Achjo. Stačilo kousek a dal bych nejvyšší možné hodnocení. Po čistě průměrném prvnímu dílu z roku 2008 jsem neměl moc velká očekávání. Předpokládal jsem, že se bude jednat o úplně jiný příběh; tedy o jakousi další kapitolu ze stejného univerza. Vše záleží na tvůrcích, jak se pokračování chopí. Svým způsobem by mělo respektovat styl původního dílu, ale to samozřejmě není pravidlo, které se nutně musí dodržet. Obecně se má za to, že každé další pokračování nedosahuje úplně stejné kvality jako originál. Naštěstí i tak je plno výjimek potvrzujících pravidlo.
Druhý díl The Strangers: Prey at Night se odehrává v úplně jiném prostředí, což tomu jenom prospívá. Ono je fakt poměrně obtížné vytvořit film, který nenudí, když se odehrává jen na jednom místě, jako tomu bylo v originálním snímku. Prostředím kempu možná tvůrci chtěli svým způsobem vzdát hold Pátku třináctému a vlastně i pytlovitá maska jednoho ze tří agresorů připomíná Jasona Voorheese z druhého dílu této kultovní série. Tady ta rodina i přes odlišnosti kupodivu pasuje dohromady. Dospívající děti mají každý trochu jiné problémy, zvláště ta nejmladší, a to je takovým základem celého příběhu. Přirozeně se chce bouřit, což je v jejím věku naprosto normální. Svým způsobem jsem trochu spíše očekával, že to bude ona, kdo první zemře. Když udělám menší porovnání s prvním dílem, tento díl je o dost brutálnější. Přeci jenom v uzavřeném prostoru jedničky (když se v podstatě celý film odehrával skoro jen v jedné místnosti) tolik možností nebylo, kolik jich naskýtal prostorný kemp. Už z originálu bylo vidět, že agresoři si to velmi užívají a rozhodně od nich nesmíme očekávat žádné slitování. Takže veškeré zabíjení je bez soucitu a brutální. Ačkoliv ze čtyř členů rodiny zemřou pouze rodiče, i děti utrží pěkné rány (syna jsem i přes závěrečné převezení do nemocnice beztak stejně odepsal). Trochu jsem si říkal, že jestli se chce pokračování nějak držet prvního snímku, na konci nikdo nesmí přežít. K tomu ale nedojde. Nejmladší (které jsem zpočátku absolutně vůbec nefandil) se i přesto podaří maskovaným psychopatům uniknout, ale asi lepší by pro diváka bylo nechat ji prostě také zemřít. Žádný happy ending.
Druzí Oni dost zvedli laťku. Snímek měl bavil o dost víc než originál, protože to tady vůbec nenudilo. Velmi lehce to přesáhlo čáru průměru, ale k úplnému vrcholu stejně nedošlo. Tady to z mého pohledu trochu zkazil poněkud přehnaný závěr filmu. Z „pytlové masky“ tvůrci udělali trochu terminátora a dle mého to bylo jen zbytečné natahování a protahování. Absolutně nejlepší je scéna v bazénu, která se dost povedla (zvláště v doprovodu skvělého songu Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler). A vlastně největší zábavy se člověk dočká po smrti obou rodičů, kdy se sourozenci snaží psychopatům uniknout. Takže celkově snímek hodnotím velmi kladně. Žádná hluchá místa jsem tam vlastně nenašel. A pokud by konec nebyl tak bláznivě zdlouhavý, byl by to skvělý TOP horor. Nebylo to vůbec špatné a nevadilo by mi se na snímek po nějaké době kouknout znovu. Je super, že se tvůrci nebáli a oproti originálu ještě trošku přitvrdili. Dobrá práce a za mě spokojenost.
Štítek: přepadení
Oni [2008]
Home invasion horory nepatří mezi mé nejoblíbenější. Osobně bych je asi spíše zařadil k thrillerům, protože jejich „princip“ je, že se to může odehrát i ve skutečnosti. A bohužel se to tak mnohokrát i děje. Tento typ hororů klade důraz na reálnost. To je docíleno tím, že tam nejsou vyloženě jumpscary – tíživé atmosféry je mj. dosažené tím, že se hlavní postavy pohybují v jejich známém prostředí. Nikdo prostě nepředpokládá, že by se nějaký psychopat mohl dostat do jejich domu. Doma jsou totiž naprosto v bezpečí a znají, kde co je a tak podobně. Tak co by se tak asi mohlo stát?
Ještě než se dostanu k samostatnému zamyšlení, rád bych předtím zmínil jeden home invasion horor, který se mi dost líbil. Jedná se o Hush, který v roce 2016 natočil Mike Flanagan (mj. podepsaný pod dvěma adaptacemi Stephena Kinga a letos chystá jeho další). Na snímku Hush je ale zajímavé také to, že hlavní hrdinka je hluchá. Ale i přes svůj handicap dokáže přežít. Mělo to skvělou atmosféru, napětí a celkově jsem si to užil. A to i přesto, že takové snímky moc nevyhledávám.
Jenže v případě The Strangers se o žádný zázrak nejedná. K tomu použiji parafrázi mého milovaného Cimrmana – byla to nuda, nuda, šeď, šeď. Vyšel mi z toho čistý průměr, i když místy jsem měl pocit, že bych hodnocení měl ještě snížit. V celém filmu je jen pět postav. Což mnohdy není na škodu. Jenže celé je to prostě zdlouhavé. Úplně bohatě by stačilo, kdyby to byl jen krátkometrážní snímek, maximálně tak na půl hodiny. Navíc tam nic moc nedávalo vlastně smysl. Přítel James (aka bývalý budoucí manžel) jede pro cigarety snad až do jiného státu. Jako chápu, že bylo kolem třetí hodiny ráno, ale ten dům (či chata) byla někde na konci civilizace? Určitě i v Americe jsou večerky, které jsou nonstop otevřené. Já u hororů většinou nedokážu přesně odhadnout, jak to celé skončí. Někdy ano, ale spíše obecně ne. Tady jsem v tom měl naprosto jasno, ale právě pro mě ten úplně nečekaný konec vlastně způsobil, že se mi celkové hodnocení zakotvilo na čistém průměru. Přiznám se totiž, že od půlky filmy jsem byl skoro přesvědčený, že to holt prostě nešťastně skončí podprůměrem. Je to opravdu nezáživné, i když je pravda, že po vpádu vetřelců je trošku nějaké té akce dočkáme. Ale to prostě nestačí. Přemýšlím, jestli můj celkový nezájem nemůže pramenit z toho faktu, že se o tento subžánr hororu nezajímám. Ale tak to určitě není. Protože obě následují pokračování (i když nejnovější letošní přírůstek se odehrává ještě před prvním dílem) měly ode mě stoupající hodnocení. Celou dobu jsem byl přesvědčený, že bývalý budoucí manžel James bude ten muž s pytlem přes hlavu. Musím ocenit masky těch tří vetřelců, které se možná mohou zdát jednoduché, ale skvěle to stačí (viz například maska mimina ve skvělém hororu Všechno nejhorší. Doufal jsem, že to aspoň ta Kristen přežije a bude dalží final girl. Samozřejmě bylo jasné co bude následovat, když si trojice sundala v závěru masky. To byl u mě právě ten zvrat, který způsobil, že se z podprůměrného horůrku stal průměrný. Což sice není moc dobrá vizitka, ale zase na druhou stranu jsou i horší filmy.
Toto zamyšlení je obecně v pesimistickém a negativním duchu. Dobře, nebyla to úplná katastrofa, některé momenty jsem si opravdu užil. Jen osobně bych poněkud upravil scénář. Dlouho se nic neděje a samotné vloupání a boj o přežití zas tak dlouhé není. Nebylo to zcela tak nejhorší, ale některé logické nesmysly přímo byly do očí. Celkově si myslím, že zlatá střední cesta v hodnocení není zas tak špatnou známkou. Nezaujme to a ani nenadchne.