Tady je důkaz. Není to sice zcela častý jev, ale státi se to může. Totiž, že pokračování v podobě „dvojky“ může vlastně mnohonásobně kvalitně předčit originál. Zatímco čtyři roky starý původní Černý telefon byl za mě uspávající čistý průměr (na jedno zhlédnutí ale celkem fajn), jeho následovník se mu v mnoha ohledech vymyká. Vrací se v něm naše známá trojice The Grabber, Finney a Gwen – tedy jmenovitě Ethan Hawke, Mason Thames a Madeleine McGraw. Tentokrát (zaslouženě) dostává větší prostor právě mladší ze sourozenců Gwen. Samozřejmě v jedničce ta její role také nebyla úplně zanedbatelná, ale tady to je ona, kdo se větší měrou zasluhuje o celý příběh.
Před zhlédnutím pokračování se občas kouknu pro připomenutí na původní film. Tady jsem to také plánoval, ale nakonec k tomu stejně nedošlo a to hlavně z toho důvodu, že jsem prostě tak nějak celkově neměl čas. Tady to je určitě ale lepší, pokud originál nemáte jakžtakž v hlavě. V této dvojce totiž máte dost odkazů na jedničku. Jasně, dá se na to podívat i tak a stejně si film užít, ale osobně to příliš nedoporučuji.
Zatímco první Černý telefon je z mého pohledu podstatě jen trošku temnější thriller, druhý už je absolutní horor. Nejprve oceňuji tu asi nejzásadnější věc, že film zůstal se stejnými tvůrci – stejný režisér a scénáristé. Na druhou stranu to může být trochu limitující. Nevěřím, že existuje nějaký režisér, který by o svém do světa vypuštěném filmu prohlašoval, že to je špatný film. Jenže právě jednoduše se může stát, že se to někomu úplně nelíbí a potom už tomu režisérovi moc nevěří, že nezůstane ve stejných kolejích. Naštěstí semtam se stane, že se pokračování povede. V tomto případě musím říct, že k tomu došlo a to tak, že velmi. Hlavně je to skutečně děsivější a hororovější než ospalá jednička. Nechci, aby celé toto zamyšlení bylo založeno jen na porovnání. Jen mi to přijde, jako byste si nejprve kousli do krajíce suchého chleba a hned poté by následovalo sousto bohatě zdobeného a naplněného sedviče. Více se rozvíjí samotná Hawkeova postava. Stejně je to změna, když se v podstatě z „normálního psychopata“ stane něco mnohem temnějšího. Pochopitelně absolutní špička celého filmu je při závěrečném střetu na zamrzlém jezeře. Chvilku mě přepadávala touha snímek vidět ještě jednou. V kině jsem to již nepodniknul, ale hned z kraje nového roku se na to chystám. Ono to totiž stojí za to. Kdo vlastně jako první přišel s tvrzením, že pokračování musím být už jen z obecného principu horší? Ale pokud bych měl něco osobně Černému telefonu 2 něco vytknout, tak snad jen to, že mi to dost zkomplikovalo můj finální TOP seznam hororů letoška. A dost to v horních pozicích celkovým pořadím zamíchalo.
