nápověda je již v samotném názvu). Jakmile se ale pár seznámí s Pierem, který je následně dovede na opuštěné křídlo jezera, kam žádní turisti nechodí, tak tam to vše začne. Každému snad musí být jasné, že se zmíněným Pierem nebude něco úplně v pořádku. Bál jsem se, že budou následovat nekonečné záběry dna jezera, vybafne nějaký duch, mladý pár uteče a bude happy end. Jenže tak to ani není. Záběry jsem si užíval, i když je pravda, že dokud se pár nedostane k bráně domu, není to nijak extra záživné. Opuštěné domy (myslím teď obecně, ne jen ty potopené na dně jezer) mají sami o sobě takovou temnou moc. Miluju horory, ale přiznám se, že bych do takhle nějakého opuštěného domu dobrovolně nešel, tedy minimálně ne sám. Lidská fantazie a představivost je mocná čarodějka, která ze stínů či předmětů může vytvořit celé postavy. Tady je prohlídka potopeného domu vyloženě skvělá. Možná bych ale přece jenom více ocenil víc záběrů z první osoby. Tady to totiž převážně bylo, jako byste vy pluli vedle po-tajemství-hladovém páru. Záměrně zde nebudu popisovat detaily průzkumu (mám je sice ještě čerstvě v hlavě, ale nechci zkazit případný nečekaný zážitek tomu, kdo tenhle film neviděl). A proto trochu zrychlím ve svém zamyšlení. Nevím proč, ale tak nějak jsem doufal (a přál si), aby nebyl happy end. To jsem si mohl oddechnout. Zaujalo mě jakési Benovo posednutí, ale bylo to perfektní (možná i trošku očekávané).

Celkově jsem filmu dal nejvyšší možné hodnocení. Prostě jsem musel. Scénář je velmi dobře napsaný a průzkum „podjezerního“ domu dostatečně děsivý. Celou dobu jsem měl oči upřené jen na obrazovku a vzhledem k mé neoblíbenosti potápění jsem byl napnutý ještě o něco víc. Tady mi vůbec nevadilo minimální množství gore. Je to ten typ snímku, který asi není úplně stoprocentně děsivý, ale pro někoho, zvláště kdo má strach a respekt z vody či potápění, to může vystrašit. Na druhou stranu jsem hlavním hrdinům tak trochu záviděl, protože takhle si proplouvat zatopeným domem vypadalo parádně (a až moc jednoduše). To já bych celou dobu měl strach, že mi dojde kyslík, maska nebude těsnit, přestane mi svítit baterka, do něčeho se zaháknu atd., atd. Proto znovu respekt všem, co mají potápění jako hobby. Já určitě zůstanu pouze u toho filmového. Protože – a opět se opakuju – tento film je natočen naprosto skvěle.