Vetřelec: Romulus [2024]

Sci-fi prostě není můj šálek kávy. Pokud to je ale v rámci hororu, jsem ochoten to „skousnout“. Samotná značka Alien je velmi silná a již vlastně legendární. Rád bych z počátku podotkl, že jsem zdaleka neviděl všechny díly této vetřelčí ságy. Do kina mě vlastně nalákaly dvě věci. Zaprvé to byl skvělý trailer, který jsem viděl několikrát a dokázal opravdu zaujmout. A za další Fede Alvarez. Tohoto uruguaysjkého režiséra a scénáristy jsem si nejprve všimnul v novém zpracování Evil Dead z roku 2013 a poté ve skvělém snímku Don’t Breathe. Do mé emailové schránky mám přihlášený odběr několika hororových webů s novinkami, které si občas čtu. A další důvod, proč vidět tohoto Vetřelce bylo, že v jedné z těchto novinek bylo, že Alvarez chce použít minimum CGI a namísto toho mnohem více těch praktických efektů. Tím vlastně vzdal hold tvůrci originální předlohy Ridley Scottovi, který se tentokrát „pouze“ účastnil role producenta.

Stojí za to jít na Alien: Romulus do kina? Pakliže nemáte doma dokonalé ozvučení, tak určitě. Protože zvuk a hudba je tady opravdu zásadní a jen to přidává plusové body k tak již skvělé atmosféře. Ve světě xenomorphů se příliš neorientuju a rozhodně neznám všechny díly. Jsem ale proto rád, že Alien: Romulus je v podstatě samostatný film, ke kterému nepotřebujete znalost předchozích snímků. Efekty jsou opravdu fantastické a je prostě znát, že milióny dolarů byly utraceny dopodrobna. Ačkoli zpočátku máme několik postav tvořících mladou posádku, celý příběh vlastně táhne humanoid Andy (David Jonsson), kterému skvěle sekunduje velmi sympatická Cailee Spaeny v roli Rain.
Několikrát se mi potvrdila moje teorie „síly kina“, kterou jsem již dříve několikrát zmiňoval. Ač má snímek bez dvou minut rovné dvě hodiny, z mého pohledu nedovolí divákovi, aby se některými scénami nudil. Alieni jsou zpracováni opravdu dobře a nejsem si vědom jakýchkoli hluchých míst.

Tento film patřil mezi mé favority o nejočekávanější filmy roku 2024. A stoprocentně toto očekávání splnil. Možná na tom opravdu nějaký podíl (určitě) mělo samosté kino. Možná bych z toho tak skvělý pocit doma neměl. Ale třeba také ano, kdo ví. Závěrem chci říct, že celá sága alienů je již legendární a tento velmi povedený díl to je potvrdil. Snímek můžu všem jen doporučit. Skvělý režisér a casting, dokonalá hudba a celkové zvukové (a praktické) efekty, velmi dobrá kamera. A především skvěle napsaný příběh.
V kině tradičně vždy zůstávám až do závěrečných titulků, během niž jsem si celý film znovu zrychleně v hlavě přehrál, abych si jen potvrdil, o jak výborně natočený film se jedná. Dobrá práce všem, kteří se jeho vývoji podíleli.

Sledovaní [2022]

Tak se nám Greta dostala do filmu! Ona totiž ta podobnost s hlavní hrdinkou v podání Molly Nutley je dost velká. Obě jsou pro mě po fyzické stránce a vzhledově naprosto nesympatické 😀 Před dvěma měsíci jsem možná poprvé v hororu slyšel norštinu a nyní pro změnu švédštinu. Od filmu jsem prakticky nic nečekal. Nic jsem si o něm schválně nechtěl zjišťovat, ani trailer, prostě nic, protože to mnohdy je lepší. Člověk totiž může být zklamaný jen ze špatného zpracování. A když synopsi znáte, máte tak aspoň hrubou představu. Samozřejmě to není pravidlem, ale může to mít vliv na celkové hodnocení. A já právě spíše preferuji, když do něčeho jdu právě detailně neobeznámen. A líbí se mi, že česká kina uvádějí kromě amerického mainstreamu i filmy z jiných zemí. Sice se občas stane, že snímek k nám dorazí třeba i s ročním zpožděním (jako je třeba případ tohoto filmu Feed), ale to myslím vůbec není na škodu. Nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv filmu je kvalitní scénář, na kterém se odráží celkové zpracování. Nemusí tam být úplně ti nejznámější herci – nicméně v tomto případě se může jednat o nastupující švédskou mladou filmovou generaci. Co vlastně v hororu znamená pojem mainstream? Že je v lese sériový vrah? Že je film nadupaný samými lekačkami? Že jsou tam démoni a jiná klasická monstra? Že producenti od filmu očekávají velké zisky? Že je to z USA? Já myslím, že takových filmů už máme všude kolem dost. A proto jsem rád, když mám možnost v kině vidět film z jiné země. Skandinávie obecně je známá svými temnými a syrovými detektivkami. Dalo se tedy očekávat, že to bude i v tomto případě. Já to ale osobně vnímám jako film pro většinové, tj. mainstreamové publikum. Což ovšem automaticky neznamená špatný snímek. Protože tady to z mého pohledu absolutně neplatí. Právě naopak – dokonalý horor, který mě ve všech ohledech bavil a rozhodně se na něj vyplatilo jít do kina.

Zpočátku jsem se trochu obával, že se bude jednat o found footage – tedy hororový žánr, který příliš nemám v oblibě. Naštěstí tyto obavy byly liché. Sice žiju v době, kdy v podstatě každý má Instagram či TikTok, ale já je nemám a účet na těchto „sociálech“ si vytvářet nehodlám. Mám Facebook, ale stejně ho příliš moc nepoužívám. Proto nerozumím těm, kteří svou „práci“ označují termínem vloger či influencer. To jsou jinými slovy lidé, kteří pracovat nechtějí a přežívají jen díky propagaci různých značek. Sice to bylo jedním z ústředních témat celého filmu (minimálně důvod cesty na „kemp“ na malebném ostrově), ale naštěstí to nestálo jen na tom. Kolik už bylo natočeno filmů, kde byla nějaká místní legenda, která se stala skutečností. I když to tady vlastně úplně neplatilo. Ale zase mě to velmi chytlo – tím celkovým pojetím a zpracováním. Věděl jsem (no dobrá, možná jen tušil), že za čarodějnicí utopenou v jezeře nebude něco nadpřirozeného. Ale tipoval jsem špatně, kdo se skrývá za tou železnou masku se zvonečkem. Nejvíc mě potěšil závěrečný zvrat, kdo že to byl synem majitelů ubytování na ostrově. Jen jsem věděl, že závěrečný útěk nebude jen tak – to by u mě jinak to hodnocení asi trochu pokleslo. Tady jsem se ale celou dobu bavil. Vím, že úvod by měl do celkového příběhu nalákat, ale možná by to mohlo být rovnou o té čarodějnici. Ale nevadí. Často totiž úvody nemají moc společného s celkovým dějem. Jak říkám, slouží to spíš jako takové lákadlo. Pokud bych přeci jenom měl aspoň jednu věc vytknout – když došlo k zabití, často to bylo vidět mimo kameru a pak byl pohled na zraněné tělo oběti. A taky se dalo předpokládat, že minimálně hlavní hrdinka přežije. Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu takovou nelogickou věc. Když jedna holka z party při útěku do sauny zakopne a spadne na zem, nikdo jí nejde pomoct a nechají ji ležet (sama to sice říkala, že hned příjde, ale logické mi to moc nepřijde). Zvláště když vás někdo honí…
Ale stejně to jsou spíše takové maličkosti, které neměli absolutní šanci překazit můj dokonalý filmový zážitek. Chci více těchto „mimo mainstreamových“ hororů. Protože tady se to povedlo. Skvěle natočeno, dobrá „monstra“, hezké prostředí. Líbilo se mi to. A peněz za lístek do kina určitě nelituji. Stálo to za to. Před dvěma měsíci v půli června jsem viděl norský horor a teď další ze stejné části Evropy. Je vidět, že tyto státy mají temné vypravování v krvi. A svědčí jim. Sice Feed se letos neobjeví na mém trůnu nejlepšího hororu (tam stále nepřekonatelně zůstává Evil Dead Rise), ale i tak se umístí na velmi dobré příčce. Budu se těšit na další horůrek ze Skandinávie. Protože tyto národy umí natočit kvalitní filmy, které zaujmou. Tady se mi to opravdu velmi líbilo. Jen tak dál!