Ve spárech ďábla [2018]

Pro filmy o exorcismu jsem měl vždycky slabost. Však taky můj první horor nebyl nic menšího než Vymítač ďábla z roku 1973. Ten jsem si nedávno shodou náhod opět pouštěl znovu, abych se ujistil, že je to stále ve své kategorii jeden z těch TOP nejlepších hororů. Byl jsem unešen, když jsem ho viděl poprvé, byl jsem nadšen, když jsem ho teď zhlédl opětovně. Přece jenom musím velmi pochválit tvůrce za skvělé triky, které ani dnes neztrácejí nic ze své dokonalosti. Teď si to v dnešní době ani neuvědomujeme, ale věřím, že když byl The Exorcist poprvé uveden v kinech, lidé byli šokováni, protože do té doby nic takového pravděpodobně neviděli. A ano, i mě jako menšího kluka (opravdu si už nevzpomínám, kolik mi tehdy bylo, když jsem to viděl poprvé) to některými scénami vyděsilo. Jenže v tom pozitivním smyslu, protože právě ten konkrétní snímek způsobil, že ve mně začala stále růst a růst ta moje láska k hororům, která trvá stále a nikdy nezhasne.

O různých vymítáních jsem viděl mnoho filmů. A musím říct, že tento v tomto aktuálním zamyšlení, The Possession of Hannah Grace, byl trošku jiný, než ty ostatní. Exorcismu se dočkáme hned v úvodu, ale záhy zjistíme, že tentokrát je démon silnější a i když svou dceru otec udusí polštářem, je nám všem jasné, že to stačit nebude. Chválím nápad, že se celý děj odehrával v márnici. Poslední místo, kam se především dostanou oběti vrahů a podobně, ale samozřejmě i ti zesnulí přirozenou smrtí. Možná si hodně lidí ze sledování různých kriminálek myslí, že by tam v pohodě mohli s mrtvolami pracovat (takhle v bezpečí obrazovky tabletu si to možná trochu myslím i já), ale při představě, že jste tam na noční úplně sami, s tuctem umrlců v šuplíkách a kvůli úspoře energie se světly na senzory – no musím říct, že už mi to nezní tak úplně vábně. Přiznám se, že se mi skoro hned okamžitě vybavil excelentní a ve všech směrech dokonalý horor Tajemství smrti slečny Neznámé z roku 2016. Prostě už jen takové prostředí, umístěné většinou na tom nejnižším patře nemocnice, má samo o sobě skvělou atmosféru. Takže už jen díky tomu ode mě hned přibylo jedno plus. Další pozitivní věc, co se mi líbila, byla změna zbarvení očí, čímž jsme poznali, že v těle Hannah je stále ďábel. Lekačky tam byly, ale z mého pohledu nebyly moc neočekávané, i když povedené (vím, jak paradoxně ta věta zní). Takže už jen díky místu, kam byl příběh zasazen, díky pocitu, že jste sami mezi mrtvými a díky kombinaci posednutí, to vše vedlo k nadprůměrnému hodnocení. Jen mě trošku možná zklamal závěr. Bylo jasné, že když Megan vsunula Hannah do pece, tak v té posedlé dívce ten démon už nebyl. Není to úplně výtka, ale potěšilo by mě, kdyby hned v té chvíli bylo naznačeno, že se ďábel přesunul do Megan (např., že by se nějak prohnula nebo tak podobně). Chci ale říct, že to není velká výtka, která by změnila můj pohled na hodnocení, to vůbec ne. Protože v závěru ve scéně s mouchou to bylo jasně vidět, kde démon skončil (či spíš do koho skočil). Je to jen taková menší vada na kráse, pro někoho možná zcela nepodstatná. Oceňuji i celkový menší počet postav, čímž je film o něco přehlednější.

Teď když nad tím přemýšlím, nedal jsem tomu zcela nejvyšší hodnocení. Vymítání, které se hned zpočátku nepovedlo? To určitě problém nebyl, protože na tom vlastně stál celý snímek. Otravná postava Davea, která tam ale svým způsobem zapadala, i když na mě působila jako výplň, která by se dala vynechat? Nevím. Málokdy měním hodnocení při psaní mých zamyšlení. A neudělám to ani teď. Když je film fenomenální, o celkovém hodnocení ani na sekundu neváhám. Tady jsem tomu dal nadprůměrné hodnocení 4/5 (čímž jsem aspoň lehce posunul úroveň ratingu snímku, který má na ČSFD takřka čistý průměr. Líbilo se mi to, především to prostředí, ale k naprosté dokonalosti k tomu něco chybělo. Nemá smysl se na snímek dívat znovu. Mohlo by se totiž lehce stát, že bych si namísto toho všimnul věcí, které by mi hodnocení posunulo níže. Nene, člověk by měl dát na první dojem. I když teď upřímně nedokážu říct, kde mi chyběla ta jedna hvězdička, za svým rozhodnutím si stojím. Však nejsem před nějakou komisí, před kterou bych můj pohled na film musel obhájit. Zamyšlení na tomto mém webu píšu jako takový dá se říct online deník, do kterého si zapisuji myšlenky a pohled na film, ale vše samozřejmě z mého soukromého a osobního pohledu. Je mi jasné, že kdybych se ve skutečnosti živil psaním recenzí, musel bych tam uvést i více negativ, ale naštěstí v mých zamyšleních si víceméně můžu psát co chci. Nikdy jsem je nepsal proto, aby se díky tomu případní návštěvníci těchto stránek rozhodli, zda se na základě mých pocitů na film podívají nebo spíše ne. Navíc každému se líbí něco jiného a je nemožné zavděčit se všem. Proto je úplně normální, jestli někdo v tomto snímku uvidí odpad. Beru to. Ani nevím, proč jsem teď tohle zamyšlení prodloužil jen pro jakousi obhajobu, jak to celé píšu. Měl jsem prostě takové nutkání. Nedělám si iluze a vím, že návštěvnost mého webu je velmi nízká. Samozřejmě mě to poněkud mrzí, protože každý, kdo si založí své stránky, je chce poskytnout co nejvíc lidem. Ale s tím jsem se již dávno vyrovnal a neřeším to. Jak jsem se zmínil, celý web a především zamyšlení vnímám a beru jako můj deník, kterému jen přidávám stránky. Nikomu své názory nevnucuji a ti, kdo to dočetli až sem, ať se samozřejmě o daném aktuálně „recenzovaném“ hororu rozhodují dle svého, jestli se na něj na základě mých pocitů podívají nebo ne.